Možnosti vyhledávání
Home Média ECB vysvětluje Výzkum a publikace Statistika Měnová politika Euro Platební systémy a trhy Kariéra
Návrhy
Třídit podle

Rok ve zkratce

 V roce 2017 se hospodářské oživení v eurozóně rozvinulo do solidní a plošné expanze. Ekonomika rostla tempem 2,5 % a na konci roku vykázala 18 čtvrtletí nepřetržitého růstu. Tento vývoj představoval nejsilnější hospodářský růst během jednoho desetiletí a nejšířeji založený růst za poslední dvě desetiletí. Rozdíly v tempech růstu mezi zeměmi eurozóny od vzniku HMU poklesly na svou nejnižší úroveň.

Díky robustnímu růstu rychle pokračovalo i oživení na trhu práce. Zaměstnanost vzrostla o 1,6 % a dosáhla své zatím nejvyšší úrovně podporované rekordní mírou participace žen a starších osob. Nezaměstnanost poklesla na svou nejnižší úroveň od ledna 2009. Od poloviny roku 2013 vzniklo celkem 7,5 mil. pracovních míst, která tak vykompenzovala celkové ztráty pracovních míst během krize.

Stejně jako v předchozích letech hrála i v tomto oživení a konvergenci ústřední úlohu měnová politika ECB. V roce 2017 dřívější asymetrie v transmisi naší měnové politiky z velké míry pominuly a podmínky financování se v celé eurozóně stabilizovaly na rekordně nízkých úrovních. To přispělo k nejsilnějšímu zvýšení tempa růstu úvěrů poskytovaných soukromému sektoru od začátku krize v roce 2008.

Tomuto silnému výkonu reálné ekonomiky však neodpovídal vývoj inflace. Zatímco celková inflace se ze svého dřívějšího minima zotavila a během roku dosáhla v průměru 1,5 %, domácí cenové tlaky zůstaly utlumené a jádrová inflace nevykázala znaky udržitelného vzestupného trendu.

Rozdílné výhledy růstu a inflace utvářely v průběhu roku měnověpolitická rozhodnutí ECB a vedly k tomu, že jsme změnili nastavení našeho programu nákupu aktiv.

V říjnu Rada guvernérů rozhodla dále snížit měsíční objem nákupů aktiv ze 60 mld. EUR na 30 mld. EUR, ale prodloužila program nejméně o devět měsíců do září 2018. Dále Rada guvernérů v březnu 2018 vypustila ze své oficiální komunikace výslovný odkaz na svou připravenost rozšířit program nákupu aktiv, pokud se výhled stane méně příznivým.

Rozhodnutí Rady guvernérů odrážela její větší důvěru v hospodářský výhled – v takovém kontextu by nezměněné nastavení měnové politiky bylo stále více expanzivní. Rovněž však zohledňovala potřebnou trpělivost a čas, aby inflační tlaky posílily, i nutnou vytrvalost naší měnové politiky umožňující, aby se dynamika inflace stala trvalou a soběstačnou.

I když měnová politika dosahuje zamýšlených efektů, může mít také vedlejší účinky. ECB tedy v roce 2017 nadále pozorně sledovala rizika pro finanční stabilitu, která se zdála být omezená.

Silnější nominální růst pomohl rizika omezit zlepšením udržitelnosti zadlužení podniků a domácností. Zadlužení v obou sektorech pokleslo na úroveň na počátku roku 2008, což naznačovalo, že oživení nebylo vykoupeno opětovným zadlužením soukromého sektoru. Dokonce takřka poprvé od počátku měnové unie vzrostly soukromé výdaje a zároveň klesla soukromá zadluženost. Zlepšující se stav ekonomiky byl také příležitostí pro banky, aby dále posílily své rozvahy. Silnější ekonomika pomohla stabilizovat ziskovost prostřednictvím vyšších obchodních objemů a nižších nákladů v souvislosti se znehodnocením úvěrů. Schopnost bank absorbovat otřesy nadále posilovala – poměry kmenového kapitálu tier 1 dosáhly ve třetím čtvrtletí 2017 úrovně 14,5 % a zlepšila se kvalita aktiv.

Banky v eurozóně zrychlily snižování podílu úvěrů se selháním, jejichž objem poklesl z 8 % celkových úvěrů v roce 2014 na 5,2 % v třetím čtvrtletí 2017. Jen za první tři čtvrtletí 2017 se objem úvěrů se selháním snížil o 119 mld. EUR, přičemž prodej úvěrů na sekundárních trzích vykazoval stále větší podíl. Tomuto vývoji napomáhaly iniciativy ECB usilující o zlepšení transparentnosti na trzích úvěrů se selháním. Ke snížení vysokého podílu úvěrů se selháním je však nutné vyvíjet další úsilí.

ECB také pokračovala ve sledování podmínek na finančních trzích. Trhy byly v roce 2017 poměrně klidné, ale zůstávaly zranitelné vůči prudkému přecenění rizika a růstu volatility na finančních trzích. Tato rizika se naplnila na světových akciových trzích počátkem roku 2018, i když do dneška bez výrazného přenosu do úvěrových trhů eurozóny a tedy do širších finančních podmínek.

V roce 2017 došlo také k důležitým změnám v architektuře platebního styku v eurozóně. Byla dokončena poslední vlna přechodu na TARGET2-Securities a platforma následně zpracovávala v průměru 556 684 transakcí za den. Byla uvedena do oběhu nová bankovka 50 EUR, která zlepšila platební bezpečnost obyvatel eurozóny, pro něž hotovost zůstává v prodejních místech hlavním platebním prostředkem.

V neposlední řadě učinila ECB řadu kroků ke zlepšení své transparentnosti a odpovědnosti vůči občanům EU. V roce 2017 jsme odpověděli na 138 otázek členů Evropského parlamentu. Otevřeli jsme naše nové návštěvnické centrum, které by mělo ročně přivítat 40 000 návštěvníků. Naše internetové stránky zaznamenaly více než 17 mil. návštěv z celého světa.

Pokud jde o další vývoj, očekáváme, že tempo hospodářského růstu zůstane v roce 2018 silné. I když jsme nadále přesvědčeni, že inflace se bude ve střednědobém horizontu přibližovat k našemu cíli, stále přetrvávají nejistoty ohledně míry nevyužitých kapacit v ekonomice.

Aby se inflace vrátila k našemu cíli, je nadále třeba trpělivé, vytrvalé a obezřetné měnové politiky.

Frankfurt nad Mohanem, duben 2018

Mario Draghi

prezident

Rok v číslech

 
 

Politiky a činnosti ECB v kontextu hospodářského a finančního vývoje v roce 2017

Hospodářské oživení v eurozóně bylo podpořeno příznivými faktory a měnovou politikou

Hospodářský růst v eurozóně, který započal v roce 2013, pokračoval i v roce 2017 a prokazoval tak odolnost vůči nejistotám. Růst HDP posílil a stal se plošnějším, když rozptyl temp růstu z hlediska zemí i odvětví dosáhl nejnižší úrovně za poslední dvě desetiletí. Trh práce v eurozóně i nadále těžil z pokračujícího oživení. Zaměstnanost vzrostla na nejvyšší úroveň od vzniku eura. Míra nezaměstnanosti se naopak snížila na úroveň zaznamenanou naposledy v prvním čtvrtletí 2009.

Oživení v eurozóně podpořila řada příznivých cyklických a strukturálních faktorů. Globální růst HDP zrychlil a podpořil poptávku po exportu, zatímco mnoho let trvající korekce rozvah, budování institucí a strukturální reformy v eurozóně také přinesly výsledky. Celkové nastavení fiskální politiky bylo navíc víceméně neutrální. Prostřednictvím nízkých úrokových sazeb a pokračování příznivých podmínek financování podporovala i nadále měnověpolitická opatření ECB růst peněžní zásoby a úvěrů a hrála rozhodující úlohu v oživení spotřeby domácností i investic podniků.

I přes silné ekonomické oživení nevykazovala zatím dynamika inflace přesvědčivé známky setrvalé korekce směrem vzhůru ke střednědobé úrovni pod 2 %, ale blízko této hodnoty, která je v souladu s definicí cenové stability ECB. Tlaky na jádrovou inflaci zůstaly utlumené, neboť objem nevyužitých zdrojů na trhu práce byl i nadále významný. Pozorované zlepšování situace na trhu práce stále potřebovalo čas k tomu, aby se promítlo do výraznější dynamiky růstu mezd. Bylo navíc důležité odhlédnout od volatility krátkodobých údajů o inflaci, která omezovala případné dopady na střednědobý výhled cenové stability.

Solidní a plošný růst byl důvodem k přesvědčení, že dynamika inflace časem zesílí. Rada guvernérů ECB v této souvislosti zdůraznila, že je zapotřebí trpělivosti, vytrvalosti a obezřetnosti, protože se očekává, že tento proces nějakou dobu potrvá a bude nadále podmíněn velmi výrazným stupněm měnové akomodace.

Ekonomický růst ve světě zrychlil

V roce 2017 pokračovala ekonomika eurozóny v cyklickém oživení (viz graf 1). Oživení se navíc rozšířilo napříč zeměmi a složkami. Zatímco hlavní hnací silou globálního růstu byla i nadále spotřeba, investiční poptávka rovněž zaznamenala oživení, a to zejména v rozvinutých ekonomikách. Oživení světového obchodu bylo doprovázeno posilováním důvěry v podnikatelském sektoru a posunem v poptávce směrem k dovozně náročným regionům, zejména k Evropě.

 

Graf 1

Vývoj reálného HDP ve světě

(meziroční změny v %; čtvrtletní údaje)

Zdroje: Haver Analytics, národní zdroje a výpočty ECB.
Poznámky: Údaje o HDP jsou očištěny údaji o váze parity kupní síly (PPP) Mezi vyspělé ekonomiky patří Austrálie, Kanada, Japonsko, Nový Zéland, Norsko, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království a Spojené státy. Země vyvážející komodity zahrnují Argentinu, Brazílii, Chile, Kolumbii, Indonésii, Malajsii, Mexiko, Rusko, Saúdskou Arábii, Jižní Afriku a Venezuelu. Dovozci komodit jsou Hongkong, Indie, Korea, Singapur, Tchaj-wan, Thajsko a Turecko.

Ke světovému hospodářskému oživení přispěla řada příznivých faktorů ve vyspělých ekonomikách, zatímco silné nepříznivé faktory ovlivňující rozvíjející se tržní ekonomiky oslabily. Nadbytek produkční kapacity i kapacity na trhu práce se ve vyspělých ekonomikách dále snižoval s tím, jak růst postupně nacházel zdroje ve vnějším prostředí. Ve vyspělých ekonomikách podporovaly ekonomickou aktivitu akomodativní politiky i rostoucí důvěra v sektoru domácností i podniků. Pokud jde o rozvíjející se trhy, akomodativní politiky nadále podporovaly výrazný růst v zemích dovážejících komodity, zatímco v zemích, které komodity vyvážejí, došlo k oživení růstu díky vyšším cenám komodit a obnovení přílivu kapitálu.

 

Graf 2

Vývoj na trzích práce zemí OECD

(čtvrtletní údaje)

Zdroje: Haver Analytics, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a výpočty ECB.
Poznámka: Náhrada na zaměstnance je součtem (sezónně očištěných) meziročních změn v jednotkových mzdových nákladech a produktivity práce.

Oživení národní poptávky a pokles nezaměstnaností se ještě nepromítly do vyšších mezd (viz graf 2) a silnější jádrové inflace ve většině hlavních ekonomik. Globální inflace bez potravin a energií zůstala v porovnání s minulým rokem víceméně stabilní. Celková inflace ve světě se nicméně zvýšila vlivem oživení cen komodit (viz graf 3).

 

Graf 3

Míra inflace v zemích OECD

(meziroční změny v %; měsíční údaje)

Zdroje: Haver Analytics, OECD a výpočty ECB.

Vyšší ceny energií zvýšily celosvětovou inflaci

Ceny ropy Brent v první polovině roku poklesly z 56 USD za barel v lednu na 44 USD v červnu, což odráželo především pochyby o účinnosti dohody o snížení těžby mezi Organizací zemí vyvážejících ropu (OPEC) a hlavními zeměmi produkujícími ropu mimo OPEC při stále vysoké nabídce ropy ze Spojených států, avšak v druhé polovině roku 2017 obnovily růst (viz graf 4). Na konci prosince ceny ropy podpořily vývoj inflace ve světě, když se zvýšily na 67 USD za barel. Poukázaly tak na obnovení rovnováhy na trhu způsobené silnější než očekávanou poptávkou v roce 2017, prodloužením dohody o omezení těžby mezi kartelem OPEC z května 2017 a ostatními producenty a výpadky produkce v některých zemích těžících ropu, což vedlo k trvalému poklesu ropných zásob. K růstu cen na konci roku dále přispělo geopolitické napětí, očekávání dalšího prodloužení dohody o snížení dodávek ropy mezi kartelem OPEC a ostatními producenty – potvrzené 30. listopadu 2017 jejím skutečným prodloužením do konce roku 2018 – a vysoká globální poptávka.

 

Graf 4

Hlavní vývoj cen komodit

(denní údaje)

Zdroje: Bloomberg, Hamburg Institute of International Economics, ECB a výpočty ECB.

V roce 2017 ceny neropných komodit celkově vzrostly, přičemž tento nárůst byl tažen zejména rostoucími cenami kovů. Po krátkém poklesu v létě se ceny kovů zvýšily, a to zejména ve třetím čtvrtletí, vlivem silné poptávky a výpadků dodávek v některých zemích vyvážejících kovy. Ceny potravin naopak v roce 2017 celkově poklesly, což bylo způsobeno zejména vysokou nabídkou sójových bobů, pšenice, palmového oleje a kukuřice. Pokles cen potravin byl však do značné míry převážen růstem cen kovů.

Efektivní směnný kurz eura posílil

V roce 2017 se směnný kurz eura v nominálním efektivním vyjádření zhodnotil (viz graf 5). Bilaterální kurz eura vůči většině ostatních hlavních měn posílil. Obzvlášť výrazně se euro zhodnotilo vůči americkému dolaru. Euro významně posílilo také vůči japonskému jenu a v menší míře i vůči libře šterlinků.

 

Graf 5

Směnný kurz eura

(denní údaje; 1. ledna 2014 = 100)

Zdroje: Bloomberg, Hamburg Institute of International Economics, ECB a výpočty ECB.
Poznámka: Nominální efektivní směnný kurz vůči měnám 38 nejvýznamnějších obchodních partnerů.

Dánská koruna je v současnosti jedinou měnou v mechanismu ERM II. V roce 2017 se dánská koruna obchodovala blízko své centrální parity v ERM II. Česká národní banka v dubnu 2017 ukončila kurzový závazek české koruny vůči euru a euro následně vůči koruně oslabilo. Hrvatska narodna banka pokračovala v intervencích na devizových trzích v rámci svého režimu řízeného plovoucího směnného kurzu a chorvatská kuna zůstala vůči euru celkově stabilní. Bulharský lev zůstal navázán na euro. Euro bylo víceméně stabilní i vůči maďarskému forintu a rumunskému leu. Vůči švédské koruně a švýcarskému franku posílilo a vůči polskému zlotému oslabilo.

Makroekonomický, fiskální a strukturální vývoj v eurozóně

Hospodářská expanze v eurozóně v roce 2017 zrychlila vzhledem k tomu, že k silné domácí poptávce se připojil kladný příspěvek čistého vývozu, podpořený plošným globálním oživením (viz graf 6). Soukromou spotřebu podporovalo rostoucí bohatství domácností a růst zaměstnanosti, který těžil také z minulých reforem na trhu práce (viz box 1). Současně dále rostla spotřeba vlády a zaznamenala tak kladný příspěvek k hospodářskému růstu. Podnikové investice pokračovaly v růstu a těžily z velmi příznivých podmínek financování a lepší ziskovosti podniků. Stavební investice dále posilovaly poté, co se v roce 2015 zjevně odrazily ode dna. Po poklesu v předchozím roce došlo v roce 2017 také k nárůstu vládních investic.

 

Graf 6

Reálný HDP eurozóny

(meziroční změny v %; příspěvky v procentních bodech)

Zdroje: Eurostat a výpočty ECB.
Poznámka: Meziroční růst HDP za 4. čtvrtletí 2017 představuje předběžný odhad, zatímco poslední údaje o jednotlivých složkách jsou za 3. čtvrtletí 2017.

Ekonomika eurozóny byla v roce 2017 odolnější

Soukromá spotřeba v eurozóně se v roce 2017 dále zvýšila a její průměrné meziroční tempo růstu činilo zhruba 1,8 %. Hlavním faktorem nárůstu spotřeby byl růst pracovních příjmů. Spíše než vyšší mzdy přispěl k celkovému růstu pracovních příjmů zejména nárůst počtu zaměstnaných osob. Přitom růst reálného disponibilního důchodu byl o něco nižší než v předchozím roce. Soukromou spotřebu také nadále podporovaly nízké úrokové sazby. Poměr dluhu domácností k HDP se nezvýšil a investice do bydlení zůstaly oproti předkrizovému období na nízké úrovni.

Síla domácí a zahraniční poptávky v eurozóně v roce 2017 podpořila podnikové investice. Ty také těžily z rostoucích zisků podniků, zvyšujícího se využití kapacit a velmi uvolněného nastavení měnové politiky, což snižovalo čisté úrokové platby firem a uvolňovalo podmínky financování. Při odhlédnutí od volatility způsobené irskými statistickými reklasifikacemi nehmotných investic došlo k plošnému oživení u různých aktiv, jako jsou dopravní prostředky, ostatní stroje a zařízení a duševní vlastnictví. Investiční aktivitu firem ale nadále zatěžovaly některé faktory, např. stabilizace dlouhodobých růstových očekávání pro eurozónu na relativně nízkých úrovních (jak ilustrují prognózy Consensus Economics na šest až deset let dopředu), geopolitická nejistota, nepříznivé institucionální a regulatorní faktory i pokračující korekce rozvah podniků spojené s jejich vysokým zadlužením v některých zemích eurozóny.

Nadále docházelo také ke zlepšování stavebních investic, byť z nízkých úrovní, spojenému s oživením trhů s bydlením v eurozóně. To odráželo rostoucí poptávku, kterou podporovaly růst reálných příjmů a zlepšování důvěry spotřebitelů, jakož i příznivé hypoteční sazby a úvěrové podmínky. Oživení na trhu s bydlením se projevovalo napříč zeměmi eurozóny, i když v porovnání s předkrizovými úrovněmi přetrvávaly značné rozdíly v úrovni stavebních investic.

Hospodářský růst byl podpořen zlepšením vnější výkonnosti eurozóny v roce 2017 i přes nepříznivé faktory vyplývající z efektivního směnného kurzu eura. Došlo k nárůstu vývozu zboží, zejména do zemí obchodních partnerů v Evropě, ale také do Číny a Spojených států, zatímco obchod se zbožím s Velkou Británií a zeměmi OPEC zůstal utlumený. Jako v předchozím roce byl růst vývozu tažen především obchodem s konečným zbožím a zbožím pro mezispotřebu. Dynamika zahraničního obchodu v rámci eurozóny posílila v návaznosti na přetrvávající růst domácí poptávky.

K růstu výstupu došlo v roce 2017 ve všech ekonomických sektorech (viz graf 7). Celková hrubá přidaná hodnota, která již v roce 2015 překonala svůj předkrizový vrchol, vzrostla v průměru o zhruba 2,4 %. Růst přidané hodnoty v průmyslu (bez stavebnictví) v roce 2017 vzrostl přibližně na 2,9 %, zatímco v sektoru služeb dosáhl meziročně přibližně zhruba 2,2 %, což bylo více než v roce 2016. Přidaná hodnota ve stavebnictví sice setrvávala výrazně pod hodnotami zaznamenanými před krizí, ale získala dále na dynamice a zvýšila se přibližně o 3,0 %, což byl nejvyšší růst od roku 2006. To potvrdilo, že vývoj ve stavebnictví čím dál více oživuje po dlouhém období poklesu nebo pomalého růstu, které začalo po vypuknutí finanční krize v roce 2008.

 

Graf 7

Reálná hrubá přidaná hodnota v eurozóně v jednotlivých sektorech

(index: 1.Q 2010 = 100)

Zdroje: Eurostat a výpočty ECB.
Poznámka: Poslední údaje jsou za třetí čtvrtletí 2017.

Hospodářské oživení, které v roce 2013 odstartovalo jako postupné a mírné, se časem upevnilo a dostalo se do všech částí eurozóny. Tento příznivý vývoj stojí v ostrém protikladu ke krátkodobému oživení v letech 2009–2010, kdy byl růst produktu relativně nerovnoměrný. Současné rozšíření hospodářského růstu se projevilo ve výrazně nižším rozptylu tempa růstu přidané hodnoty v jednotlivých zemích a sektorech. Hlavní roli v tomto oživení a přibližování jednotlivých zemí hrála měnová politika ECB a s ní spojené uvolnění měnových podmínek.

Vážená směrodatná odchylka meziročního růstu přidané hodnoty v 19 zemích eurozóny i v devíti hlavních ekonomických sektorech eurozóny (bez zemědělství) vykazuje od roku 2009 klesající trend (viz graf 8). Kulminace rozptylu mezi sektory v roce 2009 byla spojena s propadem světového obchodu (ovlivňujícím průmysl) a krizí trhu s bydlením (ovlivňující stavebnictví), zatímco kulminace rozptylu mezi zeměmi v roce 2011 souvisela s dluhovou krizí. Údaje z poslední doby ukazují, že kombinovaný rozptyl růstu přidané hodnoty mezi sektory a zeměmi dosáhl nejnižších úrovní od počátku hospodářské a měnové unie. To je dobré znamení pro pokračování hospodářského růstu, protože expanze bývá silnější a odolnější, když je růst plošnější.

 

Graf 8

Rozptyl růstu přidané hodnoty mezi zeměmi eurozóny a sektory

(směrodatná odchylka; procentní body)

Zdroje: Eurostat a výpočty ECB.
Poznámky: Rozptyl růstu mezi zeměmi se měří jako vážená směrodatná odchylka meziročního růstu přidané hodnoty (údaje za Maltu nejsou k dispozici a přidaná hodnota pro Irsko je vyřazena počínaje rokem 2015). Rozptyl růstu mezi sektory se měří jako vážená směrodatná odchylka meziročního růstu přidané hodnoty v devíti hlavních ekonomických sektorech bez zemědělství. Poslední údaje jsou za třetí čtvrtletí 2017.

Zaměstnanost v eurozóně nadále klesala

V roce 2017 pokračovalo oživení na trzích práce v eurozóně (viz graf 9). Ve třetím čtvrtletí roku byl počet zaměstnaných osob v eurozóně o 1,7 % vyšší než v témže čtvrtletí roku 2016 a 5,0 % nad minimem zaznamenaným ve druhém čtvrtletí roku 2013. Během celého období oživení vzrostla zaměstnanost zhruba o 7,5 mil. osob. Tím se zaměstnanost dostala nad své maximum z předkrizového období v prvním čtvrtletí 2008 a na nejvyšší úroveň od zavedení eura. Růst zaměstnanosti se během celého období oživení projevoval plošně napříč zeměmi i sektory.

V prvních třech čtvrtletích roku 2017 rostl celkový počet odpracovaných hodin podobným tempem jako počet zaměstnanců, což odráželo přibližně stabilní průměrný úvazek na zaměstnance. Meziroční růst produktivity na osobu byl i nadále nízký a během prvních tří čtvrtletí roku 2017 činil v průměru 0,8 % v porovnání s meziročním růstem o 0,4 % v roce 2016.

Míra nezaměstnanosti v roce 2017 dále klesala a v prosinci dosáhla 8,7 %, což byla nejnižší hodnota od začátku roku 2009 (viz graf 9). Pokles nezaměstnanosti, který začal ve druhé polovině roku 2013, se projevoval plošně pro obě pohlaví a všechny věkové skupiny a došlo k němu v souvislosti s dalším nárůstem nabídky práce. Širší ukazatele nevyužití zdrojů na trhu práce však zůstaly vysoké (viz také box 1).

 

Graf 9

Ukazatele trhu práce

(v % pracovní síly; mezičtvrtletní tempo růstu; sezonně očištěné údaje)

Zdroj: Eurostat.

Zvýšení mezd a inflace zůstaly utlumené

Průměrná celková inflace v eurozóně, měřená harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP), vzrostla z 0,2 % v roce 2016 na 1,5 % v roce 2017. Tento nárůst odrážel především vyšší příspěvky cen energií a v menší míře i cen potravin. Jádrová inflace, měřená HICP bez cen energií a potravin, zaznamenala pouze nepatrný nárůst z 0,9 % v roce 2016 na průměrnou hodnotu 1,0 % v roce 2017, neboť domácí nákladové tlaky zůstaly vcelku utlumené (viz graf 10).

 

Graf 10

Inflace měřená HICP a příspěvky jednotlivých složek

(meziroční změny v %; příspěvky v procentních bodech)

Zdroje: Eurostat a výpočty ECB.

Během roku na vývoj celkové inflace měřené HICP také značně působil vývoj cen energií. Vyšší ceny ropy na přelomu roku a vliv srovnávací základny spojené s vývojem v předchozím roce vytlačily celkovou inflaci v únoru 2017 na maximum ve výši 2,0 %. Poté, co ceny ropy opět poklesly, tento nárůst inflace z velké části do poloviny roku odezněl. Prudký nárůst cen ovoce a zeleniny související s vývojem počasí měl za následek silný příspěvek cen nezpracovaných potravin na začátku roku, zatímco ve druhé polovině roku příspěvek cen potravin pramenil především z cen zpracovaných potravin. Zde se částečně odrážel vývoj ve fázi cen potravinářských komodit a výstupních cen zemědělské produkce, které se pomalu promítaly do spotřebitelských cen.

Odhlédneme-li od dopadů těchto tradičně volatilnějších složek, inflace měřená HICP bez energií a potravin se nadále pohybovala kolem umírněných úrovní roku 2016, přestože kolem poloviny roku zaznamenala mírné a dočasné zvýšení. Inflaci měřené HICP bez energií a potravin ani ostatním ukazatelům jádrové inflace se ve druhé polovině roku nepodařilo vykázat přesvědčivější známky trvalejšího růstového trendu (zkušenosti eurozóny s nízkou jádrovou inflací se věnuje box 2).

Nedostatek přesvědčivých známek trvalejšího růstového trendu se týkal také míry inflace obou hlavních kategorií inflace měřené HICP bez energií a potravin, tj. neenergetického průmyslového zboží a služeb. Růst cen neenergetického průmyslového zboží zůstal v roce 2017 v zásadě relativně stabilní na průměrné úrovni 0,4 %, tedy na stejné úrovni jako v roce 2016. To naznačovalo spíše slabé tlaky v rámci dodavatelského řetězce, protože ani dřívější zvýšení cen ropy ani předchozí oslabení eura zřejmě nevyvolaly výrazný efekt průsaku do konečných spotřebitelských cen. Přestože meziroční tempo růstu dovozních cen nepotravinářského spotřebního zboží reagovalo na vývoj směnného kurzu podle očekávání, dopad těchto změn byl zmírněn tím, že meziroční tempo růstu cen výrobců pro prodej nepotravinářského spotřebního zboží na domácím trhu zůstalo během roku umírněné. Nevýrazné tlaky objevující se v rámci domácích výrobních a prodejních cenových řetězců také zřejmě odrážely absorpci cenových tlaků ziskovými maržemi v různých fázích těchto řetězců. Tempo růstu cen služeb činilo v roce 2017 v průměru 1,4 %, a bylo tudíž vyšší než v roce 2016, ale zůstalo výrazně pod dlouhodobým průměrem. Zastavení růstu v poslední části roku 2017 bylo částečně způsobeno zvláštními faktory, ale ceny služeb byly zřejmě nadále celkově ovlivněny utlumenými domácími nákladovými tlaky.

Domácí nákladové tlaky měřené deflátorem HDP mírně vzrostly, ale celkově zůstaly v roce 2017 umírněné (viz graf 11). Meziroční růst náhrady na zaměstnance zaznamenal v polovině roku 2016 obrat a postupně se zvýšil až na 1,7 % ve třetím čtvrtletí 2017. Mezi faktory, které mohly zpomalit růst mezd, patřily stále výrazná stagnace na trhu práce (především při započítání nedostatečného využití pracovní síly), slabý růst produktivity, dopad předchozí nízké inflace prostřednictvím systémů formální a neformální indexace i přetrvávající dopad reforem na trhu práce, které byly provedeny v některých zemích během finanční krize. Vyšší růst mezd se neprojevil ve vyšším růstu jednotkových mzdových nákladů, protože došlo také ke zvýšení růstu produktivity práce. Nákladové tlaky pramenící z vývoje ziskovosti (měřené hrubým provozním přebytkem) zůstaly relativně umírněné a částečně odrážely tlumící negativní dopad zhoršování směnných relací souvisejícího s vyššími cenami ropy.

 

Graf 11

Struktura deflátoru HDP

(meziroční změny v %; příspěvky v procentních bodech)

Zdroje: Eurostat a výpočty ECB.

Oproti roku 2016 se dlouhodobější inflační očekávání během roku 2017 zvýšila. Inflační očekávání na pět let dopředu z výběrového šetření ECB mezi prognostiky zůstala několik čtvrtletí za sebou beze změny na úrovni 1,8 % a v šetření za poslední čtvrtletí roku se nepatrně zvýšila na 1,9 %. Tržní ukazatele dlouhodobých inflačních očekávání, jako je inflačně indexovaná pětiletá swapová sazba, se také většinou zvýšily a pravděpodobnost deflace implikovaná trhy s opcemi na inflaci zůstala velice nízká. Budoucí trajektorie tržních ukazatelů inflačních očekávání zároveň stále signalizovala delší období nízké inflace a jen pouze velice pozvolný návrat inflace k hodnotám pod 2 %, ale blízko této úrovně.

Neutrální fiskální politika a podpůrné strukturální reformy

Příznivé cyklické podmínky a nízké úrokové platby vedly k dalšímu poklesu rozpočtového schodku v sektoru vládních institucí v roce 2017 za eurozónu jako celek. Podle makroekonomických projekcí odborníků Eurosystému z prosince 2017 klesl rozpočtový schodek z 1,5 % HDP v roce 2016 na 1,1 % HDP v roce 2017 (viz graf 12). Příspěvek strukturálních konsolidačních opatření byl v průměru omezený.

 

Graf 12

Rozpočtové saldo a nastavení fiskální politiky

(v % HDP)

Zdroje: Eurostat a makroekonomické projekce odborníků Eurosystému z prosince 2017.
Poznámky: Nastavení fiskální politiky se měří změnou cyklicky očištěného primárního salda bez dočasných opatření, např. bez státní podpory finančního sektoru. Kladná hodnota nastavení fiskální politiky implikuje zpřísňování fiskální politiky a naopak.

Makroekonomické projekce odborníků Eurosystému naznačují, že nastavení fiskální politiky v eurozóně, měřené změnou cyklicky očištěného primárního salda, bylo v roce 2017 celkově neutrální (viz graf 12).[1] Za eurozónu jako celek lze neutrální fiskální politiku vnímat jako vhodnou pro udržení rovnováhy mezi potřebou ekonomické stabilizace a fiskální udržitelnosti. Ale z pohledu jednotlivých zemí se zdálo, že složení celkové fiskální pozice pro eurozónu nebylo optimální. Některé země eurozóny, které potřebují další fiskální zpřísňování, tj. země se stále vysokým poměrem veřejného dluhu k HDP, neimplementovaly strukturální fiskální opatření, která jsou třeba ke snížení rizik ohrožujících udržitelnost veřejného dluhu. Některé jiné země s udržitelnou fiskální pozicí zároveň nevyužily svůj volný fiskální prostor.

Zlepšení primárních rozpočtových sald, příznivý hospodářský růst a nízké úrokové sazby vedly podle projekcí sestavených odborníky Eurosystému k dalšímu snížení souhrnného dluhu vládního sektoru v eurozóně z 88,9 % HDP v roce 2016 na 87 % HDP v roce 2017 (viz graf 13). V řadě zemí eurozóny byl ale veřejný dluh stále vysoký, a tyto země tak jsou zranitelné v případě náhlého obratu v úrokových sazbách nebo obnovení nestability na finančních trzích.

 

Graf 13

Příčiny vývoje vládního dluhu

(změna jako poměr k HDP)

Zdroje: Eurostat a makroekonomické projekce odborníků Eurosystému z prosince 2017.
Poznámka: Primární saldo má záporný dopad na dluh vládního sektoru, tj. primární přebytek snižuje poměr dluhu k HDP.

Plnění požadavků Paktu stability a růstu bylo ze strany členských států diferencované. Pozitivním jevem je, že se dále zlepšilo dodržování kritéria nominálního schodku. Po uzavření postupu při nadměrném schodku v případě Řecka a Portugalska v roce 2017 a vzhledem k předpokládané nápravě nadměrného schodku Francie v roce 2017, bude Španělsko jedinou zemí eurozóny, na kterou se bude v roce 2018 vztahovat postup při nadměrném schodku. Plnění požadavků ohledně strukturálního fiskálního úsilí, jak jej stanoví preventivní část Paktu stability a růstu, bylo ale obecně poměrně slabé, což také potvrdila ekonomická prognóza Evropské komise z podzimu 2017.

Zkušenost s krizemi v zásadě ukázala, že pružnější ekonomiky jsou odolnější vůči šokům a obvykle procházejí rychlejším oživením a vykazují vyšší dlouhodobý růst. Kromě toho země eurozóny, které provedly reformy svých trhů zboží a služeb a trhů práce, již zaznamenaly dobré výsledky; efekt reforem se ještě neprojevil naplno a probíhá za pomoci podpůrných finančních a makroekonomických opatření.

Zatímco hospodářské oživení pokračuje a získává plošnější charakter, bylo by možné udělat víc k překonání zásadních překážek pro udržitelnější růst podporující začlenění v eurozóně, například strukturální reformy podporující růst produktivity práce – klíčového faktoru pro zvýšení životní úrovně[2] – nebo opatření umožňující korekci rozvah a posílení efektivity soudních a mimosoudních řízení.[3]

Jak je konstatováno v boxu 3, získané poznatky naznačují, že měnová akomodace nebrání provedení reforem, je ale méně pravděpodobné, že se významné reformy uskuteční v příznivějším makroekonomickém prostředí s menším počtem vnějších tlaků. Překážky pro provedení reforem, především politická omezení a zájmové skupiny, jsou zároveň stále vnímány jako důležité.[4]

Evropská komise ve svém hodnocení provádění reforem na základě svých doporučení pro jednotlivé země z roku 2017 dospěla k závěru, že jen velmi málo doporučení bylo „realizováno v plném rozsahu“ nebo zaznamenalo „výrazný pokrok“ a naprostá většina vykazovala „určitý pokrok“, „omezený pokrok“ nebo nezaznamenala „žádný pokrok“. To naznačuje, že v provádění reforem existuje značný prostor pro další pokrok.

Box 1 Strukturální opatření na trhu práce v eurozóně

Na trhu práce v eurozóně došlo v roce 2017 k dalšímu zlepšení. Oživení spojené s růstem zaměstnanosti vedlo k nárůstu počtu zaměstnaných osob o téměř sedm milionů od roku 2013 a k trvalému poklesu nezaměstnanosti. Oživení na trhu práce navíc získalo výrazně plošnější charakter, a to i v jednotlivých sektorech (viz graf A). Celková nezaměstnanost i nezaměstnanost mladých zůstává ale vysoká a širší ukazatele nezaměstnanosti naznačují vysokou míru nevyužitých kapacit na trhu práce.[5]

 

Graf A

Růst zaměstnanosti podle sektoru

Zdroje: Výpočty ECB na základě údajů Eurostatu.
Poznámky: Ukázána jsou vybraná odvětví. Mezi tržní služby patří: obchod, doprava a ubytování, služby informačních a komunikačních technologií (ICT), finance a pojišťovnictví, nemovitosti a služby pro podniky.

