Zisky a ztráty ECB a národních centrálních bank v eurozóně: jak vznikají?

Aktualizováno 19. května 2023 (poprvé zveřejněno 16. února 2017)

Evropská centrální banka není stejná jako ostatní banky. Sestavuje roční účetní závěrku a vykazuje zisk a ztrátu jako běžná banka, avšak s jedním velkým rozdílem: naším úkolem v ECB není vytvářet zisk. Naším úkolem je totiž udržet ceny stabilní. A veškeré zisky nebo ztráty jsou vedlejšími účinky.

Totéž platí pro národní centrální banky zemí eurozóny (které společně s ECB tvoří Eurosystém). To neznamená, že zisky a ztráty nejsou pro centrální banky Eurosystému podstatné. Zda vytváříme zisk, nebo ztrátu, je ve skutečnosti stále velmi důležité. Níže vysvětlujeme, proč a kde může zisk nebo ztráta vzniknout.

Zisky a ztráty jsou čísla, která ukazují, zda jsou příjmy a náklady v rovnováze. Podíváme-li se na příjmy a náklady za celý rok, můžeme sestavit roční účetní závěrku. To stejné můžete udělat i vy s rozpočtem vlastní domácnosti nebo podnik, aby porozuměl svým financím. Pokud jsou příjmy vyšší než náklady, vytváříme zisk. Pokud náklady příjmy přesáhnou, pak máme ztrátu.

Je důležité mít na paměti, že operace centrální banky se velmi liší např. od pekárny, která má příjmy z prodeje chleba zákazníkům, a vznikají jí náklady na mouku nebo energie. Centrální banky působí především prostřednictvím bankovního systému. 

Co je to centrální banka?

Odkud pochází příjmy Eurosystému?

Eurobankovky ve vaší peněžence mají mnohem větší hodnotu než náklady na jejich fyzickou výrobu. Komerční banky vám tyto eurobankovky poskytují prostřednictvím svých poboček a bankomatů. Za tímto účelem je musí za finanční aktiva „nakoupit“ od Eurosystému. A tato aktiva jsou zdrojem příjmu – odborníci to nazývají „ražebné“.

Co je to ražebné?

Další formou příjmu centrálních bank je úrok, který komerční banky platí, když si od nás půjčují peníze.

ECB a národní centrální banky nakoupily také mnoho finančních aktiv, například státní dluhopisy. Nakupovali jsme je s cílem podpořit ekonomiku v době, kdy byly úrokové sazby velmi nízké, či dokonce nulové. Naším cílem bylo zabránit tomu, aby inflace zůstala příliš nízká po příliš dlouhou dobu. Aktiva, která jsme nakupovali, mohou být zdrojem příjmu.

V neposlední řadě drží centrální banky rezervy v cizích měnách a další investice – to vše rovněž přináší příjem.

Jaké jsou náklady Eurosystému?

Když komerční banky drží vklady u Eurosystému, musíme jim platit úroky. Takže pro nás to je náklad. Tyto náklady mohou třeba vzrůst, pokud v rámci naší měnové politiky zvýšíme úrokové sazby.

Ke zmírnění vysoké inflace jsme naše úrokové sazby ve velmi krátké době výrazně zvýšili. V důsledku toho došlo k nárůstu úrokových sazeb na finančních trzích, což zdražuje získávání úvěrů v celé ekonomice. Vyšší úrokové sazby snižují atraktivitu čerpání úvěrů a zvyšují zájem o spoření. To utlumuje výdaje, zchlazuje ekonomiku a snižuje inflaci, čehož přesně chceme v konečném důsledku dosáhnout. 

Co je to měnová politika?

Jako vedlejší efekt výrazně a rychle vzrostla i výše úroků, které centrální banky Eurosystému platí bankám za jejich vklady. Výnosy, které získávají z držených aktiv, současně tolik nevzrostly.

Řada těchto aktiv – zejména státní dluhopisy – totiž nepřináší velký úrok, protože jsme je koupili v době, kdy úrokové sazby byly nízké. Často mají také dlouhou dobu splatnosti. Pokud centrální banky Eurosystému drží například státní dluhopis s desetiletou splatností, bude trvat deset let, než bude celá částka dluhopisu splacena.

Když jsme tyto dluhopisy nakupovali, rozhodli jsme se správně, abychom inflaci vrátili k naší cílové hodnotě 2 %. V té době byla totiž inflace příliš nízká. Nákup těchto aktiv za tehdejší ceny přispěl ke snížení úrokových sazeb na finančních trzích. 

Jak funguje program ECB pro nákup aktiv?

Tím se však také přesunula rizika spojená s budoucími změnami úrokových sazeb z finančních trhů na centrální banku.

Již nyní se toto riziko začíná naplňovat, neboť centrální banky po celém světě úrokové sazby zvyšují, aby snížily inflaci. Výsledkem je, že náklady Eurosystému rostou rychleji než jeho příjmy. To znamená, že mu poklesnul zisk, a dokonce může zaznamenat ztrátu.

Co se stane, pokud Eurosystém vykáže ztrátu? 

Pokud vykážeme ztrátu, můžeme se pokusit ji pokrýt nejprve ze zisku, kterého jsme dosáhli v předchozích letech. ECB a ostatní centrální banky zemí eurozóny několik let dosahovaly značných zisků – v letech 2012 až 2021 to bylo přibližně 300 mld. EUR.

Tyto zisky pocházely z velké části z měnové politiky prováděné v těchto letech. Nakoupili jsme velký objem aktiv a úrokové sazby byly záporné, což znamená, že banky ve skutečnosti platily poplatky za vklady, které měly u nás uložené.

Jako obezřetné centrální banky jsme část těchto zisků využili k tvorbě finančních rezerv, jako jsou všeobecné rezervy a rezervní fondy. Kromě toho určité finanční rezervy vznikají, když některá naše aktiva pravidelně přeceňujeme. Tyto rezervy lze nyní použít.

Pokud by v případě ECB nebyla její všeobecná rezerva ke krytí rizik dostatečně vysoká, mohly by národní centrální banky zemí eurozóny pokrýt zbývající ztrátu vlastním výnosem z operací měnové politiky. Případně by ztráta zaúčtovaná v roční účetní závěrce ECB mohla být započtena vůči možným výnosům v budoucnu.

Více informací o postupech sdílení zisků a ztrát si můžete přečíst v této publikaci z řady Occasional Papers.

Záleží na tom, zda ECB vykáže ztrátu?

Je důležité mít na paměti, že centrální banky nejsou běžné společnosti. Mohou přicházet o peníze a stále efektivně fungovat. Zásada finanční nezávislosti nicméně znamená, že národní centrální banky by měly mít vždy dostatečný kapitál.

Očekáváme, že postupem času se ztráty sníží, protože se zvýší také výnosy centrálních bank Eurosystému z jejich dluhopisů a dalších aktiv a z úvěrů, které poskytují komerčním bankám.

S kladnými úrokovými sazbami by měl Eurosystém vytvářet ve střednědobém horizontu opět zisk.