Nejčastější dotazy k rozšíření EU a k Hospodářské a měnové unii (HMU)

Které země přistoupily k Evropské unii od roku 1998, kdy byla zřízena ECB?
Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko se staly členy EU 1. května 2004. Dvě další země, Bulharsko a Rumunsko, přistoupily k EU 1. ledna 2007. Chorvatsko je připraveno k přistoupení 1. července 2013. Island, Bývala jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora, Srbsko a Turecko jsou oficiálními kandidáty na vstup do EU.
Zavedou nové členské země euro automaticky po svém vstupu do EU?
Ne. Předpokládá se však, že tak učiní, jakmile splní tzv. maastrichtská kritéria konvergence. Na rozdíl od Dánska a Spojeného království nemají nové členské země právo jednotnou měnu odmítnout.
Je pro zavedení eura novými členskými státy stanoven nějaký předem určený harmonogram?
Termín přijetí eura těmito zeměmi není dán žádným předem určeným harmonogramem, jak uvedla Rada guvernérů ECB ve svém dokumentu Stanovisko Rady guvernérů ECB k problematice směnných kurzů v přistupujících zemích, zveřejněném 18. prosince 2003. Pro zavedení eura musí dosáhnout vysokého stupně udržitelné hospodářské konvergence, kterou vyhodnocuje Rada EU na základě zpráv Komise a ECB o tom, nakolik tyto země splňují tzv. maastrichtská kritéria konvergence. Tyto zprávy se připravují alespoň jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, který euro hodlá zavést.
Co jsou kritéria konvergence?
Členské státy musí pro přijetí eura dosáhnout vysokého stupně udržitelné hospodářské konvergence. Ta se vyhodnocuje na základě splnění kritérií konvergence, která jsou stanovena v článku 140 Smlouvy o fungování Evropské unie a dále podrobněji popsána v jednom z protokolů připojených ke Smlouvě. Jedná se o tato kritéria:
  • „Dosažení vysokého stupně cenové stability“. Toto kritérium znamená, že „členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků“.
  • „Dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí“. Toto kritérium znamená, že v době šetření by se na členský stát nemělo vztahovat rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku. Rada rozhoduje o existenci nadměrného schodku podle:
    1. poměru plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k HDP v tržních cenách, který by neměl překročit 3 %, a
    2. poměru veřejného zadlužení k HDP v tržních cenách, který by neměl překročit 60 %.
    Při hodnocení, nakolik je plněn požadavek fiskální disciplíny, jsou však brány v úvahu i další faktory, jako jsou dosavadní postup snižování rozpočtové nerovnováhy, příp. existence výjimečných a dočasných faktorů, které k takové nerovnováze přispívají. Navíc vzhledem ke změnám Paktu stability a růstu platným od konce roku 2011 bude hodnocení zahrnovat i míru dodržení zpřísněných pravidel fiskálního řízení. Mimo jiné se u členských států s mírou veřejného dluhu k HDP překračující 60 % předpokládá, že ji budou uspokojivým tempem snižovat k referenční hladině, tj. v souladu s nově zavedenou srovnávací hodnotou pro snižování dluhu.
  • „Dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči euru“. Při hodnocení, nakolik je toto kritérium plněno, je kladen důraz na to, aby se směnný kurz vůči euru blížil centrální paritě po dobu alespoň dvou let, aniž by byl během této doby kurz vystaven silným tlakům. Zohledňovány jsou však i další faktory, které mohly vést k apreciaci směnného kurzu.
  • „Stálost konvergence [...], která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb“. Toto kritérium znamená, že „v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než dva procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech".
  • Hodnocení však zohledňuje i další faktory, jako jsou „výsledky integrace trhů, situace a vývoj běžného účtu platební bilance a posouzení vývoje nákladů na jednotkové mzdové náklady a jiných cenových indexů“.
Dále podle článku 140 uvedené Smlouvy zahrnuje hodnocení konvergence i hodnocení slučitelnosti vnitrostátních právních předpisů každého členského státu, včetně statutu příslušné národní centrální banky, s články 130 a 131 a se Statutem ESCB a ECB.
Připojí se noví členové EU k mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému (ERM II), a pokud ano, za jakých podmínek?
Usnesení o zřízení ERM II konstatuje, že „účast na mechanismu směnných kurzů bude pro členské státy nacházející se mimo eurozónu dobrovolná. Nicméně od členských států, kterým byla udělena dočasná výjimka, lze očekávat, že k mechanismu přistoupí. Členský stát, který se nebude mechanismu směnných kurzů účastnit od počátku, k němu může přistoupit později.“ Nejsou stanoveny žádné konkrétní vstupní předpoklady, je však třeba dosáhnout obecné shody v otázce centrální parity a fluktuačního pásma. Jak již bylo shora uvedeno (viz otázka č. 4), účast v mechanismu ERM II po dobu alespoň dvou let před hodnocením konvergence je zároveň jedním z kritérií, která je pro zavedení eura třeba splnit. (Viz dále také Stanovisko Rady guvernérů ECB k problematice směnných kurzů v přistupujících zemích, zveřejněné 18. prosince 2003.)
Jaká bude úloha ECB při stanovení centrální parity kurzu měn přistupujících členských zemí vůči euru v rámci ERM II?
V souladu s usnesením Evropské rady přijatým 16. června 1997 v Amsterdamu budou rozhodnutí o centrálních paritách v mechanismu ERM II učiněna vzájemnou dohodou ministrů financí států nacházejících se v eurozóně, ECB a ministrů financí a guvernérů centrálních bank států nacházejících se mimo eurozónu, které se účastní nového mechanismu, přijatou společným postupem se zapojením Evropské komise a po konzultaci s Hospodářským a finančním výborem. Ministři financí a guvernéři centrálních bank členských států, které se neúčastní mechanismu ERM II, budou přítomni jednání, avšak nebudou mít právo hlasovat. Všechny strany vzájemné dohody včetně ECB mají právo zahájit důvěrné jednání zaměřené na přehodnocení centrálních parit. (Viz dále také Stanovisko Rady guvernérů ECB k problematice směnných kurzů v přistupujících zemích, zveřejněné 18. prosince 2003.)