Na trzích práce v eurozóně se pozitivně projevil plošnější charakter oživení ekonomické aktivity. Některé poznatky navíc naznačují, že během oživení v některých zemích eurozóny přispěla ke zvýšení schopnosti zaměstnanosti reagovat na HDP strukturální opatření.[6] Mezi ně patřila opatření ke zvýšení pružnosti trhu práce prostřednictvím uvolnění ochrany zaměstnanosti, například snížením odstupného nebo zvýšením pružnosti mezd. Na druhou stranu je možné, že ke zvýšení rychlosti nebo síly přizpůsobení zaměstnanosti ze strany firem přispěly také reformy trhu zboží a služeb, včetně reforem, jež mají za cíl snížení byrokracie nebo zjednodušení vstupu na trh pro nové firmy, i těch, které snižují ochranu stávajících firem nebo profesí.

Pokud jde o další vývoj, respondenti ad hoc šetření ECB mezi předními podniky eurozóny o strukturálních reformách v eurozóně považovali za důležité reformy zaměřené na další zlepšování flexibility pracovníků a kvality vzdělávání (viz graf B).[7] Mezi tři z prvních čtyř reformních priorit, které vyzdvihlo nejméně 80 % respondentů, patřila snaha o flexibilnější úpravu pracovní doby, zjednodušení používání smluv na dobu určitou a uvolnění legislativy na ochranu zaměstnanosti. Vedle toho zhruba 50 % respondentů uvedlo, že reformy zaměřené na zvýšení flexibility pracovníků by pravděpodobně měly největší vliv na výsledky podniku, jelikož jsou důležité pro znovuzískání konkurenceschopnosti a také protože umožní společnostem lépe reagovat na rostoucí volatilitu poptávky a měnící se strukturu poptávky. Navíc přes 90 % podniků vyzdvihlo reformy zacílené na zlepšení kvality systémů všeobecného a odborného vzdělávání. To je považováno za zvláště relevantní vzhledem k posunu ke znalostním dovednostem, digitalizaci a dlouhodobým strukturálním deficitům v oblasti kvalifikace ve strojírenství. Výsledky šetření také naznačily potřebu reforem trhu zboží a služeb a dalšího pokroku v rozvoji jednotného trhu, které jsou v obou případech nezbytné, aby bylo možné plně využívat přínosy reforem trhu práce.[8]

 

Graf B

Potřeba reformy trhů práce v eurozóně podle ad hoc podnikového šetření

(v % podnikových respondentů; odpovědi seřazené podle celkového hodnocení)

Zdroje: ECB Structural Reforms Survey a výpočty ECB.
Poznámky: Podle odpovědí podniků na otázku „Jak hodnotíte potřebu reformy trhů práce v zemích eurozóny ve svém sektoru?“ Záporná procenta označují respondenty, kteří u odpovědi uvedli „není důležité“.

Na trzích práce v eurozóně došlo během roku 2017 k dalšímu zlepšení. Zaměstnanost a nabídka práce se zvyšovaly a nezaměstnanost klesala. Toto zlepšení mělo plošný charakter napříč jednotlivými sektory i zeměmi eurozóny. K tomuto vývoji přispěly i strukturální reformy, ale v ekonomickém prostředí, které se neustále mění, je třeba se dále snažit o zvyšování kvalifikace a flexibility pracovníků.

Box 2 Jak porozumět utlumené dynamice inflace

Nedávné déletrvající období nízké inflace navzdory ekonomickému oživení vyvolalo otázky ohledně limitů tradičních modelů. Nedávné déletrvající období nízké inflace navzdory ekonomickému oživení vyvolalo otázky ohledně limitů tradičních modelů.

Co je příčinou inflace v rámci Phillipsovy křivky?

V první řadě inflaci „ukotvují“ inflační očekávání. Pokles inflačních očekávání měřených na základě průzkumů po roce 2013 vyvolal obavy, že se Phillipsova křivka posunula směrem dolů, tj. že se u každé uvedené úrovně produktu objevila nižší míra inflace. Vliv programu nákupu aktiv ze strany ECB a zlepšení výhledu ekonomické aktivity v eurozóně ale tato rizika omezil a podpořil ukotvení inflačních očekávání. Během roku 2017 byly tyto obavy dále zmírněny oživením dlouhodobějších inflačních očekávání měřených na základě průzkumů i údajů trhu.

Další příčinou inflace v rámci Phillipsovy křivky je zužování mezery výstupu. Během analyzovaného období od roku 2012, které bylo charakteristické utlumením inflace měřené HICP bez energií a potravin, byly údaje o inflaci negativně ovlivněny mezerou výstupu, ale v současné době prochází eurozóna robustním oživením a na trhu práce dochází k výraznému zlepšení. V důsledku toho je reabsorbováno zužování mezery výstupu naakumulované během recese s dvojitým dnem a jeho záporný dopad na inflace se zmenšuje.

Třetí relevantní příčinou jsou dovozní ceny. Ačkoli jejich úloha je výraznější u celkové inflace, v případě inflace měřené HICP bez energií a potravin měly omezený záporný příspěvek i v roce 2017.[9]

Je Phillipsova křivka stále platným nástrojem pro analýzu?

Z nedávného výzkumu Evropského systému centrálních bank vyplývá, že ano.[10] Graf A ukazuje out-of-sample prognózy inflace měřené HICP bez energií a potravin z širokého souboru referenčních modelů Phillipsovy křivky podmíněných skutečnými výsledky různých hodnot inflačních očekávání a zužování mezery výstupu, jakož i vývoj dovozních cen. Rozpětí odhadů je relativně velké a ukazuje na vysokou nejistotu modelu. Během sledovaného období byla ale dynamika inflace poměrně v souladu s tím, co by predikoval tento soubor modelů. To dokládá validitu Phillipsovy křivky jako rámce pro pochopení dynamiky inflace.[11] Inflace se ovšem pohybovala v blízkosti nižšího rozpětí, což naznačuje vliv jiných faktorů nezachycených většinou uvažovaných modelů.

 

Graf A

Podmíněná prognóza Phillipsovy křivky v pokrizovém období

(meziroční změny v %)

Zdroje: Eurostat a výpočty ECB.
Poznámky: Výchozím bodem prognózy je první čtvrtletí 2012. Šedé rozmezí zahrnuje podmíněnou prognózu inflace měřené HICP bez energií a potravin z rovnice, kde pro ni byla provedena regrese na její zpožděné hodnotě, na zpožděné hodnotě dovozních cen, na zpožděné hodnotě zúžení mezery výstupu (odhad na základě modelu s mezerou výstupu, růst HDP, míra nezaměstnanosti, odhad na základě modelu s mezerou nezaměstnanosti a odhad mezery výstupu provedený Evropskou komisí) a na hodnotě inflačních očekávání (hodnoty Consensus Economics s horizontem jednoho až sedmi čtvrtletí a hodnoty Výběrového šetření mezi prognostiky s horizontem jednoho, dvou a pěti let).

Obecná tendence modelů Phillipsovy křivky nadhodnocovat inflaci napovídá, že referenční modely neodrážejí vliv několika faktorů. Mezi tyto faktory patří možnost nesprávného měření domácí záporné mezery výstupu nebo inflačních očekávání, větší dopad globálních faktorů nad rámec toho, co pokrývají dovozní ceny, nebo změna reakce inflace na zápornou mezeru výstupu (např. sklon Phillipsovy křivky).

Domácí záporná mezera výstupu je nesledovatelná a vícerozměrná. Pohled na několik ukazatelů zúžení mezery výstupu pomáhá omezit riziko nesprávného měření, ale neeliminuje ho. To, že inflace měřená HICP bez energií a potravin se pohyboval v blízkosti nižšího rozmezí modelů Phillipsovy křivky by mohlo naznačovat, že zúžení mezery výstupu v ekonomice bylo větší. Míra nezaměstnanosti skutečně poklesla, ale podíl podzaměstnaných osob (tj. osob pracujících na částečný úvazek, které by chtěly pracovat na delší úvazek, jakož i osob rezignujících na hledání práce) se po velké recesi zvýšil, což sledovaná míra nezaměstnanosti plně nezachycuje.[12]

Domácí nevyužité kapacity jsou nesledovatelné a mají více rozměrů. Pohled na několik ukazatelů nevyužitých kapacit v ekonomice pomáhá omezit riziko nesprávného měření, ale neeliminuje ho. To, že inflace měřená HICP bez energií a potravin se pohybovala v blízkosti nižšího rozmezí modelů Phillipsovy křivky, by mohlo naznačovat, že nevyužité kapacity v ekonomice byly větší. Tuto teorii je obtížné zachytit empiricky,[13] s pouze omezenou podporou pro zahrnutí hodnot záporné mezery výstupu ve světě a hodnot integrace ve světových výrobních řetězcích v analýzách Phillipsovy křivky při studiu inflace v eurozóně.[14] Nadhodnocování inflace standardním modelem by mohlo také odrážet snížené nominální nepružnosti[15] v důsledku nedávných strukturálních reforem, například v souvislosti s nižším pokrytím kolektivními smlouvami.[16] Je možné, že se v důsledku toho změní sklon Phillipsovy křivky, ale v praxi je statisticky obtížné odlišit změny ve Phillipsově křivce od nesprávného měření záporné mezery výstupu.

Souhrnně lze říci, že ačkoli tradiční modely poskytují dobré povědomí o faktorech ovlivňujících inflaci v eurozóně, nezachycují zcela složitost současného ekonomického prostředí při generování inflace. Zúžení mezery výstupu je ale stále relevantní a v eurozóně se očekává, že oživení hospodářské aktivity povede k postupnému zvýšení jádrové inflace.

Box 3 Co vede k provádění strukturálních reforem?

S počátkem krize se zrychlilo provádění strukturálních reforem, především ve zranitelnějších zemích eurozóny. V posledních letech se ale jeho dynamika zastavila, což vyvolalo otázku: „Co vede k provádění reforem?“ Abychom osvětlili tuto problematiku, podáváme přehled odborné literatury, která se zabývá faktory, jež podporují nebo brzdí zavádění reforem.

Na potřebu provést reformy mohou mít významný vliv výchozí ekonomické struktury země. Země, která zaostává za osvědčenými postupy v příslušné oblasti, bude muset provést intenzivnější reformy, aby zlepšila fungování svých institucí, než země, která je osvědčeným postupům blíže. Tento faktor literatura uvádí často.[17]

Navíc se zdá, že pravděpodobnost přijetí ambiciózních strukturálních opatření ovlivňuje ekonomická situace. V literatuře je tento faktor uváděn v souvislosti s tím, že při značných ztrátách v oblasti ekonomického blahobytu během hlubokých recesí[18] a v období vysoké nezaměstnanosti[19] jsou náklady na status quo viditelnější a neochota zájmových skupin ke změně se zmenšuje.

Záleží také na vlivu politické scény.[20] Důležitou roli může hrát především pozice ve volebním cyklu: blízkost voleb může vést k menšímu počtu reforem (zejména těch, které mohou vyžadovat významné krátkodobé náklady). Oproti tomu nově zvolené vlády mají větší tendenci provádět reformy, pokud jsou další volby za delší dobu.[21] Stejně tak jsou reformy snáze proveditelné, pokud má jedna strana potřebnou většinu ve všech komorách parlamentu.[22] V této souvislosti je politická podpora reforem někdy omezená, protože distribuční následky spojené s jejich dopadem (tj. kdo bude mít z reformy prospěch a kdo na ni doplatí) nejsou vždy předem jasné. V takovém prostředí lidé dávají přednost současnému stavu.[23] Dynamiku reforem může navíc oslabit nedostatečná transparentnost ohledně (podmíněných) závazků vládního sektoru. Několik analýz zjistilo, že fiskální vykazování a účetnictví je často neúplné a že povědomí o fiskální pozici vlády a rizicích týkajících se této pozice je stále nedostatečné, a to i ve vyspělých ekonomikách.[24]

Literatura zatím nestanovila jasnou spojitost mezi fiskální konsolidací a strukturálními reformami. Na jednu stranu by reformně orientovaná vláda mohla využít období, kdy zvládá zlepšovat svou fiskálně-strukturální bilanci, i na provedení reforem v jiných oblastech.[25] Na druhou stranu by politický kapitál mohl stačit pouze na kroky v jedné nebo dvou oblastech, což by snižovalo pravděpodobnost strukturálních reforem v období fiskální konsolidace.[26]

Neexistuje mnoho studií, které by se zabývaly vlivem úrokových sazeb na provádění reforem. Dias Da Silva a kol. zjišťuje u některých oblastí a specifikací reforem, že nižší krátkodobé úrokové sazby lze spojovat s vyšší pravděpodobností provádění reforem. U jiných specifikací neexistuje významný vztah. Tento významný inverzní vztah lze vysvětlit jako očekávaný kladný efekt nižších úrokových sazeb na saldo sektoru vládních institucí (prostřednictvím o něco nižších nákladů financování) nebo na růst a pracovní místa, což dává tvůrcům fiskální politiky více manévrovacího prostoru pro kompenzaci části obyvatelstva zasažené reformami.[27]

Reformy trhu zboží a služeb obvykle razí cestu reformám trhu práce.[28] To je v souladu s argumentem, že reformy trhu zboží a služeb zlepšují podmínky pro dosažení uvolnění legislativy na ochranu zaměstnanosti, protože tím, že umožní vstup nových firem, zvýší celkové pracovní příležitosti.[29] Reformy trhu zboží a služeb zároveň snižují ekonomické renty, a tím pravděpodobně také snižují neochotu k reformám trhu práce.[30]

Kromě domácích determinant zvyšují dynamiku strukturální reformy také vnější tlaky. Programy finanční pomoci nebo evropské směrnice v souvislosti s jednotným trhem vytvořily tlak na národní vlády, aby provedly reformy na trzích zboží a služeb.[31] Intenzita reforem je také vyšší během pěti let před vstupem do EU (pravděpodobně v souvislosti s motivací splnit přístupová kritéria), zatímco pro roky po vstupu platí opak.[32]

Tato zjištění naznačují, že k rozhodnějšímu postoji k reformám vedou především slabé výchozí podmínky, nepříznivé makroekonomické prostředí a vnější tlaky. Vedle toho provádění strukturálních reforem usnadňuje zřejmě i příznivé politické prostředí (např. když má vládnoucí strana většinu ve všech komorách a další důležité volby jsou dostatečně daleko). Dále je v některých studiích spojována s větším prováděním reforem uvolněná měnová politika, ale tento vztah není vždy silný. Co se týče fiskální politiky, zdá se, že směr dopadu provádění reformy závisí na analyzované oblasti.

Finanční a měnový vývoj

V roce 2017 byly finanční trhy v eurozóně ovlivňovány zejména příznivým makroekonomickým výhledem a pokračujícím uvolňováním měnové politiky ze strany ECB. Sazby peněžního trhu a výnosy z dlouhodobých vládních dluhopisů zůstaly v důsledku toho na velmi nízkých úrovních. Ceny akcií bank a nefinančních podniků výrazně rostly s tím, jak se příznivější makroekonomický výhled promítal do vyšších očekávání ohledně zisků a větší ochoty podstupovat rizika. Růst peněžní zásoby zůstal vysoký, zatímco růst úvěrů pokračoval v postupném oživení.

Sazby peněžního trhu v eurozóně se stabilizovaly na velmi nízkých úrovních

Sazby peněžního trhu zůstaly v prostředí nezměněných měnověpolitických sazeb ECB a nadále uvolněné měnové politiky v průběhu roku 2017 na mimořádně nízkých úrovních.

Jednodenní sazba EONIA (euro overnight index average) zůstala stabilní a v průměru činila zhruba −36 bazických bodů (viz graf 14), zatímco tříměsíční úroková sazba mezibankovního trhu EURIBOR mírně poklesla a ustálila se na úrovni kolem −33 bazických bodů. Tento vývoj byl v souladu s růstem přebytečné likvidity držené bankovním sektorem eurozóny, který je důsledkem mimořádných měnověpolitických opatření ECB. Přebytečná likvidita se během roku zvýšila o 600 mld. EUR a do konce roku 2017 dosáhla zhruba hodnoty 1 800 mld. EUR (viz také část 2.3). Na zajištěném peněžním trhu se repo sazby u zajištění vydaného zeměmi eurozóny nadále držely na rozdílných úrovních. Některé repo sazby se nacházely blízko úrovně sazby vkladové facility ECB, zatímco jiné byly výrazně pod ní, což odráželo odlišné podmínky na trzích v jednotlivých segmentech. Vysoká poptávka po kvalitním zajištění se například odrazila ve významných změnách sazeb na konci každého čtvrtletí.

 

Graf 14

Vývoj sazeb peněžního trhu

(v % p.a.; denní údaje)

Zdroje: ECB a Bloomberg.
Poznámka: Poslední údaje jsou z 3. listopadu 2017.

Výnosy státních dluhopisů v eurozóně zůstaly celkově stabilní a ceny akcií významně vzrostly

V roce 2017 byly výnosy státních dluhopisů v eurozóně víceméně stabilní, i když v průměru vyšší než v roce 2016. To odráželo čistý dopad postupného posilování jak domácího, tak zahraničního makroekonomického výhledu (viz graf 15) a s tím spojeného odvrácení rizika deflace, jakož i pokračující uvolňování měnové politiky ze strany ECB. Vážený průměr výnosů desetiletých státních dluhopisů v eurozóně, kde byl jako váha použit HDP, činil ke 29. prosinci 2017 1,0% a zůstal tak na průměrné úrovni z prosince 2016. Rozpětí výnosů z desetiletých státních dluhopisů zemí eurozóny vůči výnosu německého desetiletého vládního dluhopisu se snížilo, zejména u Portugalska a Řecka, v souvislosti se zlepšením jejich úvěrových ratingů v průběhu roku 2017.

 

Graf 15

Výnosy desetiletých státních dluhopisů v eurozóně, USA a Německu

(v % p.a.; denní údaje)

Zdroje: Bloomberg, Thomson Reuters Datastream a výpočty ECB.
Poznámky: Údaje za eurozónu se týkají desetiletého váženého průměru výnosů státních dluhopisů, kde byl jako váha použit HDP. Poslední údaje jsou z 29. prosince 2017.

V roce 2017 se v souvislosti se zvýšeným domácím i globálním hospodářským růstem a nízkou úrovní úrokových sazeb výrazně zvýšily ceny akcií v eurozóně. Konkrétně široký index cen akcií nefinančních podniků vzrostl v průběhu roku 2017 o 12 % a index cen akcií bank se zvýšil o 14 %. Ceny akcií nefinančních podniků ve Spojených státech rostly mírně rychleji než v eurozóně v důsledku předpokládaného pozitivního vlivu plánovaného snížení firemních daní na zisky. I přesto však prémie za akciové riziko,[33] která měří dodatečný výnos požadovaný investory pro držbu akcií namísto dlouhodobých dluhopisů, zůstala výrazně vyšší než před vypuknutím finanční krize v roce 2008.

 

Graf 16

Indexy akciových trhů v eurozóně a ve Spojených státech

(index: 1. leden 2016 = 100)

Zdroj: Thomson Reuters Datastream.
Poznámky: Pro eurozónu se uvádí bankovní index EURO STOXX banks a tržní index Datastream pro nefinanční podniky; pro Spojené státy se uvádí bankovní index S&P banks a tržní index Datastream pro nefinanční podniky. Poslední údaje jsou z 29. prosince 2017.

Toky externího financování nefinančních podniků a domácností zesílily

Podmínky financování nadále celkově podporovaly podnikatelské investice. V roce 2017 toky externího financování nefinančních podniků zesílily a přesáhly průměrnou hodnotu roku 2016 (viz graf 17). Z dlouhodobého hlediska je oživení toků externího financování nefinančních podniků z minima dosaženého ve čtvrtém čtvrtletí 2013 podporováno: (i) příznivými náklady financování, včetně uvolnění úvěrových podmínek bank, (ii) pokračujícím růstem hospodářské aktivity a (iii) velkým počtem fúzí a akvizic. Vedle toho k vytvoření příznivých podmínek pro přístup nefinančních podniků k tržnímu financování přispěla také akomodativní měnová politika ECB. Emisi dluhových cenných papírů nefinančními podniky (v čistém vyjádření) podpořil především program nákupu aktiv podnikového sektoru (CSPP), který byl zaveden v červnu 2016 (viz část 2.2).

 

Graf 17

Čisté toky externího financování nefinančních podniků v eurozóně

(roční toky; v mld. EUR)

Zdroje: Eurostat a ECB.
Poznámky: Ostatní úvěry zahrnují úvěry od neměnových finančních institucí (ostatních finančních institutcí, pojišťoven a penzijních fondů) a od nerezidentů. Úvěry od MFI a neměnových finančních institucí jsou očištěny o prodej a sekuritizaci úvěrů. Položka „ostatní“ představuje rozdíl mezi celkovými zdroji a nástroji uvedenými v grafu. Zahrnuje mezipodnikové a obchodní úvěry. Poslední údaje jsou za třetí čtvrtletí 2017.

Význam nebankovních zdrojů financování se od vypuknutí krize značně zvýšil.[34] Zatímco se čistý tok úvěrů od měnových finančních institucí (MFI) spíše zmenšil a v některých letech během a po skončení krize byl dokonce záporný, tok financí z jiných zdrojů (např. emise kotovaných a nekotovaných akcií a dluhových cenných papírů) zůstal kladný. Zvyšující se podíl nebankovního financování na celkovém financování nefinančních podniků v eurozóně odráží jak cyklické, tak strukturální faktory (viz box 4). Od roku 2014 je nicméně čistý tok úvěrů MFI nefinančním podnikům opět kladný.

Z hlediska stavů byly úvěry i nadále nejdůležitějším nástrojem financování poskytovaným v rámci celého finančního sektoru eurozóny a ve třetím čtvrtletí roku 2017 představovaly zhruba 56 % celkového objemu úvěrů nefinančním podnikům. Kotované akcie držené finančním sektorem se na celkovém objemu kotovaných akcií emitovaných nefinančními podniky podílely zhruba 29 %, což byl oproti roku 2013 mírný nárůst. Dluhové cenné papíry držené finančním sektorem (vyjma Eurosystému) představovaly ve třetím čtvrtletí roku 2017 zhruba 68 % celkových dluhových papírů emitovaných nefinančními podniky a byly tak rovněž mírně vyšší než v roce 2013. Nejdůležitějším poskytovatelem úvěrového financování nefinančním podnikům zůstaly MFI, které ve třetím čtvrtletí 2017 poskytly zhruba 73 % všech úvěrů nefinančním podnikům v držbě celého finančního sektoru, i když byl tento podíl o něco nižší než v roce 2013.[35]

V roce 2017 se zvýšilo také meziroční tempo růstu celkových úvěrů domácnostem, k čemuž přispěly především bankovní úvěry. Z hlediska jednotlivých složek bankovního úvěrování se nadále na růstu celkových úvěrů domácnostem nejvíce podílely úvěry na bydlení. Současně zesílil i růst spotřebitelských úvěrů, zatímco objem ostatních úvěrů se snížil.

V prvních třech čtvrtletích roku 2017 navíc výrazně rostlo čisté bohatství domácností. Především pokračující růst cen rezidenčních nemovitostí měl za následek významné zisky z přecenění držby nemovitostí domácnostmi (viz box 6). Růst cen akcií v roce 2017 vedl také k nárůstu hodnoty držby finančních aktiv domácností a měl tak významný kladný přínos k růstu čistého bohatství. Hrubá zadluženost domácností – vyjádřená v poměru k nominálnímu hrubému disponibilnímu příjmu domácností – v roce 2017 nadále klesala, stále však byla výrazně vyšší než průměrná předkrizová hodnota.

Růst peněžní zásoby zůstal celkově stabilní

V roce 2017 zůstal růst širokého peněžního agregátu vysoký (viz graf 18). V prosinci 2017 činil meziroční růst M3 4,6 % oproti 5,0 % na konci roku 2016. Růst širokého peněžního agregátu byl v roce 2017 v souladu se stabilním tempem růstu peněžní zásoby pozorovaným od poloviny roku 2015. Vzhledem k nízkým nákladům příležitosti z držby likvidních vkladů v prostředí, které se vyznačuje velmi nízkými sazbami a plochou výnosovou křivkou, byl růst M3 i nadále ovlivňován jeho nejlikvidnějšími složkami. Dalšími důležitými faktory, které určovaly měnový vývoj v eurozóně, byly pokračující růst ekonomické aktivity a mimořádná opatření ECB, především její program nákupu aktiv (APP). Růst peněžního agregátu M1, odrážející zvýšený růst jednodenních vkladů domácností a nefinančních podniků, zůstal celkově beze změny a v prosinci 2017 činil 8,6 % oproti 8,8 % v prosinci 2016.

 

Graf 18

M3 a úvěry soukromému sektoru

(meziroční změny v %)

Zdroj: ECB.

Hlavní podíl na růstu širokého peněžního agregátu měly i nadále domácí protipoložky

K růstu M3 kladně přispívaly nákupy státních dluhopisů Eurosystémem (viz červené sloupce v grafu 19), které probíhaly zejména v rámci programu nákupu cenných papírů veřejného sektoru. Průměrný objem měsíčních nákupů v rámci APP byl zredukován o 20 mld. EUR, což vedlo ke snížení dopadu těchto nákupů na růst M3. Kromě toho měly během roku 2017 na růst M3 pozitivní vliv domácí protipoložky vyjma úvěrů vládním institucím (viz modré sloupce v grafu 19). To bylo způsobeno dvěma faktory: Zaprvé, růst M3 byl příznivě ovlivněn přetrvávajícím oživením úvěrů soukromému sektoru (viz graf 18) . Tato položka obsahuje jak úvěry MFI soukromému sektoru, tak cenné papíry emitované soukromým sektorem (resp. sektorem jiným než MFI) eurozóny v držbě MFI. Tyto cenné papíry zahrnují rovněž nákupy dluhových cenných papírů soukromého sektoru ze strany Eurosystému v rámci programu CSPP. Zadruhé, růst M3 podpořil trvalý pokles dlouhodobějších finančních závazků MFI (bez kapitálu a rezerv), které jsou zahrnuty v domácích protipoložkách. Meziroční dynamika těchto závazků je od druhého čtvrtletí roku 2012 záporná, částečně vlivem dopadu cílených dlouhodobějších refinančních operací ECB, které mohly nahradit dlouhodobější tržní zdroje financování. Tento vývoj lze také zdůvodnit relativně plochou výnosovou křivkou spojenou s měnověpolitickými opatřeními ECB, která vedla k tomu, že se držba dlouhodobých vkladů a dluhopisů bank stala pro investory méně výhodnou. Naopak prodeje státních dluhopisů ze strany MFI v eurozóně vyjma Eurosystému přispěly k meziročnímu poklesu úvěrů vládním institucím poskytnutých MFI vyjma Eurosystému a růst M3 tak utlumily (viz zelené sloupce v grafu 19). Kromě toho byl růst M3 nadále nepříznivě ovlivňován čistými zahraničními aktivy MFI (viz žluté sloupce v grafu 19).

 

Graf 19

Peněžní agregát M3 a jeho protipoložky

(meziroční změny v %; příspěvky v procentních bodech)

Zdroj: ECB.
Poznámka: „Domácí protipoložky kromě úvěrů vládním institucím“ zahrnují dlouhodobější finanční závazky MFI (včetně kapitálu a rezerv), úvěry MFI soukromému sektoru a ostatní protipoložky.

Box 4 Strukturální dimenze financování nefinančních podniků a domácností v eurozóně

Struktura financování nefinančního sektoru hraje důležitou roli v transmisi měnové politiky do reálné ekonomiky a odolnosti reálné ekonomiky vůči šokům. Na rozdíl od Spojených států, kde tržní financování hraje dominantní roli, spoléhá nefinanční soukromý sektor v eurozóně při financování svých výdajů většinou na banky.

Podíl bankovních úvěrů (tj. MFI) na celkovém stavu externího financování nefinančních podniků v eurozóně se od roku 2007 značně snížil. Z hlediska stavů tvořily ve třetím čtvrtletí roku 2017 bankovní úvěry 12,4 % externího financování nefinančních podniků (viz tabulka A), což je o 4,1 procentního bodu méně v porovnání s rokem 2007.[36] Podíl bankovních úvěrů na financování dluhu nefinančních podniků ve třetím čtvrtletí roku 2017 současně činil 27,7 % a byl tak o 9,2 procentního bodu nižší než v roce 2007.[37] Podíl bankovních úvěrů na externím a dluhovém financování nefinančních podniků i snížení tohoto podílu je výrazně vyšší, pokud nezahrnuje financování uvnitř odvětví. Podle tohoto kritéria by v roce 2017 činil podíl bankovních úvěrů 44,9 % dluhového financování nefinančních podniků, což je oproti roku 2007 pokles o 59,5 %. Pokles financování nefinančních podniků bankami mezi roky 2007 a 2017 byl způsobem především vývojem struktury financování velkých podniků. Malé a střední podniky, které představují páteř ekonomiky v eurozóně, jsou naopak nadále financovány zejména úvěry od bank. Dluhové cenné papíry emitované nefinančními podniky, úvěry od neměnových finančních institucí a úvěry od nerezidentů dohromady představovaly 13,0 % externího financování a 29,2 % dluhového financování nefinančních podniků ve třetím čtvrtletí roku 2017. Oproti roku 2007 se jejich podíly na externím a dluhovém financování nefinančních podniků zvýšily o 4,0, resp. 9,1 procentních bodů. Úvěry od neměnových finančních institucí a úvěry od nerezidentů zahrnují mimo jiné úvěry poskytnuté financujícími jednotkami pro speciální účel jejich mateřským společnostem, financované emisí dluhových cenných papírů těmito dceřinými společnostmi.[38] Kotované a nekotované akcie a ostatní majetkové účasti emitované nefinančními podniky pak ve třetím čtvrtletí roku 2017 představovaly 55,4 % externího financování nefinančních podniků. Jejich společný podíl se oproti roku 2007 prakticky nezměnil, neboť dopad nižších cen akcií ve směru jeho snížení je kompenzován čistou emisí akcií a přírůstkem nerozděleného zisku během krize.[39]

 

Tabulka A

Struktura finanční rozvahy nefinančních podniků v euro zóně

(v % zůstatků celkových závazků)

Zdroj: ECB a výpočty ECB.
Poznámky: Poslední údaje jsou za třetí čtvrtletí roku 2017. Z ostatních závazků zahrnují celkové závazky nefinančních podniků pouze obchodní úvěry. V národních účtech celkové závazky zahrnují vlastní kapitál v tržní hodnotě. Úvěry od neměnových finančních institucí zahrnují úvěry poskytnuté ostatními finančními zprostředkovateli (OFI) a pojišťovnami a penzijními fondy (ICPF). Položka „vnitroodvětvové financování“ zahrnuje mezipodnikové a obchodní úvěry. Položka „ostatní“ představuje rozdíl mezi celkovými zdroji a nástroji uvedenými v tabulce. Dluhové financování je definováno jako celkové závazky po odpočtu kotovaných a nekotovaných akcií a ostatních emitovaných majetkových účastí.

Podíly úvěrů bank a OFI na celkových úvěrech domácnostem v eurozóně se v posledním desetiletí prakticky nezměnily. Z hlediska stavů tvořily ve třetím čtvrtletí roku 2017 úvěry bank a úvěry OFI 86,4 %, resp. 7,9 % celkových úvěrů poskytnutých domácnostem (viz graf A). Většina bankovních úvěrů domácnostem (75,3 % všech bankovních úvěrů sektoru domácností) jsou určeny pro nákup rezidenční nemovitosti. Zbývající část jsou spotřebitelské úvěry (tj. úvěry pro osobní spotřebu zboží a služeb) a úvěry ve zbytkové kategorii „ostatní úvěry domácnostem“ (např. úvěry na rodinné podnikání či úvěry na vzdělání). Ty tvoří 11,7 % a 13,0 % celkových bankovních půjček domácnostem. Velká většina bankovních úvěrů domácnostem v eurozóně má dlouhodobější splatnost, což odráží jejich skladbu podle účelu. Ostatní zdroje financování tvoří úvěry poskytované OFI a ICPF. OFI zahrnují například nebankovní subjekty specializující se na spotřebitelské úvěry a účelové finanční společnosti (FVC) zabývající se sekuritizací hypotečních a spotřebních úvěrů poskytnutých bankami, zatímco ICPF poskytují úvěry na bydlení. Tyto instituce ovšem hrají kvantitativně relevantní roli ve financování domácností pouze v malém počtu zemí eurozóny.

 

Graf A

Struktura finanční rozvahy domácností v eurozóně

(v % zůstatků celkových poskytnutých půjček)

Zdroj: ECB a výpočty ECB.
Poznámky: Poslední údaje jsou za třetí čtvrtletí 2017. Položka „ostatní“ představuje rozdíl mezi celkovými zdroji a věřitelskými sektory uvedenými v tabulce.

Zvyšující se podíl nebankovního financování na celkovém externím financování nefinančních podniků v eurozóně od roku 2008 odráží jak cyklické, tak strukturální faktory. V minulosti podniky pro nové externí financování využívaly především bankovní úvěry.[40] Ve vrcholné fázi velké recese a finanční a dluhové krize v eurozóně se čistý příliv finančních prostředků z bank do podniků v eurozóně snížil a následně opět postupně oživil (viz graf B). Pokles bankovních úvěrů odrážel poptávkové i nabídkové faktory. Poptávku nefinančních podniků po úvěrech snížil propad ekonomické aktivity a potřeba zlepšit rozvahové ukazatele, zatímco zhoršení schopnosti podniků splácet dluhy i rozvah bank vedlo ke zpřísnění úvěrových standardů a poklesu nabídky úvěrů.[41] Nefinanční podniky navíc během krize zvýšily čistou emisi dluhových cenných papírů, aby mohly vykompenzovat propad v dostupnosti bankovních úvěrů, a v poslední době také ve snaze využít příznivé podmínky tržního financování podpořené programem nákupu aktiv soukromého sektoru zavedeným ECB. Objem úvěrů podnikům ze strany OFI se také zvýšil a odrážel tak nárůst úvěrů poskytnutých financujícími jednotkami pro speciální účel svým mateřským společnostem. Ve snaze zmírnit negativní dopad nižší nabídky úvěrů na dostupnost externího financování využívaly zároveň nefinanční podniky více obchodní a vnitroodvětvové úvěry a velkou část svých aktivit financovaly z interně vytvořených zdrojů a vyššího nerozděleného zisku Celkově se význam nebankovních zdrojů financování od vypuknutí krize značně zvýšil.

 

Graf B

Struktura externího financování nefinančních podniků v eurozóně podle nástrojů

(roční toky; v mld. EUR)

Zdroj: ECB a výpočty ECB.
Poznámky: Poslední údaje jsou za třetí čtvrtletí roku 2017. Z ostatních závazků jsou v celkovém financování zahrnuty pouze obchodní úvěry. Úvěry od neměnových finančních institucí zahrnují úvěry poskytnuté OFI a ICPF. Položka „vnitroodvětvové financování“ zahrnuje mezipodnikové a obchodní úvěry. Položka „ostatní“ představuje rozdíl mezi celkovými zdroji a nástroji uvedenými v tabulce.

