1.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 141/14

(1)

Pověření Evropské centrální banky (ECB) úkoly v oblasti dohledu na základě nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (1) představuje výzvu pro efektivnost a účinnost rozhodovacího procesu ECB vzhledem k vysokému počtu rozhodnutí, která je třeba v souvislosti s úkoly ECB v oblasti bankovního dohledu přijímat.

(2)

Podle čl. 13 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii jsou všechny orgány Unie povinny jednat v mezích působnosti svěřené jim Smlouvami a v souladu s postupy, podmínkami a cíli v nich stanovenými. Podle článku 9.3 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“) má ECB dva rozhodovací orgány, kterými jsou Rada guvernérů a Výkonná rada.

(3)

Článek 11.6 statutu ESCB stanoví, že Výkonná rada odpovídá za běžné záležitosti ECB. V této souvislosti se v článcích 10.1 a 10.2 jednacího řádu Evropské centrální banky (dále jen „jednací řád“), přijatého rozhodnutím ECB/2004/2 (2), stanoví, že všechny pracovní útvary ECB řídí Výkonná rada. Podle čl. 13m.1 jednacího řádu zahrnuje pravomoc Výkonné rady ve vztahu k vnitřní struktuře a zaměstnancům ECB úkoly v oblasti dohledu.

(4)

V souladu s článkem 25 nařízení (EU) č. 1024/2013 musí být úkoly, které jsou ECB svěřeny, prováděny, aniž jsou dotčeny její úkoly týkající se měnové politiky a odděleně od těchto a všech ostatních úkolů. Článek 25 dále stanoví, že zaměstnanci pověření plněním těchto úkolů musí být organizačně odděleni od zaměstnanců plnících jiné úkoly svěřené ECB a vztahují se na ně oddělené hierarchické linie. Toto organizační oddělení, podle něhož zaměstnanci zapojení do plnění úkolů svěřených ECB nařízením (EU) č. 1024/2013 podléhají předsedovi Rady dohledu, bylo provedeno rozhodnutím ECB/2014/39 (3).

(5)

Výkonná rada nemá rozhodovací pravomoc, pokud jde o rozhodnutí v oblasti dohledu. Na základě čl. 26 odst. 1 nařízení (EU) č. 1024/2013 byla zřízena Rada dohledu jako vnitřní orgán, který odpovídá za plánování a plnění úkolů svěřených ECB nařízením (EU) č. 1024/2013. Podle čl. 26 odst. 8 nařízení (EU) č. 1024/2013 Rada dohledu provádí přípravné práce týkající se úkolů v oblasti dohledu svěřených ECB a navrhuje Radě guvernérů konečné návrhy rozhodnutí, které jsou přijaty, pokud k nim Rada guvernérů nevznese námitku. Rada dohledu není rozhodovacím orgánem ECB v souladu s čl. 129 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a článkem 9.3 statutu ESCB.

(6)

Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že postup přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí může být s ohledem na značný počet rozhodnutí, které může být instituce povinna přijímat, nutný k tomu, aby tato instituce byla schopna plnit svou funkci. Soudní dvůr uznal, že zajištění toho, aby byl rozhodovací orgán schopen fungovat, odpovídá zásadě vlastní každému organizačnímu systému (4). Pravomoci, které byly orgánu svěřeny, proto zahrnují možnost delegovat při dodržení ustanovení SFEU některé z těchto pravomocí za podmínek, které tento orgán určí. Orgán Unie je proto oprávněn stanovit organizační opatření a opatření delegující pravomoci svým rozhodovacím instancím, pokud jsou tato opatření odůvodněná a v souladu se zásadou proporcionality.

(7)

Jako součást vnitřní organizace ECB a jejích rozhodovacích orgánů je zapotřebí obecné rámcové rozhodnutí o přenesení pravomocí. Právní nástroje, které mohou být přijímány na základě přenesené pravomoci, zahrnují rozhodnutí v oblasti dohledu ve smyslu čl. 2 odst. 26 nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17) (5) nebo pokyny související s úkoly v oblasti dohledu uvedené v čl. 17a.3 jednacího řádu. Toto obecné rámcové rozhodnutí by mělo upřesnit postup, který je třeba dodržet při přijímání určitých rozhodnutí v oblasti dohledu, a mělo by stanovit rozsah povinností Výkonné rady a každého vedoucího pracovního útvaru ECB, na něhož se rozhodovací pravomoc přenáší. Tímto obecným rámcovým rozhodnutím by neměl být dotčen výkon úkolů ECB v oblasti dohledu ani pravomoc Rady dohledu předkládat konečné návrhy rozhodnutí Radě guvernérů.

(8)

V této souvislosti by Rada Guvernérů měla přijímat rozhodnutí o přenesení pravomocí v souladu s tímto obecným rámcovým rozhodnutím a postupem neuplatnění námitek podle čl. 26 odst. 8 nařízení (EU) č. 1024/2013. To je v souladu s judikaturou Soudního dvora, podle níž musí být rozhodnutí o přenesení pravomoci přijato postupem, který by se uplatnil, pokud by měl konečné rozhodnutí přijmout orgán přenášející pravomoc. Rada dohledu může v souladu s čl. 26 odst. 8 nařízení (EU) č. 1024/2013 kdykoliv předložit Radě guvernérů předlohu konečného návrhu rozhodnutí, kterým navrhne zrušení či změnu konkrétního rozhodnutí o přenesení pravomoci. Tímto zrušením nebo změnou by nemělo být dotčeno žádné rozhodnutí v přenesené pravomoci, které bylo již přijato. Rozhodnutí o otázkách, které nespadají do působnosti rozhodnutí o přenesení pravomoci, musí být přijata v souladu s postupem neuplatnění námitek,

(1)

„právním nástrojem v oblasti dohledu“ se rozumí právní nástroj týkající se úkolů ECB v oblasti dohledu;

(2)

„rozhodnutím o přenesení pravomoci“ se rozumí rozhodnutí Rady guvernérů o přenesení rozhodovacích pravomocí ve vztahu k právním nástrojům v oblasti dohledu na vedoucí pracovních útvarů ECB;

(3)

„rozhodnutím o jmenování“ se rozumí rozhodnutí Výkonné rady jmenovat jednoho nebo více vedoucích pracovních útvarů ECB, kteří přijímají rozhodnutí na základě rozhodnutí o přenesení pravomoci;

(4)

„rozhodnutím v přenesené pravomoci“ se rozumí rozhodnutí ve vztahu k právním nástrojům v oblasti dohledu přijaté na základě přenesení rozhodovacích pravomocí.