Emise eurobankovek a jejich oběh

ECB a centrální banky zemí eurozóny mají ze zákona oprávnění vydávat eurobankovky. V praxi mohou eurobankovky (a mince) fyzicky vydávat a stahovat z oběhu pouze národní centrální banky (NCB). ECB nemá žádné hotovostní pokladny a s hotovostí žádným způsobem nenakládá. V případě euromincí jsou zákonným emitentem členské státy eurozóny. Na úrovni eurozóny koordinuje všechny záležitosti související s mincemi Evropská komise. Více informací najdete na internetových stránkách Evropské komise.

ECB dohlíží na činnost národních centrálních bank a iniciuje další harmonizaci hotovostních služeb v rámci eurozóny, zatímco národní centrální banky zajišťují řádné fungování národních systémů distribuce hotovosti. Bankovky a mince uvádějí do oběhu prostřednictvím bankovního systému a v menší míře i prostřednictvím maloobchodu. ECB tyto operace provádět nemůže, protože jednak nemá dané funkce, jednak na to není zařízena (distribuční sekce, sekce zpracování bankovek, trezory atd.).

Počet bankovek v oběhu od zavedení eura stabilně roste. Pro každodenní platby se nejvíce používají bankovky nižších a středních hodnot. Bankovky vyšších hodnot se používají především pro uchování hodnot a při nákladných nákupech.

Informace o objemech bankovek (a mincí) jednotlivých nominálních hodnot v oběhu v eurozóně naleznete v sekci statistika.

Oběh vně eurozóny

Eurobankovky používají nejen rezidenti eurozóny. Euro je mezinárodní měna, proto některé eurobankovky nakonec doputují do zemí mimo eurozónu, kde také zůstanou. Odhaduje se, že 20–25 % hodnoty eurobankovek v oběhu je drženo mimo eurozónu, převážně v sousedních zemích. Poptávka po eurobankovkách strmě rostla zejména v zemích mimo EU ve východní Evropě, když v roce 2008 propukla finanční krize a národní měny vůči euru oslabiily. Tyto eurobankovky zůstávají v oběhu, což naznačuje, že rezidenti mimo země eurozóny si je ponechávají.

Hotovostní cyklus

Bankovky se v ekonomice pohybují specifickým způsobem. Komerční banky si je objednávají od centrálních bank a pak je vydávají prostřednictvím bankomatů. Lidé je pak používají v obchodech, na trzích a dalších místech a obchodníci a další příjemci bankovek je pak zase ukládají u svých bank. Banky a další zpracovatelé hotovosti je poté buďto pošlou zpět to příslušné centrální banky, nebo bankovky vrátí zpět do oběhu poté, co zkontrolují, že jsou pravé a upotřebitelné. Náš film vše ukazuje od začátku do konce:

Organizace distribučního řetězce hotovosti se v jednotlivých zemích liší a závisí např. na těchto faktorech:

  • struktura centrální banky a sítě jejích poboček,
  • komerční banky a síť jejich poboček,
  • právní systém,
  • platební chování veřejnosti,
  • infrastruktura firem zajišťujících převoz peněz na daném trhu a
  • zeměpisné podmínky každé země, její historie a tradice.

I přes tyto rozdíly se Eurosystém nadále snaží dosáhnout větší konvergence hotovostních služeb, které centrální banky zemí eurozóny nabízejí. Probíhají konzultace se zainteresovanými stranami, např. s komerčními bankami, firmami zajišťujícími převoz peněz a dalšími zpracovateli hotovosti, a to na vnitrostátní i evropské úrovni. Vyšší míra harmonizace a integrace umožní zainteresovaným stranám lépe využívat výhod jednotné měny.

Více informací najdete ve výroční zprávě ECB.

Upotřebitelné, nebo ne?

Bankovky musejí být pravé a vysoce kvalitní, pokud v ně mají mít lidé důvěru. Z toho důvodu využívají národní centrální banky zemí eurozóny plně automatizované stroje na zpracování bankovek, aby zajistily pravost a dostatečnou upotřebitelnost bankovek, které mají být navráceny do oběhu.