Sektor domácností v eurozóně se na rozdíl od podnikového sektoru nepřesunul k jiným zdrojům financování a nadále financuje své nákupy nemovitostí a zboží dlouhodobé spotřeby většinou bankovními úvěry. Růst celkových úvěrů domácnostem v eurozóně se po vypuknutí velké recese zmírnil a po skončení finanční a dluhové krize přešel do záporných hodnot. Podobně jako v případě nefinančních podniků vedla krize k poklesu bankovních úvěrů domácnostem (viz graf C), což odráželo poptávkové i nabídkové faktory. Propad úvěrů poskytnutých domácnostem ze strany OFI byl zároveň silnější než u úvěrů poskytnutých bankami a tyto úvěry se na rozdíl od těch bankovních po krizi již nezotavily. To bylo odrazem zejména dvou faktorů. Zaprvé vymizel růst úvěrů nezbytný pro udržení sekuritizace půjček bankami, která stála za velkou částí úvěrů poskytnutých domácnostem ze strany OFI. A zadruhé k poklesu poptávky a nabídky sekuritizovaných produktů vedla i zásadní úloha, kterou instituce pro sekuritizaci aktiv (FVC) hrály v turbulencích na finančních trzích a v regulatorních změnách.

 

Graf C

Struktura úvěrů domácnostem v eurozóně podle věřitelských sektorů

(roční toky; v mld. EUR)

Zdroj: ECB a výpočty ECB.
Poznámky: Poslední údaje jsou za třetí čtvrtletí 2017. Položka „ostatní“ představuje rozdíl mezi celkovými zdroji a věřitelskými sektory uvedenými v tabulce.

Celkově může zvýšená úloha nebankovních zdrojů v externím financování nefinančních podniků urychlit transmisi měnové politiky. Zejména některé nefinanční měnové instituce mohou pak v reakci na změny v hospodářském a finančním cyklu upravovat své rizikové expozice flexibilněji než banky. Až další vývoj však ukáže, zda současný trend směřující k posílení tržního financování reálné ekonomiky bude pokračovat i po úplném zotavení bankovního financování. Díky větší diverzifikaci zdrojů financování se podniky zároveň mohou stát méně zranitelnými vůči případnému snížení nabídky bankovních úvěrů nebo dostupnosti tržních zdrojů financování v budoucnosti. Naopak domácnosti zůstávají při externím financování závislé na bankovních úvěrech, jelikož finacování z jiných zdrojů je i nadále omezené.

Měnová politika: trpělivost, vytrvalost a obezřetnost

Opatření měnové politiky, která v posledních letech přijala ECB, byla zaměřena na podporu hospodářského oživení v eurozóně a návrat inflace k úrovni pod 2 %, ale blízko této hodnoty ve střednědobém horizontu, která je v souladu s cenovou stabilitou. Tato opatření se účinně promítala do podmínek financování domácností i firem. Během roku 2017 pokračoval nárůst rozvahy Eurosystému především v důsledku probíhajícího programu nákupu aktiv (APP) a cílených dlouhodobějších refinančních operací.

Nastavení měnové politiky: velmi výrazná akomodace

Ekonomické oživení na začátku roku dále zesilovalo, ale utlumená jádrová inflace si vyžadovala neměnnou politiku

V návaznosti na rozhodnutí Rady guvernérů z prosince 2016 pokračovalo efektivní promítání měnověpolitických opatření ECB do tržního financování a úvěrových podmínek pro podniky i domácnosti v eurozóně (viz kapitola 2.2).[42] Rizika ekonomického výhledu na začátku roku celkově zeslábla. Byla i nadále vychýlena směrem dolů a týkala se především globálního prostředí, politických nejistot a přetrvávajících slabin v rozvahách v některých sektorech. Kromě toho výhled rostoucího trendu inflace nadále závisel na přetrvávajících velmi příznivých podmínkách financování, které byly do značné míry podmíněny akomodativním nastavením měnové politiky.

Porovnání výsledku ekonomické analýzy se signály z měnové analýzy potvrdilo, že navzdory rostoucí odolnosti ekonomického oživení je pro dlouhodobý a udržitelný nárůst inflačních tlaků v eurozóně nezbytná velmi výrazná míra měnové akomodace. To si žádalo neměnnou politiku ze strany Rady guvernérů, která potvrdila rozhodnutí přijatá na měnověpolitickém zasedání v prosinci 2016. Mezi ně patřilo ponechání základních úrokových sazeb ECB beze změny (viz graf 20) a potvrzení zamýšleného tempa a horizontu nákupů v rámci APP, ale také signalizace budoucího vývoje základních úrokových sazeb a APP Radou guvernérů.

 

Graf 20

Základní úrokové sazby ECB

(v % p.a.)

Zdroj: ECB.
Poznámka: Poslední údaje jsou z 31. prosince 2017.

Signalizace budoucí měnové politiky se vyvíjela v reakci na příznivější hodnocení rizik a nižší pravděpodobnost nepříznivých mimořádných událostí

Do poloviny roku 2017 ekonomické oživení dále zesílilo a růst produktu měl podle prognóz být o něco vyšší, než se očekávalo dříve, a mělo k němu přispět více zemí a sektorů. V souladu s tím Rada guvernérů v červnu 2017 změnila své hodnocení rizik ohrožujících výhled hospodářského růstu na celkově vyrovnané. Vzhledem k odolnější a robustnější dynamice růstu se rovněž snížila rizika směrem dolů pro výhled cenové stability, čímž z větší části vymizela pravděpodobnost velmi nepříznivých scénářů, spojených např. s deflačními riziky.

S cílem sladit svoji komunikaci se zlepšeným hodnocením rizik Rada guvernérů v červnu 2017 rozhodla, že ze své signalizace očekávané budoucí trajektorie základních sazeb ECB vypustí zmínku o jejich dalším poklesu, která signalizovala potenciální reakci měnové politiky na velmi závažné mimořádné události. Zároveň však Rada guvernérů zdůraznila, že k postupnému nárůstu inflačních tlaků je zapotřebí trpělivost. Zopakovala rovněž svůj závazek důsledně uplatňovat svá měnověpolitická opatření tak, aby zachovala velmi výraznou míru měnové akomodace, která je nadále potřebná k udržitelné korekci inflace.

Signalizace budoucí měnové politiky v oblasti měnověpolitických sazeb i tempa nákupu aktiv obecně odráží význam interakce mezi jednotlivými nástroji pro nastavení měnové politiky. Rozdílné prvky komplexního balíčku opatření měnové politiky se vzájemně doplňují a posilují, aby byly zachovány velmi akomodativní podmínky financování, které jsou nezbytné k podpoře udržitelného návratu inflace k úrovni pod 2 %, ale blízko této hodnoty ve střednědobém horizontu. V tomto ohledu se signalizace budoucí měnové politiky poskytované Radou guvernérů v roce 2017 týkala nejen podmínek, za nichž by stimulační opatření byla ukončena, ale také posloupnosti změn měnověpolitických opatření.

Opatření měnové politiky byla v říjnu přenastavena při zachování velmi příznivých podmínek financování

Informace přicházející během třetího čtvrtletí 2017, včetně zářijových makroekonomických projekcí pracovníků ECB, nadále signalizovaly silnou a plošnou expanzi ekonomiky napříč jednotlivými zeměmi a sektory. Přetrvávající dynamika růstu dále podporovala přesvědčení Rady guvernérů, že inflace postupně zamíří ke střednědobé úrovni pod 2 %, ale blízko této hodnoty, budou-li zachovány velmi příznivé podmínky financování. Současně inflace zůstávala utlumená a ukazatele jádrové inflace ještě nevykázaly přesvědčivější známky trvalejšího vzestupného trendu. Utlumená inflace mohla být považována za signál stále výrazné míry nevyužití kapacit na trhu zboží a služeb i trhu práce, a to navzdory zvýšenému růstu mezd. S ohledem na obezřetný přístup proto byl k zajištění trvalé korekce inflace nadále nezbytný výrazný měnový stimul, což vyžadovalo změnu nastavení nástrojů měnové politiky pro horizont přesahující konec roku.

V souladu s tím Rada guvernérů v říjnu 2017 přijala řadu rozhodnutí směřujících k plnění jejího cíle cenové stability.

  • Za prvé zopakovala, že očekává stabilitu základních úrokových sazeb ECB na současné úrovni po delší dobu a výrazně za horizont čistých nákupů aktiv.
  • Za druhé, zlepšený ekonomický výhled a rostoucí důvěra v konvergenci inflace umožnily Radě guvernérů snížit intenzitu APP. Nákupy budou od ledna 2018 do konce září 2018 pokračovat v měsíčním objemu 30 mld. EUR nebo podle potřeby i delší dobu a v každém případě, dokud Rada guvernérů nezaznamená udržitelnou korekci vývoje inflace. Rada guvernérů navíc opět potvrdila svůj závazek rozšířit tento program co do objemu nebo délky trvání, pokud by se výhled stal méně příznivým nebo pokud by finanční podmínky přestaly být v souladu s pokračováním setrvalé korekce inflace.
  • Zatřetí oznámila, že reinvestování splátek jistiny ze splatných cenných papírů zakoupených v rámci APP bude pokračovat během delšího období po skončení čistých nákupů aktiv a v každém případě po nezbytně dlouhou dobu. Zachování drženého objemu zakoupených aktiv přispěje k udržení jak příznivých podmínek likvidity, tak přiměřeného nastavení měnové politiky.
  • Za čtvrté, využívání nabídkových řízení s pevnou sazbou a s plným přidělením pro refinanční operace bylo prodlouženo přinejmenším do konce posledního udržovací období roku 2019, aby bylo zajištěno hladké provádění měnové politiky a souběžně také příznivé podmínky na peněžních trzích v eurozóně.

Pokračující výrazná měnová podpora poskytovaná dodatečnými čistými nákupy aktiv, velkým drženým objemem zakoupených aktiv a blížícími se reinvesticemi a signalizací budoucích úrokových sazeb zachová velmi příznivé podmínky financování, které jsou nadále potřebné k podpoře udržitelného návratu inflace ke střednědobé úrovni pod 2 %, ale blízko této hodnoty, která je v souladu s definicí cenové stability ECB.

Box 5 Benchmarky peněžního trhu v eurozóně: poslední vývoj

Finanční benchmarky lze široce definovat jako referenční indexy používané k určení splatné částky v rámci finančního nástroje nebo kontraktu, případně hodnoty finančního nástroje. Jedním z celosvětově nejčastěji využívaných benchmarků peněžního trhu je LIBOR (London interbank offered rate), zatímco v Evropě se nejvíce používají EURIBOR (euro interbank offered rate) a EONIA (euro overnight index average). Tyto benchmarky jsou stanovovány na základě dobrovolných příspěvků panelů bank v podobě expertního posouzení tržního stanovení cen („kotací“) v případě sazby EURIBOR nebo na základě efektivních transakcí v případě sazby EONIA.

V posledních letech ECB pozorně sledovala a aktivně ovlivňovala reformu benchmarků, neboť správné benchmarky jsou nezbytné pro efektivní fungování finančního systému a transmisi měnové politiky. Finanční trhy se na benchmarky ve velké míře spoléhají jako na referenční hodnoty ve finančních kontraktech, např. hypotečních úvěrech, cenných papírech s proměnlivou sazbou nebo derivátech. Benchmarky jsou také zásadní součástí denního oceňování řady finančních nástrojů. Pokud by se nedařilo udržovat robustní a spolehlivé benchmarky, mohlo by docházet k narušení trhu s možnými významnými implikacemi pro finanční stabilitu.

Benchmarkové sazby v eurozóně i mimo ni procházejí důkladnými reformami. Ty se řídí zejména souborem zásad vydaných Mezinárodní organizací komisí pro cenné papíry (IOSCO) v roce 2013 v reakci na skandály související s manipulací sazby LIBOR, ale vycházejí také z přijatého nařízení EU o benchmarcích. V Evropě procházejí nejpoužívanější benchmarky EURIBOR a EONIA reformou iniciovanou jejich administrátorem, kterým je Evropský institut pro peněžní trhy (EMMI). V důsledku těchto reforem může v nadcházejících letech vyvstat potřeba adaptace tržní praxe a kontraktů na nové prostředí.

Co se týče sazby EURIBOR, což je mezibankovní nezajištěná referenční sazba v eurech zveřejňovaná pro splatnosti od jednoho týdne do 12 měsíců, EMMI předložil plány na ukotvení své metodiky v transakcích namísto kotací. Test provedený na začátku roku 2017 nepotvrdil použitelnost metodiky založené výhradně na transakcích, a to kvůli nedostatečným objemům transakcí na peněžních trzích. EMMI proto nyní pracuje spolu s účastníky trhu na možnosti smíšené metodiky pro EURIBOR, která by kombinovala údaje o transakcích s expertním posouzením. Vývoj smíšené metodiky a vyhodnocení jejího dopadu by měly probíhat do první poloviny roku 2018 a následovat by měla konzultace se zainteresovanými stranami. Mezitím bude pro výpočet sazby EURIBOR používána současná metodika založená na kotacích.

Co se týče sazby EONIA, benchmarkové sazby pro jednodenní mezibankovní nezajištěné vklady založené výhradně na údajích o transakcích, EMMI oznámil 1. února 2018 na základě studie o nezajištěném peněžním trhu, že tuto sazbu již není nutné důkladně přezkoumávat, protože objemy mezibankovních půjček jsou nízké a aktivita zůstává koncentrovaná. EMMI také upozornil, že pokud se nezmění tržní podmínky, nebude zaručen soulad benchmarkové sazby s nařízením EU o benchmarcích. EMMI ale zdůraznil. že by mohl posoudit možnost úpravy metodických parametrů a zvýšit tak v případě potřeby robustnost sazby EONIA.

Robustnost sazeb EURIBOR a EONIA, které se spoléhají na dobrovolné příspěvky bank, se stává rostoucím zdrojem obav, neboť podpora přispívajících bank postupně slábne. Očekává se, že tyto banky budou denně vykazovat buď kotace na základě expertního posouzení (v případě sazby EURIBOR), nebo své jednodenní nezajištěné mezibankovní zápůjční transakce (v případě sazby EONIA). V poslední době však některé banky jeden či druhý panel opustily a jako hlavní důvod uvedly, že reformní proces je přílišnou zátěží pro jejich postupy. Zapojení do tvorby benchmarků také přináší rizika v oblasti odpovědnosti za škody a reputační rizika.

Nařízení EU o benchmarcích může představovat pouze dočasnou pomoc, pokud by banky nadále opouštěly panely přispěvatelů. Benchmarků jako EURIBOR a EONIA, které jsou označeny jako „kritické“[43], se týkají zvláštní ustanovení nařízení. Především může regulátor, kterým je v případě sazeb EURIBOR a EONIA belgický orgán pro finanční služby a trhy, vyžadovat povinné příspěvky k benchmarku, jestliže je jeho reprezentativnost ohrožena, např. odchodem bank z panelu. Tento mechanismus sice poskytuje nouzové řešení, ale jeho uplatnění je omezeno na nejvýše dva roky, a proto jej nelze považovat za dlouhodobé řešení pro případ, že by byla ohrožena použitelnost takového benchmarku.

Vzhledem k tomu, jak důležité je pro trhy mít robustní a spolehlivé benchmarky, ECB 21. září 2017 oznámila, že do roku 2020 začne zveřejňovat jednodenní nezajištěnou sazbu na základě údajů sbíraných podle nařízení o statistice peněžních trhů. Tato úroková sazba doplní stávající benchmarky vytvářené soukromým sektorem a bude sloužit jako nouzová referenční sazba. Během příštích dvou let ECB definuje hlavní charakteristiky této úrokové sazby, vypracuje metodiku jejího výpočtu a otestuje robustnost této sazby. V tomto období se ECB bude věnovat transparentní komunikaci včetně veřejných konzultací. První veřejná konzultace byla zahájena 28. listopadu 2017 s cílem shromáždit názory zainteresovaných stran na hlavní charakteristiky sazby a času jejího zveřejňování.

Na peněžním trhu eurozóny byla zahájena ještě další iniciativa, v níž nově založená pracovní skupina pro eurové bezrizikové sazby zajistí pro soukromý sektor platformu k diskusi o nouzových sazbách a otázkách spojených s přechodem na možné alternativní krátkodobé eurové sazby. Činnost této skupiny vychází z doporučení oficiální sektorové řídící skupiny Rady pro finanční stabilitu z července 2014 identifikovat a přijmout jednu nebo více bezrizikových sazeb v každé hlavní měnové oblasti. Pracovní skupina bude složena ze subjektů soukromého sektoru a předsedat jí bude zástupce soukromého sektoru. Bude podporována veřejnými institucemi a její sekretariát zajistí ECB.[44]

Efektivní transmise opatření měnové politiky ECB

V roce 2017 transmise opatření měnové politiky realizovaných od června 2014 nadále podporovala výpůjční podmínky pro podniky a domácnosti a posilovala úvěrové toky napříč eurozónou. Pokračující nákupy aktiv v rámci APP, nezměněné nízké měnověpolitické sazby, signalizace budoucích kroků týkajících se těchto dvou nástrojů i cílené dlouhodobější refinanční operace (TLTRO) zajišťovaly velmi příznivé podmínky financování a byly nadále zásadním faktorem zesilování ekonomického oživení v eurozóně.

Realizace programu APP probíhala hladce, a to jak pokud jde o programy nákupu v soukromém sektoru, které zahrnují program nákupu cenných papírů krytých aktivy (ABSPP), program nákupu aktiv podnikového sektoru (CSPP) a třetí program nákupu krytých dluhopisů (CBPP3), tak v rámci programu nákupu cenných papírů veřejného sektoru (PSPP). Poslední z uvedených programů se týká dluhopisů vydaných centrálními i regionálními vládami, agenturami a nadnárodními institucemi v eurozóně. Objemy nákupů v průměru odpovídaly měsíčním cílům stanoveným Radou guvernérů a činily 80 mld. EUR měsíčně od ledna do března a dále 60 mld. EUR měsíčně od dubna do prosince (viz graf 21). Vzhledem k sezonním výkyvům likvidity na trhu byly objemy nákupů v srpnu a prosinci pod měsíčním cílem, což ale bylo kompenzováno mírně vyššími nákupy během zbytku roku. Na úrovni jednotlivých zemí se měsíční objemy nákupů také mírně lišily s ohledem na rostoucí význam reinvestování jistiny splatných dluhopisů, které začalo v březnu 2017 u cenných papírů nakoupených v rámci programu nákupu krytých dluhopisů. Odchylky měsíčních nákupů od cílových objemů byly v relativním vyjádření pouze zanedbatelné. Stav cenných papírů držených v rámci PSPP jako relevantní způsob hodnocení rozložení objemů nákupů v čase zůstal v souladu se zamýšlenou alokací na základě klíče pro upisování základního kapitálu při započítání náhradních nákupů a vyhlazování reinvestování splatných dluhopisů.

 

Graf 21

Měsíční čisté nákupy aktiv a splátky v rámci APP v roce 2017

(v mld. EUR)

Zdroj: ECB.
Poznámky: Měsíční čisté nákupy v účetní hodnotě a skutečné částky měsíčních splátek. Splátky jistiny cenných papírů nakoupených v rámci PSPP Eurosystém reinvestuje flexibilně a včas během měsíce, kdy jsou splatné, a to metodou tzv. nákupů s nejlepší snahou, nebo v následujících dvou měsících, jestliže to vyžadují podmínky likvidity na trhu.

V poslední operaci TLTRO-II, která byla vypořádána v březnu 2017, činila hrubá poptávka 233.5 mld. EUR, což implikovalo čistý přírůstek likvidity ve výši 204 mld. EUR.[45] Ve všech operacích TLTRO-II (TLTRO-II.1 až TLTRO-II.4) si banky v eurozóně vypůjčily celkem 740,2 mld. EUR, tj. 62 % celkového úvěrového přídělu ve výši 1 200 mld. EUR.

Opatření měnové politiky ovlivňují ekonomiku prostřednictvím tří kanálů transmise: signalizačního kanálu, kanálu změny struktury portfolií a kanálu přímé transmise.[46] Pokud jde o první kanál, APP podpořil důvěryhodnost signalizace budoucí měnové politiky ECB v souvislosti s očekáváním, že krátkodobé úrokové sazby zůstanou na nízké úrovni po delší dobu. Záporná sazba vkladové facility zesílila účinek APP na celou výnosovou křivku tím, že snížila složku očekávání v rámci dlouhodobějších úrokových sazeb. Prostřednictvím druhého kanálu motivoval APP investory k přesunům v jejich portfoliích ve prospěch rizikovějších tržních segmentů. Pokračující nákupy aktiv nahradily držbu střednědobých a dlouhodobých dluhopisů rezervami centrální banky v držbě bankovního sektoru, což implikuje omezení rizika durace pro investory (viz kapitola 2.3). Souběžné snížení rizikové prémie vytváří motivaci k alokaci investic do jiných aktiv, např. úvěrů domácnostem a podnikům. To zajišťuje transmisi opatření měnové politiky rovněž k dlužníkům bez přímého přístupu na kapitálové trhy. Za třetí, TLTRO fungují prostřednictvím mechanismu přímé transmise. Úrokové sazby, které banky musí platit z těchto prostředků, jsou závislé na rozsahu úvěrování firem a domácností, což zajišťuje, že příznivé podmínky financování se přenášejí i na tyto subjekty. Navíc dodatečná čistá likvidita pomohla snížit mezní náklady financování zúčastněných bank.

Měnověpolitická opatření, která ECB zavedla od června 2014, měla společně významný kladný vliv na výkon ekonomiky eurozóny. Jejich celkový dopad na růst reálného HDP a inflaci v eurozóně bude podle odhadů v obou případech zhruba 1,9 procentního bodu v úhrnu mezi roky 2016 a 2020.[47]

Opatření ECB udržela velmi příznivé podmínky financování

Opatření měnové politiky ukotvila tržní sazby na nízkých úrovních. Krátkodobé sazby peněžního trhu a výnosy dlouhodobých státních dluhopisů byly v eurozóně po celý rok poměrně stabilní (viz kapitola 1.3). Tyto podmínky se promítly také do podmínek financování v ekonomice jako celku prostřednictvím tří výše uvedených kanálů transmise měnové politiky.

Náklady financování bank zůstaly po celý rok 2017 velmi příznivé a výrazně pod úrovněmi pozorovanými před zavedením opatření ECB na uvolnění úvěrových podmínek v červnu 2014 (viz graf 22). Spready dluhopisů emitovaných bankami v eurozóně se nadále výrazně zužovaly (viz graf 23). Jejich zužování podporovala poslední operace TLTRO-II v březnu, v níž mohly banky nahradit část svého tržního financování prostředky z TLTRO. V souhrnu tento vývoj nadále snižoval celkové náklady financování bank a vedl k omezení rozdílů v nákladech financování jednotlivých bank sídlících v různých zemích eurozóny.

 

Graf 22

Souhrnné náklady dluhového financování bank

(souhrnné náklady financování prostřednictvím vkladů a financování na nezajištěných trzích; v % p.a.)

Zdroje: ECB, Merrill Lynch Global Index a výpočty ECB.

 

Graf 23

Spready investičních podnikových dluhopisů

(v bazických bodech)

Zdroje: Markit a Bloomberg.
Poznámky: Spready podnikových dluhopisů se měří prostřednictvím spreadů swapů aktiv. Svislé čáry označují jednání Rady guvernérů 10. března 2016 a 21. dubna 2016. Indexy rovněž zahrnují podřízené dluhopisy. Poslední údaje jsou z 4. ledna 2018.

Klesající náklady financování bank rovněž vytvářely tlak na pokles nákladů refinancování podniků prostřednictvím kanálu přímé transmise a nižších bezrizikových sazeb. Celkové sazby z úvěrů nefinančním podnikům a domácnostem se od oznámení opatření ECB na uvolnění úvěrových podmínek snížily více než referenční sazby finančního trhu. Sazby z bankovních úvěrů od června 2014 do prosince 2017 poklesly o 123 bazických bodů u nefinančních podniků a o 108 bazických bodů u domácností. Nefinanční podniky s přímým přístupem na kapitálové trhy rovněž těžily z nižších výnosů podnikových dluhopisů v důsledku CSPP. Spready dluhopisů nefinančních podniků s investičním ratingovým stupněm poklesly během roku 2017 o 26 bazických bodů, což odpovídá vývoji v případě bank a pojišťoven (viz graf 23). Tyto efekty se při změnách struktury portfolií ze strany investorů rovněž přenesly na podnikové dluhopisy neinvestičního ratingového stupně, které nejsou způsobilé pro nákupy v rámci CSPP.[48]

 

Graf 24

Úvěry MFI nefinančním podnikům a domácnostem

(meziroční změny v %; úvěry nefinančním podnikům a domácnostem očištěné o sezonní a kalendářní vlivy; úvěry nefinančnímu soukromému sektoru jsou neočištěné)

Zdroj: ECB.

Oživení růstu úvěrů pokračuje

Pokračující zlepšování úvěrových podmínek v eurozóně se projevovalo nejen v poklesu úrokových sazeb a spreadů, ale také v růstu objemu úvěrů soukromému sektoru a ve stabilním přístupu podniků na dluhopisové trhy. Banky účastnící se šetření úvěrových podmínek v eurozóně uváděly, že dodatečnou likviditu generovanou prostřednictvím APP využívaly především k poskytování úvěrů, což naznačovalo zlepšování nabídky úvěrů v roce 2017.[49] Dále se zvýšila čistá poptávka po úvěrech, přičemž banky uvolnily úvěrové standardy a podmínky pro nové úvěry, a to zejména u úvěrů domácnostem. V důsledku toho pokračovalo postupné oživení úvěrů soukromému sektoru v eurozóně. Nicméně i přes určité zlepšení podmínek úvěrového trhu, růst úvěrů nadále omezovala konsolidace rozvah bank a stále vysoký objem úvěrů se selháním v některých zemích.

Meziroční tempo růstu bankovních úvěrů nefinančnímu soukromému sektoru, který zahrnuje domácnosti a nefinanční podniky, v prosinci 2017 činilo 2,8 % oproti 2,2 % v prosinci 2016. Meziroční tempo růstu úvěrů nefinančním podnikům se ve srovnání s předchozím rokem zvýšilo z 2,3 % na 2,9 % a meziroční tempo růstu úvěrů domácnostem vzrostlo na 2,8 % v prosinci 2017 z 2,0 % v prosinci 2016. Objem emisí dluhopisů nefinančních podniků se sídlem v eurozóně zůstal stabilní: nové emise denominované v eurech dosáhly 199 mld. EUR ve srovnání se 193 mld. EUR v roce 2016 (viz graf 25). Přístup nefinančních podniků na kapitálové trhy byl i nadále podporován čistými nákupy podnikových dluhopisů v rámci CSPP.

 

Graf 25

Hrubá emise dluhových cenných papírů nefinančních podniků v eurozóně

(mld. EUR)

Zdroje: Dealogic a výpočty ECB.
Poznámky: Údaje obsahují dluhopisy investičního i neinvestičního ratingového stupně. „Emise v EUR“ označuje nové emise v eurech vydané nefinančními podniky se sídlem v eurozóně. „Emise ve všech měnách“ označuje všechny nové emise nefinančních podniků se sídlem v eurozóně.

Opatření měnové politiky ECB rovněž podstatně zlepšila úvěrové podmínky pro malé a střední podniky, které zpravidla nemají přímý přístup na dluhopisové trhy. Poslední výsledky šetření o přístupu podniků v eurozóně k financování naznačily další zlepšení podmínek externího financování, což znamená pokračování trendu z předchozích kol šetření.[50] Malé a střední podniky potvrdily lepší dostupnost bankovního financování včetně zvýšené ochoty poskytovat úvěry za nižší úrokové sazby. Malé a střední podniky ve všech velkých zemích eurozóny vykázaly kladné čisté změny dostupnosti bankovních úvěrů. Poprvé od začátku šetření malé a střední podniky vnímaly celkový ekonomický výhled jako příznivý z hlediska dostupnosti externího financování. Došlo rovněž k poklesu jejich nákladů financování. Spread mezi úrokovými sazbami z velmi malých úvěrů a velkých úvěrů se od konce května 2014 do prosince 2017 snížil o 118 bazických bodů.

Vývoj rozvahy Eurosystému

Velikost a struktura rozvahy Eurosystému

Od vypuknutí finanční krize v letech 2007–2008 přijal Eurosystém řadu standardních i mimořádných měnověpolitických opatření, která měla postupem času přímý dopad na velikost a složení rozvahy Eurosystému. Tato opatření zahrnovala kolateralizované operace na poskytování financování protistranám s počáteční splatností do čtyř let i nákupy aktiv v různých segmentech trhu s cílem zlepšit transmisi měnové politiky a uvolnit podmínky financování v eurozóně. Do konce roku 2017 dosáhla velikost rozvahy Eurosystému historického maxima 4,5 bil. EUR, tj. vzrostla o 0,8 bil. EUR oproti konci roku 2016.

Rozšířený program nákupu aktiv a přidělení poslední cílené dlouhodobější refinanční operace v březnu 2017 vedly k růstu rozvahy i ke změně jejího složení. Na konci roku 2017 dosáhly měnověpolitické položky na straně aktiv hodnoty 3,2 bil. EUR, tj. 70 % bilanční sumy Eurosystému, což představovalo nárůst oproti 61 % na konci roku 2016. Zahrnovaly úvěry úvěrovým institucím v eurozóně, jejichž podíl na bilanční sumě byl 17 % (nárůst z 16 % na konci roku 2016), a cenné papíry pořízené pro účely měnové politiky, jejichž podíl na bilanční sumě byl zhruba 53 % (nárůst ze 45 % na konci roku 2016), viz graf 26. Mezi ostatní finanční aktiva patřily zejména: (i) cizí měny a zlato v držbě Eurosystému, (ii) portfolia v eurech nevztahující se k měnové politice a (iii) nouzová pomoc v oblasti likvidity poskytovaná některými národními centrálními bankami Eurosystému solventním finančním institucím čelícím dočasným problémům s likviditou. Ostatní finanční aktiva podléhají interním vykazovacím požadavkům a omezením Eurosystému plynoucím zejména ze zákazu měnového financování a z požadavku, že by neměla zasahovat do měnové politiky, které stanoví různé právní předpisy.[51]

Na straně pasiv byl nejvýraznější dopad pozorován u rezerv v držbě protistran, které v důsledku pokračující uvolněné měnové politiky v roce 2017 vzrostly o 0,6 bil. EUR na 1,9 bil. EUR a představovaly 42% celkových pasiv na konci roku 2017 oproti 36 % na konci roku 2016. Bankovky v oběhu se v relativním vyjádření snížily na 26 % (oproti 31 % na konci roku 2016), ačkoli v absolutním vyjádření zaznamenaly růst v souladu s historickým růstovým trendem. Podíl ostatních pasiv včetně kapitálu a účtů přecenění činil 32 % oproti 33% na konci roku 2016, ale v absolutním vyjádření tato pasiva vzrostla o 0,2 bil. EUR (viz graf 26).

 

Graf 26

Vývoj konsolidované rozvahy Eurosystému

(mld. EUR)

Zdroj: ECB.
Poznámky: Kladné hodnoty se vztahují k aktivům a záporné hodnoty k pasivům. Křivka přebytečné likvidity je zobrazena v kladných hodnotách, ačkoli představuje součet následujících pasivních položek: zůstatků na běžných účtech nad rámec povinných minimálních rezerv a využívání vkladové facility.

Průměrná splatnost portfolia a rozdělení mezi aktiva a země

Od zahájení programu APP zveřejňuje ECB na týdenním základě vývoj aktiv v rámci různých programů, které tvoří APP. Navíc každý měsíc zveřejňuje strukturu aktiv v členění podle nákupů na primárním a sekundárním trhu pro CBPP3, ABSPP a CSPP. V rámci PSPP poskytuje ECB údaje o držbě cenných papírů podle země emitenta[52] včetně vážené průměrné splatnosti.

Ke konci roku 2017 činil objem programu APP 2,3 bil. EUR.[53] Z toho aktiva držená v rámci ABSPP představovala 25 mld. EUR (1 % celého portfolia programu nákupu aktiv) a aktiva držená v rámci CBPP3 činila 241 mld. EUR (11 % celého portfolia programu nákupu aktiv). Z programů nákupu cenných papírů soukromého sektoru přispěl v roce 2017 k programu nákupu aktiv nejvíce program CSPP s čistými nákupy ve výši 82 mld. EUR. Aktiva držená v rámci CSPP tak činila celkově 132 mld. EUR, tj. 6 % celkových aktiv držených v rámci APP. V roce 2017 ECB začala zveřejňovat úplný seznam aktiv držených v rámci programu CSPP včetně jmen emitentů, doby splatnosti a kuponové sazby dluhopisů i agregované údaje o aktivech držených v rámci CSPP podle země rizika, ratingu a odvětví. Nákupy v rámci CSPP se provádějí podle referenční hodnoty, která odráží proporcionálně všechny způsobilé nesplacené emise. To znamená, že každá země emitenta má v rámci referenční hodnoty váhu odpovídající tržní kapitalizaci.

Největší část APP tvořily nákupy cenných papírů veřejného sektoru, které činily 1,9 bil. EUR, tj. 83 % celkových cenných papírů držených v rámci APP, oproti 82 % na konci roku 2016. V programu PSPP se nákupy rozdělují mezi jednotlivé země podle klíče pro upisování základního kapitálu ECB. V rámci svých alokací mohou ECB a národní centrální banky vybírat mezi nákupy cenných papírů ústředních, regionálních a místních vládních institucí, cenných papírů emitovaných určitými agenturami usazenými v příslušné zemi a v případě potřeby také cennými papíry emitovanými nadnárodními institucemi.

Vážená průměrná splatnost PSPP ke konci roku 2017 činila 7,7 roku, což představuje mírný pokles oproti 8,3 rokům v roce 2016, v jednotlivých zemích se však lišila. Pokles vážené průměrné splatnosti je především odrazem rozhodnutí Rady guvernérů z prosince 2016 (i) snížit minimální zbytkovou splatnost cenných papírů způsobilých pro účast v PSPP ze dvou let na jeden rok a (ii) umožnit v nezbytném rozsahu nákup cenných papírů s výnosem do splatnosti pod úrokovou sazbu vkladové facility ECB.

Durace aktiv nakoupených Eurosystémem je relevantní ve dvou ohledech: zaprvé umožňuje absorbovat úrokové riziko z trhu a motivuje investory ke změnám struktury jejich portfolií, zadruhé Eurosystém usiluje o tržně neutrální alokaci aktiv a nakupuje cenné papíry ve všech přípustných splatnostech a ve všech zemích způsobem, který odráží strukturu trhu státních dluhopisů v eurozóně.

Eurosystém reinvestuje splátky jistiny z cenných papírů koupených v rámci APP, jakmile jsou splatné. V roce 2017 pokračovaly reinvestice v rámci programů nákupu cenných papírů soukromého sektoru v rozsahu 24,3 mld. EUR; reinvestice v rámci PSPP byly zahájeny v březnu 2017 a během roku dosáhly hodnoty 24,9 mld. EUR. Vzhledem k rostoucímu významu reinvestic začala ECB v listopadu 2017 zveřejňovat očekávané měsíční splátky v rámci programu nákupu aktiv během 12měsíčního klouzavého období.

Cenné papíry nakoupené v rámci programu nákupu aktiv jsou k dispozici pro zápůjčky s cílem podpořit tržní likviditu dluhopisů a smluv o zpětném odkupu, aniž by se tím podstatně omezila běžná činnost na repo trhu. Agregovaný měsíční průměrný zůstatek vypůjčených cenných papírů zveřejňuje ECB za Eurosystém každý měsíc. Vedle cenných papírů, které byly předtím jedinou akceptovanou formou zajištění, začal Eurosystém přijímat od prosince 2016 jako zajištění úvěrových operací i omezené množství hotovosti, aby uvolnil dostupnost zajištění na trhu. Měsíčně ECB také zveřejňuje údaje o agregované měsíční průměrné hodnotě přijatého hotovostního zajištění.

