STANOVISKO EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY

ze dne 12. července 2018

k návrhu nařízení o minimálním krytí ztrát z nevýkonných expozic

(CON/2018/32)

(2019/C 79/01)

Úvod a právní základ

Evropská centrální banka (ECB) obdržela dne 20. dubna 2018 žádost Evropského parlamentu a dne 24. dubna 2018 žádost Rady Evropské unie o stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o minimální krytí ztrát z nevýkonných expozic (1) (dále jen „navrhované nařízení“).

Pravomoc ECB zaujmout stanovisko je založena na čl. 127 odst. 4 první odrážce a na čl. 282 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť navrhované nařízení obsahuje ustanovení, která se týkají oblasti působnosti ECB, včetně úkolů Evropského systému centrálních bank přispívat k řádnému provádění opatření, která přijímají příslušné orgány v oblasti stability finančního systému, jak je uvedeno v čl. 127 odst. 5 Smlouvy, a úkolů, které jsou svěřeny ECB na základě čl. 127 odst. 6 Smlouvy a které se týkají politik, jež se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi. V souladu s čl. 17.5 první větou jednacího řádu Evropské centrální banky přijala toto stanovisko Rada guvernérů.

1.   Obecné připomínky

ECB podporuje navrhované nařízení, které je součástí souboru opatření Evropské komise, jejichž cílem je řešit problematiku nevýkonných expozic v Unii. Tato opatření vznikla v návaznosti na přijetí komplexního Akčního plánu pro řešení úvěrů v selhání v Evropě (2), jejž schválila Rada dne 11. července 2017. Navrhované nařízení by mělo řešit možná rizika vyplývající z nahromadění nevýkonných expozic s nedostatečnými rezervami v budoucnosti. Navrhované nařízení je též důležitou součástí úsilí Unie o další snížení rizik v bankovním systému. Řešení vysoké úrovně nevýkonných expozic je z řady důvodů jednou z priorit ECB v oblasti dohledu od vzniku jednotného mechanismu dohledu (3). Zaprvé, nevýkonné expozice zatěžují rozvahy bank a omezují jejich zisky. Zadruhé, tyto expozice mají rušivý dopad na banky a odčerpávají jejich zdroje. Zatřetí, nevýkonné expozice oslabují důvěru investorů v banky. Z interní analýzy ECB kromě toho vyplývá, že banky s velkým objemem nevýkonných expozic v posledních letech soustavně poskytují menší množství úvěrů než banky s lepší úvěrovou kvalitou, a poskytují tak méně podpory podnikům a domácnostem a hospodářství obecně (4). Velký objem nevýkonných expozic navíc představuje problém z makroobezřetnostního hlediska a má obvykle dopad na celou ekonomiku.

Je třeba uvést, že navrhované nařízení se nedotkne nevýkonných expozic vzniklých před 14. březnem 2018, a neřeší tak v souladu se závěry Evropské rady o Akčním plánu pro řešení úvěrů v selhání v Evropě existující nevýkonné expozice.

ECB vítá, že navrhované nařízení vyjasňuje, že obezřetnostní jištění pro nevýkonné expozice, které se navrhovaným nařízením zavádí, nebrání příslušným orgánům ve výkonu jejich dohledových pravomocí v souladu s platnými právními předpisy. ECB konkrétně může v jednotlivých případech rozhodnout, že i přes uplatnění tohoto obezřetnostního jištění nejsou nevýkonné expozice konkrétní instituce dostatečně kryty a může využít svých dohledových pravomocí v rámci pilíře 2 (5).

2.   Konkrétní připomínky

2.1   Definice nevýkonné expozice

Pro účely minimálního krytí ztrát zavádí navrhované nařízení definici nevýkonné expozice do nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (6). Tato definice je založena na pojmu nevýkonné expozice, který je uveden v prováděcím nařízení Komise (EU) č. 680/2014 (7) a který se uplatňuje pro účely podávání zpráv orgánům dohledu. ECB v této souvislosti vítá, že definice nevýkonné expozice zahrnuje všechny druhy nevýkonných expozic, zejména retailové expozice.

2.2   Výpočet požadavku na minimální krytí

ECB vítá jednoduchost požadavku na minimální krytí, který je v zásadě založen na počtu let, které uplynuly od okamžiku, kdy byla expozice klasifikována jako nevýkonná, a na tom, zda se jednalo o zajištěnou expozici. Díky této jednoduchosti bude úsilí bank a orgánů dohledu v souvislosti s dodržováním tohoto požadavku zachováno na zvládnutelné úrovni, přičemž se současně spravedlivým a vyváženým způsobem důsledně řeší problematika nezajištěných nevýkonných expozic.

