Strategie makroobezřetnostní politiky

Prvořadým cílem makroobezřetnostní politiky je zachovat finanční stabilitu. Součástí této politiky je posilování odolnosti finančního systému a omezování kumulace zranitelných míst s cílem zmírnit systémová rizika a zajistit další efektivní poskytování finančních služeb reálné ekonomice.

Omezování systémových rizik

Systémová rizika mohou vznikat z vážných makroekonomických šoků, finanční nerovnováhy včetně nadměrného růstu úvěrů, zadlužení, nesouladu mezi splatností aktiv a závazků a z nákazových efektů.

V zájmu omezení systémových rizik usiluje makroobezřetnostní politika o to, aby:

  • zabránila nadměrné kumulaci rizik v důsledku vnějších faktorů a tržních poruch a vyhlazovala finanční cyklus (časový rozměr),
  • zajistila vyšší odolnost finančního sektoru a omezila nákazové efekty (průřezový rozměr),
  • podporovala celosystémové pojetí finanční regulace s cílem vytvořit pro účastníky trhu vhodný soubor pobídek (strukturální rozměr).

Nástroje

Nařízení o jednotném mechanismu dohledu svěřuje makroobezřetnostní pravomoci jak vnitrostátním orgánům, tak ECB. Odpovědnost za makroobezřetnostní politiku je tak sdílená (článek 5). Nástroje makroobezřetnostní politiky lze rozdělit do tří kategorií:

  • kapitálová opatření
  • opatření na straně dlužníků
  • likviditní opatření

Tyto nástroje posilují odolnost finančního systému zvyšováním kapitálových a likviditních rezerv. Jako příklad lze uvést kapitálové rezervy pro globální a další systémově významné instituce, ukazatel krytí likvidity a ukazatel čistého stabilního financování. Vnitrostátní orgány a ECB mohou nařídit vytváření proticyklických rezerv, aby bránily cyklické kumulaci systémových rizik. Vnitrostátní orgány mohou také uložit opatření na straně dlužníků, která omezují úvěrování – především u hypotečních úvěrů –, a to na úrovni jednotlivých dlužníků, pokud jsou tato opatření k dispozici ve vnitrostátním rámci.

Interakce makroobezřetnostní politiky

Makroobezřetnostní politiku nelze posuzovat izolovaně – má důležité vazby na mikroobezřetnostní, makroobezřetnostní a měnověpolitická opatření.

Interakce s měnovou politikou

Měnová politika a makroobezřetnostní politika spolupůsobí především přes svůj společný transmisní kanál prostřednictvím finančního systému a zejména bankovního systému. Tyto dvě hlavní oblasti politiky se mohou při zajišťování jak cenové, tak finanční stability vzájemně doplňovat.

Makroobezřetnostní nástroje lze používat selektivně a cíleně, aby omezovaly rizika pro finanční stabilitu, a to i v hospodářském prostředí vyznačujícím se nízkou inflací. Institucionální nastavení eurozóny umožňuje ECB využívat výhody společného informačního souboru a konzistentního analytického rámce.

Interakce s bankovním dohledem

Mikroobezřetnostní dohled a makroobezřetnostní politika se svým odlišným zaměřením vzájemně doplňují. Zatímco mikroobezřetnostní politika posiluje odolnost jednotlivých finančních institucí, makroobezřetnostní politika zvyšuje odolnost vůči rizikům, která ohrožují finanční systém jako celek.

Na pravidelných zasedáních Makroobezřetnostního fóra se setkávají Rada guvernérů ECB a Rada dohledu ECB s cílem se vzájemně informovat o situaci ve finančním sektoru.