Možnosti vyhledávání
Home Média ECB vysvětluje Výzkum a publikace Statistika Měnová politika Euro Platební systémy a trhy Kariéra
Návrhy
Třídit podle

Pět věcí, které byste měli vědět o Maastrichtské smlouvě

15. února 2017 (Aktualizováno 1. února 2020)

Smlouva položila základy Evropské unie, jak ji známe dnes

Maastrichtská smlouva, oficiálně Smlouva o Evropské unii, položila základy Evropské unie, jak ji známe dnes.

Byla výsledkem několika let vyjednávání mezi vládami a podepsána byla v nizozemském městě Maastricht, které leží u hranic s Belgií a Německem. Těchto pět věcí byste měli o Smlouvě vědět:

1.

Založila Evropskou unii

Větší míra spolupráce

Maastrichtská smlouva výrazně rozšířila spolupráci mezi evropskými zeměmi v řadě nových oblastí:

Evropské občanství

Smlouva zavedla „evropské občanství“, které občanům umožňuje pobývat v jakémkoliv členském státě a volně se mezi nimi pohybovat.

Jednotná zahraniční a bezpečnostní politika

Smlouva ustavila jednotnou zahraniční a bezpečnostní politiku s cílem „chránit společné hodnoty, základní zájmy a nezávislost Unie“.

Spravedlnost a vnitřní věci

Smlouva zavedla těsnou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí s cílem zajistit bezpečnost evropských občanů.

2.

Podepsalo ji 12 zemí

Smlouvu podepsali 7. února 1992 představitelé 12 zemí

Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko a Spojené království

Smlouvu následně ratifikovaly parlamenty jednotlivých zemí, v některých případech se konalo referendum. Maastrichtská smlouva oficiálně vstoupila v platnost dne 1. listopadu 1993, čímž oficiálně vznikla Evropská unie.

Od té doby vstoupilo do EU* a přijalo pravidla stanovená v Maastrichtské smlouvě nebo ve smlouvách, které následovaly později, dalších 16 zemí.

*Po odchodu Spojeného království z EU má nyní Unie 27 členských států.

3.

Položila základy eura

Jednotná měna Evropanů

Maastrichtská smlouva vytvořila podmínky pro zavedení jednotné evropské měny – eura. Smlouva také založila Evropskou centrální banku (ECB) a Evropský systém centrálních bank a popisuje jejich cíle. Prvořadým cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu, tzn. zajišťovat hodnotu eura.

Přijetím smlouvy se završilo několik desetiletí diskuzí o prohloubení hospodářské spolupráce v Evropě. Čelní evropští představitelé myšlenku zavedení jednotné měny znovu otevřeli v roce 1986 a v roce 1989 se zavázali k přechodnému procesu ve třech etapách.

Maastrichtská smlouva formálně stanovila tyto etapy:

1. etapa (1. 7. 1990 – 31. 12. 1993)

Zavedení volného pohybu kapitálu mezi členskými státy

2. etapa (1. 1. 1994 – 31. 12. 1998)

Těsnější spolupráce mezi národními centrálními bankami a větší sladění hospodářských politik členských států

3. etapa (1. 1. 1999 – dodnes)

Postupné zavádění eura společně s prováděním jednotné měnové politiky, za kterou odpovídá ECB

4.

Zavedla kritéria přijetí eura, která musí země splňovat

Stanovila také pravidla fungování eura v praxi. K nim patřila i pravidla určující, co musí země učinit, než vstoupí do eurozóny.

Účelem těchto konkrétních pravidel, nazývaných někdy maastrichtská kritéria nebo kritéria konvergence, je udržení cenové stability v eurozóně i poté, co měnu přijmou nové země.

Pravidla zajišťují, aby přistupující země byly stabilní v těchto oblastech:

Inflace

Průměrná míra inflace v zemi měřená v průběhu jednoho sledovaného roku by neměla překročit o více než 1,5 procentního bodu míru inflace tří členských států EU, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků.

Úroveň veřejného dluhu

Roční fiskální schodek země by neměl překročit 3 % hrubého domácího produktu (HDP) a její celkový vládní dluh by neměl překročit 60 % HDP.

Úrokové sazby

Dlouhodobá úroková sazba v zemi by neměla v průběhu jednoho sledovaného roku překročit o více než 2 procentní body úrokovou sazbu tří členských států, které dosáhly v této oblasti nejlepších výsledků.

Směnný kurz

Země musí zachovat stabilní směnný kurz, tzn. že se směnný kurz měny drží ve fluktuačním rozpětí stanoveném mechanismem směnných kurzů (ERM II) po dobu alespoň dvou předchozích let.

5.

Znamenala obrovský skok vpřed v oblasti evropské integrace

Sbližování Evropy

Od podpisu Maastrichtské smlouvy dochází k sbližování evropských zemí, i když některé oblasti politiky, například hospodářská a fiskální politika, zůstávají na vnitrostátní úrovni. Čelní evropští představitelé se dohodli na dalších krocích vedoucích k hlubší integraci mezi evropskými státy, např.:

Pakt o stabilitě a růstu

V roce 1997 byl dohodnut Pakt o stabilitě a růstu s cílem zajistit, aby země dodržovaly zdravou rozpočtovou politiku.

Evropský mechanismus stability

Byl vytvořen Evropský mechanismus stability, který poskytuje finanční pomoc zemím eurozóny, jež mají nebo jimž hrozí vážné finanční problémy.

Bankovní unie

Po finanční krizi vznikl jednotný mechanismus dohledu a Jednotný výbor pro řešení krizí s cílem posílit bezpečnost evropského bankovního systému a prohloubit finanční integraci a stabilitu.

Dnes výhody evropské spolupráce využívá více než 440 mil. občanů z 27 členských států.

Od odsouhlasení plánu na jeho zavedení se euro stalo druhou nejobchodovanější světovou měnou a je součástí každodenního života 340 mil. občanů v 19 zemích.