Co musí země učinit, aby vstoupila do eurozóny?

23. května 2018

Zaprvé musí být členským státem EU – přijetí eura je jedním z významných kroků členství v EU.

Euro, které bylo zavedeno 1. ledna 1999, nahradilo národní měny 19 z 28 členských států EU. Jednotná měna je zákonným platidlem 340 mil. obyvatel EU, kteří se při práci v zahraničí i při cestování přes hranice mohou spolehnout, že ceny zůstanou stabilní. Sedm z devíti členských států EU – mimo Dánsko a Spojené království, které mají podle zvláštní dohody výjimku – má podle Smlouvy o fungování Evropské unie povinnost euro přijmout, což znamená, že tyto země musí usilovat o to, aby splnily kritéria konvergence stanovená ve Smlouvě. O jaká kritéria se jedná?

Zaprvé, Smlouva členským státům ukládá dosáhnout před vstupem do eurozóny vysokého stupně udržitelné hospodářské konvergence. To znamená, že jejich ekonomiky musí být schopny udržet krok s těmi, které již euro používají. Hospodářská konvergence se poměřuje pokrokem v těchto oblastech:

  • vývoj cen, tj. inflace
  • fiskální salda a veřejný dluh
  • směnné kurzy
  • dlouhodobé úrokové sazby

Mimoto se zohledňují další faktory rozhodné z hlediska hospodářské integrace a konvergence – například stav institucionálního prostředí dané země.

Konvergence musí být také udržitelná, tzn. že splnění kritérií hospodářské konvergence v jednom časovém okamžiku nestačí – je třeba, aby byla plněna dlouhodobě. To je pro země sdílející jednotnou měnu velmi důležité. Je třeba zajistit, aby jejich ekonomiky byly odolné, a měnová unie tak mohla bezproblémově fungovat a všichni členové mohli využívat výhod měnové stability.

Uplatňují se také požadavky v oblasti práva. Například vnitrostátní právní předpisy musí být slučitelné se Smlouvami a především se statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.

Kritéria hospodářské konvergence podrobněji

Cenový vývoj

Cenovým vývojem se rozumí změna cen zboží a služeb v průběhu času – tedy inflace. Pro fungování ekonomiky a hospodářský blahobyt je důležité, aby ceny nerostly příliš rychle, ale byly víceméně stabilní a vyvíjely se v průběhu času jen pozvolně. Pokud ceny zůstávají stabilní, znamená to, že je hodnota peněz zachována a udržíte si svou kupní sílu. Obecněji to znamená, že peníze mohou plnit své základní funkce, k nimž patří být stabilním prostředkem směny a uchovatelem hodnoty.

Má se za to, že země splňuje kritérium cenové stability, pokud její průměrná míra inflace měřená v průběhu jednoho sledovaného roku nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků.

Vývoj fiskálního salda a veřejného dluhu

Podle ustanovení Smlouvy je celková finanční situace členského státu považována za udržitelnou na základě dvou kritérií:

  • vládní výdaje příliš nepřekračují vládní příjmy (roční fiskální schodek by neměl překročit 3 % hrubého domácího produktu)
  • celkový vládní dluh nepřekračuje 60 % hrubého domácího produktu

Tato kritéria mají za cíl zajistit udržitelnost veřejných financí a schopnost vlády dluh zvládat. Smlouva však umožňuje určitou pružnost, pokud jde o tato dvě kritéria. Konečné hodnocení provádí Rada Ecofin, tj. zasedání ministrů financí členských států EU.

Vývoj směnných kurzů

Země je povinna udržet stabilní směnný kurz své měny. To je důležité, neboť to umožňuje podnikům a jednotlivcům plánovat budoucnost a s důvěrou, že vývozní i dovozní ceny budou stabilní.

Stabilita směnného kurzu se hodnotí podle toho, zda se směnný kurz měny daného státu udržel ve fluktuačním rozpětí stanoveném mechanismem směnných kurzů (ERM II) po dobu alespoň dvou předchozích let, aniž by došlo k její devalvaci vůči euru.

Vývoj dlouhodobé úrokové sazby

Dlouhodobá úroková sazba v zemi by neměla v průběhu jednoho roku před šetřením překročit o více než dva procentní body úrokovou sazbu tří členských států, které dosáhly v této oblasti nejlepších výsledků. Úroková sazba se měří na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů. Toto kritérium je důležité pro prokázání, že konvergence země je trvalá a udržitelná.

Kdo posuzuje, zda je členský stát EU připraven přijmout euro?

ECB a Evropská komise jsou povinny nejméně jednou za dva roky nebo na žádost členského státu EU, který euro ještě nepřijal, podat Radě Evropské unie zprávu o pokroku dosaženém členskými státy mimo eurozónu při plnění konvergenčních kritérií stanovených v Maastrichtské smlouvě. Tyto zprávy se nazývají konvergenční zprávy.

Úplný seznam konvergenčních zpráv

Vedle přípravy těchto zpráv ECB i Komise pravidelně sledují pokrok dosažený během roku.

Konečné rozhodnutí o tom, zda země může přijmout euro jako svou měnu, je na Radě Evropské unie. Představitelé všech zemí EU přijmou rozhodnutí na základě návrhu Evropské komise a po konzultaci s Evropským parlamentem.