Rychlý průvodce makroobezřetnostními politikami

24. května 2017

Co znamená „makroobezřetnostní“?

Předpona makro naznačuje, že politiky nebo opatření souvisejí s celým finančním systémem či s jeho významnými částmi, a nikoli s jednotlivými finančními institucemi. Politiky dohledu nebo regulace pro jednotlivé finanční instituce se naopak označují jako mikroobezřetnostní politiky.

Obezřetnost je jiné slovo pro opatrnost a uvážlivost a obezřetnostní politiky se vztahují na úkony, které podporují zdravé postupy a omezuji riskování. Makroobezřetnostní politiky by tedy měly pomoci zajistit opatrný přístup k rizikům, která by se mohla stát riziky systémovými, tj. riziky spojenými s celou finanční sférou.

Co jsou to makroobezřetnostní politiky a proč existují?

Makroobezřetnostní orgány sledují finanční systém a označují rizika a zranitelná místa. Lze zavést politiky, které tato rizika a zranitelná místa řeší a zamezují jejich dalšímu narůstání a šíření finančním systémem.

Jinými slovy, lze zavést politiky, které brání rizikům v širším ovlivňování finančního systému nebo v jejich přeměně v rizika systémová.

Mělo-li by nastat systémové riziko, mohlo by narušit poskytování nezbytných finančních produktů a služeb finančním systémem, a to až v míře, která by se dotýkala hospodářského růstu a blaha občanů.

Tyto účinky byly pozorovány v případě finanční krize, která začala v roce 2007; řadu evropských zemí postihla recese a mnoho bank potřebovalo podporu.

Úkolem makroobezřetnostních politik je tedy v podstatě podporovat finanční stabilitu. Máme-li stabilní a zdravý finanční systém, jsme lépe připraveni odolávat otřesům a vyhnout se nejhorším následkům finančních krizí.

Příklady rizik, která by se mohla stát riziky systémovými

  • Vznik majetkových cenových bublin. Rostou-li ceny majetku, jako jsou nemovitosti, vysoko nad jeho vnitřní hodnotu, vzniká rizikem náhlého pádu uvedených cen nebezpečí
  • Nadměrné riskování bank
  • Nadměrné zadlužení podniků nebo domácností

Jaká opatření úřady na základě těchto politik přijímají?

Úřady (často centrální banky) mohou přijmout řadu opatření určených k přímému řešení daného rizika.

Například finanční instituce (obvykle banky) mohou být požádány, aby odložily stranou zvláštní kapitál na řešení nepředvídaných událostí a otřesů; tyto kapitálové polštáře se mohou časem měnit a u některých typů institucí mohou být větší.

To by zvlášť mohl být případ systémově významných institucí, jejichž selhání by vyvolalo výrazný dominový efekt napříč finančním systémem.

Nebo mohou makroobezřetnostní politiky omezovat aktivity finančních institucí například stanovením podmínek poskytování hypoték.

Kupříkladu lze omezit částku, kterou si kupující mohou půjčit v poměru k ceně nemovitosti nebo jejich příjmu. Tato omezení lze využít k ochlazení trhu s nemovitostmi, na kterém se prudce zvyšují ceny nemovitostí a související hypoteční dluhy.

Jaké makroobezřetnostní orgány v EU existují?

  • Evropská centrální banka
  • Evropská rada pro systémová rizika
  • Vnitrostátní pověřené orgány – obvykle centrální banky nebo orgány finančního dohledu – 28 členských států

Rychlý přehled: co je to finanční systém?

Síť vzájemných vlivů

Finanční systém je složitá síť závislostí a vzájemných vlivů mezi různými aktéry.

Banky a pojišťovny

Banky a pojišťovny působí jako zprostředkovatelé, neboť směrují finanční prostředky od subjektů ochotných půjčovat nebo investovat k subjektům, které si chtějí půjčit.

Trhy

Také finanční trhy, jako dluhopisové a peněžní trhy, dávají přímo dohromady věřitele a dlužníky.

Platební systémy

Platební systémy a systémy vypořádání obchodů s cennými papíry, „vnitřnosti“ finančních trhů, mezitím zajišťují bezpečný tok peněz a finančních aktiv.