Vývoj v oblasti refinančních operací Eurosystému

Od konce roku 2016 se nesplacený objem refinančních operací Eurosystému zvýšil o 168,3 mld. EUR a na konci roku 2017 činil 764,0 mld. EUR. To je do velké míry důsledkem přidělení 233,5 mld. EUR v poslední operaci TLTRO-II v březnu 2017, která vedla ke značnému čistému nárůstu nesplacené likvidity, přestože byla částečně kompenzována nižšími objemy hlavních refinančních operací a splátkami TLTRO-I v roce 2017. Vážená průměrná splatnost likvidity poskytované prostřednictvím reverzních transakcí na dodání likvidity se snížila z přibližně 3 let na konci roku 2016 na zhruba 2,7 roku na konci roku 2017. Protože poslední operace TLTRO-II (s původní splatností čtyři roky) byla přidělena na začátku roku 2017 (v březnu), vážená průměrná splatnost refinančních operací Eurosystému se během zbytku roku snižovala.

Evropský finanční sektor: odolný, ale vystavený výzvám

ECB vyhodnocuje vývoj finanční stability v eurozóně a finančních sektorech EU, aby identifikovala zranitelná místa a zdroje systémového rizika. ECB také poskytuje analytickou podporu Evropské radě pro systémová rizika (ESRB) v oblasti finanční stability a přispívá k důležitým regulačním iniciativám. Nárůst potenciálních systémových rizik se řeší prostřednictvím makroobezřetnostních politik.

Tyto úkoly plní ECB společně s dalšími centrálními bankami Eurosystému a Evropského systému centrálních bank (ESCB). V ECB úzce spolupracují makroobezřetnostní a mikroobezřetnostní složky na identifikaci hlavních rizik a zranitelných míst v evropském finančním sektoru a na otázkách regulace.

Rizika a zranitelná místa ve finančním systému eurozóny

ECB předkládá svou analýzu systémových rizik v pololetní publikaci Financial Stability Review.[54] Většina indikátorů napětí na finančních trzích v eurozóně zůstala v roce 2017 na omezené úrovni (viz graf 27), což naznačuje, že se stav finanční stability ve sledovaném roce vyvíjel příznivě. Lepší hospodářské podmínky v eurozóně podporovaly trhy aktiv a během roku 2017 přispívaly k nízké volatilitě napříč třídami aktiv (viz také kapitola 1). Napětí v bankovním sektoru eurozóny bylo nadále nízké, neboť investoři očekávali, že pokud se bude výhled hospodářského růstu nadále zlepšovat a úrokové sazby budou růst, ziskovost bank díky vyšším objemům úvěrů a úvěrovým maržím posílí. Naopak napětí na trzích státních dluhopisů počátkem roku 2017 vzrostlo, a to částečně v důsledku vyšší politické nejistoty v některých zemích eurozóny. Výsledky voleb ve větších zemích eurozóny následně tuto nejistotu snížily, což ve druhém pololetí roku 2017 vedlo k poklesu indikátoru napětí na trzích státních dluhopisů. Indikátory napětí na finančních trzích v eurozóně jinak zůstaly utlumené i přes prvky vyšší geopolitické nejistoty na světové úrovni, např. pokud jde o rostoucí napětí na Korejském poloostrově.

 

Graf 27

Kompozitní indikátory napětí na finančních trzích a na trzích státních dluhopisů a možnost selhání dvou nebo více bankovních skupin

(leden 2010 – únor 2018)

Zdroje: Bloomberg a výpočty ECB.
Poznámka: „Pravděpodobností selhání dvou či více LCBG“ se rozumí pravděpodobnost souběžného selhání ve vzorku 15 velkých a komplexních bankovních skupin (LCBG) v ročním horizontu.

Za této situace byla v roce 2017 identifikována čtyři hlavní rizika ohrožující finanční stabilitu v eurozóně.

Nejprve uveďme, že hlavním rizikem v roce 2017 zůstávala možnost náhlého a výrazného globálního přecenění rizikových prémií. Během roku jsme byli svědky celkově nízké volatility na finančních trzích, vyšších cen aktiv a snížených rizikových prémií na některých trzích, což ukazuje na přijímání větších rizik. Zejména rozpětí pro nejrizikovější emitenty na dluhopisových trzích zůstávala velmi nízká a odrážela tak přesvědčení účastníků trhu, že pravděpodobnost naplnění rizik je malá. I když část tohoto vývoje souvisela se zlepšenými makroekonomickými podmínkami a byla jako taková způsobena fundamentálními faktory, posilovaly náznaky, že finanční trhy nemusí být plně připraveny na možnost rychlé změny nálady na trzích.

Druhé hlavní riziko souviselo s perspektivou ziskovosti bank v eurozóně. Ziskovost bank v eurozóně se mírně zlepšila v důsledku růstu neúrokových výnosů. Rentabilita kapitálu bank činila v prvních třech čtvrtletích 2017 3,2 % oproti 2,5 % ve stejném období předchozího roku. Zlepšovala se také jejich solventnost, když kmenový kapitál Tier 1 dosáhl ve třetím čtvrtletí 2017 hodnoty 14,5 % oproti 13,9 % v roce 2016.[55]

Měnověpolitická opatření ECB by mohla mít dopad na ziskovost bank prostřednictvím dvou hlavních kanálů. Zaprvé, nízké úrokové sazby přispívají k poklesu úrokových marží bank a tím snižují čisté úrokové výnosy. Zadruhé, záporná sazba vkladové facility ECB znamená přímé zpoplatnění nadbytečné likvidity v bankovním systému eurozóny jako celku. Tyto záporné vlivy však byly dosud celkově kompenzovány kladnými dopady, které stabilní a plošná hospodářská expanze má na ziskovost bank. Zejména klesají náklady bank na tvorbu opravných položek s tím, jak roste kreditní kvalita dlužníků díky zlepšení hospodářského výhledu. Ziskovost bank navíc posilují rostoucí objem úvěrů v prostředí hospodářského oživení i kapitálové příjmy z rostoucích cen aktiv. I když sazby z vkladů od drobných klientů jsou směrem dolů nepružné, velké komerční vklady, a zejména vklady nerezidentů, jsou často úročeny zápornými sazbami a tím tlumí pokles čistých úrokových výnosů bank z důvodu záporných nominálních úrokových sazeb. Celkově v letech 2014–2017 zůstával čistý dopad měnověpolitických opatření na ziskovost bank v eurozóně (viz graf 28) omezený, i když se mezi zeměmi mírně lišil.

 

Graf 28

Složky ziskovosti bank

(2014–2017; podíly na rentabilitě aktiv bank v procentních bodech)

Zdroj: Altavilla, C., Andreeva, D., Boucinha, M. a Holton, S., „Monetary policy, credit institutions and the bank lending channel in the euro area“, Occasional Paper Series, mimeo.
Poznámky: Dopad měnové politiky na výnosy dluhopisů a příslušné vlivy na úrokové sazby a objemy úvěrů odpovídají makroekonomickým projekcím sestaveným odborníky Eurosystému. Kapitálové příjmy se vypočítávají na základě údajů zveřejňovaných Evropským orgánem pro bankovnictví. Hodnoty za eurozónu se vypočítávají jako vážený průměr za země zahrnuté ve vzorku při použití konsolidovaných bankovních údajů pro váhu bankovního systému jednotlivých zemí v součtu za eurozónu.

I přes tento pozitivní vývoj byl výhled pro bankovní sektor nadále utlumený. To se odráželo také v poměrně nízkých cenách akcií bank v eurozóně – tržní hodnota bank v eurozóně zůstala výrazně pod účetní hodnotou. Pochybnosti trhů se týkaly hlavně dvou faktorů. Zaprvé, hospodárnost mnoha bank v eurozóně a možnosti diverzifikace výnosů nadále ovlivňovala řada strukturálních výzev. Zadruhé, i když bylo při řešení vysokého objemu úvěrů se selháním (viz graf 29) dosaženo během roku výrazného pokroku, zůstával mezi bankami a zeměmi nerovnoměrný, přičemž některé zaostávaly. Vysoký poměr úvěrů se selháním nadále vyvolával tlak na ziskovost bank, a to přímo vysokými opravnými položkami i nepřímo, neboť úvěry se selháním snižují rozvahovou kapacitu.

ECB přispívala do debaty o možnostech řešení zbývajících výzev v bankovním sektoru. Například transakční platforma pro úvěry se selháním by mohla pomoci rychleji vyčistit rozvahy bank.[56] Obdobně by společné investice soukromého sektoru a státu (v souladu s pravidly pro poskytování státní pomoci) mohly snížit informační asymetrie mezi potenciálními kupujícími a prodávajícími úvěrů se selháním.[57] Pokud jde o strukturální výzvy, ke zlepšení hospodárnosti by pomohla další konsolidace a digitalizace bankovního sektoru. Snaha o snížení objemu úvěrů se selháním by také pomohla zvýšit přeshraniční činnost bank, což by mohlo vést k větší teritoriální diverzifikaci výnosů.[58] Integraci retailového bankovnictví by mohly podpořit zejména přeshraniční fúze a akvizice. V tomto ohledu by pomohlo dokončení bankovní unie i další hospodářskopolitická opatření ve finančním sektoru, jako je harmonizace daní a pravidel platební neschopnosti.[59]

 

Graf 29

Úvěry se selháním podle sektoru a druhu úvěru

(4.Q 2014 – 2.Q 2017, čtvrtletní údaje, v mld. EUR)

Zdroj: Údaje ECB v oblasti dohledu
Poznámky: Na základě významných institucí

Dvě zbývající zjištěná rizika pro finanční stabilitu vycházejí z prostředí mimo bankovní sektor. Zaprvé, obavy o udržitelnost dluhu veřejného a soukromého sektoru v první polovině roku vzrostly a následně se stabilizovaly, a to především v souvislosti s tím, jak se zlepšil hospodářský výhled a po celostátních volbách ve významných zemích eurozóny se snížila nejistota spojená s hospodářskou politikou. Zadluženost soukromého sektoru v eurozóně zůstala z historického i mezinárodního hlediska vysoká, přičemž v případě prudkého růstu úrokových sazeb byly zranitelné především podniky. Zadruhé, v nebankovním finančním sektoru pokračovala expanze investičních fondů – příliv prostředků do nich podporovaly zlepšující se výhled hospodářského růstu a nízká volatilita na finančních trzích. Investiční fondy také stále více zvětšovaly svou expozici vůči cenným papírům s horším ratingem a delší splatností, přičemž likviditní rezervy v dluhopisových fondech nadále klesaly. Toky do dluhopisových fondů i z nich mohou být mimořádně citlivé na změny nálady na trzích. Na rozdíl od regulace fondů SKIPCP evropská regulace v současné době nepředpokládá přísná legislativní omezení využívání finanční páky pro alternativní investiční fondy. S cílem zabránit kumulaci rizik v celém sektoru byla i nadále příprava rámce pro harmonizovanou implementaci makroobezřetnostních omezení pro využívání finanční páky alternativními investičními fondy jednou z hlavních iniciativ v procesu rozšiřování makroobezřetnostní politiky nad rámec bankovnictví.[60]

Analýza struktury širšího finančního sektoru eurozóny včetně pojišťoven, penzijních fondů a subjektů stínového bankovnictví potvrdila, že nebankovní finanční sektor nadále rostl. Docházelo k tomu v prostředí pokračující racionalizace aktiv bankovního sektoru, která pravděpodobně měla nadále omezený dopad na celkovou efektivnost finančního sektoru vykazujícího stále celkově vysoký poměr nákladů k výnosům.[61]

Box 6 Vývoj na trzích rezidenčních a komerčních nemovitostí v eurozóně

Cyklická expanze na trzích rezidenčních nemovitostí v eurozóně v roce 2017 pokračovala, přičemž ceny a objem nových hypotečních úvěrů celkově mírně vzrostly. Obecně lze konstatovat, že se zranitelná místa na trzích rezidenčních nemovitostí v eurozóně jako celku zdají být omezená, i když postupně narůstají. Ačkoli nominální růst cen rezidenčních nemovitostí ve třetím čtvrtletí 2017 meziročně zrychlil na úroveň nad 4 %, zůstával pod úrovní historického průměru a výrazně pod předkrizovou úrovní (viz graf A). Růst cen rezidenčních nemovitostí byl tažen silnou poptávkou a stále více jej podporovalo oživení příjmů fyzických osob. Ceny byly patrně v souladu s fundamentálními hodnotami agregátu v eurozóně nebo mírně nad jejich úrovní (viz graf A).[62] I když meziroční tempo růstu úvěrů na nákup rezidenčních nemovitostí nadále posilovalo a koncem roku 2017 meziročně přesáhlo 3 %, zadlužení domácností nadále klesalo a ve třetím čtvrtletí 2017 dosáhlo 58 % HDP (viz graf B).

 

Graf A

Meziroční růst cen a nadhodnocení rezidenčních nemovitostí v eurozóně

(v %)

Zdroj: ECB a výpočty ECB.
Poznámky: První ukazatel nadhodnocení (žlutá čára) je průměr čtyř rozdílných ukazatelů ocenění (poměru ceny a příjmu, poměru ceny a nájemného, výsledku modelu ocenění aktiv a výsledku ekonometrického modelu (BVAR)) a druhý ukazatel nadhodnocení (červená čára) je průměr dvou ukazatelů ocenění (poměru ceny a příjmu a výsledku ekonometrického modelu).

 

Graf B

Úvěry domácnostem na nákup rezidenčních nemovitostí a zadlužení domácností v eurozóně

(v %)

Zdroj: ECB a výpočty ECB.
Poznámka: Nejnovější údaje se v případě úvěrů týkají září 2017 a v případě zadlužení domácností druhého čtvrtletí 2017.

I přes určité náznaky kumulace zranitelných míst na trhu rezidenčních nemovitostí v eurozóně obecně je situace mezi zeměmi heterogenní; ECB v rámci své makroobezřetnostní úlohy jednotlivé země eurozóny během roku aktivně sledovala. Platilo to především v případě zemí, které koncem roku 2016 obdržely varování ESRB.[63]

Během roku 2017 byla v několika zemích národními orgány přijata nebo vstoupila v platnost řada makroobezřetnostních opatření zaměřených na zranitelná místa spojená s trhem rezidenčních nemovitostí:

  • Ve Finsku byla pro hypoteční úvěry na rezidenční nemovitosti zavedena s účinností od ledna 2018 nová minimální průměrná riziková váha na úrovni 15 %. Ta se vztahuje na úvěrové instituce, které přijaly přístup k řízení úvěrových rizik založený na interních modelech. Opatření potrvá dva roky, bude se týkat úvěrů na nákup rezidenční nemovitosti umístěné ve Finsku a bude se uplatňovat na konsolidované bázi.
  • V Litvě byly předpisy, které stanovují základní úvěrové standardy (včetně požadavku na výpočet poměru výše úvěru k zástavní hodnotě (LTV) a poměru dluhové služby k příjmům (DSTI)), rozšířeny na fyzické osoby, které vykonávají stavební nebo leasingovou činnost jako podnikatelé.
  • V Belgii bylo doporučeno, aby banky, které uplatňují přístup k řízení úvěrových rizik založený na interních modelech, udržovaly přirážku ve výši 5 procentních bodů k rizikovým váhám belgických hypotečních úvěrů na rezidenční nemovitosti. Doporučení následovalo po skončení platnosti podobného makroobezřetnostního opatření.
  • Na Slovensku byla od začátku roku 2017 v rámci „balíčku pro odpovědné úvěrování“ zpřísněna opatření vztahující se na žadatele o úvěr (tj. omezení týkající se LTV, DSTI a doby splatnosti).
  • V Irsku byla přezkoumána a upravena opatření vztahující se na žadatele o úvěr. Především bylo od ledna 2017 umožněno, aby 5 % nových úvěrů pro ty, kteří kupují poprvé, přesáhlo 90% limit LTV a 20 % nových úvěrů pro ty, kteří už dříve alespoň jeden nákup provedli, přesáhlo 80% limit LTV.

Trh komerčních nemovitostí v eurozóně zaznamenal v posledních letech silný růst cen a objemu transakcí. V roce 2016 vykázaly ceny komerčních nemovitostí v eurozóně meziroční tempo růstu 5,1 % oproti 3,8 % v roce 2015 a 1,9 % v roce 2014. Tento cenový nárůst byl tažen tzv. prémiovým (nebo též špičkovým) segmentem trhu komerčních nemovitostí (v němž ceny v roce 2016 meziročně vzrostly o 18 % v porovnání se 14 % v roce 2015) a zejména prémiovým maloobchodním segmentem (viz graf C), v němž ceny nadále rostly i v roce 2017.

 

Graf C

Indexy cen komerčních nemovitostí v eurozóně

(1.Q 2005 – 4.Q 2017; index: 1.Q 2005 = 100)

Zdroje: Jones Lang LaSalle a experimentální odhady ECB založené na MSCI a národních údajích.
Poznámky: Maloobchodní zařízení zahrnují restaurace, nákupní střediska a hotely. Úhrn za eurozónu se skládá z Belgie, Německa, Irska, Řecka, Španělska, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemska, Rakouska, Portugalska a Finska.

V řadě zemí, v nichž v roce 2017 došlo k největšímu růstu cen komerčních nemovitostí, byly investice do nich financovány především přímými investicemi institucionálních investorů a fondů a méně bankovními úvěry. Nemovitostní investiční fondy a nemovitostní investiční trusty získaly na významu jako nástroje, jejichž prostřednictvím směrují své investice do sektoru správci aktiv ve Spojených státech a další zahraniční investoři hledající výnosy v prostředí nízkých úrokových sazeb. V zásadě by rostoucí závislost na zahraničních zdrojích kapitálového financování měla snižovat potenciál přímých nepříznivých dopadů prudkého poklesu ocenění komerčních nemovitostí do bankovního systému. Růst zahraničních přímých investic by však také mohl vést k volatilnějším cyklům růstu a poklesu. I když objem bankovních úvěrů poskytovaných sektoru komerčních nemovitostí neroste, bankovní sektor drží v tomto sektoru v některých zemích velké objemy úvěrových expozic, což jej činí zranitelným vůči potenciálním záporným cenovým korekcím v sektoru komerčních nemovitostí. Je zřejmé, že vzhledem k charakteru a velikosti není sektor komerčních nemovitostí tak systémově významný jako sektor rezidenčních nemovitostí. ECB bude nadále monitorovat vývoj na trhu komerčních nemovitostí v eurozóně a bude pozorně sledovat zejména velmi různorodé situace v jednotlivých zemích, v nichž se tento vývoj odehrává.

Makroobezřetnostní funkce ECB

Rozhodování o makroobezřetnostních opatřeních v eurozóně mají společně na starosti vnitrostátní orgány (vnitrostátní příslušný orgán nebo vnitrostátní pověřený orgán) a ECB. Vnitrostátní orgány si v rámci eurozóny ponechávají pravomoc aktivovat a provádět makroobezřetnostní opatření. ECB vhodnost takových opatření, která by jí měly vnitrostátní orgány řádně oznámit, pravidelně vyhodnocuje. K opatřením přijatým vnitrostátními orgány může ECB vyjádřit námitky a v případě makroobezřetnostních nástrojů, které jí právní předpisy EU svěřují, má pravomoc je zesílit (tzn. zpřísnit je nebo uplatnit vyšší požadavky). Asymetrický charakter pravomocí odráží úlohu, kterou ECB musí sehrát, aby překonala potenciální upřednostňování nečinnosti na vnitrostátní úrovni.

V roce 2017 pokračovala ECB s vnitrostátními orgány v rozsáhlých a otevřených jednáních týkajících se používání makroobezřetnostních nástrojů a vývoje metod pro hodnocení různých druhů systémového rizika, a to jak na úrovni technické, tak na úrovni politik. Tyto snahy zlepšily proces hodnocení vhodnosti směřování makroobezřetnostní politiky v eurozóně jako celku i v jednotlivých zemích, které spadají pod evropský bankovní dohled.

Makroobezřetnostní politika během roku 2017

Během roku 2017 pokračovala ECB v činnostech souvisejících s posilováním její koordinační úlohy v makroobezřetnostní politice a s veřejnou komunikací v oblasti makroobezřetnostních témat s cílem zlepšit transparentnost a zdůraznit významnou úlohu, kterou makroobezřetnostní politika sehrává.

ECB rovněž plnila svůj zákonný mandát hodnotit makroobezřetnostní rozhodnutí vnitrostátních orgánů v zemích, které spadají pod evropský bankovní dohled. Během roku 2017 obdržela oznámení o více než stovce takových rozhodnutí, z nichž většina souvisela s nastavením proticyklických kapitálových rezerv a určením systémově významných úvěrových institucí i s nastavením jejich kapitálových rezerv. Vedle toho ECB obdržela oznámení o implementaci rezervy ke krytí systémového rizika a o použití článku 458 směrnice o kapitálových požadavcích v některých zemích.

Všech 19 zemí eurozóny čtvrtletně vyhodnocuje cyklická systémová rizika a nastavuje úroveň proticyklické kapitálové rezervy. Cyklická systémová rizika zůstávala ve většině zemí eurozóny omezená a Rada guvernérů ECB souhlasila se všemi rozhodnutími v oblasti proticyklických kapitálových rezerv, která v loňském roce vnitrostátní orgány přijaly. S výjimkou Slovenska a Litvy se všechny ostatní země rozhodly nastavit sazbu proticyklické kapitálové rezervy na 0 %. V červenci 2016 zavedlo Slovensko proticyklickou kapitálovou rezervu na úrovni 0,5 % s účinnosti od 1. srpna 2017 a v důsledku pokračující akumulace cyklických systémových rizik její sazbu v červenci 2017 zvýšilo na 1,25 % s účinností od 1. srpna 2018. V Litvě se sazba proticyklické kapitálové rezervy ve výši 0,5 % použije od 31. prosince 2018.

ECB, vnitrostátní orgány a Rada pro finanční stabilitu po konzultaci s Basilejským výborem pro bankovní dohled provedly v roce 2017 aktualizaci každoročního hodnocení globálně systémově významných bank (G-SIB) v zemích eurozóny. Hodnocení vedlo k tomu, že sedm bank v Německu, ve Španělsku, Francii, v Itálii a Nizozemsku bylo zařazeno do mezinárodně uznávaných skupin G-SIB 1, 2 a 3, což představuje sazby kapitálových rezerv ve výši 1,0 %, 1,5 % a 2,0 %.[64] Tyto sazby kapitálových rezerv se uplatňují od 1. ledna 2019 s postupným navyšováním.

ECB také vyhodnocovala rozhodnutí vnitrostátních orgánů o kapitálových rezervách 109 jiných systémově významných institucí (O-SII).[65] Rada guvernérů s rozhodnutími vnitrostátních orgánů souhlasila.

S cílem posílit transparentnost ohledně makroobezřetnostní politiky ECB pokračovala ECB ve zveřejňování své publikace Macroprudential Bulletin, která vychází dvakrát ročně. Třetí číslo této publikace se zabývalo makroobezřetnostními nástroji ECB a jejím pohledem na makroobezřetnostní témata se zaměřením na: (i) základní metodiku ECB pro nastavení kapitálových rezerv pro jiné systémově významné instituce, (ii) proces kontroly kvality makrozátěžových testů a (iii) expozici plánovaného evropského systému pojištění vkladů vůči selhání bank a výhody rizikově vážených příspěvků. Čtvrté číslo se zaměřilo na: (i) krátkodobý dopad minimálního požadavku na vlastní kapitál a způsobilé závazky (MREL) na finanční trhy a banky z pohledu finanční stability, (ii) model vypracovaný za účelem hodnocení dopadu změn kapitalizace bank podle toho, zda se uplatňuje režim rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo z vnějších zdrojů a (iii) aspekty makroobezřetnostní politiky nedávno zveřejněných stanovisek ECB k návrhům Evropské komise na změny pravidel fungování bank v EU.

S cílem posílit komunikaci s veřejností začala ECB v roce 2017 zveřejňovat na svých internetových stránkách přehled aktuálně aktivních makroobezřetnostních opatření v zemích spadajících pod bankovní dohled ECB. Stejné informace také pro členské státy EU mimo eurozónu nabízejí internetové stránky ESRB.

Spolupráce s Evropskou radou pro systémová rizika

ECB nadále poskytovala analytickou, statistickou, logistickou a administrativní podporu sekretariátu Evropské rady pro systémová rizika (ESRB), který odpovídá za běžnou činnost ESRB. ECB podporovala ESRB při průběžné identifikaci a sledování potenciálních systémových rizik. ECB také spolupředsedala expertní skupině poradního technického výboru ESRB, který připravil zprávu „Resolving non-performing loans in Europe“ zveřejněnou v červenci 2017. Zpráva identifikuje problémy spojené s makroobezřetnostní a finanční stabilitou způsobené zvýšeným objemem úvěrů se selháním a překážkami pro jejich řešení. Zpráva rovněž poskytuje praktické pokyny pro tvůrce politik, pokud jde o kroky, které je třeba učinit pro navržení celkového řešení problematiky úvěrů se selháním.

ECB také přispěla do zprávy ESRB „Financial stability implications of IFRS 9“, která byla rovněž zveřejněna v červenci 2017. Zpráva byla vypracována na žádost Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti Evropského parlamentu a analyzuje potenciální dopady zavedení nového účetního standardu IFRS (International Financial Reporting Standard) 9 na finanční stabilitu. Zpráva dochází k závěru, že IFRS 9 by měl být pro finanční stabilitu výrazně přínosný, neboť počítá s dřívějším zachycováním úvěrových ztrát. Zpráva však identifikuje několik praktických výzev při využívání těchto očekávaných přínosů i některé potenciální procyklické vlivy.

ECB také podporovala ESRB při analýze údajů, které má ESRB k dispozici v rámci nařízení o infrastruktuře evropských trhů. V roce 2017 byly na základě těchto údajů zveřejněny čtyři výzkumné práce.[66]

Podrobnější informace o ESRB jsou k dispozici na internetových stránkách ESRB a v její výroční zprávě za rok 2016.

Příspěvky ECB k regulatorním iniciativám

V rámci plnění úkolů vyplývajících z jejího mandátu přispěla ECB v roce 2017 výraznou měrou z analytického hlediska a hlediska formování politik k řadě regulatorních iniciativ na mezinárodní i evropské úrovni. Mezi hlavní regulatorní témata pro ECB v roce 2017 patřilo: (i) dokončení rámce Basel v oblasti kapitálu a likvidity (Basel III), (ii) úprava mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní regulace bank v EU, (iii) úprava rámce pro krizového řízení a řešení krizí, (iv) práce na dokončení bankovní unie a (v) vytvoření regulatorního rámce pro nebankovní činnosti. Dále ECB přispěla k jednáním o budoucím regulatorním rámci EU týkajícím se ozdravných postupů, řešení krize a dohledu nad ústředními protistranami (viz části 4.2 a 9.2) a rovněž k přezkumu Evropského systému finančního dohledu (ESFS).

Dokončení rámce Basel v oblasti kapitálu a likvidity

Skupina guvernérů a vedoucích orgánů dohledu Basilejského výboru pro bankovní dohled (BCBS) se 7. prosince 2017 dohodla na souboru reforem k dokončení Basel III. ECB se aktivně účastnila diskuse o politikách v souvislosti s dokončením Basel III a v plném rozsahu se podílela na provedení analýz dopadu. Z hlediska dalšího vývoje bude zásadní zavést dokončený soubor Basel III ve všech státech a pozorně sledovat pokrok. V této souvislosti považuje ECB za důležité udržet vysokou úroveň mezinárodní spolupráce, která charakterizovala činnost po krizi, neboť celosvětově sjednané standardy jsou pro zajištění finanční stability klíčové.

Úprava mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní regulace bank v EU

Evropská komise zveřejnila 23. listopadu 2016 ucelený soubor reforem v oblasti regulace bank s cílem dále posílit odolnost bankovního sektoru a finanční integraci v EU.[67] Návrh zavádí do evropských právních předpisů klíčové prvky globální agendy v oblasti regulatorních reforem. Tyto celosvětové standardy zahrnují požadavky na kapitálovou přiměřenost a likviditu bank vypracované BCBS, jako jsou např. ukazatel čistého stabilního financování, pákový poměr a zásadní přezkum obchodního portfolia. Návrh dále zavádí dodatečné změny rámce dohledu týkající se řady otázek včetně pravomocí svěřených orgánům dohledu (rámec 2. pilíře) a také ustanovení o kapitálových výjimkách, zprostředkujících mateřských podnicích (IPU), možností a případů vlastního uvážení na vnitrostátní úrovni, proporcionality a zacházení se skupinami ze třetích zemí.

 

Obrázek 1

Časový průběh hlavních událostí

Zdroj: ECB.
Poznámka: ECON znamená Výbor Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti.

V listopadu 2017 zveřejnila ECB k návrhům své stanovisko. Stanovisko zdůrazňuje důležitost implementace standardů BCBS v legislativním rámci EU s cílem zajistit rovné podmínky na celosvětové úrovni. Dále ECB navrhuje, aby do všech standardů, k nimž probíhají jednání na úrovni BCBS, byla začleněna ustanovení o přezkumu.

Pokud jde o přezkum rámce 2. pilíře, zastává ECB názor, že návrh Komise vymezuje činnost orgánů dohledu v zásadních aspektech příliš striktně, i když se správně snaží o další sbližování dohledu. Je důležité, aby orgány dohledu měly dostatek flexibility k měření rizik, ke stanovení doplňkových požadavků na kapitál pro danou instituci a k ponechání si odpovědnosti za jejich složení.

Soubor opatření Komise zahrnuje řadu návrhů, které mají dopad na podobu a fungování makroobezřetnostního rámce. Navrhované změny vyjasňují, že rámec 2. pilíře, který by neměl být používán k řešení systémových nebo makroobezřetnostních rizik, zohledňuje specifika jednotlivých institucí. Tyto změny jsou pro ECB mimořádně významné, neboť přispívají k lepšímu vymezení úkolů a nástrojů mikroobezřetnostních a makroobezřetnostních orgánů. ECB však zastává názor, že vynětí 2. pilíře ze skupiny makroobezřetnostních nástrojů by mělo být doprovázeno cílenými úpravami makroobezřetnostního rámce a že makroobezřetnostní orgány by měly být vybaveny dostatečným souborem nástrojů, aby mohly systémová rizika účinně řešit.

Úprava rámce krizového řízení a řešení krizí

Návrh Komise na reformy regulace bankovního sektoru zahrnoval několik úprav rámce EU pro ozdravné postupy a řešení krize s cílem zdokonalit stávající režim řešením klíčových otázek: (i) změnou minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky (MREL) a zavedením standardu celkové kapacity pro absorpci ztrát (TLAC) pro globální systémově významné banky, (ii) zavedením dvou nových harmonizovaných pravomocí moratoria pro příslušný orgán, resp. orgán příslušný pro řešení krize a (iii) zvýšením harmonizace hierarchie věřitelů zavedením nové „nepreferenční“ prioritní třídy dluhu s postavením pod úrovní stávajících prioritních nezajištěných závazků, ale nad úrovní podřízených závazků.

Stanoviska ECB k různým aspektům návrhů Komise byla zveřejněna v březnu a listopadu 2017.

Pokud jde o změnu MREL a provádění TLAC, jsou pro ECB důležité tyto aspekty: (i) zavedení bezpečnostní rezervy v požadavku MREL a vypuštění pokynů MREL, (ii) jednoznačnější rozlišení úkolů a pravomocí orgánu příslušného pro řešení krizí a orgánu dohledu ve specifických otázkách (např. porušení MREL, uvalení moratoria), (iii) uplatňování navržené výjimky z omezení nejvyšší rozdělitelné částky (MDA) – v případě nedodržení požadavku na kombinovanou rezervu doplňující požadavek MREL – po dobu 12 měsíců a (iv) zavedení přiměřeného minimálního přechodného období na splnění MREL pro všechny úvěrové instituce s tím, že orgán příslušný pro řešení krize může období individuálně prodloužit.

I když návrh Komise, jehož předmětem jsou dvě nové harmonizované pravomoci týkající se moratoria, má celkovou podporu, stanovisko ECB ze dne 8. listopadu 2017 navrhuje další změny v rozsahu a době trvání moratoria před řešením krize i oddělení pravomoci týkající se moratoria od včasné intervence.

Pokud jde o návrhy týkající se pořadí nezajištěných dluhových nástrojů v insolvenční hierarchii, stanovisko ECB ze dne 8. března 2017 navrhuje zavedení obecného přednostního postavení vkladatelů založeného na úrovňovém přístupu prostřednictvím toho, že třetí stupeň priority bude přidělen vkladům jiným, než jsou vklady, které mají v současnosti přednostní postavení podle směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank.

Na mezinárodní úrovni ECB aktivně přispívala do jednání Rady pro finanční stabilitu (FSB). Výsledkem je zveřejnění obecných zásad, které mají relevantním orgánům pomoci zavést standard FSB týkající se „interní TLAC“ (tj. kapacity pro absorpci ztrát, kterou jsou subjekty spojené s řešením krize povinny vázat na podstatné podskupiny), a šestá zpráva o zavádění reforem řešení krize v pokrizovém období.

Práce na dokončení bankovní unie

ECB přispívala k pokračujícím jednáním o dokončení bankovní unie. V tomto ohledu ECB podporuje dlouhodobé cíle obsažené ve sdělení Komise zveřejněném 11. října 2017.

Je důležité, aby se uskutečnily další rozhodné kroky směrem k dokončení bankovní unie s cílem těžit z výhod plnohodnotné bankovní unie. V tomto kontextu by mělo paralelně probíhat snižování rizik a jejich sdílení, neboť tyto prvky se vzájemně umocňují. ECB se účastní jednání o navržených opatřeních ke snižování rizik a vydala k tomuto tématu stanoviska. Také dosažení plnohodnotného stabilizovaného evropského systému pojištění vkladů je nezbytným prvkem úplné bankovní unie, jak je uvedeno v souvisejícím stanovisku ECB. Dále je pro ECB důležité, aby byl co možná nejdříve vytvořen společný mechanismus jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí. Za tímto účelem poskytuje ECB technickou podporu v oblasti kvantitativních činností, které nyní probíhají s cílem odhadnout schopnost bankovního sektoru toto jištění splatit. V případě úvěrů v selhání pak ECB přijala opatření, která mají pomoci tuto problematiku řešit. Patří k nim mimo jiné vydání pokynů pro banky a výzva k přípravě plánu pro společnost pro správu aktiv, který by měl být implementován na vnitrostátní úrovni.

Vytvoření regulatorního rámce pro nebankovní činnosti

Na globální úrovni se ECB podílela na činnostech vykonávaných pod záštitou Výboru pro globální finanční systém Banky pro mezinárodní platby souvisejících s fungováním trhu dohod o zpětném odkupu (repo trh) tím, že poskytovala hloubkové analýzy dopadu regulatorních reforem na repo trhy. ECB také aktivně podporovala činnost FSB a Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry s cílem řešit strukturální zranitelnosti vznikající činností správy aktiv, a to vzhledem k rostoucímu významu této součásti finančního sytému a potřebě rozšířit skupinu makroobezřetnostních nástrojů za účelem zmírnění rizik pro finanční stabilitu, která vycházejí z prostoru mimo bankovní sektor.

Na evropské úrovni zveřejnil Evropský orgán pro bankovnictví své stanovisko k podobě a nastavení nového obezřetnostního rámce pro investiční podniky, který má být uzpůsoben různým obchodním modelům investičních podniků a s nimi spojeným rizikům. ECB podporuje činnosti zaměřené na zajištění toho, aby obezřetnostní režim správně zachycoval veškerá rizika relevantní z hlediska obezřetnostního dohledu stejně jako jakákoli systémová rizika, která investiční podniky představují. V této souvislosti Komise ve svém sdělení z 11. října 2017 jednoznačně deklarovala, že navrhne, aby velké investiční podniky vykonávající činnosti podobné bankovním činnostem byly považovány za úvěrové instituce a podléhaly evropskému bankovnímu dohledu.

