Co je to ANFA?

5. února 2016 (aktualizováno 15. listopadu 2019)

Dohoda o čistých finančních aktivech (ANFA) je dohoda mezi národními centrálními bankami (NCB) zemí eurozóny a Evropskou centrální bankou (ECB), které společně tvoří Eurosystém. Dohoda stanoví pravidla a limity pro držbu finančních aktiv souvisejících s vnitrostátními úkoly NCB. Taková finanční aktiva národních centrálních bank mohou souviset například s protipoložkami jejich kapitálu a účetních rezerv nebo s dalšími specifickými závazky, s jejich devizovými rezervami, zaměstnaneckými penzijními fondy nebo mohou být držena pro účely investic obecně.

Držba finančních aktiv nesouvisejících s měnovou politikou je nedílnou součástí činností, které centrální banky v Evropě vykonávají, a předcházela už zavedení eura. Při založení měnové unie se vlády rozhodly, že budou sdíleny pouze ty funkce a úkoly centrální banky, které jsou nezbytné pro provádění jednotné měnové politiky pro celou eurozónu. Zároveň rozhodly, že NCB budou nadále nezávislými institucemi, které mohou pokračovat v plnění vnitrostátních úkolů, pokud nejsou v rozporu s jednotnou měnovou politikou.

Jinými slovy: národní centrální banky jsou finančně nezávislé instituce a plní měnověpolitické úkoly související s primární úlohou Eurosystému v oblasti udržování cenové stability a také vnitrostátní úkoly. ANFA vznikla s cílem stanovit úhrnný limit celkového čistého objemu finančních aktiv, která souvisejí s vnitrostátními úkoly odlišnými od úkolů měnové politiky, tak aby s ní nebyly v rozporu.

Jak ANFA funguje?

Proč národní centrální banky (NCB) drží finanční aktiva, která nesouvisejí s měnovou politikou?

Každá centrální banka drží aktiva, která s měnovou politikou nesouvisejí. V eurozóně provádí pro všech 19 členských států měnovou politiku centrálně Rada guvernérů ECB. Při vzniku Hospodářské a měnové unie vlády stanovily v evropské smlouvě, že úkoly související s měnovou politikou budou převedeny na evropskou úroveň. Národní centrální banky mohly a mohou nad rámec měnové politiky plnit vnitrostátní úkoly. Tato zásada je zakotvena v článku 14.4 Statutu ESCB a ECB. V praxi to znamená, že NCB drží v současnosti aktiva, která nesouvisejí s měnovou politikou nebo s prováděním devizových operací Eurosystému, jako jsou zlato a devizové rezervy, investiční portfolia (např. pro penzijní fondy zaměstnanců) a aktiva držená jako opačné pozice k vkladům od klientů (např. zahraničních centrálních bank nebo vlád). Současně drží NCB také závazky, které nesouvisejí s měnovou politikou, včetně výše uvedených vkladů od zahraničních centrálních bank nebo vlád. NCB mohou plnit tyto vnitrostátní úkoly, pokud jejich jednání není v rozporu s cíli a úkoly Evropského systému centrálních bank (ESCB) a především s měnovou politikou. Obdobně drží ECB portfolio vlastních zdrojů souvisejících s jejím základním kapitálem a účetní rezervou i portfolio penzijních fondů zaměstnanců.

NCB držely výše uvedená portfolia již před vstupem do Eurosystému a jejich výnosy přispívají k finančním příjmům NCB. Při vytvoření eurozóny bylo konstatováno, že tato portfolia budou přispívat k uspokojení poptávky bankovního systému eurozóny po likviditě, neboť budou zohledněna při nastavení měnověpolitických operací. Z hlediska měnové politiky nebylo považováno za problém, že budou tato portfolia nadále spravována národními centrálními bankami mimo měnovou politiku a že by mohla časem růst stejným (nebo pomalejším) tempem než poptávka po bankovkách a povinné minimální rezervy bankovního systému. Rada guvernérů také zvažovala situaci, že pokud by neměnověpolitická portfolia bez neměnověpolitických závazků měla po delší období růst rychleji než poptávka po likviditě, pak by to pro měnovou politiku mohlo být riziko. ANFA vznikla, aby tento růst řídila a omezovala.