Aby mohly instituce stanovit příslušnou výši nedostatečného krytí u nevýkonných expozic, jež má být odečtena od položek kmenového kapitálu tier 1, musí vynásobit své nevýkonné expozice příslušným koeficientem uvedeným v navrhovaném nařízení. ECB podporuje kalibraci příslušných koeficientů podle navrhovaného nařízení. Konkrétně se uplatňuje 100 % krytí pro nezajištěné nevýkonné expozice od prvního dne druhého roku (pravděpodobně byl myšlen třetí rok) po klasifikaci expozice jako nevýkonné. Pro zajištěné nevýkonné expozice se uplatňuje 100 % krytí od prvního dne osmého roku (pravděpodobně byl myšlen devátý rok) po klasifikaci expozice jako nevýkonné, pokud je dlužník v prodlení více než 90 dnů.

Pokud jde o zajištěné expozice, úvěrové instituce by měly být schopny realizovat své zajištění úvěrového rizika „včas“ (8). Pokud zajištění nebylo realizováno po uplynutí několika let ode dne, kdy byla příslušná expozice klasifikována jako nevýkonná, je důvodné považovat toto zajištění za neúčinné a zacházet s příslušnou expozicí z obezřetnostního hlediska jako s nezajištěnou expozicí.

2.3   Požadavky na podávání zpráv pro účely dohledu

ECB vychází z toho, že příslušné požadavky na podávání zpráv pro účely dohledu stanovené v prováděcím nařízení (EU) č. 680/2014 budou změněny tak, že příslušné orgány budou moci sledovat, jak instituce dodržují navrhované nařízení. ECB vyzývá Komisi, aby zvážila, zda by se neměla do nařízení (EU) č. 575/2013 zavést povinnost zveřejňovat, jak instituce dodržují požadavek na minimální krytí.

2.4   Konzultace s ECB

ECB by chtěla Parlamentu a Radě připomenout, že dozná-li navrhované nařízení v průběhu legislativního procesu podstatných změn ve srovnání se zněním, ke kterému byla ECB konzultována, bude zapotřebí uskutečnit další konzultaci (9).

Konkrétní pozměňovací návrhy k těm ustanovením navrhovaného nařízení, která ECB doporučuje změnit, jsou uvedeny v samostatném technickém pracovním dokumentu včetně příslušného odůvodnění. Technický pracovní dokument je k dispozici v anglickém jazyce na internetových stránkách ECB.

(1)  COM(2018) 134 final.

(2)  K dispozici na internetových stránkách Rady www.consilium.europa.eu.

(3)  Viz projev Danièle Nouyové, předsedkyně Rady dohledu ECB, a Sharon Donneryové, předsedkyně skupiny na vysoké úrovni pro úvěry se selháním, s názvem „Introductory remarks to the public hearing on the draft addendum to the ECB guidance to banks on non-performing loans“, Frankfurt nad Mohanem, 30. září 2017, k dispozici na internetových stránkách ECB o bankovním dohledu www.bankingsupervision.europa.eu.

(4)  Viz „European banking supervision three years on“, uvítací projev Maria Draghiho, prezidenta ECB, na druhém fóru ECB o bankovním dohledu, Frankfurt nad Mohanem, 7. listopadu 2017, k dispozici na internetových stránkách ECB www.ecb.europa.eu.

(5)  Čl. 9 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63), stanoví, že: „Výlučně pro účely plnění úkolů, které jsou jí svěřeny čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 odst. 2, se ECB považuje podle okolností za příslušný orgán nebo pověřený orgán v zúčastněných členských státech ve smyslu příslušných právních předpisů Unie“. V této souvislosti viz články 97 a 104 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338), a článek 16 nařízení (EU) č. 1024/2013.

(6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).

(7)  Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 680/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o podávání zpráv institucí pro účely dohledu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (Úř. věst. L 191, 28.6.2014, s. 1).

(8)  Viz např. čl. 194 odst. 4 nařízení (EU) č. 575/2013.

(9)  Viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 1970, ACF Chemiefarma proti Komisi, věc 41/69, EU:C:1970:71, bod 3, rozsudek Soudního dvora ze dne 4. února 1982, Buyl a další proti Komisi, věc 817/79, EU:C:1982:36, bod 1, stanovisko generálního advokáta Fenellyho ze dne 20. března 1997, Parlament proti Radě, C-392/95, EU:C:1997:172, bod 15; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, Eurotunnel SA a další proti Seafrance, C-408/95, EU:C:1997:532, bod 46, rozsudek Soudního dvora ze dne 25. září 2003, Océ van der Grinten, C-58/01, EU:C:2003:495, body 100 a 102.