Přezkum evropského systému finančního dohledu

ECB přispěla k jednáním o přezkumu ESFS. Komise přijala soubor návrhů k posílení ESFS v září 2017. Návrhy mění nařízení ustanovující tři evropské orgány dohledu (ESA) a ESRB a zavádějí úpravy směrnice o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejímu výkonu (Solventnost II) a také nařízení o infrastruktuře evropských trhů II. K celkovým cílům přezkumu patří zajistit intenzivnější sbližování dohledu v celé EU, posílit správu, řízení a strukturu financování ESA, podporovat další integraci trhů a posilovat efektivnost ESRB stejně jako makroobezřetnostní koordinaci. ECB zveřejnila 2. března 2018 stanovisko k přezkumu nařízení ESRB.

Mikroobezřetnostní funkce ECB

Během celého roku 2017 bankovní dohled ECB nadále přispíval ke stabilitě evropského bankovního sektoru a k rovným podmínkám pro všechny banky v eurozóně. I když banky v eurozóně během posledních let zvýšily svoji odolnost, stále čelí značným výzvám.

Vysoký objem úvěrů se selháním nadále představoval v některých zemích eurozóny výzvu. Tyto úvěry se selháním snižují bankám zisk a omezují jejich schopnost financovat ekonomiku. Řešení problému úvěrů se selháním je jednou z priorit bankovního dohledu ECB již od jeho vzniku a v roce 2017 ECB učinila důležité kroky ke splnění tohoto cíle. V březnu 2017 bankovní dohled ECB zveřejnil kvalitativní pokyny bankám, jak řešit úvěry se selhání. A s cílem zabránit kumulaci nedostatečně krytých úvěrů v selhání v budoucnosti byl v říjnu až prosinci 2017 předložen k veřejné konzultaci dodatek k pokynům. Dodatek transparentním způsobem stanovuje celková očekávání ECB v oblasti dohledu, pokud jde o tvorbu rezerv na nové úvěry se selháním. Ta mají být použita jako základ pro individuální hodnocení pravidel jednotlivých bank pro tvorbu rezerv.

Další výzvu představuje vystoupení Velké Británie z Evropské unie, což se dotkne bank jak v Británii, tak v eurozóně. ECB se proto snažila zajistit, aby všechny dotčené banky měly zavedené pohotovostní plány. Za tímto účelem ECB vypracovala nastavení politik k otázkám, jako jsou povolení k činnosti, interní modely, způsoby vnitřního řízení, řízení rizik a plánování ozdravných postupů. K zajištění transparentnosti byly na internetových stránkách ECB věnovaných bankovnímu dohledu zveřejněny podrobné nejčastější dotazy a s dotčenými bankami z Velké Británie a eurozóny se konaly odborné semináře s cílem je informovat o očekávání ECB v oblasti dohledu.

Vzhledem k významu interních modelů pro výpočet kapitálových požadavků bank pokračoval v roce 2017 bankovní dohled ECB v cíleném přezkumu interních modelů (TRIM). TRIM má za cíl: (i) zajistit, aby interní modely používané bankami splňovaly regulatorní standardy, (ii) harmonizovat výkon dohledu nad interními modely a (iii) zajistit, aby se výsledky interních modelů řídily skutečnými riziky a nikoli modelováním variant. Po dokončení zvýší TRIM důvěru v dostatečnost kapitálových požadavků bank.

V roce 2017 ECB určila, že tři velké banky eurozóny jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné. Od vzniku jednotného mechanismu pro řešení krizí se jednalo o první selhání významných institucí a nový systém prošel první zkouškou. ECB, Jednotný výbor pro řešení krizí, Evropská komise a vnitrostátní orgány příslušné k řešení krizí spolupracovaly hladce a účinně.

Je však třeba ještě vytvořit třetí pilíř bankovní unie – evropský systém pojištění vkladů (EDIS). Vklady musí být stejně dobře chráněny v celé EU. To je zcela zásadní pro opravdu evropský bankovní sektor.

Podrobnější informace o bankovním dohledu ECB lze nalézt ve Výroční zprávě ECB o činnosti dohledu za rok 2017.

Tržní infrastruktura a platební systémy

Eurosystém hraje důležitou úlohu v tržní infrastruktuře a platebních systémech ve třech funkcích – jako provozovatel, katalyzátor a dozor. Jako provozovatel a katalyzátor je hnacím motorem inovací a integrace tržní infrastruktury a platebních systémů v Evropě. Prostřednictvím své dozorové úlohy Eurosystém podporuje bezpečnost a efektivnost infrastruktury finančních trhů a platebních systémů. Celkově má hladké fungování tržní infrastruktury Eurosystému zásadní význam pro zachování důvěry v euro a podporu měnověpolitických operací. Z hlediska tržní infrastruktury a platebního styku hraje Eurosystém také významnou úlohu při zajišťování stability evropského finančního systému a posilování hospodářské aktivity.

Inovace a integrace tržní infrastruktury a platebních systémů

Po více než desetiletí Eurosystém, v úzkém spojení s Evropskou komisí a soukromým sektorem, pracuje na transformaci dříve velmi fragmentované infrastruktury finančního trhu a platebních systémů v Evropě do integrovanější podoby. Tato činnost stále pokračuje a vyžaduje více úsilí. Eurosystém je však nyní v bodu, v němž je pokrok již hmatatelný.

Systém zúčtování plateb v eurech TARGET2, který provozuje Eurosystém, významnou měrou přispěl k pokroku evropského integračního procesu a často je označován za „systém zúčtování plateb v reálném čase (RTGS) pro euro“. V listopadu 2017 oslavil 10. výročí úspěšného fungování. V roce 2017 TARGET2 zpracoval 89 % hodnoty a 63 % objemu vypořádaného platebními systémy pro velké platby v eurech. Tím se stává jedním z největších platebních systémů na světě a největším z hlediska tržního podílu v Evropě.

Poslední vlna přechodu na systém TARGET2-Securities (T2S) znamenala dokončení projektu, což do evropské infrastruktury trhu vypořádání obchodů s cennými papíry, která byla předtím vysoce fragmentovaná, přineslo větší míru integrace. Na konci října 2017 v systému T2S fungovalo 21 centrálních depozitářů cenných papírů (CSD) z 20 evropských trhů. Po poslední vlně přechodu zpracoval T2S v průměru 556 684 transakcí za den s průměrnou denní hodnotou 812,02 mld. EUR[68].

Kromě dokončení přechodu na T2S řídil Eurosystém práci na harmonizaci na trzích T2S v roli katalyzátoru. Tato harmonizační činnost přispívá velkou měrou k tomu, že z hlediska služeb po uzavření obchodů se evropský trh skutečně stává jednotným domácím trhem.

Dále Eurosystém odsouhlasil návrhy provozních procesů a pracovních toků harmonizované správy zajištění. Tato podstatná harmonizační činnost vytvořila základ pro vývoj systému Eurosystému pro správu zajištění (ECMS), který v prosinci 2017 schválila jako projekt Rada guvernérů ECB. ECMS poskytne harmonizovaný systém pro zajišťovací operace v celém Eurosystému a nahradí stávající systémy 19 národních centrálních bank u těch funkcí, které lze do spuštění harmonizovat. Změny stávajícího rámce zajištění budou konzistentně provedeny v celé eurozóně. Rámec kontroly rizika bude uplatňován za použití stejných údajů. Zahájení se plánuje na listopad 2022.

I když integrace trhů v Evropě postupuje, infrastruktura finančního trhu a platební systémy podléhají rychlé technologické změně. K tomu, aby finanční infrastruktura Eurosystému mohla i v dalších letech plnit svůj účel, Rada guvernérů v prosinci 2017 rozhodla, že TARGET2 a T2S by se měly konsolidovat. Tato konsolidace bude znamenat výrazné zdokonalení služeb RTGS TARGET2. Usnadní pokročilé způsoby řízení likvidity pro účastníky trhu v celém Eurosystému, sníží provozní náklady a posílí kybernetickou odolnost (viz box 8).

V souvislosti s konsolidací služeb TARGET2 a T2S vyvíjí Eurosystém celoevropskou službu okamžitého vypořádání plateb v penězích centrální banky. Služba okamžitého vypořádání plateb (TIPS) v rámci systému TARGET, která by měla být spuštěna v listopadu 2018, zajistí, že platby bude možné vypořádat okamžitě v celé Evropě. To na trhu malých plateb v eurech dále usnadní integraci a inovaci.

Vytvoření jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA) integrovalo trh malých plateb v eurech pro základní nástroje malých plateb, a položilo tak základ pro vývoj inovativních řešení platebního styku. Eurosystém v roli katalyzátoru je nepřetržitou hnací silou integrace a inovace v oblasti malých plateb v Evropě. Pod záštitou Rady pro malé platby v eurech, fóra na vysoké úrovni pro evropský dialog mezi poskytovateli platebních služeb a koncovými uživateli, kterému předsedá ECB, byl v listopadu 2017 spuštěn systém pro okamžité bezhotovostní převody SEPA. Rovněž probíhá práce na usnadnění osobních mobilních plateb, služeb pro zadání plateb (v kontextu změněné směrnice o platebních službách – PSD2[69]), standardizace karet, přístupu uživatelů malých plateb k platebním službám pro malé částky a elektronické fakturace v celé Evropě.

Dále probíhalo zkoumání dopadů technologie distribuované účetní knihy (DLT) na infrastrukturu finančního trhu v Evropě. Interní „finančnětechnologická“ skupina ECB sleduje analytické práce ohledně potenciální digitální podoby hotovosti. Na úrovni Eurosystému také probíhají činnosti zaměřené na pochopení toho, jaké dopady mohou finanční technologie mít na platby, dohledovou činnost, provádění měnové politiky a finanční riziko. Dále byly provedeny rozsáhlé analýzy na téma, zda by bylo možné bezpečně a efektivně provozovat specifické stávající funkce systému RTGS v prostředí DLT[70]. I když zkušební série přinesla slibné výsledky, nelze o potenciálním využití v provozu činit žádné jednoznačné závěry. Zpráva o potenciálním dopadu DLT na harmonizaci poobchodních služeb pro transakce s cennými papíry a na širší integraci finančních trhů EU[71] se zabývá využitím DLT v oblastech, jako je neodvolatelnost zúčtování, kybernetická bezpečnost a vykazování, a doplňuje tak diskuzi o využití této technologie pro lépe integrované finanční trhy EU.

Bezpečnost tržní infrastruktury a platebních systémů

ECB vykonává hlavní dozor nad třemi systémově významnými platebními systémy (SIPS) – TARGET2, EURO1 a STEP2 –, zatímco Banque de France vykonává dohled nad systémem CORE (FR), který je čtvrtým SIPS v eurozóně. Eurosystém pokračoval v práci na prvním komplexním hodnocení těchto systémů podle nařízení o SIPS. Eurosystém také pokračoval v koordinovaném hodnocení platebních systémů pro malé částky, které nejsou systémově významné, a národních a mezinárodních systémů platebních karet. Zahájil také hodnocení systému pro okamžité bezhotovostní převody SEPA.

V souvislosti s T2S vykonával Eurosystém ve spolupráci s dalšími orgány dohled nad T2S při jeho uvedení do provozu a sledoval etapy přechodu CSD na T2S.

Pokud jde o systémy vypořádání obchodů s cennými papíry (SSS), je Eurosystém zapojen do procesu schvalování CSD podle nařízení o CSD, a to ve své funkci centrální banky vydávající euro. Dále Eurosystém vypracoval nový režim přidělování způsobilosti SSS a propojení pro jejich používání v úvěrových operacích Eurosystému. Nový režim má být zaveden v roce 2018 a je do velké míry závislý na schvalovacím procesu stanoveném v nařízení o CSD.

V oblasti ústředních protistran (CCP) Eurosystém nadále přispíval k činnosti kolegií orgánů dohledu zřízených na základě nařízení o infrastruktuře evropských trhů (EMIR). Zejména podporoval vnitrostátní příslušné orgány v povolování rozšiřování činností a služeb CCP a významných změn v jejich modelech.

Pokud jde o oblast regulace, v listopadu 2017 byly zveřejněny změny nařízení o SIPS i podpůrné právní akty související se sankcemi a nápravnými opatřeními. Hlavní změny v nařízení o SIPS se týkají dodatečných požadavků na zmírnění likviditního rizika a kybernetickou odolnost a svěření dodatečných pravomocí příslušným orgánům.

V oblasti regulace malých plateb Evropský orgán pro bankovnictví v úzké spolupráci s ECB vypracoval mimo jiné návrh regulačních technických norem (RTS) pro důkladné ověřování totožnosti zákazníků a jednotnou a bezpečnou komunikaci podle PSD2. Po schválení se bezpečnostní opatření uvedená v RTS začnou uplatňovat za 18 měsíců od data, kdy vstoupí v platnost RTS.

Z hlediska dalšího vývoje se očekává, že rizika, která zúčtovací systémy a zejména CCP představují pro plynulé fungování platebních systémů, vzrostou. Tato rizika by nakonec mohla ovlivnit prvořadý cíl Eurosystému zachovat cenovou stabilitu. Pokud jde o CCP, Evropská komise přijala v roce 2017 dva návrhy na změnu EMIR (viz také části 3.3 a 9.2). Cílem prvního návrhu je pro některé protistrany zmírnit povinnosti týkající se clearingu a oznamování při uplatňování zásady proporcionality; druhý návrh se snaží zdokonalit rámec EU pro povolování CCP v EU a dohled na nimi a posílit požadavky, které se uplatňují na systémově významné CCP ze třetích zemí. Tento posledně uvedený aspekt je důležitý zejména v kontextu výrazných objemů transakcí v eurech, které jsou vypořádávány CCP usazenými ve Velké Británii a které po jejím definitivním odchodu z Evropské unie již nebudou dále podléhat rámci regulace a dohledu EMIR. Návrh Evropské komise, bude-li přijat, by mimo jiné zajistil Eurosystému větší úlohu v dohledu nad CCP z EU i třetích zemí. K tomu, aby Eurosystém tuto úlohu mohl vykonávat, je mimořádně důležité, aby měl příslušné pravomoci vyplývající ze Smlouvy a statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. K zajištění jednoznačné zákonné kompetence ECB v oblasti centrálního zúčtování přijala Rada guvernérů doporučení ke změně článku 22 výše uvedeného statutu.

Box 7 Okamžité platby a inovace malých plateb

Okamžité platby

Systém pro okamžité bezhotovostní převody SEPA (SCT Inst) byl spuštěn v listopadu 2017. Na trhu malých plateb vytváří společný základ pro poskytování inovativních produktů a služeb, které jsou pro zákazníky přínosem a umožňují větší konkurenci mezi poskytovateli platebních služeb (PSP). Od začátku se zapsalo jako účastníci do systému SCT Inst zhruba 600 PSP z osmi zemí eurozóny, tzn. že jsou přinejmenším dosažitelní pro platby v rámci SCT Inst. Více PSP z dalších zemí bude následovat v roce 2018, 2019 a v dalších letech.

Řešení pro malé platby založená na systému SCT Inst umožňují zákazníkům, tj. spotřebitelům, podnikům a orgánům veřejné správy, zasílat a přijímat bezhotovostní platby po celé Evropě za méně než deset sekund. Platby jsou okamžitě připsány na účet příjemce a mohou tak být ihned použity na další transakce.

Na základě systému SCT Inst mohou dále vznikat inovativní řešení pro platby mezi fyzickými osobami, platby mezi fyzickou osobou a podnikem na terminálech a v elektronickém obchodě a také platby mezi podniky. K těmto inovativním řešením patří např. mobilní platby mezi fyzickými osobami za použití mobilního telefonního čísla příjemce jako zástupného čísla pro mezinárodní číslo bankovního účtu (IBAN). Inovativní řešení mají potenciál se rozšířit také na platby mezi fyzickou osobou a podnikem – např. pro platby za služby poskytované doma nebo v místě prodeje. V elektronickém obchodě umožňují okamžité platby obchodníkům synchronizovat vydání zboží a služeb s platbou. V případě plateb mezi podniky zlepšují okamžité platby peněžní tok a optimalizují řízení provozního kapitálu. Obecněji pak snižují výskyt pozdních plateb a zrychlují úhradu faktur.

Platby SCT Inst nejen splňují požadavek na rychlost, ale jsou také bezpečné a efektivní. Systém SCT Inst podléhá dozoru Eurosystému. Výchozí tržní infrastruktura, která rovněž podléhá dozoru Eurosystému, zajišťuje, že platby SCT Inst jsou bezpečně a efektivně zpracovány a vypořádány v celé Evropě. Vypořádání probíhá v penězích centrální banky.

Inovace malých plateb

V kontextu inovací malých plateb je důležité jednoznačně rozlišovat mezi rozvojem platebních nástrojů a řešení, které jsou regulovány právními předpisy EU a jsou v měně, jež představuje konkrétní pohledávku vůči vydávající centrální bance na straně jedné, a vznikem virtuálních měn jako bitcoin na straně druhé. Označení „virtuální měna“ je nesprávné, protože virtuální měna na rozdíl od pravé nepředstavuje pohledávku vůči emitentovi. Navíc nemá ani jednoznačný právní základ a je neregulovaná. ECB tedy „virtuální měny“ považuje za pouhé „digitální zobrazení hodnoty“[72].

Uživatelé by měli mít na paměti, že hodnota „virtuálních měn“ může výrazně kolísat a podléhat spekulacím. Za zmínku také stojí skutečnost, že v porovnání s ostatními digitálními platebními způsoby je spotřeba elektřiny některých virtuálních měn velmi vysoká, neboť algoritmus pro ověřování transakcí vyžaduje značné množství energie na zpracování a tedy elektřiny.

Zavedení okamžitých plateb v celé eurozóně dále zvýší konkurenceschopnost a inovativní potenciál ekosystému malých plateb v Evropě. Podpoří je bezpečnost a důvěra v měnu – euro. Oproti tomu lze „virtuální měny“ považovat za spekulativní aktiva, která tudíž podléhají rizikům. Nestojí za nimi žádná vydávající autorita a jejich používání jako platebního prostředku, účetní jednotky a uchovatele hodnoty tedy nelze brát za dané.

Box 8 Kybernetická odolnost finančního ekosystému

Digitalizace a globalizace otevřely jednotlivcům, podnikům a veřejným institucím nové možnosti získávat a spravovat informace, podnikat a komunikovat. Současně růst propojení, složitost prostředí informačních technologií, počet uživatelů a objem dat na digitálních platformách a napříč sítěmi vytvořily také zvýšenou expozici vůči kybernetickým útokům. Kybernetické útoky vůči bankám, infrastrukturám finančních trhů a poskytovatelům služeb jsou jednou z vážných obav, neboť nepříznivě dopadají na spotřebitele a podniky a mohly by vést k systémovému riziku, ovlivňovat finanční stabilitu a nakonec hospodářský růst.

Rostoucí důmyslnost útočníků, kteří zkoušejí nové možnosti a uplatňují nové metody, jak ohrozit IT systémy, neustále organizace nutí k tomu, aby své bezpečnostní mechanismy zdokonalovaly. K těmto mechanismům patří shromažďování a analýza informací o hrozbách a zavádění obranných opatření i posilování detekčních a reakčních schopností.

Provozní odolnost a s tím i kybernetická odolnost vyžadují zvláštní pozornost. Provozní odolnost znamená schopnost organizace předvídat, ustát a omezit narušení a rychle zajistit obnovu. To znamená, že organizace je schopna pokračovat ve své činnosti před událostí, během ní i po ní; navíc se snaží minimalizovat související dopady, které mohou během narušení i po něm nastat.

Výrazná propojenost finančního systému, a to z hlediska jak obchodních vztahů, tak podpůrné infrastruktury IT, naznačuje, že kybernetické odolnosti nelze dosáhnout izolovaně. Na provozní úrovni i úrovni politik je nutná součinnost a spolupráce. Je třeba, aby se účastnil celý ekosystém (infrastruktury finančních trhů, účastníci trhů a důležití poskytovatelé služeb), a to především v oblasti sdílení informací, obnovy a testování. Eurosystém vítá spolupráci na evropské úrovni v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Z opatření, která již byla zavedena k řešení a posilování kybernetické bezpečnosti na úrovni Eurosystému, stojí za zmínku tyto iniciativy:

1. Podpora kybernetické odolnosti ECB

Pro ECB má prvořadý význam chránit důvěrnost a celistvost svých údajů a zabezpečit dostupnost svých systémů. To představuje nejen zavedení spolehlivého řízení operačních rizik, rámce zabezpečení IT i kapacit technické obnovy, ale také vypracování plánů kontinuity provozu. Tyto plány popisují, jak by ECB v případě trvalých útoků nastavila priority svých operací a zdrojů, chránila svá klíčová aktiva a obnovila funkce. Dále je mezi centrálními bankami zavedena systematická spolupráce s cílem vypracovat v oblasti IT společné řízení bezpečnostních rizik a rámce politik, provádět nepřetržitou analýzu aktuálního vývoje v oblasti kybernetické bezpečnosti a reagovat na hrozby a události.

2. Podpora operační/kybernetické odolnosti (dohlížených) bank

Jednotný mechanismus dohledu (SSM) zavedl povinné hlášení významných kybernetických událostí v bankách, nad kterými SSM vykonává dohled. To umožňuje lépe pochopit globální terén kybernetických útoků, které na banky mají dopad. Většina aspektů kybernetické bezpečnosti je součástí dohledu SSM nad riziky IT. Patří sem nepřetržitý dohled na dálku a hodnocení rizik, tematické a horizontální přezkumy zaměřených oblastí (kybernetická bezpečnost, zadávání IT zakázek, kvalita dat apod.) a cílené kontroly na místě (zaměřené obecně na rizikové oblasti IT, ale také na bezpečnost IT a kybernetické riziko). Pokračuje práce na vydání pokynů týkajících se očekávání, které SSM může mít, pokud jde o rizika IT ve významných institucích podléhajících jeho dohledu. Prostřednictvím sdílení osvědčených postupů a slaďování politik SSM dále aktivně spolupracuje s partnerskými orgány dohledu na celém světě a zejména na evropské úrovni.

3. Zajištění kybernetické odolnosti infrastruktur finančních trhů

Strategie kybernetické odolnosti Eurosystému pro infrastruktury finančních trhů (FMI) sestává ze tří pilířů: připravenost FMI, sektorová odolnost a strategický regulátor – angažovanost v oboru. V rámci prvního pilíře uplatňuje Eurosystém harmonizovaný přístup k hodnocení platebních systémů v eurozóně podle „pokynů ke kybernetické odolnosti pro infrastruktury finančních trhů“, které jsou založeny na zásadách a které vydaly Výbor pro platební styk a tržní infrastrukturu (CPMI) a Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO). Dále Eurosystém vyvíjí řadu nástrojů, které mohou používat provozovatelé FMI, aby zvýšili svou vyspělost kybernetické odolnosti, jako je evropský rámec testování červeného týmu[73]. Cílem tohoto testovacího rámce, který bude spuštěn v roce 2018, je zajistit standardizaci a vzájemné uznávání kybernetického testování v celé EU a zabránit tak tomu, aby se FMI musely podrobovat podobným testům prováděným v každém členském státě nebo různými příslušnými orgány. V rámci druhého pilíře je cílem Eurosystému zvýšit schopnosti finančního sektoru v kolektivní kybernetické odolnosti spoluprací mezi zeměmi/orgány, sdílením informací, mapováním sektoru a cvičením provozní kontinuity aplikovaným na celý trh. Pokud jde o třetí pilíř, bylo vytvořeno fórum, které sdružuje účastníky trhu, příslušné orgány a poskytovatele služeb kybernetické bezpečnosti. Cílem fóra je mezi účastníky nastolit důvěru a spolupráci a podněcovat společné iniciativy, a tím posílit schopnosti a kapacity sektoru.

Kybernetická odolnost finančního ekosystému vyžaduje společné úsilí institucí, infrastruktur a orgánů, ale celková odpovědnost za zajištění kybernetické bezpečnosti je a zůstává na příslušných finančních institucích a FMI.

Finanční služby poskytované ostatním institucím

Správa výpůjčních a úvěrových operací

ECB odpovídá za správu výpůjčních a úvěrových operací EU na základě mechanismu střednědobé finanční pomoci (MTFA)[74] a evropského mechanismu finanční stabilizace (EFSM)[75]. Na základě MTFA vypořádala ECB v roce 2017 platby úroků z úvěrů. K 31. prosinci 2017 činila celková částka nevypořádaných úvěrových operací EU v rámci tohoto systému 3,05 mld. EUR. ECB v roce 2017 vypořádala také různé platby a úroky související s úvěry v rámci EFSM. K 31. prosinci 2017 činila celková částka nevypořádaných úvěrových operací EU v rámci tohoto mechanismu 46,8 mld. EUR.

Obdobně ECB odpovídá za správu plateb souvisejících s operacemi v rámci Evropského nástroje finanční stability (EFSF)[76]Evropského mechanismu stability (ESM)[77]. Za EFSF vypořádala ECB v roce 2017 různé platby úroků a poplatků z úvěrů. ECB vypořádala také členské příspěvky do ESM a různé úroky a poplatky z úvěrů v rámci tohoto mechanismu.

ECB také odpovídá za zpracování všech plateb spojených s dohodou o mechanismu úvěrů pro Řecko.[78] K 31. prosinci 2016 činila celková částka nevypořádaných úvěrových operací EU v rámci této dohody 52,9 mld. EUR.

Služby Eurosystému v oblasti správy rezerv

V roce 2017 Eurosystém i nadále nabízel komplexní spektrum finančních služeb v oblasti správy rezerv (ERMS) vytvořené v roce 2005 pro správu rezervních aktiv zákazníků, která jsou denominována v eurech. Řada národních centrálních bank Eurosystému („poskytovatelé služeb Eurosystému“) nabízí kompletní soubor těchto služeb centrálním bankám, měnovým orgánům a orgánům státní správy se sídlem mimo eurozónu a mezinárodním organizacím za harmonizovaných podmínek a v souladu se všeobecnými tržními standardy. ECB plní roli koordinátora tím, že podporuje hladké fungování tohoto rámce a podává zprávy Radě guvernérů.

Počet zákazníků udržujících obchodní vztahy s Eurosystémem v rámci ERMS v roce 2017 dosáhl 278 oproti 286 v roce 2016. Pokud jde o služby samotné, celková agregovaná aktiva (která zahrnují hotovostní aktiva a cenné papíry) spravovaná v rámci ERMS v roce 2017 vzrostla ve srovnání s koncem roku 2016 přibližně o 7%.

Bankovky a mince

ECB a národní centrální banky eurozóny odpovídají za vydávání eurobankovek v rámci eurozóny a za zachování důvěry v měnu.

Oběh bankovek a mincí

V roce 2017 se zvýšil počet eurobankovek v oběhu o přibližně 5,9 % a jejich hodnota vzrostla o 4,0 %. Na konci roku dosáhl počet eurobankovek v oběhu 21,4 mld. EUR a jejich celková hodnota činila 1 171 mld. EUR (viz grafy 30 a 31). Nejvyšší meziroční tempo růstu vykázala v roce 2017 bankovka 100 EUR (7,9%). Růst bankovky 50 EUR zůstal dynamický (6,4%), avšak ve srovnání s předchozím rokem zpomalil.

 

Graf 30

Počet a hodnota eurobankovek v oběhu

Zdroj: ECB.

 

Graf 31

Počet eurobankovek v oběhu podle nominální hodnoty

(mld. EUR)

Zdroj: ECB.

V návaznosti na rozhodnutí ukončit vydávání bankovek 500 EUR po zavedení bankovek druhé série objem bankovek 500 EUR v oběhu v roce 2017 ještě dále poklesl. Tento pokles byl částečně kompenzován vyšší poptávkou po bankovkách 200 EUR, 100 EUR a 50 EUR.

Odhaduje se, že přibližně třetina hodnoty eurobankovek v oběhu je držena mimo eurozónu. Tyto bankovky, zejména vyšších nominálních hodnot, jsou drženy převážně v sousedních zemích. Používají se jako uchovatel hodnoty a pro vypořádání transakcí na mezinárodních trzích.

Na výrobě eurobankovek se podílejí národní centrální banky eurozóny, mezi něž byla v roce 2017 celkem rozdělena výroba 5,72 mld. bankovek.

V roce 2017 se celkový počet euromincí v oběhu zvýšil o 4,2 % a ke konci roku činil 126,0 mld. Hodnota mincí v oběhu dosáhla 28 mld. EUR na konci roku 2017, což bylo o 4,0 % více než na konci roku 2016.

V roce 2017 národní centrální banky zemí eurozóny zkontrolovaly pravost a vhodnost pro další oběh zhruba 32,3 mld. bankovek, z čehož přibližně 6,1 mld. stáhly z oběhu jako nevhodné pro další oběh. Eurosystém se i nadále snažil pomáhat výrobcům zařízení na zpracování bankovek, aby jejich stroje vyhověly standardům ECB stanoveným pro kontrolu pravosti eurobankovek a jejich vhodnosti pro další oběh před jejich navracením do oběhu. V roce 2017 úvěrové instituce a další subjekty zpracovávající hotovost strojově zkontrolovaly pravost a vhodnost pro další oběh 36 mld. eurobankovek.

Box 9 Používání hotovosti domácnostmi v eurozóně

Se zvyšujícím se objemem plateb kartami a nárůstem alternativních platebních metod probíhají diskuse o budoucnosti hotovosti a její význam ve společnosti je zpochybňován. I když jsou eurobankovky a mince v oběhu již patnáct let, o vlastním používání hotovosti domácnostmi není mnoho známo. Z toho důvodu provedla ECB v roce 2016 komplexní studii[79] analyzující používání hotovosti, karet a dalších platebních nástrojů v prodejních místech[80] ze strany spotřebitelů v eurozóně. Studie staví na zjištěních výběrového šetření pro všechny země eurozóny s výjimkou dvou zemí, které podobná šetření provedly nezávisle v roce 2014: Německo v roce 2014 a Nizozemsko v roce 2016. Výsledky za tyto dvě země byly připojeny ke zjištěním výběrového šetření ECB, aby tak bylo možné prezentovat odhad počtu a hodnoty plateb za všech 19 zemí eurozóny.

V roce 2016 bylo – pokud jde o počet transakcí – 79 % všech transakcí na prodejních místech v eurozóně prováděno za použití hotovosti, 19 % kartou a 2 % za použití dalších platebních nástrojů, např. šeků, úhrad nebo mobilních platebních prostředků. Co se týče hodnoty transakcí, 54 % všech transakcí na prodejních místech bylo prováděno za použití hotovosti, 39 % kartou a 7 % za použití dalších platebních nástrojů (např. šeků). V jednotlivých zemích jsou však zřejmé velké rozdíly ve způsobu placení, jak pokud jde jak o počet, tak o hodnotu transakcí (viz graf A).

 

Graf A

Podíl hotovostních transakcí na prodejních místech podle zemí

Zdroje: ECB, Deutsche Bundesbank a De Nederlandsche Bank.

Hotovost byla nejběžněji používaným platebním prostředkem v eurozóně pro transakce do výše 45 EUR. Pro částky nad 45 EUR jím byly platební karty. Pouze 9 % všech zaznamenaných plateb mělo hodnotu vyšší než 45 EUR. Konkrétně činil podle výsledků průměrný výdaj spotřebitelů pouze 18 EUR vždy, když provedli platbu na prodejním místě za použití hotovosti, karty nebo jiných platebních prostředků. Více než třetina plateb pak byla dokonce nižší než 5 EUR a dvě třetiny nižší než 15 EUR.

Většina transakcí byla provedena v obchodech a týkala se každodenních položek (48 %), dále pak v restauracích, barech a kavárnách (21 %), čerpacích stanicích (8 %) a obchodech se zbožím dlouhodobé spotřeby (6 %) (viz graf B). Skutečnost, že většina transakcí byla uskutečněna na místech, kde 80–90 % plateb proběhlo hotově, společně se skutečností, že dvě třetiny všech transakcí byly nižší než 15 EUR, může do jisté míry vysvětlovat, proč je hotovost používána více, než se má často za to.

Graf B znázorňuje, že 5 % všech plateb bylo uskutečněno na jiných prodejních místech. Obvykle se jedná o sektor služeb (např. kadeřnické služby, chemické čištění a instalatérské práce, oprava motorových vozidel a jízdních kol nebo služby pro domácnost). V některých zemích zahrnuje tato položka také platby, které se v jiných zemích obvykle uskutečňují za použití metod platby na dálku, např. bezhotovostním převodem nebo přímým inkasem. Tyto platby se do velké míry opakují, např. nájemné, poplatky za služby a pojistné, ale také platby za dodávky topného oleje nebo plynu do domu nebo lékařské služby. Na dotaz ve výběrovém šetření týkající se takových plateb bylo uvedeno, že se průměrně v eurozóně (mimo Německa) platí hotově 6 % nájemného, 13 % účtů za elektřinu a 31 % účtů za léky. Obecně lze závěrem říci, že v zemích, kde je podíl hotovosti na celkových platbách vysoký, jsou opakující platby častěji prováděny v hotovosti.

 

Graf B

Tržní podíl hlavních platebních nástrojů používaných v prodejních místech – počet transakcí

(v %)

Zdroje: ECB, Deutsche Bundesbank a De Nederlandsche Bank.

Celkově výsledky naznačují, že používání hotovosti v prodejních místech je ve většině zemí eurozóny stále velmi rozšířeno. Zdá se, že to nabourává dojem, že hotovost rychle nahrazují bezhotovostními platebními prostředky. Na dotaz, který platební nástroj upřednostňují, odpovědělo 32 % respondentů, že hotovost, 43 % pak karty a další bezhotovostní platební nástroje a 25 % z nich nedávalo přednost žádnému nástroji. Tento nesoulad mezi preferencemi a skutečným chováním lze přinejmenším zčásti vysvětlit skutečností, že si lidé podle všeho pamatují většinou velké platby, které uskutečňují méně pravidelně, a mají sklon zapomínat na to, jak často provádějí malé platby hotovostně.

Padělané eurobankovky

V roce 2017 bylo z oběhu staženo přibližně 694 000 kusů padělků a celkový počet padělaných eurobankovek se tak mírně zvýšil. Ve srovnání s počtem pravých eurobankovek v oběhu je podíl padělků velmi nízký. Dlouhodobý vývoj počtu padělků stažených z oběhu ukazuje graf 32. Padělatelé se nejčastěji zaměřují na bankovky 20 EUR a 50 EUR, které v roce 2017 společně představovaly více než 85 % z celkového počtu padělků. Podíl padělaných bankovek v hodnotě 20 EUR se v roce 2017 snížil.

ECB nadále upozorňuje veřejnost na možnost podvodů, připomíná test rozpoznání pravosti bankovky hmatem, nastavením proti světlu a nakloněním a radí, aby se veřejnost nikdy nespoléhala pouze na jeden ochranný prvek. Dále jsou průběžně nabízena školení pro profesionální zpracovatele peněz, a to v Evropě i mimo ni. K dispozici jsou také aktuální informační materiály na podporu boje Eurosystému proti padělání. V této oblasti ECB také spolupracuje s Europolem, Interpolem a Evropskou komisí.

 

Graf 32

Počet padělaných eurobankovek stažených z oběhu

Zdroj: ECB.

Druhá série eurobankovek

Dne 4. dubna 2017 byla uvedena do oběhu nová bankovka 50 EUR Její zavedení je nejnovějším příspěvkem k ještě většímu posílení bezpečnosti eurobankovek. Po bankovkách v hodnotě 5 EUR, 10 EUR a 20 EUR je bankovka 50 EUR čtvrtou nominální hodnotou druhé série eurobankovek, známé jako série Europa, která byla zavedena. Obsahuje zdokonalené ochranné prvky jako např. „smaragdově zelené číslo“, které při naklánění bankovky vytváří světelný efekt pohybující se nahoru a dolů a také mění barvu, a „okno s podobiznou“ – inovativní prvek poprvé použitý na bankovce 20 EUR ze série Europa. Při nastavení bankovky proti světlu se v průhledném oknu v horní části hologramu zobrazí podobizna Európy, postavy z řecké mytologie, viditelná z obou stran bankovky. Stejný portrét je také ve vodoznaku.