Co jsou to čistá finanční aktiva (NFA)?

V rozvaze centrální banky jsou aktiva, která nesouvisejí přímo s měnovou politikou. Na druhé straně rozvahy, straně pasiv, jsou určité závazky, které rovněž přímo nesouvisejí s měnovou politikou. Rozdíl mezi těmito dvěma pozicemi je definován jako čistá finanční aktiva neboli NFA (net financial assets). Tento koncept je znázorněn níže prostřednictvím týdenní rozvahy Eurosystému k 18. říjnu 2019, která je zveřejněna na internetových stránkách ECB. Přesná definice je uvedena v příloze I dohody ANFA.

Ze znázornění je vidět, že součástí ANFA je na straně aktiv součet rozvahových položek 1 až 4, 5.6, 6, 7.2, 8 a 9. Na straně pasiv jsou součástí ANFA položky 2.5 a 3 až 12. Pokud odečtete součet těchto závazků od součtu uvedených aktiv (tj. příslušné části níže označené oranžovou barvou), výsledkem budou čistá finanční aktiva Eurosystému.

Jaká je hodnota čistých finančních aktiv Eurosystému?

Po pokračujícím poklesu od roku 2014 dosahovala čistá finanční aktiva Eurosystému na konci října 2019 úrovně -186 mld. EUR. Tato záporná hodnota je způsobena především růstem na straně závazků v rozvaze Eurosystému, který více než kompenzuje příslušný kladný vývoj na straně aktiv, jak je vysvětleno výše. Pro srovnání – bankovky a požadavky na minimální rezervy rostly od roku 2002 průměrným tempem 6,4 % ročně.

Vývoj NFA v porovnání s bankovkami a povinnými minimálními rezervami (mil. EUR)

Co je to ANFA?

ANFA znamená dohoda o čistých finančních aktivech (v angličtině Agreement on Net Financial Assets). Jedná se o dohodu mezi NCB zemí eurozóny a ECB, které společně tvoří Eurosystém. Dohoda stanovuje pravidla pro výpočet limitů držených aktiv souvisejících s vnitrostátními úkoly NCB.

Proč je nutné omezovat objem NFA?

ANFA omezuje objem NFA, která mohou NCB držet. Je to nezbytné k tomu, aby Rada guvernérů ECB měla plnou kontrolu nad objemem rozvahy Eurosystému a mohla tak účinně provádět měnovou politiku. Před krizí bylo možné nejúčinněji zajistit provádění měnové politiky tím, že banky musely o likviditu žádat Eurosystém. Základem provádění měnové politiky byl nedostatek likvidity vůči Eurosystému, někdy označovaný jako „schodek likvidity“. Tento schodek likvidity chránila ANFA. S nástupem finanční krize vyvstala potřeba bankám poskytovat více likvidity, než skutečně potřebovaly k tomu, aby splňovaly povinné minimální rezervy. Namísto fungování se schodkem likvidity funguje nyní bankovní systém s jejím přebytkem. V tomto prostředí už ANFA dále nechrání schodek likvidity, ale zajišťuje, aby přebytečná likvidita nepřekročila úroveň, kterou Rada guvernérů vnímá jako odpovídající jejímu nastavení měnové politiky.

Znamená ANFA skutečně povolení národním centrálním bankám tisknout tolik peněz, kolik potřebují?

Ne, právě naopak. ANFA stanovuje maximální limit čistých finančních aktiv, která NCB může mít, aby zajistila, že změny v jejích finančních aktivech a závazcích nesouvisejících s měnovou politikou nebudou v rozporu s měnovou politikou Eurosystému.

