Martin Elsaesser
Architekt, jenž stál u zrodu Grossmarkthalle
Architektonickým tvůrcem tržnice Grossmarkthalle byl Martin Elsaesser, někdejší ředitel úřadu územního plánování města Frankfurt. Tato tržnice, postavená v letech 1926 až 1928, je pravděpodobně jeho nejdůležitější stavbou. V tehdejší době představovala největší komplex budov ve městě a zároveň největší samonosnou železobetonovou stavbu na světě. Frankfurt se stal metropolí v době, kdy byl jeho starostou Ludwig Landmann. V roce 1925 jmenoval Landmann Elsaessera ředitelem úřadu územního plánování města Frankfurt. Elsaesser byl v této době zodpovědný za stavbu různých veřejných objektů, například budovy školy Pestalozzi v Seckbachu, základní školy v Römerstadtu, psychiatrické kliniky v Niederradu a krytého bazénu ve Fechenheimu. Žádná jiná budova však v době svého vzniku nepředstavovala větší symbol frankfurtského rozvoje než tržnice Grossmarkthalle.
Životopis
Vzdělání a počátky profesní dráhy
Martin Elsaesser se narodil v roce 1884 v Tübingenu. V letech 1901–1906 studoval architekturu na Technické univerzitě v Mnichově pod vedením Friedricha von Thiersche a na Technické univerzitě ve Stuttgartu pod vedením Theodora Fischera. V roce 1905 zvítězil v architektonické soutěži o nejlepší návrh luteránského kostela v Baden-Badenu a začal pracovat jako architekt. V letech 1906 až 1908 pracoval jako asistent Theodora Fischera v Mnichově a v letech 1911 až 1913 jako asistent profesora Paula Bonatze na Technické univerzitě ve Stuttgartu. V letech 1912–1920 zde rovněž působil jako profesor vyučující stavební architekturu, středověkou architekturu a typologii staveb.
Vrchol kariéry
V letech 1920 až 1925 zastával Elsaesser pozici ředitele Školy umění a řemesel v Kolíně nad Rýnem, později známé pod názvem Kölner Werkschulen. V roce 1925 jej starosta Ludwig Landmann jmenoval ředitelem úřadu územního plánování města Frankfurt.
Národně socialistické Německo
Elsaesser působil v této pozici až do roku 1932. Posléze se odstěhoval do Mnichova, kde nadále pracoval jako architekt. V letech 1937 až 1945 žil v Berlíně. V národně socialistickém Německu nezískal žádné stavební zakázky, nicméně se podílel na několika různých projektech v Turecku, včetně výstavby sídla Sümerbank v Ankaře.
Poválečné období
V roce 1945 se přestěhoval z Berlína zpět do Stuttgartu a doufal, že bude pověřen stavebně-rekonstrukčními pracemi. Přestože sám vydal řadu významných textů o městské architektuře, žádné stavební zakázky se mu nepodařilo získat. V roce 1948 tedy přijal dočasné náhradní místo řádného profesora designu na Technické univerzitě v Mnichově, kde setrval až do svého odchodu do důchodu v roce 1955.
Zemřel ve Stuttgartu v roce 1957.