Zisky a ztráty ECB a národních centrálních bank eurozóny: jak vznikají?
Aktualizováno 23. února 2023 (poprvé zveřejněno 16. února 2017)
Když se řekne Evropská centrální banka, představíte si banku, jejímž cílem je vytvářet zisk a vyvarovat se ztráty? Samozřejmě zveřejňujeme roční účetní závěrku, ve které mohou všichni vidět, jaký zisk, případně ztrátu, ECB měla. Naším cílem je však ve skutečnosti něco úplně jiného – zachovávat cenovou stabilitu v eurozóně. Zisky nebo ztráty jsou pro nás vedlejšími účinky našeho úsilí o plnění našeho prvořadého mandátu.
Totéž platí pro národní centrální banky zemí eurozóny, které společně s ECB tvoří Eurosystém. Níže vysvětlujeme, jak mohou tyto zisky a případné ztráty vznikat.
Jak to tedy celé funguje?
Stejně jako jiné centrální banky také ECB a národní centrální banky zemí eurozóny získávají příjmy z řady zdrojů. Patří sem úroky z úvěrů obchodním bankám, úroky z dluhopisů zakoupených v rámci programů nákupu aktiv a výnosy z devizových rezerv a investic. To vše jsou aktiva, která ECB nebo národní centrální banky drží.
Na druhé straně bankovky, které nosíte ve svých peněženkách, jsou velkou součástí našich závazků, které nejsou úročeny a jsou základem našeho měnového příjmu. Dalším velkým závazkem jsou vklady, které u nás drží komerční banky – ty od nás z těchto vkladů dostávají úroky, což pro nás představuje náklad. Jedná se o klíčovou součást naší měnové politiky. Pokud například zvýšíme sazbu úroků, které komerční banky ze svých vkladů u nás dostávají, úrokové sazby se zvýší také na finančních trzích, což má dopad na podmínky financování v celé ekonomice. To poté zvyšuje úspory a tlumí výdaje, ochlazuje ekonomiku a snižuje inflaci.
Může se stát, že naše úrokové náklady placené bankám nejsou v krátkodobém horizontu kompenzovány odpovídajícím zvýšením výnosů z aktiv, která držíme, zejména pokud tato aktiva mají kupóny s pevnou sazbou a dlouhou dobu trvání. Stejně jako ostatní přední centrální banky jsme i my nakupovali dluhopisy soukromého i veřejného sektoru s dlouhodobější splatností s cílem snížit úrokové sazby v době, kdy se naše měnověpolitické sazby přiblížily své efektivní dolní hranici. Bylo to nezbytné k podpoře návratu inflace – po delší dobu příliš nízké – k našemu cíli. Jedním z kanálů, jejichž prostřednictvím nákupy aktiv k nižším úrokovým sazbám vedly, byl přesun části rizika budoucích změn úrokových sazeb z trhu do rozvah centrálních bank. Toto riziko se nyní začíná po celém světě naplňovat, neboť řada bezprecedentních šoků vedla k rekordně vysoké míře inflace, proti níž musíme bojovat zvyšováním úrokových sazeb, což vede k vyšším úrokovým nákladům, které bankám platíme. V tomto případě se náš zisk snižuje, a dokonce můžeme utrpět ztráty.
V průběhu času dojde k poklesu těchto ztrát z toho důvodu, že se zvýší výnosy centrálních bank z jimi držených dluhopisů a jiných aktiv a také jimi poskytnuté půjčky. Ztráty by navíc mohly klesnout i v případě, že bychom snížili svá aktiva a vklady komerčních bank u národních centrálních bank klesnou. Návrat k prostředí kladných úrokových sazeb v konečném důsledku podporuje ziskovost Eurosystému ve střednědobém horizontu.
Co se stane, pokud vytvoříme zisk?
Pokud zaznamenáme zisk, můžeme část prostředků vyčlenit jako všeobecné rezervy a rezervní fondy na ochranu před možnými budoucími ztrátami. Případný zbývající zisk se pak rozdělí mezi národní centrální banky zemí eurozóny, které jsou podílníky ECB.
Dát část peněz stranou mohou také národní centrální banky, ale jejich zbývající zisky obvykle připadnou vládě dané země, do jejíhož rozpočtu tak přispívají. Prospěch z toho tak mají občané eurozóny.
A co když je vykázána ztráta?
Za nejdůležitější považujeme svůj mandát zajišťovat cenovou stabilitu. Ten má přednost před jinými kritérii. K dosažení našeho inflačního cíle zavedeme správnou politiku, i když to povede ke snížení zisků či dokonce tvorbě ztrát. Když vykážeme ztrátu, nejdříve můžeme využít peníze odložené stranou v předcházejících letech. ECB a další centrální banky zemí eurozóny již několik let dosahují značných zisků – zisky před zdaněním a odvody do všeobecných rezerv činily v letech 2012 až 2021 zhruba 300 mld. EUR, a to z velké části v důsledku měnové politiky prováděné v uvedených letech, zejména programů nákupu aktiv a plateb záporných úroků – tzn. úroků, které nám banky platily ze svých vkladů. Vzhledem k tomu, že jsme si vědomi podstoupených finančních rizik, část těchto zisků jsme využili k vytvoření finančních rezerv, jako jsou všeobecné rezervy a rezervní fondy, a to v rámci našich zákonných omezení. Určité finanční rezervy jsou navíc vytvářeny přeceněním některých aktiv centrálních bank. Tvoří také součást našeho čistého vlastního kapitálu a přispívají k našemu finančnímu zdraví.
Pokud by v případě ECB nebyla její všeobecná rezerva na krytí rizik dostatečná, mohly by národní centrální banky zemí eurozóny pokrýt zbývající ztrátu vlastním příjmem z operací měnové politiky. Veškeré zbývající ztráty lze zaúčtovat do rozvahy ECB a započítat vůči případnému čistému výnosu získanému v budoucnu. Více informací o postupech sdílení zisků a ztrát si můžete anglicky přečíst v této publikaci: Occasional Paper.
Je důležité mít na paměti, že se centrální banky nepodobají běžným podnikům: i přes peněžní ztráty mohou fungovat efektivně. Zásada finanční nezávislosti nicméně znamená, že národní centrální banky by měly mít vždy dostatečný kapitál.
Závěrem lze konstatovat, že naše dostupné finanční rezervy, naše systémy řízení rizik a další záruky, které máme k dispozici, zajišťují, aby případné ztráty neohrozily schopnost Eurosystému usilovat o cenovou stabilitu a udržovat ji.