Co ovlivňuje maximální objem NFA podle ANFA?

Rostoucí celková hodnota bankovek v oběhu a objem minimálních povinných rezerv, které banky musí držet u centrální banky, vytvářejí potřebu likvidity, která je uspokojována měnověpolitickými operacemi Eurosystému a čistými finančními aktivy NCB. Stanovením minimálního objemu pro měnověpolitické operace je horní limit pro čistá finanční aktiva NCB stanoven jako zbytek. Je-li cílem Rady guvernérů přebytek likvidity, ANFA omezuje čistá finanční aktiva NCB, aby tento přebytek likvidity nepřekročil určitou úroveň.

Proč ANFA omezuje čistá finanční aktiva NCB, a nikoli hrubá finanční aktiva?

Každé aktivum na rozvaze centrální banky vytváří peníze centrální banky, neboli likviditu. Každý závazek na její rozvaze likviditu odčerpává. Započítáním všech aktiv nesouvisejících s měnovou politikou vůči všem závazkům nesouvisejícím s měnovou politikou se poměřuje celková likvidita vytvořená neměnověpolitickými operacemi centrální banky. K účinnému provádění měnové politiky je objem likvidity vytvářený neměnověpolitickými operacemi NCB omezen. K řízení dopadu na likviditní pozici operací NCB jsou limity stanoveny tedy pro čistá, a nikoli hrubá finanční aktiva.

Jak se maximální objem NFA vypočítává?

Rada guvernérů každoročně stanovuje nezbytné měnověpolitické parametry. Rozhoduje o odpovídající úrovni likvidity Eurosystému. Rovněž stanovuje sazbu minimálních rezerv a určuje velikost přímých měnověpolitických portfolií pro dosažení nejúčinnějšího provádění své měnové politiky. Dále Rada guvernérů zohledňuje změny objemu bankovek v oběhu. Nový maximální objem úhrnných NFA Eurosystému je tedy zbytkem.

Jak je maximální výše NFA Eurosystému rozdělena mezi NCB?

Jakmile je určen celoplošný strop pro NFA v Eurosystému, je rozdělen mezi NCB podle jejich podílu na základním kapitálu ECB, také s přihlédnutím k dřívější výchozí pozici NCB, – tak jsou stanoveny podíly NCB na NFA pro následující rok. Pokud některá z NCB nehodlá svůj podíl využít v plném rozsahu, ANFA počítá s dočasným přerozdělením nevyužitého podílu mezi ostatní NCB, pokud by si přály mít k dispozici vyšší strop NFA. Tato realokace by opět byla v souladu s podíly na základním kapitálu ECB. V rámci realokace jsou stanoveny stropy čistých finančních aktiv NCB. Čistá finanční aktiva NCB musí v ročním průměru zůstat pod jejich stropy NFA. Nastavení se provádí jednou za rok.

Jaký je dopad výjimek?

Mohou ovlivnit rozdělení maximálního objemu NFA v Eurosystému. Výjimky ale nezvyšují samotnou maximální částku, která určuje strop celkových čistých finančních aktiv NCB Eurosystému.

Výjimky definují minimální objem NFA, který každá z NCB může držet. Jinými slovy: každá z NCB má právo držet určitý podíl na maximálním objemu NFA Eurosystému (na základě podílu dané NCB na základním kapitálu ECB), přičemž objem odpovídající výjimce je minimální podíl příslušné NCB (ten může být vyšší než objem vypočtený podle jejího podílu na základním kapitálu ECB). Pokud některé NCB drží NFA odpovídající jejich výjimkám, které převyšují jejich kapitálové podíly, objem NFA, který zbývající NCB smí držet, bude snížen tak, aby maximální objem NFA Eurosystému nebyl nikdy překročen.