V prvním pololetí 2019 se počítá se současným vydáním nových bankovek 100 EUR a 200 EUR, dvou posledních nominálních hodnot ze série Europa. Po vyhodnocení struktury nominálních hodnot eurobankovek Rada guvernérů ECB rozhodla vyřadit bankovku 500 EUR ze série Europa poté, co vzala v úvahu obavy, že by tato nominální hodnota mohla usnadňovat nezákonnou činnost. ECB a národní centrální banky zemí eurozóny uskuteční kampaň, v jejímž rámci bude veřejnost a subjekty zpracovávající hotovost informovat o zavedení nových bankovek 100 EUR a 200 EUR – obě nominální hodnoty budou opatřeny některými novými ochrannými prvky. Součástí kampaně bude také upozornění o ukončení vydávání bankovky nominální hodnoty 500 EUR, která vzhledem k mezinárodní úloze eura a široké důvěře v eurobankovky zůstane stejně jako ostatní nominální hodnoty eurobankovek zákonným platidlem, a bude tedy možné ji nadále používat jako platební prostředek a uchovatel hodnoty. Všechny bankovky první série (včetně bankovky 500 EUR) si nadále zachovají svou hodnotu a jejich výměna u národních centrálních bank zemí eurozóny nebude nijak časově omezena.

ECB a národní centrální banky zemí eurozóny budou nadále napomáhat výrobcům strojů na zpracování bankovek připravit se na zavedení nových bankovek 100 EUR a 200 EUR.

Statistika

ECB za podpory národních centrálních bank vyvíjí, shromažďuje, sestavuje a publikuje širokou škálu statistik, které jsou nezbytné pro podporu měnové politiky eurozóny, dohledových funkcí ECB, jednotlivých dalších úkolů Evropského systému centrálních bank (ESCB) a úkolů Evropské rady pro systémová rizika. Tyto statistiky dále využívají veřejné instituce, účastníci na finančním trhu, média i široká veřejnost. V roce 2017 ESCB pokračoval v plynulém a včasném zveřejňování pravidelných statistik eurozóny. Kromě toho věnoval značné úsilí splnění nových požadavků na velmi aktuální, vysoce kvalitní a podrobnější statistiky na úrovni jednotlivých zemí, sektorů a nástrojů.

Nové a rozšířené statistiky eurozóny

V roce 2017 začala ECB zveřejňovat statistiku eurového peněžního trhu odvozenou z podrobných údajů shromažďovaných na základě nařízení ECB/2014/48. Tato statistika pokrývá segment nezajištěného trhu a zahrnuje celkovou výši obratu a váženou průměrnou sazbu v udržovacím období (RMP) i průměrné denní objemy během RMP v členění podle sektoru protistrany, druhu transakce a splatnosti (63 nových řad). Účelem této publikace je zvýšení transparentnosti trhu a tím i zlepšení fungování peněžního trhu.

ECB rovněž začala zveřejňovat statistické údaje o pojišťovnách shromažďované v souladu s nařízením ECB/2014/50. Tyto statistiky, popisující rozvahy pojišťoven v eurozóně, jsou aktualizovány čtvrtletně.

V roce 2017 nastavil ESCB jasná pravidla zveřejňování úrokových sazeb a objemů měnových finančních institucí (MFI) v zájmu zajištění dostatečného a srovnatelného zveřejňování jednotlivých národních statistik o úrokových sazbách MFI (MIR) na úrovni ESCB. To vedlo v datovém úložišti ECB Statistical Data Warehouse k růstu počtu veřejně dostupných řad MIR o 1 840.

Soubor veřejně dostupných konsolidovaných bankovních údajů byl v listopadu 2017 výrazně rozšířen o nové prvky pokrývající rozvahy, ziskovost, kvalitu aktiv, likviditu a kapitálovou přiměřenost.

ECB také zahájila zveřejňování souhrnných údajů o rozvahách finančních podniků, které poskytují úvěry domácnostem a nefinančním podnikům, jež jsou rezidenty eurozóny. Zveřejňování údajů probíhá jednou ročně a v případě některých zemí také každé čtvrtletí. K dispozici jsou jak nesplacené částky, tak rozdíly nesplacených částek očištěné o změny zatřídění.

Makroobezřetnostní databáze (MPDB) byla rozšířena o nový soubor ukazatelů souvisejících především s bankovním sektorem a celkový počet dostupných ukazatelů se tak zvýšil na více než 300. Probíhají práce na dalším rozšiřování MPDB zejména v oblastech, kde chybí údaje.

Další vývoj v oblasti statistiky

Nové nařízení ECB zpravodajskou povinnost přímo určí všem penzijním fondům, které jsou rezidenty eurozóny a na něž se vztahuje statistická definice uvedená v nařízení. Nařízení ECB o statistické zpravodajské povinnosti penzijních fondů napraví nedostatky v současné čtvrtletní statistice zveřejňované od června 2011, zejména omezené zveřejňování údajů o transakcích v důsledku nedostatečné kvality údajů. Nové údaje tak budou lépe podporovat ESCB v jeho měnových a finančních analýzách a jeho příspěvku ke stabilitě finančního systému.

Během období vypracovávání návrhu proběhlo několik setkání se zástupci Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstanecké penzijní připojištění (EIOPA) a penzijního odvětví, konkrétně PensionsEurope. Nařízení předpokládá harmonizované shromažďování struktury aktiv a pasiv penzijních fondů podle geografické příslušnosti protistrany, sektoru a splatnosti. Každé čtvrtletí budou vypracovávány údaje o stavech a transakcích. V návaznosti na výsledek veřejné konzultace, která se uskutečnila mezi koncem července a koncem září 2017, a odpověď Evropské komise byl začátkem roku 2018 předložen Radě guvernérů aktualizovaný návrh. Nařízení bylo Radou guvernérů přijato 26. ledna 2018 a vyhlášeno v Úředním věstníku 17. února. Vykazování nové statistiky Evropské centrální bance bude zahájeno v roce 2019.

Dne 21. září 2017 ECB oznámila, že před rokem 2020 zveřejní jednodenní nezajištěnou sazbu na základě údajů shromážděných na základě nařízení o vykazování statistických údajů peněžního trhu. Úroková sazba bude doplňovat stávající referenční sazby vytvořené soukromým sektorem a sloužit jako referenční sazba s funkcí pojistky. Během příštích dvou let ECB vymezí hlavní parametry této úrokové sazby, připraví metodiku výpočtu a ověří robustnost této sazby. Během tohoto období ECB naváže transparentní komunikaci včetně veřejných konzultací.

V roce 2017 bylo zajištění kvality MIR posíleno o: (i) soubor osvědčených postupů a metodický dokument o provádění kontrol kvality, (ii) první výběrové šetření ESCB o otázkách kvality místních údajů u národních centrálních bank, které bude aktualizováno každé dva roky, a (iii) zdokonalený rámec compliance MIR. Aktualizovaná verze příručky MIR[81], zohledňující zdokonalení statistik MIR za poslední roky, byla zveřejněna na internetových stránkách ECB v lednu 2017.

Práce na aktualizaci nařízení ECB o statistice platebního styku byly zahájeny v roce 2017. Cílem je zdokonalit statistické výkaznictví v oblasti platebního styku a zajistit, aby statistika nadále odpovídala svému účelu. Tato revize zohlední nedávný vývoj použitelných evropských právních předpisů i nejnovější inovace na trhu pro malé platby.

Dlouhodobý přístup ESCB a jeho Výboru pro statistiku ke shromažďování údajů bank má za cíl standardizovat a integrovat v maximální možné míře stávající statistické rámce ESCB napříč oblastmi a zeměmi. To by mělo snížit bankám zpravodajskou zátěž, napomáhat automatizaci zpracovávání čím dál větších a podrobnějších datových souborů a zvyšovat kvalitu údajů. Dvěma hlavními iniciativami jsou Slovník bank pro integrované výkaznictví (Banks’ Integrated Reporting Dictionary – BIRD)[82] a Evropský vykazovací rámec (European Reporting Framework – ERF). V roce 2017 byla pilotní etapa iniciativy BIRD, která poskytuje bankám standardní definice a transformační pravidla napomáhající jim při vykazování příslušným orgánům, završena popisem požadavků pro statistiky AnaCredit a držby cenných papírů. Byl také zahájen další krok spočívající v začlenění finančních zpravodajských povinností Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA). BIRD je bankám a všem zainteresovaným stranám (např. výrobcům balíčků programového vybavení pro finanční výkaznictví) poskytován jako „veřejný statek“ a jeho přijetí je dobrovolné. Pokud jde o ERF, který by měl časem integrovat výkaznictví napříč oblastmi a zeměmi, byla v roce 2017 v úzké spolupráci s bankovním odvětvím a všemi zainteresovanými stranami zahájena příprava analýzy nákladů a přínosů s cílem vyhodnotit jeho dopad na stranu nabídky a stranu poptávky.

Probíhá rozšiřování databáze rejstříku institucí a přidružených společností (RIAD) ESCB, aby zahrnovala informace nezbytné k podpoře projektu AnaCredit (např. týkající se nefinančních podniků) a plnění dalších uživatelských potřeb ESCB a evropského bankovního dohledu. RIAD jakožto klíčové spojení mezi jednotlivými existujícími podrobnými datovými soubory (databáze statistiky držby cenných papírů Securities Holdings Statistics Database – SHSDB, centralizované databáze cenných papírů Centralised Securities Database – CSDB a AnaCredit) umožňuje propojit všechny příslušné informace. Na konci prvního čtvrtletí 2018 byl dále předán zdokonalený systém RIAS a ve druhém čtvrtletí 2018 by měly být dokončeny obecné zásady ECB pro RIAD.

V červnu 2017 uplatnilo generální ředitelství pro statistiku novou organizační strukturu, což umožnilo efektivnější produkci mikroúdajů v mnohem širším měřítku než dříve a pokrok při produkci vysoce kvalitních makroekonomických statistik. Nově vytvořený útvar pro datovou integraci a služby je ústředním bodem datové integrace a nabízí služby sdílených dat. Klíčovým dosavadním úspěchem je datový inventář ECB, který napomáhá uživatelům nalézat a získávat přístup k údajům ECB uloženým ve vícero aplikacích. V současné době probíhá několik pilotních projektů. Ty podporují spolupráci a vzájemnou srovnatelnost studií provedených různými organizačními složkami. Pilotní projekty se v zájmu zdokonalené analýzy financování a aktiv bank soustředí na témata, jako např. přístup k údajům, bankovní identifikační údaje a slučování datových souborů. Je vynakládáno značné úsilí o zavádění mezinárodních datových standardů s cílem snížit zpravodajskou zátěž a zvýšit kvalitu a konzistentnost údajů.

Výkonná rada ECB zřídila v roce 2017 nový Výbor pro údaje, kterému předsedá vrchní ředitel pro oblast služeb. V rámci výboru se setkávají seniorní vedoucí pracovníci z organizačních složek využívajících a produkujících údaje, aby nastavili a řídili uplatňování strategie ECB pro řízení údajů a koordinovali činnost ECB týkající se datové standardizace. Aktivní skupina správců dat, zahrnující zástupce organizačních složek využívajících a produkujících údaje, přispívá v rámci celé ECB k rozvíjení a slaďování témat v oblasti řízení dat, jako např. rámcové údaje a metadata a přístup k údajům.

V roce 2017 pokračovala ECB ve zvyšování přístupnosti a uživatelské vstřícnosti svých statistik. Zatímco statistiky ECB jsou přístupné prostřednictvím datového úložišti ECB Statistical Data Warehouse, na internetové stránky „Naše statistika“ byly doplněny nové vizualizace finančního a investičního vývoje v eurozóně, údaje o bankovním dohledu a vyprávění o statistice. Tyto vizualizace mohou uživatelé sdílet tak, že je zahrnou do svých internetových stránek, blogů a dalších digitálních fór. Na tento dílčí statistický soubor se lze podívat snadno na jakémkoli přístroji, jako je osobní počítač, tablet, chytrý telefon nebo další mobilní přístroj.

Box 10 Spolupráce v oblasti statistiky na evropské a mezinárodní úrovni

ECB v úzké spolupráci s Eurostatem dále rozpracovala zajištění požadované kvality statistiky, na níž je založen postup při makroekonomické nerovnováze (PMN). Tento postup byl ustaven v roce 2011 jako součást balíčku šesti právních aktů týkajících se správy ekonomických záležitostí pro prevenci a nápravu hospodářských nerovnováh v EU.

PMN zahrnuje srovnávací přehled 14 hlavních (a 28 pomocných) ukazatelů, které se používají pro včasné zjištění existujících nebo vznikajících makroekonomických nerovnováh na úrovni členských států. Tyto ukazatele jsou odvozeny od hospodářské a finanční statistiky, již připravuje Evropský statistický systém (ESS) a ESCB a kterou poté předává Eurostatu.

ESS a ESCB uplatňují neustálé zajištění statistické kvality, aby jejich statistika splňovala standardy kvality nezbytné pro použití v měnové politice. ESS, ESCB, Eurostat a ECB úzce spolupracují na zajištění spolehlivých statistických údajů pro PMN.

Několik ukazatelů PMN (např. rovnováhy běžného účtu a dluhu soukromého sektoru) je založeno na statistice, která zahrnuje údaje o platební bilanci / mezinárodní investiční pozici a účetní závěrku, tj. statistiku, kterou ve většině členských států sestavují národní centrální banky. V listopadu 2016 podepsaly Eurostat a generální ředitelství ECB pro statistiku memorandum o porozumění, které se zajištění kvality těchto statistik týká. Stanoví pracovní ujednání o spolupráci mezi Eurostatem a ECB a to, že kvalitu datových souborů sestavovaných národními centrálními bankami musí zajišťovat ECB.

Za tímto účelem byl nyní plně zaveden systém pro vykazování kvality na třech úrovních, včetně národních zpráv s vlastním hodnocením (úroveň 3), které nastiňují klíčové kvalitativní aspekty statistiky (vlastní hodnocení národními orgány); zprávy o kvalitě pro specifické oblasti (úroveň 2), které připravují ECB a Eurostat; a společné souhrnné zprávy Eurostatu a ECB hodnotící kvalitu všech statistik podporujících PMN (úroveň 1), zveřejňované jednou ročně.

V roce 2017 zahájila ECB poskytování datových souborů se zajištěnou kvalitou Evropské centrální bance, včetně dodatečných informací podrobně popisujících hlavní události a revize, které měly dopad na národní údaje. V zájmu dalšího zlepšování kvality statistik v budoucnu jsou analyzovány kvalita statistických výstupů a konzistentnost datových souborů. Memorandum dále upravuje návštěvy pracovníků ECB a Eurostatu v NCB a národních statistických úřadech, kde pomohou s hodnocením kvality datových výstupů. První takové návštěvy proběhly koncem roku 2017.

ECB navázala plodnou spolupráci s Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA), která byla po roce 2014 dále posílena v souvislosti se zavedením jednotného mechanismu dohledu (SSM). Patrné je to zejména v oblasti údajů bankovního dohledu, neboť ECB byla udělena odpovědnost za organizaci procesů souvisejících se shromažďováním a přezkumem kvality údajů, které dohlížené subjekty vykazují v souladu s nařízením o rámci SSM. EBA je odpovědná za přípravu a udržování implementačních technických norem pro dohledové výkaznictví a zveřejňování informací, v úzké spolupráci s národními dohledovými autoritami.

EBA je také důležitým zainteresovaným subjektem, pokud jde o tok údajů z oblasti dohledu majících původ u vykazujících subjektů („postupný přístup“), neboť ECB předává EBA dílčí soubor údajů. V důsledku toho vznikla řada souvisejících pracovních procesů, např. vytváření vizitek pro každý vykazující subjekt. ECB se zároveň účastní aktivit EBA v oblasti transparentnosti jako zainteresovaný subjekt v datovém toku a souvisejících kontrolách kvality dat.

Spolupráce s EBA také zahrnuje účast pracovníků ECB v příslušných pracovních skupinách EBA, které mají na starosti výkaznictví v oblasti dohledu, a dále společnou činnost v oblasti kvality dat, např. údržbu a testování pravidel pro platnost údajů, přípravu kontrol věrohodnosti, spolupráci na hodnoceních kvality údajů atd. Navíc poskytuje ECB podporu v otázkách řízení kvality dat, např. svými příspěvky k otázkám a odpovědím ohledně výkladu zpravodajských povinností.

Za zmínku rovněž stojí, že EBA podporuje střednědobé strategické iniciativy ECB na snížení vykazovací zátěže pro banky, např. Slovník bankovního integrovaného výkaznictví a Evropský vykazovací rámec.

ECB také spolupracuje s dalšími organizacemi v několika kontextech, např.:

  • sdílení údajů s Mezinárodním měnovým fondem pro účely jeho národních a evropských programů hodnocení finančního sektoru,
  • účast ve výboru OSN pro koordinaci statistické činnosti a výboru Irvinga Fishera pro statistiku centrálních bank při Bance pro mezinárodní platby – oba mají za cíl zlepšení koordinace a spolupráce mezi statistickými orgány, včetně centrálních bank, na evropské nebo celosvětové úrovni a zabývají se aspekty, jako je např. efektivní fungování statistického systému, společné standardy a platformy a vypracovávání metodik.

A konečně, ECB poskytuje výukové a odborně vzdělávací možnosti dalším orgánům formou workshopů, seminářů a prezentací. Zaměřeny jsou na organizace jak v rámci ESCB a SSM, tak mimo ně, např. národní příslušné orgány a národní centrální banky v zemích mimo EU, za účelem potenciálního budoucího členství v EU.

Box 11 Vznikající AnaCredit: klíčové charakteristiky

AnaCredit, z anglického „analytical credit datasets“ (soubory analytických údajů o úvěrech), je iniciativa ke shromažďování podrobných analytických informací o úvěrech a úvěrovém riziku týkajících se jednotlivých bankovních úvěrů poskytnutých podnikům a dalším právnickým osobám a k poskytování těchto informací širokému okruhu uživatelů. Nové datové soubory podpoří provádění úkolů ESCB a dále podstatným způsobem přispějí ke zlepšení stávajících a vytváření nových statistik ESCB. Podrobné údaje o úvěrech v ekonomice a expozici bank podpoří širokou škálu analýz, pro které souhrnné údaje již nelze považovat za dostatečné. Velmi důležitým aspektem je harmonizace pojmů a definic, zajišťující tak vysokou srovnatelnost údajů mezi jednotlivými zeměmi. AnaCredit výrazně zvýší hodnotu analýz úvěrů a úvěrového rizika v eurozóně poskytováním podrobných, včasných a plně harmonizovaných informací o úvěrech všem právním subjektům. Důvěrnost údajů bude bedlivě chráněna povolením přístupu k podrobným údajům pouze pro uživatele s opodstatněnou potřebou přístupu k informacím. Další uživatelé budou mít přístup k částečně agregovaným údajům, ve kterých nelze příslušné jednotlivé subjekty identifikovat.

AnaCredit nabídne „lupu“ pro analýzy úvěrů a úvěrového rizika v eurozóně. Díky tomu, že AnaCredit zahrnuje úvěry zejména nefinančním podnikům, umožní lepší porozumění transmisnímu kanálu měnové politiky, zejména ve vztahu k malým a středním podnikům, které tvoří páteř ekonomiky, pokud jde o investice a pracovní příležitosti. AnaCredit může být prospěšná prostřednictvím okruhů zpětné vazby také pro vykazující subjekty tím, že zvýší jejich schopnost vyhodnocovat úvěruschopnost dlužníků v celé eurozóně a umožní jim vykonávat širší a větší analýzy svých vlastních expozic, než je tomu v současnosti. V současné době se připravuje vymezení okruhů zpětné vazby rámce AnaCredit, které budou NCB uplatňovat na dobrovolném základě.

V květnu 2016 přijala Rada guvernérů ECB nařízení o projektu AnaCredit, které poskytuje právní rámec, aby mohla ESCB shromažďovat od úvěrových institucí podrobné údaje o úvěrech. Na základě tohoto nařízení začne v září 2018 více než 4 000 úvěrových institucí v eurozóně a další v některých dalších členských státech EU vykazovat svým NCB (a jejich prostřednictvím ECB) údaje o jednotlivých úvěrových expozicích spadajících do rámce nařízení. Na zhruba 1 600 dalších, zejména malých úvěrových institucí, se povinnost vykazování bude vztahovat jen částečně nebo se nebude vztahovat vůbec. Odhaduje se, že každý měsíc bude vykázáno 50 až 70 milionů záznamů vztahujících se ke zhruba 15 milionům protistran, většinou podniků. Údaje o protistranách začnou být vykazovány vlastně již o půl roku dříve – od dubna 2018 –, což pomůže zmírnit počáteční problémy související s implementací. Členové Eurosystému budou sdílet společný soubor analytických údajů o úvěrech a NCB ostatních států EU se mohou rozhodnout vykazovat podobné údaje na základě stejných definic a pak by měly přístup na základě vzájemnosti. Rámec pro vykazování je výsledkem hloubkových analýz a diskusí v rámci ESCB, které zahrnovaly několik kol konzultací s uživateli (včetně finančního odvětví a dalších zainteresovaných stran) konaných zejména za účelem vyhodnocení nákladů a přínosů a nastavení parametrů vykazování, např. v zájmu zajištění proporcionality. Konečný rámec vykazování představuje rovnováhu mezi potřebami uživatelů v jednotlivých oblastech centrálního bankovnictví a náklady spojenými s uplatňováním, se shromažďováním a zpracováním nezbytných údajů.

AnaCredit bude obsahovat 88 úvěrových atributů (většinou aktualizovaných jednou měsíčně) založených na plně harmonizovaných pojmech a definicích používaných ve všech zúčastněných zemích. Atributy se týkají všech stran úvěrových smluv (věřitelů, dlužníků, ručitelů) a zahrnují jak strukturální údaje, např. hospodářskou aktivitu, velikost podniku, roční obrat nebo počáteční datum a datum splatnosti úvěru, tak dynamické údaje, např. zůstatek, stav selhání nástroje a protistrany, nedoplatky nebo pravděpodobnosti selhání protistrany. Prahová hodnota pro vykazování činí 25 000 EUR na úrovni dlužníka v dané úvěrové instituci.

Úvěrové údaje budou sloučeny s registrem všech právních subjektů a dalších institucionálních jednotek (např. poboček v zahraničí). Bude tak umožněna nezaměnitelná identifikace zhruba 15 milionů protistran (věřitelů. dlužníků a ručitelů) a dosažen vysoký stupeň harmonizace pojmů a definic, což umožní smysluplný výpočet celkové zadluženosti dlužníka (právního subjektu nebo skupiny) vůči jeho věřitelům (úvěrovým institucím). Úvěrové instituce jako potenciální uživatelé podrobných informací o úvěrech (v případě uplatnění prostřednictvím okruhů zpětné vazby) budou schopny vykonávat také podrobnější a větší analýzy svých vlastních expozic, než je tomu v současnosti.

Od přijetí nařízení o projektu AnaCredit v květnu 2016 uskutečnil výbor ESCB pro statistiku nemalé metodické aktivity, při nichž asistovala pracovní skupina pro AnaCredit, včetně přípravy příručky pro AnaCredit, která na 570 stranách poskytuje podrobné informace a pokyny o požadavcích na vykazování informací v rámci AnaCredit. Obecným cílem příručky je podporovat úvěrové instituce při přípravě metodicky správné automatizace výkaznictví a zajistit konzistentní a účinné uplatňování statistického rámce AnaCredit, jak je uveden v nařízení, po celé eurozóně. Příručka sestává ze tří následujících částí:

  • část I, ve které je vysvětlena obecná metodika AnaCredit a jsou poskytnuty informace o souboru zpravodajských jednotek a nastavení výkaznictví, včetně obecného popisu modelu podkladových údajů (zveřejněno v listopadu 2016);
  • část II, která popisuje všechny datové soubory a datové atributy shromažďování údajů AnaCredit podrobně a poskytuje specifické pokyny pro vykazování (zveřejněno v únoru 2017);
  • část III, která předkládá vybrané případové studie a scénáře, které vyžadují hlubší vysvětlení (zveřejněno v květnu 2017).

Příručku, ke které zástupci odvětví poskytli svůj komentář, doplňují další metodické aktivity související s poskytováním podrobných vysvětlení prostřednictvím probíhajícího procesu otázek a odpovědí. Úvěrové instituce a další zainteresované strany tak mohou konkrétně kdykoli klást dotazy příslušné NCB. NCB připraví odpověď, často společně s ECB, a její obsah je obvykle také sdílen s dalšími NCB. Výběr těchto otázek a odpovědí byl zveřejněn na internetových stránkách ECB v srpnu 2017 a je pravidelně aktualizován.

Výbor ESCB pro statistiku a pracovní skupina pro AnaCredit také připravily validační kontroly s cílem automatizovat přenos údajů a nastavit minimální kvalitativní standardy pro přenos dat úvěrovými institucemi. Validační kontroly umožňují, aby byly údaje náležitě identifikovány a zpracovávány. Soubor validačních kontrol byl zveřejněn na internetových stránkách ECB v srpnu 2017.

A konečně, zatímco nařízení o projektu AnaCredit obsahuje závazná pravidla pro primární vykazování informací úvěrovými institucemi, obecné zásady ECB stanoví, jakým způsobem musí NCB předkládat ECB požadované údaje o úvěrech formou sekundárního vykazování. Konkrétněji poskytují obecné zásady podrobnosti o přenosu údajů o úvěrech a referenčních údajů protistran nashromážděných na základě nařízení do ECB.

Jak je uvedeno v preambuli nařízení o projektu AnaCredit, tato iniciativa může být v budoucích fázích rozšířena, aby zahrnovala dodatečné věřitele, dlužníky a nástroje.

Ekonomický výzkum

Ekonomický výzkum vysoké kvality pomáhá zajistit solidní základy pro rozhodování o politikách ECB. Během roku 2017 přinesl výzkum v ECB nové poznatky o řadě důležitých politických výzev. Spolupráci v rámci Evropského systému centrálních bank (ESCB) navíc podpořily činnosti tří nových výzkumných klastrů a dvou výzkumných sítí.[83]

Priority ECB v oblasti výzkumu

V roce 2017 se výzkumné týmy ECB soustředily na jasně vymezený soubor výzkumných priorit. Jednou z důležitých oblastí, na něž se zaměřily, byl přenos mimořádné měnové politiky za záporných měnověpolitických úrokových sazeb. Studie poukázaly na význam mimořádných opatření při vyvažování hospodářských následků nepříznivých finančních otřesů snižováním nejistoty na trhu a zlepšováním přístupu malých a středních podniků k bankovnímu financování. Mimořádná měnová politika a interakce mezi finančním a reálným sektorem ekonomiky hrály významnou roli také ve výzkumu zaměřeném na zlepšování modelů ECB pro prognózování a analýzu měnové politiky, a to pro vícero zemí i pro eurozónu jako celek. Dalšími podstatnými prioritami bylo určení faktorů, jež mohou pomoci vysvětlit přetrvání nízké inflace v eurozóně, a výzkum zabývající se návrhy institucionálních a politických opatření k posílení Hospodářské a měnové unie (HMU).

Výzkum se v roce 2017 také intenzivně věnoval makroobezřetnostní politice. Důležitým krokem v této souvislosti bylo nastavení tzv. „3D modelu“ tak, aby zahrnoval všechny státy jednotného mechanismu dohledu. Tento model obsahuje tři úrovně rizika selhání (pro banky, nefinanční podniky a domácnosti) a přínosný je zejména při posuzování kapitálové přiměřenosti bank. Navíc byla vytvořena verze modelu zahrnující nominální rigidity, aby bylo možné analyzovat vzájemné působení mezi měnovou a makroobezřetnostní politikou.

Výzkumné klastry a sítě Eurosystému/ESCB

Aby se ještě více podpořila spolupráce mezi výzkumníky v rámci ESCB, rozhodli se vedoucí výzkumných oddělení ESCB zahájit v roce 2017 spolupráci tří nových výzkumných skupin. Cílem těchto skupin je koordinovat výzkumné aktivity ve vysoce prioritních oblastech prostřednictvím pravidelných workshopů a společných výzkumných projektů (viz obrázek 2). V průběhu roku každý z klastrů uspořádal zahajovací workshop, jehož se zúčastnili výzkumníci z celého ESCB a také externí odborníci.

 

Obrázek 2

Výzkumné klastry ESCB

Zdroj: ECB.
Poznámka: Struktura nových výzkumných klastrů ESCB, jak ji dohodli vedoucí výzkumných oddělení ESCB v roce 2016.

Dva výzkumné programy Eurosystému/ESCB zaznamenaly v roce 2017 významný pokrok. Program pro výzkum mzdového vývoje (WDN) završil třetí vlnu výběrového šetření zahrnující více než 25 000 podniků z 25 zemí EU. Třetí vlna zkoumá chování podniků v oblasti nákladů a tvorby cen a také dopad různých strukturálních reforem, k nimž došlo mezi lety 2010 a 2013, na přizpůsobení trhu práce. Jedním z klíčových zjištění tohoto nového výzkumu bylo, že velké reformy pracovního trhu v zemích, které byly těžce zasaženy krizí, skutečně usnadnily přizpůsobení trhu práce (viz graf 33).[84]

Výzkumný program pro finance a spotřebu domácností (HFCN) koordinuje šetření v oblasti financí a spotřeby domácností. Poté, co byly v závěru roku 2016 zveřejněny výsledky druhé vlny tohoto šetření, se výzkum v rámci HFCN soustředil mimo jiné na roli, již hraje heterogennost domácností v oblasti transmise měnové politiky a finanční stability. Výzkumníci z HFCN například zkoumali dopady nedávného programu nákupu aktiv (APP) Evropské centrální banky na příjmovou a majetkovou nerovnost. Klíčovým zjištěním je, že i když opatření APP ovlivňují majetkovou nerovnost pouze málo, příjmovou nerovnost snižují, a to tak, že redukují míru nezaměstnanosti u nízkopříjmových domácností.

 

Graf 33

Čistá změna v obtížnosti přizpůsobení zaměstnanosti a mezd v letech 2010 až 2013

(v %)

Zdroj: Program pro výzkum mzdového vývoje.
Poznámky: Rozdíl mezi procentním podílem podniků, které uvedly, že je pro ně snazší než dříve přizpůsobit zaměstnanost a mzdy změněným obchodním podmínkám, a podniků, které naopak uvedly, že je to pro ně nyní obtížnější. Kladné hodnoty znamenají, že pro více firem bylo přizpůsobení snazší nežli obtížnější.

Konference a publikace

Dialog s akademickými ekonomy a dalšími politickými institucemi je stále důležitější s tím, jak se v posledních letech výrazně zvyšuje složitost otázek týkajících se ECB. S ohledem na tuto skutečnost ECB v roce 2017 uspořádala několik výzkumných akcí na vysoké úrovni, mimo jiné Fórum ECB o centrálním bankovnictví v Sintře a druhou Výroční výzkumnou konferenci ECB. První z konferencí byla zaměřena na hlavní trendy vývoje reálné ekonomiky, jež se vztahují k měnové politice, zejména na investice a produktivitu.[85] Výroční výzkumná konference 2017 se věnovala inovativnímu výzkumu v otázkách jako náklady inflace, dopady záporných úrokových sazeb, vztah mezi přesvědčením hospodářských subjektů a hospodářskou stagnací a majetková nerovnost. Další důležité konference se týkaly strukturálních reforem v eurozóně, makroobezřetnostní politiky a komunikace centrálních bank.

Mnoho z výsledků výzkumné činnosti ECB bylo taktéž publikováno ve formě článků v odborných časopisech a pracovních dokumentů. Celkem bylo v roce 2017 publikováno 132 článků v rámci série pracovních textů ECB s názvem Working Paper Series. Kromě toho byla řada analytických studií blíže zaměřených na hospodářskou politiku publikována v rámci sérií ECB nazvaných Occasional Paper Series, Statistics Paper Series a Discussion Paper Series. Tento soubor kvalitních výzkumných prací a analýz také představoval základ pro zlepšenou komunikaci s širší veřejností o poznatcích výzkumu ECB, například prostřednictvím 12 článků zveřejněných během roku 2017 v publikaci ECB Research Bulletin.[86]

Právní činnosti a povinnosti

ECB se v roce 2017 zúčastnila několika soudních řízení na úrovni EU. Přijala rovněž mnoho stanovisek reagujících na požadavek Smlouvy, aby ECB byla konzultována ve věci jakýchkoliv navrhovaných právních předpisů EU nebo návrhů vnitrostátních právních předpisů spadajících do její působnosti a monitorovala dodržování zákazu měnového financování a zvýhodněného přístupu.

Účast ECB v soudních řízeních na úrovni EU

V lednu 2017 Tribunál Evropské unie („Tribunál“) zamítl žalobu o náhradu škody, kterou proti ECB vznesly dva francouzské subjekty (Nausicaa Anadyomène a Banque d’Escompte) ve věci T-749/15. Náhrada škody, již tyto dva subjekty požadovaly, se týkala srážky při ocenění, která ovlivnila určité řecké státní dluhopisy, jež tyto dva subjekty nakoupily v kontextu částečné restrukturalizace řeckého státního dluhu v roce 2012. Hlavními důvody žaloby proti ECB bylo údajné porušení zásad: (i) legitimního očekávání a právní jistoty, (ii) rovného zacházení a (iii) řádné správy.

Tribunál svým rozsudkem žalobu zamítl, a tím vyloučil veškerou odpovědnost ECB, čímž potvrdil to, co již dříve konstatoval v případě fyzických osob držících řecké dluhové nástroje (viz věc T-79/13, Accorinti a další v. ECB). Tribunál došel k závěru, že ECB není povinna nahradit ztráty, které údajně utrpěly banky držící řecké dluhové nástroje v souvislosti s restrukturalizací řeckého dluhu v roce 2012. Shledal zejména to, že komerční banky nejsou oprávněny se dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání ani zásady právní jistoty v oblasti, jako je měnová politika, jež ze své podstaty zahrnuje neustálé přizpůsobování v reakci na změny hospodářských podmínek. Tribunál dospěl ke zjištění, že žádné jednání ani prohlášení ECB nelze vykládat v tom smyslu, že povzbudilo investory, aby nabyli nebo si ponechali řecké dluhové nástroje.

Tribunál taktéž potvrdil, že zde nelze uplatnit obecnou zásadu rovného zacházení, protože komerční banky, které nabyly řecké dluhové nástroje za účelem dosažení zisku, na straně jedné a ECB a národní centrální banky plnící úkoly ve veřejném zájmu na straně druhé nebyly ve srovnatelné situaci.

V březnu 2017 Tribunál rozhodl o žalobě, kterou proti ECB podala portugalská společnost (Comprojecto – Projectos e Construções, Lda.) a další ve věci T-22/16, a to pro nečinnost a zároveň na zrušení příslušného rozhodnutí ECB, o němž bylo namítáno, že ho ECB přijala mlčky v důsledku toho, že odmítla jednat. Navrhovatelé taktéž vznesli nárok na náhradu finanční škody, která vznikla následkem údajného odmítnutí ECB jednat.

Navrhovatelé tvrdili, že poslali ECB dopis se stížností ohledně jisté úvěrové instituce a že ECB odmítla na jeho základě jednat, vzhledem ke skutečnosti, že zmíněný dopis byl vrácen odesilateli.

