Evropský měnový institut (1994–1998)
V roce 1992 Smlouva o Evropské unii známá jako Maastrichtská smlouva vytyčila plán směřující k jednotné měně a centrální bance Evropské unie. Součástí bylo založení Evropského měnového institutu (EMI) v lednu 1994, který byl přechodným, ale zásadním krokem ke vzniku ECB. Na rozdíl od dřívějšího Výboru guvernérů měl EMI svou vlastní právní subjektivitu a rychle se rozrostl jako organizace i počtem zaměstnanců. EMI měl dva prezidenty – prvním byl Alexandre Lamfalussy a od července 1997 jej následoval Willem Frederik Duisenberg. Duisenberg se také stal v roce 1998 prvním prezidentem ECB. Prezident EMI předsedal radě, jejíž součástí byli také viceprezident a guvernéři centrálních bank zemí EU.
Během dalších čtyřech a půl let EMI rychle ustavil svou organizační strukturu. Velký díl práce odváděly souběžně podvýbory, pracovní skupiny a příslušné projektové pracovní skupiny centrálních bank a EMI – spolupracující struktura, které vznikla v období činnosti Výboru guvernérů.
EMI se soustředil především na vytvoření Evropského systému centrálních bank včetně ECB a nové měny. Zabýval se rovněž některými provozními úkoly, jako bylo nahrazení Evropského fondu pro měnovou spolupráci, který mu předcházel. EMI se zaměřoval na tyto úkoly:
- lepší koordinaci měnové politiky v EU
- udržování finanční stability
- zlepšení (přeshraničních) platebních systémů v EU
- vypracování regulatorního, organizačního a logistického rámce
- vypracování jednotné měnověpolitické strategie pro euro
- přípravu jednotného peněžního trhu.
Dokumenty EMI se týkají přípravné a provozní činnosti v letech 1994–1998, jako jsou zasedání pracovních skupin, administrativní a organizační úkoly, a hlavní úkoly související s harmonizací platebních systémů, statistických metod, měnových politik a s návrhem a vydáváním eurobankovek a dalšími sovisejícími tématy.
V současnosti se připravuje příslušná inventarizace archivu.
Již zveřejněné dokumenty jsou k dispozici v příslušné sekci Veřejného registru dokumentů.