Jsou tři druhy výjimek:

  1. Historická výjimka (vymezená v příloze III ANFA) zajišťuje, že NCB nemusejí snížit svá NFA pod úroveň, která souvisí s jejich dřívější výchozí pozicí.
  2. Výjimka vázaná na určitá aktiva (definovaná v úzkých položkách přílohy IV ANFA), která NCB nemůže snadno prodat z důvodu smluvních nebo jiných omezení – např. zlaté rezervy centrální banky z důvodu dohody centrálních bank o zlatě.
  3. Dynamická výjimka upravuje historickou výjimku malých NCB v čase poměrně k růstu nebo poklesu maximálních NFA Eurosystému.

Ze všech tří výjimek se uplatňuje pouze největší z nich.

Co se stane, pokud jedna nebo několik NCB neinvestují nic nebo investují méně, než je maximální částka, která jim byla původně přidělena? Mohou postoupit zbývající objem ostatním?

Pokud si některé NCB přejí mít v držení méně, než jsou jejich podíly, zatímco další si přejí držet více, pak bude nevyužitá část přerozdělena prostřednictvím centrálního mechanismu definovaného v ANFA. Přerozdělení je součástí ročního nastavení stropů NFA. Přerozdělení nevyužitého objemu je dočasné a bude přepočteno při nastavení v následujícím roce. Přerozdělení nemá žádný vliv na úhrnný objem maxima NFA v držení všech NCB zemí eurozóny dohromady. Ten určují měnověpolitická rozhodnutí Rady guvernérů.

Proč některé NCB své „kvóty“ využijí a jiné nikoli?

To záleží na institucionálních preferencích. Některé jurisdikce mají určitá zákonná omezení neměnověpolitických investic prováděných NCB, jiné podléhají zákonným ustanovením, které ukládají NCB zohledňovat zájmy svých akcionářů, jakmile splní své měnověpolitické úkoly. Některé NCB také mají na straně pasiv velké vklady klientů nebo jejich vlády, což ovlivňuje jejich neměnověpolitické portfolio.

Je zde také historický důvod: před zavedením eura v roce 1999 držela řada evropských centrálních bank poměrně velké devizové rezervy s cílem řídit své směnné kurzy, a to především vůči německé marce. Byla to situace srovnatelná se vstupem členských států EU do eurozóny po roce 1999, kdy NCB rovněž držely značný objem devizových rezerv k řízení svých směnných kurzů vůči euru před vstupem do Eurosystému. Rozdílné výchozí pozice NCB vysvětlují značné rozdíly ve složení jejich rozvah. Tyto rozdíly přetrvávají v některých případech i řadu let po přistoupení jejich zemí k eurozóně.

Co se stane, pokud některá z NCB překročí strop NFA?

Poky by některá z NCB strop NFA soustavně překračovala, mohlo by to ovlivnit provádění měnové politiky. Z tohoto důvodu ECB každoročně sleduje, zda národní centrální banky ANFA dodržují. Je-li to nezbytné, prostřednictvím článku 14.4 Statutu ESCB a ECB může Rada guvernérů zakázat, vymezit nebo omezit operace prováděné NCB mimo měnovou politiku, pokud jsou takové operace v rozporu s cíli a úkoly ESCB včetně měnové politiky Eurosystému. K neoprávněnému odchýlení od stropů NFA zatím nikdy nedošlo.

Odchylka je oprávněná, pokud je např. způsobena mezinárodními závazky vůči MMF nebo poskytnutím nouzové pomoci NCB v oblasti likvidity (ELA) jejímu bankovnímu systému (ELA je podle definice v ANFA součástí NFA). Pokud k tomu dojde, NCB musí co možná nejdříve snížit svá NFA, aby ANFA opět dodržovala. Má na to jeden rok, pokud k porušení došlo z důvodu čerpání ze strany MMF.

Co se stane, pokud celkový objem NFA všech NCB zůstane pod úrovní vypočtené maximální částky?