Tribunál shledal žalobu zjevně nepřípustnou a právně neopodstatněnou jak v případě žaloby pro nečinnost, tak v případě žaloby na zrušení. U první žaloby Tribunál konstatoval, že žaloba pro nečinnost je opodstatněná pouze v případě, že byl žalovaný orgán EU před podáním žaloby nejprve vyzván, aby jednal, přičemž navrhovatelé dostatečně neprokázali, že ECB stížnost skutečně obdržela. Co se žaloby na zrušení týče, Tribunál dospěl k závěru, že pokus informovat ECB nebyl úspěšný, a tím pádem nelze vrácení stížnosti navrhovatelům prostřednictvím poštovní služby vykládat jako jednání ECB, na jehož základě orgán odmítl jednat. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé ECB nevyzvali, aby jednala, neprokázali žádné opomenutí ani nečinnost tohoto orgánu, z nichž by se dala odvozovat odpovědnost EU. Závěrem tedy bylo konstatováno, že podmínky pro náhradu finanční škody naplněny nebyly.

V červenci 2017 německý Spolkový ústavní soud („Ústavní soud“) přerušil řízení ve věci několika ústavních stížností, jež se týkaly rozšířeného programu nákupu aktiv (APP). Ústavní soud se obrátil na Soudní dvůr Evropské unie („Soudní dvůr“) s otázkami a požádal o projednání věci ve zrychleném řízení.

V září 2017 Soudní dvůr žádost o projednání ve zrychleném řízení zamítl. V listopadu ECB předložila písemné vyjádření. Datum konání ústního slyšení zatím nebylo stanoveno. Na základě odpovědi Soudního dvora na položené otázky Ústavní soud rozhodne ohledně slučitelnosti programu nákupu aktiv veřejného sektoru (PSPP), jak jej vykládá Soudní dvůr, s ústavou Německa (Základní zákon).

Stanoviska ECB a případy neplnění povinnosti konzultovat ECB

Čl. 127 odst. 4 a čl. 282 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžadují, aby ECB byla konzultována ke všem navrhovaným právním předpisům EU nebo návrhům vnitrostátních právních předpisů spadajících do oblasti působnosti ECB.[87] Veškerá stanoviska ECB jsou zveřejňována na jejích internetových stránkách. Stanoviska ECB k navrhovaným právním předpisům EU jsou zveřejňována také v Úředním věstníku Evropské unie.

ECB v roce 2017 přijala 7 stanovisek k návrhům právních předpisů EU a 47 stanovisek k návrhům vnitrostátních právních předpisů spadajících do oblasti působnosti ECB.

Nejdůležitější stanoviska[88] přijatá ECB na úrovni EU se týkala návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1095/2010 a nařízení (EU) č. 648/2012, pokud jde o postupy a orgány zapojené do povolování ústředních protistran a požadavky na uznávání ústředních protistran ze třetích zemí (CON/2017/39), změn unijního rámce kapitálových požadavků pro úvěrové instituce a investiční podniky (CON/2017/46), úprav rámce Unie pro řízení krizí (CON/2017/47), návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2014/59/EU, pokud jde o pořadí nezajištěných dluhových nástrojů v insolvenční hierarchii (CON/2017/6), a návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o rámci pro ozdravné postupy a řešení krize ústředních protistran a změně nařízení (EU) č. 1095/2010, (EU) č. 648/2012 a (EU) 2015/2365 (CON/2017/38).

Mnohé konzultace ze strany vnitrostátních orgánů se týkaly omezení plateb v hotovosti překračujících určitý limit[89] a regulace a určování kritických infrastruktur[90].

ECB přijala stanoviska týkající se národních centrálních bank (NCB) ohledně např. nových úkolů svěřených národním centrálním bankám[91], účasti NCB na programech Mezinárodního měnového fondu[92], finanční nezávislosti NCB[93], auditu činnosti NCB[94], změny statutu NCB měnící počet členů rady[95], změn rámce rozhodování NCB[96], potenciální odpovědnosti NCB za škody způsobené při výkonu pravomocí v oblasti dohledu nad poskytovateli platebních služeb[97], postupu uplatňovaného v případě rozhodnutí NCB v rámci jednotného mechanismu dohledu[98], funkce dozoru NCB ve vztahu k platebním systémům, platebním schématům, depozitářům cenných papírů a zúčtovacím a vypořádacím systémům[99], platů a důchodů pro zaměstnance NCB[100], způsobu, jakým NCB provádí mezibankovní clearing a mezibankovní zúčtování[101], vlastnictví subjektu zvláštního účelu pro výrobu eurobankovek[102], vyloučení práv na započtení pohledávek mobilizovaných u NCB jako zajištění[103], nezávislosti rozhodovacích orgánů NCB v otázkách týkajících se finanční stability[104], udělení dodatečných pravomocí NCB k udělování sankcí institucím, které neplní vykazovací povinnosti v oblasti statistiky platební bilance[105], financování národní nadace pro výzkum, technologii a rozvoj ze strany NCB[106] a, v souvislosti s NCB zemí mimo eurozónu, ohledně makroobezřetnostních nástrojů [107] a provádění měnové politiky[108].

ECB přijala stanoviska k různým aspektům týkajících se činnosti finančních institucí ohledně např. zvýšení transparentnosti a kvality národního režimu dohledu[109], restrukturalizace úvěrů denominovaných v cizí měně nebo vázaných na cizí měnu[110], podpory dlužníků z úvěrů na bydlení, kteří se nacházejí v těžké finanční situaci[111], poskytnutí mimořádné veřejné finanční podpory bankovnímu sektoru[112], zavedení minimálních požadavků v oblasti financování[113], požadavků na amortizaci hypoték[114], makroobezřetnostních nástrojů na omezení systémových rizik pramenících z poskytování úvěrů na nemovitosti[115], zpřísnění omezení v oblasti poskytování úvěrů spřízněným stranám[116], centrálních registrů úvěrů a registru bankovních účtů[117], vykazování údajů o úvěrech[118], autorizace platebních systémů[119], právního rámce pro kryté dluhopisy[120], rezervních fondů bankovních nadací[121], vytvoření nové kategorie institucí provádějících vypořádání[122], vytvoření nové kategorie prioritních nepreferenčních dluhových nástrojů v insolvenční hierarchii úvěrových institucí[123] a ohledně odložených daňových pohledávek vyplývajících z rozdílů v připisování na vrub[124].

Vedle toho ECB vydala také stanoviska k soudní ochraně držitelů kvalifikovaných závazků bank[125].

Byly zaznamenány dva případy nesplnění povinnosti konzultovat návrh právního předpisu Unie s ECB, přičemž jeden z nich byl považován za zřejmý i závažný. ECB nekonzultovala Evropská komise ohledně nařízení v přenesené pravomoci o konečném systému příspěvků na správní výdaje Jednotného výboru pro řešení krizí. Vzhledem k tomu, že zmíněný právní předpis ukládá ECB právní povinnosti, jej ECB považuje jak za zřejmý, tak za závažný případ nesplnění povinnosti konzultovat ECB.

Bylo zaznamenáno pět případ nesplnění povinnosti konzultovat návrh vnitrostátního právního předpisu s ECB, přičemž čtyři případy byly považovány za zřejmé a závažné.[126]

Italské ministerstvo hospodářství a financí konzultovalo ECB ohledně legislativního nařízení týkajícího se naléhavých finančních ustanovení, iniciativ ve prospěch územních orgánů, dalších intervencí v případě oblastí zasažených seizmickými jevy a rozvojovými opatřeními a zejména opatření stanovujících povinné zaokrouhlování hotovostních plateb v eurech. ECB však nedostala dostatek času, aby mohla návrh právní úpravy přezkoumat a přijmout stanovisko ještě před přijetím daného legislativního nařízení.

Španělský státní tajemník pro hospodářské záležitosti a podporu podnikání konzultoval ECB, přičemž ji požádal o stanovisko k návrhu královského legislativního nařízení týkajícího se naléhavých finančních opatření vytvářejících novou kategorii bankovního dluhu. ECB však nedostala dostatek času, aby mohla návrh právní úpravy přezkoumat a přijmout stanovisko ještě před přijetím daného královského legislativního nařízení.

Chorvatské úřady nekonzultovaly ECB ohledně zákona o neplatnosti úvěrových smluv s mezinárodními prvky uzavřených v Chorvatské republice s neautorizovaným věřitelem.

V posledním z případů vláda Nizozemska nekonzultovala ECB ohledně zákona upravujícího právní postavení úředníků, který má potenciální dopad na nezávislost centrálních bank.

Nesplnění povinnosti konzultovat ECB ze strany Nizozemska, Španělska a Chorvatska bylo shledáno zřejmým a závažným, zatímco nesplnění této povinnosti ze strany Itálie bylo shledáno nejen zřejmým a závažným, ale též opakujícím se případem nekonzultování ECB.

Dodržování zákazu měnového financování a zvýhodněného přístupu

Podle čl. 271 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie je ECB pověřena úkolem sledovat dodržování zákazů plynoucích z článků 123 a 124 Smlouvy a nařízení Rady (ES) č. 3603/93 a 3604/93 ze strany národních centrálních bank členských zemí (NCB) a ECB. Článek 123 zakazuje ECB a NCB poskytovat vládám a institucím či orgánům EU možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru, stejně jako nakupovat na primárním trhu dluhové nástroje emitované těmito institucemi. Článek 124 zakazuje jakékoli opatření, které by nebylo založeno na obezřetném posouzení a které by umožňovalo zvýhodněný přístup vlád a institucí a orgánů EU k finančním institucím. Evropská komise souběžně s Radou guvernérů monitoruje, jak členské státy výše uvedená ustanovení dodržují.

ECB také sleduje, jak centrální banky v EU nakupují na sekundárních trzích dluhové nástroje emitované domácím veřejným sektorem, veřejným sektorem jiných členských států a institucemi a orgány EU. V souladu s body odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 3603/93 nesmí být akvizice dluhových nástrojů veřejného sektoru na sekundárním trhu využita k obcházení cíle článku 123 Smlouvy. Takové nákupy by se neměly stát formou nepřímého měnového financování veřejného sektoru.

Kontrola dodržování zákazů v roce 2017 potvrdila, že ustanovení článku 123 a 124 Smlouvy a souvisejících nařízení Rady byla všeobecně dodržována.

Kontrola ukázala, že většina národních centrálních bank EU měla v roce 2017 systém úročení vkladů veřejného sektoru, který plně dodržoval horní meze pro úročení. Některé národní centrální banky by však měly zajistit, aby úročení vkladů veřejného sektoru nepřekročilo horní mez, i když je záporná.

Ve své loňské Výroční zprávě ECB konstatovala, že založení a financování společnosti pro správu aktiv MARK Zrt. ze strany Magyar Nemzeti Bank bylo porušením zákazu měnového financování, které je třeba napravit. V roce 2017 MNB zjednala nápravu a společnost MARK Zrt. již nevlastní ani neřídí. Avšak vzhledem k tomu, že finanční transakce není v tuto chvíli ještě zcela dokončena, nápravný proces nelze považovat za ukončený a případ nelze formálně uzavřít.

V návaznosti na obavy vyjádřené ve Výroční zprávě ECB za rok 2014 ECB nadále sledovala několik programů spuštěných Magyar Nemzeti Bank v roce 2014 a 2015. Tyto programy se netýkají měnové politiky a jsou potenciálně v rozporu se zákazem měnového financování v tom smyslu, že by bylo možné chápat je tak, že Magyar Nemzeti Bank přebírá úkoly státu nebo poskytuje státu finanční výhody. Mezi tyto programy patří program na zvýšení finanční gramotnosti, který probíhá prostřednictvím sítě nadací, převedení zaměstnanců původně zaměstnávaných maďarským orgánem dohledu do centrální banky a program nákupů maďarských uměleckých děl a předmětů kulturního dědictví. V roce 2017 podnikla Magyar Nemzeti Bank několik kroků, aby obavy ECB zmírnila. Vzhledem k jejich množství, rozsahu a velikosti však bude ECB nadále bedlivě sledovat, zda tyto operace dodržují zákaz měnového financování a zvýhodněného přístupu. ECB bude také nadále sledovat účast Magyar Nemzeti Bank na budapešťské burze, jelikož její nákup většinového podílu na budapešťské burze v listopadu 2015 lze stále vnímat jako problém z hlediska měnového financování.

Irská centrální banka v průběhu roku 2017 snížila aktiva spojená s IBRC, a to především prostřednictvím prodeje dlouhodobých dluhopisů s pohyblivou úrokovou sazbou, což je významný a nezbytný krok směřující k tomu, aby se zcela zbavila těchto aktiv. K dalšímu zmírnění vážných obav týkajících se měnového financování by však přispěl ambicióznější plán prodejů.

Mezinárodní a evropská spolupráce

Evropské vztahy

V roce 2017 vedla ECB úzký dialog s evropskými fóry a institucemi včetně Evropské rady, Rady ECOFIN, Euroskupiny, Evropského parlamentu a Evropské komise. K tématům agendy jednání Euroskupiny a Rady ECOFIN, kterých se účastnili také prezident ECB a další členové Výkonné rady, patřilo např. dokončení bankovní unie, širší prohlubování hospodářské a měnové unie (HMU) a další otázky spojené s posilováním ekonomické konvergence v rámci eurozóny.

Prohlubování evropské hospodářské a měnové unie

V roce 2017 pokračovaly diskuse o posilování HMU stejně jako o směřování evropské integrace v širším slova smyslu.

ECB se účastnila řady diskusí o posilování rámce správy ekonomických a fiskálních záležitostí. V kontextu těchto diskusí ECB opakovaně zdůrazňovala nutnost důsledného a důkladného uplatňování ustanovení Paktu stability a růstu a postupu při makroekonomické nerovnováze ve všech členských státech. V této oblasti bylo zatím dosaženo jen velmi malého pokroku.

Předpokladem pro vybudování důvěry mezi členskými státy nezbytné pro pokrok v prohlubování HMU je plná implementace rozpočtových pravidel a účinnější koordinace hospodářských politik.

Pokud jde o evropskou finanční integraci, byly podniknuty další kroky k posílení bankovní unie. ECB provedla komplexní opatření za účelem vytvoření rovných podmínek pro banky prostřednictvím další harmonizace vnitrostátních možností a případů vlastního uvážení ve směrnici a nařízení o kapitálových požadavcích ve státech, které jsou členy eurozóny. Ve své roli orgánu dohledu ECB dále vyvíjela aktivitu k vytvoření rovných podmínek na základě harmonizace postupů dohledu v zemích eurozóny. ECB například vydala pokyny pro banky k tomu, jakým způsobem řešit problém úvěrů se selháním v bankovní unii.

V rámci fór EU pokračovaly rovněž technické práce, jejichž předmětem bylo vytvoření evropského systému pojištění vkladů a společného mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí, které byly dále podpořeny sdělením Evropské komise z října 2017 o dokončení bankovní unie.

Kromě činností, které prováděla ve své roli orgánu dohledu, se ECB účastnila rovněž vytváření dohody o hierarchii bankovních věřitelů, která se zaměřuje na pořadí nezajištěných dluhových instrumentů v insolvenčních řízeních, a návrhu nařízení o fázování dopadu nového mezinárodního účetního standardu IFRS 9 na regulatorní kapitál.

Jako doplněk k bankovní unii by evropská unie kapitálových trhů mohla podpořit finanční integraci založenou na kmenovém kapitálu, což by zvýšilo odolnost HMU vůči šokům. Došlo proto k přezkoumání unie kapitálových trhů v polovině období a bylo přijato několik nařízení včetně pravidel pro sekuritizaci a pravidel týkajících se evropského rizikového kapitálu.

Plnění povinností v oblasti demokratické odpovědnosti

Podpisem smluv o Evropské unii učinily členské státy EU z ECB nezávislou instituci a daly jí jasný mandát k zajišťování cenové stability. Nezbytným protějškem této nezávislosti je odpovědnost. Nezávislost zajišťuje, aby ECB jednala v souladu se svým demokratickým mandátem a byla chráněna před politickými vlivy nebo krátkozrakým tlakem v jakékoli podobě. Odpovědnost na druhé straně zajišťuje, aby tato nezávislost nevedla k libovůli a aby ECB plnila svůj mandát.

Smlouva o fungování Evropské unie stanoví, že ECB je primárně odpovědná Evropskému parlamentu coby orgánu složenému ze zvolených zástupců občanů EU. Prezident ECB se v roce 2017 zúčastnil čtyř pravidelných slyšení Výboru pro hospodářské a měnové záležitosti Evropského parlamentu.[127] Během těchto slyšení se poslanci Evropského parlamentu soustředili na měnovou politiku ECB (zejména na její mimořádná opatření), budoucnost HMU a EU nebo na politiky v oblasti finančního sektoru. Dotazy se týkaly rovněž vnějších hrozeb pro hospodářský výhled včetně politické nestability.

ECB plní své povinnosti v oblasti odpovědnosti také prostřednictvím pravidelných zpráv a zodpovídáním písemných dotazů europoslanců. Prezident ECB v roce 2017 obdržel 53 dopisů s těmito dotazy. Odpovědi na ně byly zveřejněny na internetových stránkách ECB.[128] Zodpověděl celkem 138 písemných nebo ústních (položených při slyšení) dotazů poslanců Evropského parlamentu, v souladu s vysokými standardy odpovědnosti a transparentnosti ECB. Většina dotazů se zaměřovala na provádění mimořádných opatření měnové politiky ECB, makroekonomické ozdravné programy a vývoj zůstatků v systému TARGET2.

Za svou činnost v oblasti bankovního dohledu ECB odpovídá Evropskému parlamentu a Radě EU.[129] Podrobnější informace jsou uvedeny ve výroční zprávě ECB o činnosti dohledu za rok 2017.

Mezinárodní vztahy

G20

Vzhledem k celosvětovému hospodářskému oživení se Německo jako předsednická země skupiny G20 zaměřilo na posilování ekonomické odolnosti a pokrok v oblasti minulých závazků. Ministři financí a guvernéři centrálních bank zemí G20 zejména potvrdili předchozí závazky týkající se směnných kurzů a předsedové vlád zemí G20 zveřejnili svůj záměr pokračovat v boji proti protekcionismu. G20 také prostřednictvím třípilířového přístupu zvýšila své úsilí v oblasti monitorování účinnosti politik směřujících k podpoře silného, udržitelného, inkluzivního a vyrovnaného růstu s důrazem na strukturální reformy, které jsou klíčové pro zlepšení střednědobého hospodářského výhledu. Pokračoval rovněž proces dokončení a implementace regulatorního rámce včetně snahy posílit odolnost sektoru stínového bankovnictví a sledovat dopady reforem finanční regulace. Skupina G20 také pokročila v oblasti mezinárodní daňové spolupráce a finanční transparentnosti. Kromě toho potvrdila svůj závazek posilovat mezinárodní finanční architekturu a globální finanční záchrannou síť. G20 a další mezinárodní instituce, např. mezinárodní měnový fond (MMF) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), dále zaměřily svou pozornost na zlepšení systému tvořícího základ mezinárodních kapitálových toků. G20 také zahájila iniciativu Dohoda s Afrikou (Compact with Africa), jejímž cílem je podpořit soukromé investice na africkém kontinentu.

Hospodářskopolitické otázky týkající se MMF a mezinárodní finanční architektury

ECB nadále hrála aktivní roli v diskusích o mezinárodním měnovém a finančním systému na půdě MMF i na dalších fórech a podporovala vytváření jednotné evropské perspektivy z pozice centrální banky.

Bylo dosaženo pokroku v případě několika iniciativ směřujících k posílení globální finanční záchranné sítě (GFSN). V rámci přezkumu svých zápůjčních nástrojů zavedl MMF nový nástroj pro koordinaci politik, který jednotlivým zemím umožní signalizovat závazek k provádění ekonomických reforem a získat přístup k financování z jiných zdrojů. Výkonná rada MMF schválila nové zásady a podrobnější postupy pro spolupráci mezi MMF a regionálními finančními uskupeními (RFA), které odráží rostoucí význam RFA v rámci GFSN.

MMF spustil v roce 2017 svůj první program hodnocení finančního sektoru (FSAP) pro eurozónu, což představovalo zásadní krok pro dohled nad finančním sektorem. Tento komplexní program zahrnující několik evropských institucí včetně ECB – a to jak ve funkci centrální banky, tak i ve funkci dohledové – také poskytne východisko pro provádění FSAP na úrovni členských států a tím usnadní jejich provádění.

Pokud jde o kvóty a řízení MMF, v roce 2017 pokračovala 15. všeobecná revize kvót. Nadále přetrvává zásadní potřeba silného, na kvótách založeného a adekvátními zdroji vybaveného MMF umístěného ve středu mezinárodního měnového systému.

Mezinárodní spolupráce centrálních bank

V souladu se svým významným postavením v globální ekonomice i svou rolí jakožto evropské instituce posilovala ECB spolupráci s centrálními bankami mimo EU.

Ve dvou případech proběhla jednání Eurosystému na vysoké úrovni s představiteli centrálních bank zemí Středomoří a zemí z oblasti Perského zálivu. Pokud jde o bilaterální spolupráci, posílila ECB kooperaci s centrální bankou Jihoafrické republiky a pokročila v navazování kontaktů na vysoké úrovni a vedení odborných diskusí s představiteli centrálních bank rozvíjejících se ekonomik G20, které přistoupily k dohodě o spolupráci s ECB. ECB také dále rozšiřuje geografický dosah spolupráce zejména v regionech Latinské Ameriky, Asie a Afriky.

Jakožto evropská instituce pokračovala ECB ve spolupráci s centrálními bankami zemí, které by výhledově mohly přistoupit k EU, a to především prostřednictvím série regionálních seminářů organizovaných v těsné spolupráci s národními centrálními bankami zemí EU. ECB dále pokračovala v úzké spolupráci s centrálními bankami členských států EU v oblasti řízení spolupráce s centrálními bankami mimo země EU. V roce 2017 schválily Rada guvernérů a Generální rada dokument nazvaný „Mezinárodní spolupráce centrálních bank: osvědčené postupy ESCB“.[130] Tento dokument stanoví důvody, zásady a podrobnější postupy mezinárodní spolupráce centrálních bank na odborné úrovni a na úrovni vedoucích pracovníků.

Externí komunikace

Komunikace v centru měnové politiky ECB

Vzhledem ke stále významnější roli komunikace pro odpovědnost a dobrou pověst centrálních bank a účinnost jejich politik uspořádala ECB v listopadu 2017 první konferenci ECB o komunikaci centrálních bank. Na této konferenci se sešli zástupci centrálních bank, politické reprezentace, médií, finančních trhů a akademické obce, aby diskutovali o hlavních současných tématech vztahujících se ke komunikaci centrálních bank: jak co nejlépe využít komunikaci pro účinnost politik a dobrou pověst, jak zvýšit transparentnost v zájmu zajištění odpovědnosti centrálních bank a jak vytvářet srozumitelná sdělení pro širší veřejnost za účelem obnovení důvěry a posílení veřejné podpory nezávislosti centrálních bank.

 

Panelová diskuse na konferenci ECB o komunikaci centrálních bank

David Wessel (Brookings Institution), Janet Yellen (Federal Reserve), Mario Draghi (ECB), Mark Carney (Bank of England) a Haruhiko Kuroda (Bank of Japan) na konferenci ECB o komunikaci centrálních bank, 14. listopadu 2017.

Z konference jasně vyplynula řada zásadních závěrů, které mají pro ECB klíčový význam. Prvním z nich je skutečnost, že komunikací nelze nahradit dobrou politiku. Druhým je závěr, že komunikace jako explicitní nástroj měnové politiky – kterým je například signalizace budoucí měnové politiky – je efektivní a úspěšná, a zůstane tedy součástí sady nástrojů ECB. Zatřetí, centrální banky se musí účastnit skutečné obousměrné komunikace a dbát tak na to, aby se neuzavřely v „dozvukové komoře“, kterou si samy vytvořily. A začtvrté, centrální banky potřebují oslovovat posluchače mimo dosavadní známý okruh, který tvoří trhy, odborníci a specializovaná média, a novými způsoby komunikovat s novým publikem. Aby obnovily důvěru veřejnosti, musí centrální banky zintenzivnit své úsilí zaměřené na vysvětlování toho, co dělají, a jak jejich opatření ve výsledku slouží veřejnému zájmu. Tato zásadní zjištění se odrážejí ve značné části činností, které ECB v oblasti komunikace již vykonává, přičemž v roce 2017 podnikla v tomto ohledu řadu důležitých iniciativ. V rámci tohoto úsilí se ECB zaměřuje zejména na posílení komunikace s externími i interními zainteresovanými subjekty, a to formou jak osobní, tak digitální interakce.

Rozšiřování komunikace

V roce 2017 podnikla ECB další významné kroky v rozšiřování komunikace, z nichž nejdůležitějším bylo říjnové otevření návštěvnického centra ECB . Nové prostory, které se nacházejí v hlavní budově ECB ve Frankfurtu, byly navrženy a realizovány během dvou let. Návštěvníkům z Evropy i jiných částí světa umožňují získat více informací o ECB, jejích úkolech a jejím poslání.

 

Základní vizuální prvky návštěvnického centra ECB

Koncept návštěvnického centra vytvářejí čtyři hlavní složky, přičemž spojujícím tématem je euro. Část „Maintain“ se věnuje tomu, jak ECB udržuje cenovou stabilitu. Oddělení „Safeguard“ se zaměřuje na roli ECB při podpoře finanční stability a dohledu nad bankami. Oddělení „Connect“ představuje úkoly ECB v oblasti rozvoje platebních systémů a distribuce eurobankovek. Část „Achieve“ pak nabízí širší celoevropský pohled a předkládá úspěchy, kterých Evropa dosáhla. Tyto informace mají být získávány přímou cestou, například prostřednictvím konkrétních předmětů, her, videí či repliky zasedací místnosti Rady guvernérů. Návštěvnické centrum očekává, že počínaje rokem 2018 přivítá 40,000 návštěvníků ročně a že se ztrojnásobí kapacita ECB pro skupiny návštěvníků. V roce 2017 přijala ECB ve Frankfurtu 811 skupin návštěvníků a přivítala více než 22 700 zahraničních návštěvníků z 42 zemí. Součástí těchto návštěv byly obvykle přednášky přizpůsobené specifickým zájmům publika, přičemž se nabízel dostatek příležitostí pro skutečné aktivní zapojení a dialog.

ECB rovněž dále rozvíjela svou komunikaci s mladými lidmi, když spustila první dvě akce (v Lisabonu a Dublinu) v rámci svého nového interaktivního formátu Youth Dialogues, kde studenti mohou pokládat dotazy přímo prezidentovi ECB. Další inovativní způsob komunikace s mladými lidmi představovala soutěž Euro Video Challenge, kdy ECB vybídla mladé Evropany k tomu, aby vytvořili krátký a poutavý film, který mladým lidem zpřístupní ekonomické téma vztahující se k práci ECB Tyto nové formy rozšíření komunikace doplňují již existující úsilí, jako je například soutěž Generation €uro Students’ Award, která se v roce 2017 konala již po sedmé, či den otevřených dveří pro děti ve věku 8–12 let pořádaný ve spolupráci s oblíbeným německým televizním pořadem pro děti „Die Sendung mit der Maus“.

Obdobným způsobem ECB i nadále zlepšovala přímou komunikace na internetu a v sociálních médiích, a to s lidmi všech věkových skupin a stupňů vzdělání a s různými profesními a osobními zájmy. Internetové stránky ECB, které se sestávají z více než 137 000 stránek, si v minulém roce prohlédlo 18 milionů návštěvníků z celého světa. Mezi nejnavštěvovanější sekce stránek patří oddíly „ECB vysvětluje“. Ty se snaží poskytnout odpovědi na otázky týkající se složitých témat politiky centrálních bank – jako například „Proč jsou úrokové sazby nízké?“, „Jak funguje kvantitativní uvolňování“ nebo „Co jsou to špatné úvěry?“ – a zpřístupnit je ve 24 jazycích všem cílovým skupinám. Co se týče sociálních médií, účet ECB na Twitteru sledovalo v roce 2017 více než 400 000 uživatelů; účet ECB na LinkedIn sledovalo více než 50 000 uživatelů a její kanál na YouTube 16 000 uživatelů.

V březnu 2017 obdržela ECB ocenění za řádnou správní praxi Evropského veřejného ochránce práv v kategorii excelence v komunikaci jako projev uznání za inovativní přístup ke komunikaci, a to jak prostřednictvím internetových stránek a multimediálních formátů, tak aktivit cílených na nové skupiny adresátů. Pozornost byla věnována zejména snaze zpřístupnit ECB občanům a pomoci jim porozumět povinnostem a úloze centrální banky a obecněji i jejímu úsilí být příkladem „řádné praxe veřejné správy, kultury služeb a odhodlání viditelným a přímým způsobem pozitivně ovlivňovat životy občanů EU“.

Institucionální správa a řízení

V roce 2017 rozhodovací orgány ECB (Rada guvernérů, Výkonná radaGenerální rada) pokračovaly v řízení Evropského systému centrálních bank (ESCB) v souladu se svými pravomocemi, jak jsou uvedeny ve Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, statutu ESCB a ECB a příslušných jednacích řádech. Prezident a viceprezident ECB uspořádali pravidelné tiskové konference, aby informovali o výsledcích osmi měnověpolitických zasedání Rady guvernérů konaných v roce 2017.Záznamy z těchto zasedání a také další rozhodnutí Rady guvernérů byly v průběhu roku zveřejňovány na internetových stránkách ECB.

V lednu 2017 se konalo jubilejní 1000. zasedání Výkonné rady, která i nadále pokračovala ve svých úkolech provádění měnové politiky v souladu s rozhodnutími Rady guvernérů a řízení běžné činnosti ECB. Výroční zasedání Rady guvernérů mimo Frankfurt se konalo v Tallinu a bylo to vůbec poprvé, co se dějištěm takového zasedání stalo Pobaltí. Zasedání Rady guvernérů konaná mimo Frankfurt svým účastníkům poskytují možnost přesvědčit se na vlastní oči o tom, jak bohatá a rozmanitá eurozóna je, a zároveň umožňují občanům EU dozvědět se více o ECB a jejím mandátu. Generální rada pokračovala v projednávání otázek týkajících se ESCB, mimo jiné v průběhu semináře o kybernetické odolnosti finančního ekosystému. K oddělení měnověpolitických a jiných úkolů ECB od úkolů v oblasti dohledu, které jsou ECB svěřeny nařízením Rady (EU) č. 1024/2013, se konají samostatná zasedání Rady guvernérů k dohledovým otázkám. Více informací o dohledové funkci ECB a příslušném řídícím orgánu, Radě dohledu, je k dispozici na internetových stránkách ECB věnovaných bankovnímu dohledu a ve Výroční zprávě ECB o činnosti dohledu za rok 2017.

Výbory Eurosystému/ESCB nadále pomáhaly rozhodovacím orgánům ECB při plnění jejich úkolů, přičemž jejich činnost v dohledových otázkách probíhala na úrovni zástupců Eurosystému, na úrovni zástupců ESCB nebo na úrovni zástupců jednotného mechanismu dohledu (SSM) (tzn. za účasti zástupce jak centrální banky, tak vnitrostátního příslušného orgánu každého zúčastněného členského státu).

Struktura správy a řízení ECB zahrnuje dva výbory na vysoké úrovni, Výbor pro auditEtický výbor, a celou řadu dalších vnějších a vnitřních kontrolních mechanismů. Opírá se o nejmodernější etická pravidla, rámec pro vyšetřování podvodů a režim transparentnosti.

Integrita, otevřenost a řádná správa jsou zásadní pro zachování důvěry zainteresovaných stran a nejširší veřejnosti. Kancelář pro compliance, správu a řízení, která je přímo odpovědná prezidentovi ECB, pomáhá Výkonné radě při ochraně integrity a dobrého jména ECB a prosazuje etické normy jednání.

Aby podtrhla důležitost správného etického jednání, Výkonná rada v roce 2017 zavedla pro všechny zaměstnance ECB povinné školení etického jednání a integrity. Na úrovni Eurosystému i SSM ustavila Rada guvernérů v roce 2017 pracovní skupinu pro etiku a compliance, aby zavedla společné minimální normy etického jednání a usnadnila interakci a spolupráci mezi ECB, národními centrálními bankami a národními příslušnými orgány.

V souladu se svým závazkem otevřenosti a odpovědnosti udržuje ECB pravidelný dialog na nejvyšší úrovni s bankovním sektorem, institucionálními investorynefinančním sektorem, aby tak získala konkrétní zpětnou vazbu od odborníků v otázkách cyklických, strukturálních a finančních problémů a reálné ekonomiky. Tento dialog pak doplňuje pravidelnými kontakty a interakcí s tvůrci politik a představiteli akademické obce, profesních sdružení a občanské společnosti, kteří ECB poskytují relevantní postřehy a informace ohledně vývoje ekonomiky a finančních trhů a jeho širšího společenského kontextu. S podobně širokým spektrem zainteresovaných stran spolupracuje ECB na technické úrovni.

Kontakty se subjekty mimo ECB probíhají v rámci zavedených a veřejných struktur, které zajišťují náležitou úroveň transparentnosti a rovný přístup.

V rámci svého závazku transparentnosti ECB taktéž zveřejňuje kalendáře každého člena Výkonné radypředsedkyně a místopředsedkyně Rady dohledu.

Režim transparentnosti ECB je v souladu s cíli a normami jiných institucí a orgánů EU v oblasti přístupu veřejnosti k jejich dokumentům. Tento režim vyvažuje právo na transparentnost na straně jedné a nutnost chránit důvěrnost určitých záležitostí specifických pro plnění úkolů ECB na straně druhé. S tím, jak se rozšířila škála činností ECB, výrazně vzrostl i počet žádostí občanů a vnitrostátních orgánů o přístup k dokumentům a jejich složitost.

Vývoj v oblasti organizace a lidských zdrojů

V září 2017 Evropská centrální banka dokončila svou novou provozní strategii ECB pro období 2018–2020. Tato strategie vytyčuje vizi pro ECB a nastiňuje konkrétní priority a cíle, které této instituci pomohou přizpůsobit se dnešnímu neustále se měnícímu světu a zůstat věrnou svému mandátu. Strategie se zakládá na čtyřech prioritách, které odrážejí poslání ECB: (i) udržovat cenovou stabilitu, (ii) chránit finanční systém, (iii) posilovat reputaci ECB jakožto instituce světové úrovně a (iv) inspirovat, rozvíjet a zapojovat své zaměstnance.

Za tímto účelem Výkonná rada zhodnotila vnitřní i vnější trendy a výzvy týkající se ECB. Mezi vnější výzvy patří, mimo jiné, prostředí nízké inflace vyžadující nekonvenční nástroje měnové politiky, nejistota spojená s brexitem a rizika v oblasti kybernetické bezpečnosti. Kromě toho má ECB před sebou také interní výzvy, jako jsou další optimalizace služeb, posilování organizační odolnosti a využívání technologických pokroků, stejně jako zkvalitňování spolupráce a sdílení informací napříč jednotlivými organizačními funkcemi.

Při práci na strategii zástupci jednotlivých organizačních složek utvořili společně týmy, které přišly se střednědobými cíli, založenými na čtyřech strategických prioritách, jež byly dále rozpracovány pro různé organizační funkce. Evropská centrální banka bude tyto cíle a dosažený pokrok pravidelně posuzovat.

Strategie je plánem, který ECB umožňuje soustředit se na to, co je opravdu důležité. Udává tomuto orgánu směr, jímž by se měl po další tři roky ubírat, a pomáhá mu tak sloužit občanům eurozóny.