Jaké jsou hospodářské výhody rozšíření eurozóny?
V zemích, které euro zavedou, zanikají kurzová rizika ve vzájemném obchodu, díky čemuž klesají úrokové sazby. Společná měna navíc umožňuje těmto zemím využívat výhod spojených se stabilitou cen, což je hlavní cíl ECB. Euro také vytváří předpoklady pro vznik hlubokého, likvidního a integrovaného kapitálového trhu ve všech zemích, které společnou měnu používají. Při cestování v eurozóně již není třeba směňovat peníze a hradit s tím spojené poplatky. Jednotlivé země však musí být na přijetí eura připravené, aby mohly plně využívat jeho výhod. Tato připravenost se posuzuje na základě tzv. maastrichtských kritérií konvergence.
Může ECB nějak ovlivňovat proces rozšíření HMU?
Jak Evropská komise, tak i ECB připravují tzv. konvergenční zprávy. Tyto zprávy jsou vypracovávány jednou za dva roky, anebo na žádost členského státu, na který se vztahuje dočasná výjimka. Z těchto zpráv vychází Rada EU při rozhodování, zda daný členský stát splňuje nezbytné podmínky pro zavedení eura. Všechny konvergenční zprávy ECB jsou k dispozici na internetových stránkách ECB v sekci Publikace. Mimo to, že se ECB podílí na hodnocení dosažené konvergence, spolupracuje také s národními centrálními bankami nových členských zemí EU a snaží se zajistit jejich plynulé zapojení do činnosti Eurosystému.
Ve kterých orgánech ECB jsou zastoupeny národní centrální banky nových členských států EU? A ve kterých orgánech budou zastoupeny, až tyto země přijmou euro?
Centrální banky nových členských států EU jsou řádnými členy Evropského systému centrálních bank (ESCB) a jejich guvernéři řádnými členy Generální rady. Odborníci z centrálních bank ve výborech ESCB mají na zasedání těchto výborů status řádných členů, jsou-li na tato zasedání pozváni zástupci všech členů ESCB, tedy národních bank všech členských států EU, a nikoli pouze států eurozóny. Poté, co nové členské státy zavedou euro, se guvernéři centrálních bank těchto zemí stanou členy Rady guvernérů a odborníci z těchto bank se stanou i členy výborů ESCB, které se scházejí pouze na úrovni zástupců Eurosystému (tj. zástupců všech národních centrálních bank zemí eurozóny).
Mohou nové členské země začít používat euro jako paralelní měnu (formou tzv. euroizace) ještě před vstupem do Eurosystému?
Euroizace je v rozporu se základním hospodářským smyslem HMU, podle něhož se předpokládá přijetí eura jako vyvrcholení procesu konvergence na základě mnohostranné spolupráce. Jednotlivé fáze přijetí eura, které stanoví Smlouva, nelze obejít jednostrannou euroizací.
Může některá z nových členských zemí používat svůj režim currency board i po přistoupení k ERM II?
ERM II je mnohostranný systém, v jehož rámci jsou měny zemí, jež nejsou členy eurozóny, zavěšeny na euro a ve kterém se rozhoduje na základě vzájemné dohody všech účastníků. Členský stát může i nadále používat režim currency board se zavěšením své měny na euro jako jednostranný závazek v rámci ERM II, panuje-li všeobecná shoda o neodvolatelném kurzu této měny k euru v rámci currency board a tento kurz je pak i použit jako centrální parita měny v rámci ERM II. Režim currency board, při němž není měna zavěšena na euro, není slučitelný s účastí v ERM II. Obecně lze konstatovat, že Rada guvernérů ECB nepodporuje ani nezavrhuje přijetí currency board. Používání takového režimu však rozhodně nelze vnímat jako možnou alternativu dvouleté účasti v ERM II (viz Stanovisko Rady guvernérů ECB k problematice směnných kurzů v přistupujících zemích, zveřejněné 18. prosince 2003 a zmiňované výše.)
Jaký dopad má rozšíření na strukturu rozhodovacích orgánů ECB?
Guvernéři národních centrálních bank všech členských států EU jsou řádnými členy Generální rady ECB, kde zasedají společně s prezidentem a viceprezidentem ECB.
Jakmile jednotlivé nové členské státy zavedou euro, guvernéři jejich centrálních bank se stanou členy Rady guvernérů ECB. Počet členů s hlasovacím právem však bude omezen na 21: šest stálých hlasovacích práv pro členy Výkonné rady a 15 hlasovacích práv pro guvernéry národních centrálních bank, kterým přísluší na rotačním principu. V souladu se zásadou jedna osoba rovná se jeden hlas bude každý člen s hlasovacím právem disponovat jedním hlasem. Všichni členové však budou mít právo účastnit se zasedání Rady guvernérů a vyjadřovat na něm své názory.
Budou nové členské státy zapojené do ESCB upisovat podíly na základním kapitálu ECB?
Ano. V souladu se Statutem ESCB upisují všechny centrální banky zapojené do ESCB podíl na základním kapitálu ECB podle klíče pro úpis kapitálu, který odpovídá podílu každé země na počtu obyvatel a HDP celé EU. Národní centrální banky zemí, které ještě nepřijaly euro, však musí splatit pouze 3,75 % z celkové částky svého upsaného základního kapitálu.