Obecně to není problém, pokud NFA zůstávají pod vypočtenou maximální úrovní. K tomu teď fakticky dochází. Objem NFA se od roku 2014 zmenšil, zatímco objem bankovek v oběhu nadále roste. To znamená, že potřeba likvidity v celé eurozóně vytvářená bankovkami v oběhu je vyšší než efekt dodání likvidity vytvářený NFA Eurosystému. Namísto toho je potřeba likvidity uspokojována pomocí měnověpolitických nástrojů – buď pravidelnými refinančními operacemi Eurosystému, nebo strukturálními operacemi, jako jsou měnověpolitické přímé nákupy nebo strukturální reverzní operace.

Co se stane, pokud je celkový objem NFA větší než vypočtené maximum?

K tomu nikdy nedošlo a je velmi nepravděpodobné, že to nastane. ANFA je jednomyslná dohoda mezi příslušnými NCB a ECB a všechny její strany se zavázaly ji dodržovat. Navíc riziko, že celkový objem NFA by byl příliš vysoký, se dále snižuje používáním konzervativních předpokladů při určování stropů NFA. To znamená, že i kdyby byla NFA větší, než je maximum, a následně by měnověpolitické operace Eurosystému byly menší, než se původně zamýšlelo, požadovaná strukturální likvidita by pravděpodobně stále existovala. Měnověpolitické operace mohou být v takovém případě menší, než je žádoucí k účinnému provádění měnové politiky, ale situace by v krátkodobém horizontu nebyla akutní a ECB by přijala nápravné opatření. Je-li třeba nápravné opatření, Rada guvernérů má k dispozici různé nástroje, aby zajistila dostatečný objem měnověpolitických operací. Pokud jde například o velikost refinančních operací, může Rada guvernérů použít operace na absorpci likvidity nebo zvýšit povinné minimální rezervy.

Co se stane, pokud se další faktory, např. bankovky, budou vyvíjet jinak, než se očekávalo?

Roční nastavení ANFA je založeno na konzervativních předpokladech. Stropy NFA tak obsahují dostatečnou rezervu na řešení neočekávaných změn. Např. při nastavení stropů na následující rok se předpokládá, že hodnota bankovek v oběhu zůstane na průměrné úrovni dosažené během třetího čtvrtletí běžného roku.

Za jakých okolností by NFA mohla být v rozporu s měnovou politikou?

ANFA byla přijata, aby NFA nenarušovala měnovou politiku. Pokud by objem NFA přesto překročil celkové maximum, mohlo by to znamenat, že měnověpolitické operace mohou být příliš malé na to, aby umožňovaly účinné provádění měnové politiky (jak již bylo uvedeno výše).

Důležité je kromě objemu NFA také jejich složení. Pokud se např. jednotlivé měnověpolitické a neměnověpolitické operace vykompenzují (např. nákup cenného papíru a jeho prodej), může to vysílat rozporuplné signály o měnověpolitických záměrech Eurosystému nebo snížit účinnost měnové politiky. Dalším příkladem jsou transakce centrální banky v cizích měnách, které mohou ovlivnit směnné kurzy nebo být chybně vykládány jak devizové intervence. Aby tyto případy nenarušovaly měnovou politiku, přijala ECB opatření, která ANFA doplňují – obecné zásady ECB o operacích správy domácích aktiv a pasiv prováděných národními centrálními bankami (přepracované znění) (ECB/2019/7) a rozhodnutí ECB o programu nákupu aktiv veřejného sektoru na sekundárních trzích (ECB/2015/10). Zatímco obecné zásady například řídí čistý likviditní vliv operací NCB, rozhodnutí omezuje mimo jiné objem konkrétního cenného papíru způsobilého pro program nákupu aktiv veřejného sektoru, jenž je držen ve všech portfoliích centrálních bank Eurosystému.