Vývoj v oblasti lidských zdrojů

I v roce 2017 ECB stavěla na základech, jež byly položeny roku 2016, aby tak podpořila svou kulturu podpory talentů, vedoucí pracovníky a kapacity pro řízení talentů. Program růstu vedoucích pracovníků – klíčový pilíř pro posílení zmíněných dovedností – byl zahájen na počátku roku a zúčastnilo se ho více než 80 % zaměstnanců, pro které je určen. Na úrovni ESCB byl rovněž spuštěn úvodní program pro nově jmenované vyšší vedoucí pracovníky. Provozní strategie pro období 2018–2020 bude v rámci celé ECB i nadále usilovat o maximální podporu silného vedení a posílení postavení zaměstnanců.

Vedle toho bylo představeno množství iniciativ, jejichž cílem je zakotvit všeobecnou kulturu vysoké odbornosti a podpory talentů v každodenním fungování ECB. Sem se řadí například rámec schopností s efektivnějším modelem kompetencí, cvičení strategického plánování počtu pracovníků, obnovení rámce pro řízení výkonnosti a vývoj včetně přenesení strategických priorit do cílů zaměstnanců, zavedení povinného elektronického školení o etice, které již absolvovalo více než 4 000 pracovníků, a také uvedení nového systému ECB pro podporu změny kariéry, jenž zaměstnancům pomáhá začít na jiné pozici mimo ECB a který využije více než 200 zaměstnanců. Pro ECB bude i nadále klíčovým strategickým cílem realizovat tyto iniciativy, které jsou součástí rámce pro řízení talentů uzpůsobeného potřebám ECB a jež mají za cíl přitáhnout, rozvíjet a udržet rozmanité talenty nejvyšší kvality.

V roce 2017 ECB také pokračovala ve svém úsilí podporovat rozmanitost jako klíčový předpoklad výkonnosti a úspěchu. Jakožto organizace, v níž jsou hlavním měřítkem schopnosti, ECB ztělesňuje hodnoty rozmanitosti, jako jsou respekt, spravedlnost, inkluzivnost a rovné příležitosti pro všechny zaměstnance nehledě na jejich gender, národnost, náboženské vyznání, sexuální orientaci, etnický původ, věk, kulturní prostředí, z nějž pocházejí, či postižení. V tomto ohledu se v roce 2017 například uskutečnila akce Dny rozmanitosti, které se zúčastnili řečníci z akademické obce i veřejného života. Na internetových stránkách ECB byla rovněž vytvořena sekce o rozmanitosti a také byla vztyčena duhová vlajka při příležitosti Mezinárodního dne proti homofobii, transfobii a bifobii (IDAHOT).

V rámci snah o vyrovnanější zastoupení mužů a žen, které je strategickým organizačním cílem ECB, byly nastaveny cíle pro zastoupení mužů a žen pro konec roku 2019 a také řada podpůrných opatření, které mají ECB pomoci těchto cílů dosáhnout. Mezi tato opatření patří důraz na inkluzivní vedení, ambasadoři rozmanitosti v každé organizační složce, mentoring, specializovaný školicí program „ženy ve vedení“, den otevřených dveří pro talentované ženy a rozšířené možnosti pružných pracovních programů.

 

Obrázek 3

Cíle v oblasti zastoupení mužů a žen a podíl žen mezi zaměstnanci ECB

Zdroj: ECB.
Poznámky: Celkové zastoupení mužů a žen mezi zaměstnanci ECB se týká stálých zaměstnanců a zaměstnanců na dobu určitou. Údaje o náboru zaměstnanců zahrnují interní i externí náborové kampaně na pracovní pozice na dobu určitou, které byly uzavřeny v roce 2017. Údaje jsou k 31. prosinci 2017.

V rámci snah o zlepšení sociálního dialogu v ECB proběhlo v roce 2017 několik aspektů práce v oblasti lidských zdrojů v kontextu společného pracovního programu se zástupci zaměstnanců. Program pokrývá šest klíčových oblastí práce: zdravé a motivující pracovní prostředí a bezpečnost a ochranu zdraví, profesní rozvoj a řízení výkonnosti, smluvní politiku, rozmanitost a inkluzi, nábor pracovníků a mechanismy zapojení zaměstnanců. Zástupci zaměstnanců významně přispěli k několika oblastem politik a rozhodování ohledně těchto témat.

Na úrovni ESCB byla do programu školení o evropském bankovnictví a dohledu přijata druhá skupina stážistů (celkem 31) a také byl spuštěn Schumanův program, nová iniciativa, jejímž prostřednictvím je jmenováno více než 30 zaměstnanců z celého systému, aby přispívali do specializovaného projektu v jiné instituci, kam jsou až na 9 měsíců vysláni. Taktéž byla ustavena pracovní skupina pro mobilitu, jež má na starosti smysluplnou rotaci personálu v rámci systému.

K 31. prosinci 2017 měla ECB 3 252 schválených pracovních pozic přepočtených na plný úvazek (oproti 2 898,5 na konci roku 2016). Počet zaměstnanců ECB přepočtený na plný úvazek tak dosáhl 3 384 (oproti 3 171 k 31. prosinci 2016).[131] V roce 2017 ECB nabídla celkem 246 nových smluv na dobu určitou (smlouvy sjednané ze své podstaty pouze na dobu určitou nebo s možností změny na dobu neurčitou). Během roku bylo dále uzavřeno 393 krátkodobých smluv a řada prodloužení některých smluv k pokrytí absence zaměstnanců, která trvala méně než jeden rok. V průběhu roku 2017 ECB nadále nabízela krátkodobé smlouvy na dobu do 36 měsíců zaměstnancům národních centrálních bank a mezinárodních organizací. K 31. prosinci 2017 pracovalo v ECB v rámci nejrůznějších stáží 232 zaměstnanců z národních centrálních bank a mezinárodních organizací, což bylo o 7 % méně než na konci roku 2016. V září 2017 ECB uvítala 15 účastníků dvanáctého programu pro absolventy vysokých škol a ke 31. prosinci 2017 měla ECB 376 stážistů (o 18 % více než v roce 2016). ECB rovněž nabídla 2 studijní pobyty v rámci programu Wim Duisenberg Research Fellowship, který je určen pro přední ekonomy, a 5 studijních pobytů pro mladé výzkumné pracovníky v rámci programu Lamfalussy Fellowship.

Přestože v roce 2017 odešlo 113 zaměstnanců se smlouvou na dobu určitou nebo neurčitou, a to z důvodu výpovědi nebo odchodu do důchodu (v roce 2016 to bylo 56), a v průběhu roku dále vypršela platnost 344 krátkodobých smluv, počet zaměstnanců banky mírně vzrostl.

Roční účetní závěrka

https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/annrep/ecb.annualaccounts2017.cs.pdf

Konsolidovaná rozvaha Eurosystému k 31. prosinci 2017

https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/other/ecb.eurosystembalancesheet2017.cs.pdf

Statistická část (pouze v anglickém jazyce)

https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/annrep/ar2017/ecb.ar2017_statistical_section.en.pdf

Seznam použitých zkratek

Země

BE

Belgie

BG

Bulharsko

CZ

Česká republika

DK

Dánsko

DE

Německo

EE

Estonsko

IE

Irsko

GR

Řecko

ES

Španělsko

FR

Francie

HR

Chorvatsko

IT

Itálie

CY

Kypr

LV

Lotyšsko

LT

Litva

LU

Lucembursko

HU

Maďarsko

MT

Malta

NL

Nizozemsko

AT

Rakousko

PL

Polsko

PT

Portugalsko

RO

Rumunsko

SI

Slovinsko

SK

Slovensko

FI

Finsko

SE

Švédsko

UK

Velká Británie

US

Spojené státy

V souladu se zvyklostmi EU jsou v této zprávě členské státy EU uváděny v abecedním pořadí podle názvů zemí v jejich jazycích.

Ostatní

ABSPP

program nákupu cenných papírů krytých aktivy

APP

program nákupu aktiv

BCBS

Basilejský výbor pro bankovní dohled

BIRD

Slovník bank pro integrované výkaznictví

BVAR

bayesovský model vektorové autoregrese

CBPP3

třetí program nákupu krytých dluhopisů

CCP

ústřední protistrana

CDS

credit default swap

CPMI

Výbor pro platební styk a tržní infrastrukturu

CSD

centrální depozitář cenných papírů

CSDB

centralizovaná databáze cenných papírů

CSPP

programu nákupu aktiv podnikového sektoru

DLT

technologie distribuované účetní knihy

DSTI

debt service-to-income (poměr dluhové služby k příjmům)

EBA

Evropský orgán pro bankovnictví

ECB

Evropská centrální banka

ECMS

systém Eurosystému pro správu zajištění

ECON

Výbor pro hospodářské a měnové záležitosti

EDIS

Evropský systém pojištění vkladů

EFSF

Evropský nástroj finanční stability

EFSM

Evropský mechanismus finanční stabilizace

EIOPA

Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění

EMIR

nařízení o infrastruktuře evropských trhů

EMMI

Evropský institut pro peněžní trhy

EONIA

euro overnight index average

ERF

Evropský vykazovací rámec

ERM II

mechanismus směnných kurzů II

ERMS

služby Eurosystému v oblasti správy rezerv

ESA

evropské orgány dohledu

ESCB

Evropský systém centrálních bank

ESFS

Evropský systém orgánů finančního dohledu

ESM

Evropský mechanismus stability

ESRB

Evropská rada pro systémová rizika

ESS

Evropský statistický systém

EU

Evropská unie

EUR

euro

EURIBOR

euro interbank offered rate

FMI

infrastruktury finančních trhů

FSAP

Financial Sector Assessment Program

FSB

Rada pro finanční stabilitu

FVC

účelové finanční společnosti

GBP

libra šterlinků

GFSN

globální finanční záchranná síť

G-SIB

globálně systémově významná banka

G20

skupina dvaceti nejvýznamnějších ekonomik světa

HDP

hrubý domácí produkt

HFCN

Výzkumný program pro finance a spotřebu domácností

HICP

harmonizovaný index spotřebitelských cen

HMU

Hospodářská a měnová unie

IBAN

mezinárodní číslo bankovního účtu

ICPF

pojišťovny a penzijní fondy

ICT

informační a komunikační technologie

IFRS

mezinárodní standardy účetního výkaznictví

MMF

Mezinárodní měnový fond

IOSCO

Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry

IPU

zprostředkující mateřský podnik

JPY

japonský jen

LCBG

velká a komplexní bankovní skupina

LIBOR

London interbank offered rate

LTV

loan-to-value (poměr výše úvěru a hodnoty zajištění)

MDA

nejvyšší rozdělitelná částka

MFI

měnová finanční instituce

MIR

úrokové sazby MFI

MPDB

makroobezřetnostní databáze

MREL

minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky

MTFA

střednědobá finanční pomoc

NCB

národní centrální banka

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

OFI

ostatní finanční instituce

OPEC

Organizace zemí vyvážejících ropu

O-SII

jiné systémově významné instituce

OTC

over-the-counter

PMN

postup při makroekonomické nerovnováze

PPP

parita kupní síly

PSD

směrnice o platebních službách

PSP

poskytovatel platebních služeb

PSPP

program nákupu aktiv veřejného sektoru

repo

dohoda o zpětném odkupu

RFA

regionální finanční uskupení

RIAD

rejstřík institucí a přidružených společností

RMP

udržovací období pro povinné minimální rezervy

RRE

residential real estate (rezidenční nemovitosti)

RTGS

zúčtování plateb v reálném čase

RTS

regulační technické normy

SAFE

šetření o přístupu podniků v eurozóně k financování

SCT Inst

systém pro okamžité bezhotovostní převody SEPA

SEPA

Single Euro Payments Area (jednotná oblast pro platby v eurech)

SHSDB

databáze statistiky držby cenných papírů

SIPS

systémově významné platební systémy

SSM

Single Supervisory Mechanism (jednotný mechanismus dohledu)

SSS

systém vypořádání cenných papírů

TIPS

okamžité vypořádání plateb v rámci sytému TARGET

TLAC

celková kapacita pro absorpci ztrát

TLTRO

cílená dlouhodobější refinanční operace

TRIM

cílený přezkum interních modelů

T2S

TARGET2-Securities

UCITS

subjekt kolektivního investování do převoditelných cenných papírů

USD

americký dolar

WDN

Wage Dynamics Network (program pro výzkum mzdového vývoje)

Symboly používané v tabulkách

„-“ údaje neexistují / údaje nelze aplikovat

„.“ údaje dosud nejsou dostupné

© Evropská centrální banka, 2018

Poštovní adresa 60640 Frankfurt nad Mohanem, Německo

Telefon +49 69 1344 0

Internet www.ecb.europa.eu

Všechna práva vyhrazena. Zhotovení kopií pro vzdělávací a nekomerční účely je povoleno pouze s uvedením zdroje.

Uzávěrka statistických údajů pro tuto zprávu proběhla 16. února 2018. Uzávěrka údajů pro statistickou přílohu proběhla 16. března 2018.

ISSN 1830-2947 (html) DOI 10.2866/851135 (html)

ISSN 1830-2947 (pdf) DOI 10.2866/343437 (pdf)

ISBN 978-92-899-3029-1 (html) Katalogové číslo EU QB-AA-18-001-CS-Q (html)

ISBN 978-92-899-3023-9 (pdf) Katalogové číslo EU QB-AA-18-001-CS-N (pdf)

  1. Informace o konceptu fiskální pozice v eurozóně obsahuje článek „The euro area fiscal stance“, Ekonomický bulletin, č. 4, ECB, 2016.
  2. Viz článek „The slowdown in euro area productivity in a global context“, Ekonomický bulletin, č. 3, ECB, 2017.
  3. Viz box „Private sector indebtedness and deleveraging in the euro area countries“, Ekonomický bulletin, č. 4, ECB, 2017.
  4. Viz box „Structural reform needs in the euro area: insights from a survey of large companies“, Ekonomický bulletin, č. 6, ECB, 2017.
  5. Vedle oficiální míry nezaměstnanosti širší ukazatele nevyužitých kapacit na trhu práce zahrnují: (i) osoby, které v současné době nehledají práci, přestože mohou nastoupit, (ii) osoby, které aktivně hledají práci, ale nemohou (ještě) nastoupit, a (iii) osoby zaměstnané na kratší pracovní dobu, než by chtěly. Viz box „Assessing labour market slack“, Ekonomický bulletin, č. 3, ECB, 2017.
  6. Viz box 3 v článku „The employment-GDP relationship since the crisis“, Ekonomický bulletin, č. 6, ECB, 2016.
  7. Viz box „Structural reform needs in the euro area: insights from a survey of large companies“, Ekonomický bulletin, č. 6, ECB, 2017.
  8. Viz box „Structural indicators of the euro area business environment“, Ekonomický bulletin, č. 8, ECB, 2016.
  9. Modelový rozklad naleznete v článku „Domestic and global drivers of inflation in the euro area“, Ekonomický bulletin, č. 4, ECB, 2017.
  10. Ciccarelli, M. a Osbat, C. (eds.), „Low inflation in the euro area: causes and consequences“, Occasional Paper Series, č. 181, ECB, leden 2017.
  11. Užitečnost Phillipsovy křivky pro pochopení inflace v eurozóně argumentuje také Jarociński, M. a Lenza, M., „An inflation-predicting measure of the output gap in the euro area“, Working Paper Series, č. 1966, ECB, září 2016, a Bobeica, E. a Jarociński, M., „Missing disinflation and missing inflation: the puzzles that aren’t“, Working Paper Series, č. 2000, ECB, leden 2017.
  12. Viz box „Assessing labour market slack“, Ekonomický bulletin, č. 3, ECB, 2017, a Cœuré, B., „Scars or scratches? Hysteresis in the euro area“, projev v International Center for Monetary and Banking Studies, Ženeva, 19. května 2017.
  13. Stejně tak složité je vysvětlit dopad e-commerce na inflaci; vyšší digitalizace pravděpodobně zvýšila konkurenci a snížila náklady na řízení zásob, což by mělo vliv na snížení inflace.
  14. Viz článek „Domestic and global drivers of inflation in the euro area“, Ekonomický bulletin, č. 4, ECB, 2017, a Nickel, C., „The role of foreign slack in domestic inflation in the Eurozone“, VoxEU.org, 28. července 2017.
  15. Viz Porqueddu, M. a Fabiani, S., „Changing prices… changing times: evidence for Italy“, Working Paper Series, č. 2002, ECB, leden 2017, a Izquierdo, M., Jimeno, J.F., Kosma, T., Lamo, A., Millard, S., Rõõm, T. a Viviano, E., “Labour market adjustment in Europe during the crisis: microeconomic evidence from the Wage Dynamics Network survey“, Occasional Paper Series, č. 192, ECB, červen 2017.
  16. Viz box „Downward wage rigidity and the role of structural reforms in the euro area“, Ekonomický bulletin, č. 8, ECB, 2015.
  17. Viz např. Bonfiglioli, A. a Gancia, G., „Economic Uncertainty and Economic Reforms“, mimeo, 2016, a Dias Da Silva, A., Givone, A. a Sondermann, D., „When do countries implement structural reforms?“, Working Paper Series, č. 2078, ECB, červen 2017.
  18. Viz Bonfiglioli a Gancia, op. cit., Dias Da Silva a kol. (op. cit.), Drazen, A. a Easterly, W., „Do Crises Induce Reform? Simple Empirical Tests of Conventional Wisdom“, Economics and Politics, sv. 13, č. 2, 2001, s. 129–157, a Agnello, L., Castro, V., Jalles, J.T. a Sousa, R.M., „What determines the likelihood of structural reforms?“, European Journal of Political Economy, sv. 37, vyd. C, 2015, s. 129–145.
  19. Viz Dias Da Silva a kol. (op. cit.) and Duval, R. a Elmeskov, J., „The effects of EMU on structural reforms in labour and product markets“, Working Paper Series, č. 596, ECB, březen 2006.
  20. Viz Leiner-Killinger, N., López Pérez, V., Stiegert, R. a Vitale, G., „Structural reforms in EMU and the role of monetary policy – a survey of the literature“, Occasional Paper Series, č. 66, ECB, červenec 2007.
  21. Viz Alesina, A., Perotti, R. a Tavares, J., „The Political Economy of Fiscal Adjustments“, Brookings Papers on Economic Activity, sv. 29(1), 1998, s. 197–266, a Duval, R., „Is there a role for macroeconomic policy in fostering structural reforms? Panel evidence from OECD countries over the past two decades“, European Journal of Political Economy, sv. 24, č. 2, 2008, s. 491–502.
  22. Viz Dias Da Silva a kol. (op. cit.).
  23. Viz Fernandez, R. a Rodrik, D., „Resistance to Reform: Status Quo Bias in the Presence of Individual-Specific Uncertainty“, American Economic Review, sv. 81, č. 5, 1991, s. 1146–1155. Příkladem jsou zaměstnanci, kteří jsou proti privatizaci, protože nevědí, zda jejich kvalifikace bude potřebná i po reformě (viz např. De Haan, J., Lundström, S. a Sturm, J.E., „Market-oriented institutions and policies and economic growth: A critical survey“, Journal of Economic Surveys, sv. 20, č. 2, 2006, s. 157–191).
  24. Viz Wyplosz, C., „Large and Unknown Implicit Liabilities: Policy Implications for the Eurozone, Graduate Institute of International Economics a Centre for Economic Policy Research, 2004.
  25. Dias Da Silva a kol. (op. cit.) toto nachází v určitých oblastech.
  26. Viz Duval a Elmeskov, op. cit.
  27. Viz Gordon, R.J., „Macroeconomic Policy in the Presence of Structural Maladjustment“, NBER Working Paper č. 5739, National Bureau of Economic Research, 1996.
  28. Viz Dias Da Silva a kol. (op. cit.).
  29. Vit Høj, J., Galasso, V., Nicoletti, G. a Dang, T.-T., „The Political Economy of Structural Reform: Empirical Evidence from OECD Countries“, OECD Economics Department Working Paper č. 501, OECD publishing, Paříž, 2006, a Blanchard, O. a Giavazzi, F., „Macroeconomic Effects of Regulations and Deregulation in Goods and Labour Markets“, Quarterly Journal of Economics, sv. 118, č. 3, 2003, s. 879–907.
  30. Viz Saint-Paul, G., The Political Economy of Labour Market Institutions, Oxford University Press, Oxford, 2000.
  31. To je podobné myšlenkám v Tompson, W. a Price, R., „The Political Economy of Reform: Lessons from Pensions, Product Markets and Labour Markets in Ten OECD Countries“, OECD publishing, Paříž, 2009, a v Bonfiglioli and Gancia, op. cit.
  32. Viz Dias Da Silva a kol. (op. cit.).
  33. Podrobnější informace o metodice používané pro výpočet prémie za akciové riziko jsou k dispozici v boxu s názvem „Recent drivers of euro area equity prices“, Ekonomický bulletin, č. 5, ECB, 2017.
  34. Podrobnější informace jsou k dispozici v článku „The role of euro area non-monetary financial institutions in financial intermediation“, Ekonomický bulletin, č. 4, ECB, 2016.
  35. Podrobnosti jsou uvedeny v části 1.2 publikace Report on financial structures, ECB, říjen 2017.
  36. Celkové externí financování zahrnuje dluhové financování a financování cestou úpisu akcií nefinančních podniků.
  37. Dluhové financování je definováno jako celkové závazky po odpočtu kotovaných a nekotovaných akcií a ostatních emitovaných majetkových účastí.
  38. Financující jednotky pro speciální účel jsou obvykle usazené v jiné zemi eurozóny než mateřská společnost nebo mimo eurozónu, aby mohly profitovat z výhodného daňového režimu a finančních technologií.
  39. Nerozdělený zisk je na sektorových účtech zařazen do kategorie nefinanční transakce. V podnikovém účetnictví je vykazován jako vnitřní financování (ne jako finanční transakce). Tržní hodnota zůstatků účastí emitovaných nefinančními podniky se ale může zvýšit prostřednictvím přecenění díky posílení rozvah nefinančních podniků.
  40. Viz také box „Trends in the external financing structure of euro area non-financial corporations“, Ekonomický bulletin, č. 5, ECB, 2016.
  41. Viz také článek „The role of euro area non-monetary financial institutions in financial intermediation“, Ekonomický bulletin, č. 4, ECB, 2016.
  42. V prosinci 2016 Rada guvernérů schválila úpravu parametrů programu APP od ledna 2017, aby zajistila jeho pokračující hladkou implementaci, a přijímání omezených částek hotovostního zajištění pro zápůjčky cenných papírů v rámci programu nákupu cenných papírů veřejného sektoru (PSPP), aby podpořila likviditu a fungování repo trhu v eurozóně. Změnou parametrů APP byla snížena minimální zbytková splatnost cenných papírů způsobilých v rámci PSPP ze dvou let na jeden rok a byly v nezbytné míře připuštěny nákupy cenných papírů s výnosem do splatnosti nižším, než je úroková sazba vkladové facility ECB.
  43. EURIBOR a EONIA byly 11. srpna 2016 a 28. června 2017 Evropskou komisí označeny jako „benchmarky s kritickým významem“ podle nařízení o benchmarcích s ohledem na jejich zásadní význam pro trhy a vysoký počet kontraktů, které je používají jako referenční hodnotu.
  44. Rámcový mandát pracovní skupiny i doplňující informace jsou k dispozici na internetových stránkách ECB.
  45. Tato hrubá částka byla přidělena 474 bankám. Horní mez nabídek, která odpovídá přídělu sníženému o poptávku v předchozích TLTRO, byla 693 mld. EUR. Míra využití, což je poměr poptávky v operaci TLTRO-II.4 v březnu 2017 k horní mezi nabídek, dosáhla 34 %. Výpočet čistého vlivu na likviditu zohledňuje dobrovolné splátky TLTRO-I a pokles nabídek v hlavních refinančních operacích v důsledku přesunu k TLTRO. Viz také box s názvem „The targeted longer-term refinancing operations: an overview of the take-up and their impact on bank intermediation“, Ekonomický bulletin, č. 3, ECB, 2017.
  46. Podrobnější analýzu všech tří kanálů transmise obsahuje box s názvem „Impact of the ECB’s non-standard measures on financing conditions: taking stock of recent evidence“, Ekonomický bulletin, č. 2, ECB, 2017.
  47. Viz Draghi, M., „The state and prospects of the euro area recovery“, projev na European Banking Congress, Frankfurt, 18. listopadu 2016. Viz také práce Gambetti, L. a Musso, A., „The macroeconomic impact of the ECB’s expanded asset purchase programme (APP)“, Working Paper Series, č. 2075, ECB, červen 2017, která zjišťuje významný dopad APP jak na reálný HDP (0,18 procentního bodu v prvním čtvrtletí 2015 a snižování až na velmi nízké hodnoty ve čtvrtém čtvrtletí 2016), tak na inflaci měřenou HICP (rostoucí vliv z velmi nízkých hodnot v prvním čtvrtletí 2015 na 0,18 procentního bodu na konci roku 2015 a 0,36 procentního bodu ve čtvrtém čtvrtletí 2016) oproti kontrafaktuální situaci bez těchto měnověpolitických opatření.
  48. Pro více informací o kritériích způsobilosti pro CSPP viz „Corporate sector purchase programme (CSPP) – Questions & answers“ .
  49. Viz „The euro area bank lending survey – Third quarter of 2017“, ECB, říjen 2017.
  50. Viz „Survey on the Access to Finance of Enterprises in the euro area – October 2016 to March 2017“, ECB, květen 2017.
  51. Zákaz měnového financování je stanoven v článku 123 Smlouvy o fungování Evropské unie. Co se týče aktiv nevztahujících se k měnové politice, viz především obecné zásady ECB o domácích operacích správy aktiv a pasiv prováděných centrálními bankami (ECB/2014/9), dohoda z 19. listopadu 2014 o čistých finančních aktivech i dohoda ze 17. května 2017 o poskytování nouzové pomoci v oblasti likvidity.
  52. Držba nadnárodních emitentů se zveřejňuje na agregátní úrovni.
  53. Aktiva držená v rámci APP se vykazují v naběhlé hodnotě.
  54. Viz Financial Stability Review, ECB, květen 2017, a Financial Stability Review, ECB, listopad 2017. V rámci svých mikroobezřetnostních aktivit bankovní dohled ECB ve spolupráci s vnitrostátními příslušnými orgány pravidelně identifikuje a vyhodnocuje rizika ohrožující bankovní sektor v eurozóně s cílem zajistit, aby přímo dohlížené banky hlavní rizika efektivně řešily. Hlavní rizika jsou vyjádřena v prioritách dohledu SSM (jednotný mechanismus dohledu), které jsou každoročně zveřejňovány (viz Supervisory priorities 2018).
  55. Údaje za všechny domácí bankovní skupiny vykazované v konsolidovaných bankovních údajích ECB.
  56. Viz tematický článek A v publikaci Financial Stability Review, ECB, listopad 2017.
  57. Viz tematický článek C v publikaci Financial Stability Review, ECB, květen 2017.
  58. Viz tematický článek B v publikaci Financial Stability Review, ECB, listopad 2017.
  59. Viz tematický článek v publikaci Financial integration in Europe, ECB, květen 2017.
  60. Viz tematický článek A v publikaci Financial Stability Review, ECB, listopad 2016.
  61. Viz publikace Report on financial structures, ECB, říjen 2017.
  62. Odhady ocenění jsou spojeny s vysokou mírou nejistoty a jejich výklad může být na úrovni jednotlivých zemí obtížný vzhledem ke specifickým národním faktorům (např. fiskální přístup k nemovitostem nebo strukturální faktory jako nájemní a majetkové vztahy).
  63. V listopadu 2016 vydala ESRB pro jednotlivé země upozornění warnings on medium-term vulnerabilities in the RRE sectors týkající se těchto zemí eurozóny: Belgie, Lucemburska, Nizozemska, Rakouska a Finska.
  64. Seznam institucí G-SIB pro rok 2017 je k dispozici na internetových stránkách Rady pro finanční stabilitu.
  65. Viz „ECB floor methodology for setting the capital buffer for an identified Other Systemically Important Institution (O-SII)“, Macroprudential Bulletin, č. 3, ECB, červen 2017.
  66. „Compressing over-the-counter markets“, „Networks of counterparties in the centrally cleared EU-wide interest rate derivatives market“, „Syndicated loans and CDS positioning“ a „Discriminatory pricing of over-the-counter derivatives“.
  67. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2013/36/EU, pokud jde o osvobozené subjekty, finanční holdingové společnosti, smíšené finanční holdingové společnosti, odměňování, opatření a pravomoci v oblasti dohledu a opatření na zachování kapitálu; a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr, ukazatel čistého stabilního financování, požadavky na kapitál a způsobilé závazky, úvěrové riziko protistrany, tržní riziko, expozice vůči ústředním protistranám, expozice vůči subjektům kolektivního investování, velké expozice, požadavky na podávání zpráv a zveřejňování informací, a kterým se mění nařízení (EU) č. 648/2012.
  68. Hodnoty vycházejí z denních údajů od 19. září do 29. prosince 2017 a zahrnují vypořádané a částečně vypořádané transakce a převody likvidity.
  69. Ustanovení PSD2 nabyla účinnosti v lednu 2018.
  70. Viz „Payment systems: liquidity saving mechanisms in a distributed ledger environment“, ECB / Bank of Japan, září 2017, a „BOJ/ECB joint research project on distributed ledger technology“, ECB / Bank of Japan, září 2017.
  71. Viz „The potential impact of DLTs on securities post-trading harmonisation and on the wider EU financial market integration“, ECB, září 2017.
  72. Viz dále Virtual currency schemes – a further analysis, ECB, únor 2015.
  73. Pojem „testování červeného týmu“ je původně vojenský termín používaný k popisu týmu, který má za úkol proniknout zabezpečením „spřátelených“ zařízení, a testovat tak jejich bezpečnostní opatření. V kontextu kybernetické odolnosti se jedná o činnost, která napodobuje taktiku, metody a postupy skutečných útočníků, a snaží se cílit na osoby, procesy a technické vybavení FMI nebo podniku s cílem zkoušet jeho ochranu a schopnosti detekce a reakce.
  74. Podle čl. 141 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, článků 17, 21.2, 43.1 a 46.1 Statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen statut ESCB) a článku 9 nařízení Rady (ES) č. 332/2002 ze dne 18. února 2002.
  75. Podle čl. 122 odst. 2 a čl. 132 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, článků 17 a 21 statutu ESCB a článku 8 nařízení Rady (EU) č. 407/2010 ze dne 11. května 2010.
  76. V souladu s články 17 a 21 statutu ESCB (společně s čl. 3 odst. 5 rámcové dohody o EFSF).
  77. V souladu s články 17 a 21 statutu ESCB (společně s článkem 5.12.1 všeobecných podmínek ke smlouvám o finanční pomoci ESM).
  78. V souvislosti s dohodou o mechanismu úvěrů mezi členskými státy, jejichž měnou je euro (kromě Řecka a Německa), a Kreditanstalt für Wiederaufbau (jednající ve veřejném zájmu v souladu s pokyny Spolkové republiky Německo, která jí poskytuje záruku) jako věřiteli a Řeckou republikou jako dlužníkem a Bank of Greece jako zástupcem dlužníka a v souladu s články 17 a 21.2 statutu ESCB a článkem 2 rozhodnutí ECB/2010/4 ze dne 10. května 2010.
  79. Viz Esselink, H. and Hernández, L., „The use of cash by households in the euro area“, Occasional Paper Series, č. 201, ECB, listopad 2017.
  80. Prodejní místa jsou všechna fyzická místa, kde mohou spotřebitelé zakoupit výrobky nebo služby (viz graf B).
  81. Viz „Příručka o úrokových statistikách MFI“, ECB, leden 2017.
  82. Více informací naleznete na internetových stránkách BIRD.
  83. Podrobnější informace o výzkumných činnostech ECB včetně informací o výzkumných akcích, publikacích a sítích jsou k dispozici na internetových stránkách ECB.
  84. Výsledky šetření WDN jsou shrnuty v dokumentu „Labour market adjustment in Europe during the crisis: microeconomic evidence from the Wage Dynamics Network survey“, Occasional Paper Series, č. 192, ECB, červen 2017. Zprávy o jednotlivých zemích a související pracovní texty jsou k dispozici na internetových stránkách WDN.
  85. Veškeré referáty, diskuze a přednášky z Fóra v Sintře naleznete v elektronické publikaci z konference a videozáznamy ze všech panelů lze zhlédnout na kanálu ECB na YouTube.
  86. Publikace ECB Research Bulletin je webovou platformou, která seznamuje širší veřejnost s důležitými poznatky výzkumu. Jednotlivá čísla této publikace jsou k dispozici na internetových stránkách ECB.
  87. Spojené království je vyňato z povinnosti konzultovat ECB na základě Protokolu (č. 15) o některých ustanoveních týkajících se Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, jenž je připojen ke Smlouvám.
  88. Dalšími byla stanoviska: CON/2017/22 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o rámcích pro preventivní restrukturalizaci, druhé šanci a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice 2012/30/EU a CON/2017/42 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 648/2012, pokud jde o povinnost clearingu a její pozastavení, požadavky na oznamování, techniky zmírňování rizika u OTC derivátových smluv, jejichž clearing neprovádí ústřední protistrana, registraci registrů obchodních údajů, dohled nad těmito registry a požadavky na ně.
  89. Viz CON/2017/8, CON/2017/18, CON/2017/20, CON/2017/27 a CON/2017/40.
  90. Viz CON/2017/10 a CON/2017/31.
  91. Viz CON/2017/2, CON/2017/3, CON/2017/12, CON/2017/19, CON/2017/32 a CON/2017/43.
  92. Viz CON/2017/4.
  93. Viz CON/2017/17.
  94. Viz CON/2017/24.
  95. Viz CON/2017/34.
  96. Viz CON/2017/51.
  97. Viz CON/2017/44.
  98. Viz CON/2017/36.
  99. Viz CON/2017/5.
  100. Viz CON/2017/49.
  101. Viz CON/2017/37.
  102. Viz CON/2017/25.
  103. Viz CON/2017/23.
  104. Viz CON/2017/23.
  105. Viz CON/2017/23.
  106. Viz CON/2017/26.
  107. Viz CON/2017/14.
  108. Viz CON/2017/30.
  109. Viz CON/2017/35.
  110. Viz CON/2017/9 a CON/2017/48.
  111. Viz CON/2017/48.
  112. Viz CON/2017/1.
  113. Viz CON/2017/23.
  114. Viz CON/2017/29.
  115. Viz CON/2017/11, CON/2017/21 a CON/2017/36.
  116. Viz CON/2017/50.
  117. Viz CON/2017/13 a CON/2017/28.
  118. Viz CON/2017/33 a CON/2017/36.
  119. Viz CON/2017/15.
  120. Viz CON/2017/36.
  121. Viz CON/2017/19.
  122. Viz CON/2017/23.
  123. Viz CON/2017/23.
  124. Viz CON/2017/7.
  125. Viz CON/2017/16 a CON/2017/41.
  126. Jsou to: (i) případy, kdy vnitrostátní orgán nepředal ECB ke konzultaci návrh právních předpisů spadajících do působnosti ECB, a (ii) případy, kdy vnitrostátní orgán formálně konzultoval ECB, ale neposkytl jí dostatek času k přezkoumání návrhu právních předpisů a k přijetí stanoviska před schválením těchto předpisů.
  127. Úvodní prohlášení jsou k dispozici na internetových stránkách ECB.
  128. Všechny odpovědi prezidenta ECB na dotazy europoslanců jsou zveřejněny ve zvláštní části internetových stránek ECB.
  129. Písemné odpovědi předsedkyně Rady dohledu ECB na dotazy europoslanců jsou zveřejněny na internetových stránkách ECB o bankovním dohledu.
  130. Osvědčené postupy ESCB najdete na internetových stránkách ECB.
  131. Kromě smluv na plný úvazek tento údaj zahrnuje krátkodobé smlouvy pracovníků vyslaných z národních centrálních bank a mezinárodních organizací a smlouvy účastníků vzdělávacího programu ECB pro absolventy vysokých škol.