Jak zajišťujete, aby investiční operace neovlivňovaly nastavení měnové politiky?

Jak již bylo vysvětleno výše, ANFA stanovuje maximální objem čistých finančních aktiv NCB. Současně tímto omezuje likviditní efekt z neměnověpolitických operací prováděných NCB. Za druhé, NCB a ECB ve svých neměnověpolitických transakcích vystupují jako institucionální investoři. Když NCB nakupují pro neměnověpolitická portfolia, dodržují podobná kritéria jako ostatní institucionální investoři a hodnotí svá rozhodnutí odděleně od měnové politiky. Musí dodržovat pravidla stanovená v ANFA a další příslušné obecné zásady. ECB je pravidelně informována o 1) neměnověpolitických operacích NCB, z nichž některé podléhají předchozímu souhlasu ECB, 2) jejich aktivech a závazcích a 3) jejich očekávaných a skutečných NFA. ECB může přijmout nápravné opatření, pokud jsou oznámené neměnověpolitické transakce v rozporu s nastavením měnové politiky, V neposlední řadě může Rada guvernérů přijmout specifická opatření, která jsou pro NCB závazná.

Proč jsou aktiva a závazky NCB, které nesouvisejí s měnovou politikou, drženy „v tajnosti“?

Aktiva a závazky NCB, které nesouvisejí s měnovou politikou, jsou zveřejňovány v souladu s vnitrostátními a evropskými pravidly. Podle těchto pravidel se NCB rozhodují, zda informace o svých neměnověpolitických aktivech a závazcích, včetně složení neměnověpolitických portfolií, zveřejní. Většina NCB zveřejňuje dodatečné údaje ve výročních zprávách nebo v dalších publikacích a na svých internetových stránkách, kde např. uvádějí členění svých aktiv na veřejný a neveřejný dluh. Stejně jako ostatní investoři neposkytují ani NCB informace, které by mohly umožňovat jiným subjektům zasahovat do jejich budoucího investičního jednání.

Eurosystém nemá mandát k tomu, aby poskytoval údaje o skladbě neměnověpolitických aktiv a závazků NCB.

Co zajišťuje, aby neměnověpolitická portfolia nebyla zneužívána k provádění zakázaného měnového financování?

ECB odpovídá za sledování, zda centrální banky ESCB zákaz měnového financování dodržují, jak je uvedeno ve Statutu Evropského systému centrálních bank a ECB. Tuto otázku neřeší ANFA, která se týká pouze požadované strukturální likvidity pro provádění měnové politiky a jako taková definuje objem NFA. ANFA se ani nezabývá složením neměnověpolitických aktiv a závazků nebo způsobem jejich nabývání.

Pro účely sledování, zda je zákaz měnového financování dodržován, jsou národní centrální banky ESCB povinny informovat ECB o svých aktivech a ECB zajišťuje, aby nefinancovaly vlády nákupem jejich dluhů na primárním trhu. ECB rovněž sleduje nákupy na sekundárním trhu. Výsledky těchto kontrol a hodnocení jsou zveřejňovány ve výročních zprávách ECB.

Co se stane, jsou-li tato pravidla o zákazu měnového financování porušena?

To neupravuje ANFA, ale články 123 a 124 Smlouvy o fungování Evropské unie (tj. evropské právní předpisy na nejvyšší úrovni). Rada guvernérů ECB stanovila pravidla pro veškeré investiční operace NCB tak, aby zákaz měnového financování neporušovaly. Nákupy vládního dluhu na primárním trhu jsou zakázány a své transakce na sekundárním trhu musí NCB hlásit. ECB sleduje dodržování zákazu měnového financování a o výsledcích svého sledování informuje ve výročních zprávách ECB.

Aktualizace: Tato vysvětlující stránka byla aktualizována 15. listopadu 2019, aby odrážela pravidelný přezkum ANFA v roce 2019. ANFA je revidována alespoň každých pět let.