EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52014AB0010

Stanovisko Evropské centrální banky ze dne 5. února 2014 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o mezibankovních poplatcích za platební transakce založené na kartách (CON/2014/10)

OJ C 193, 24.6.2014, p. 2–18 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

24.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 193/2


STANOVISKO EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY

ze dne 5. února 2014

k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o mezibankovních poplatcích za platební transakce založené na kartách

(CON/2014/10)

2014/C 193/02

Úvod a právní základ

Dne 31. října 2013 obdržela Evropská centrální banka (ECB) žádost Rady o stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o mezibankovních poplatcích za platební transakce založené na kartách (1) (dále jen „navrhované nařízení“).

Pravomoc ECB zaujmout stanovisko je založena na čl. 127 odst. 4 a čl. 282 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť navrhované nařízení obsahuje ustanovení, která se dotýkají úkolů Evropského systému centrálních bank (ESCB) podporovat plynulé fungování platebních systémů a přispívat k řádnému provádění opatření souvisejících se stabilitou finančního systému, na něž odkazuje čtvrtá odrážka čl. 127 odst. 2 a čl. 127 odst. 5 Smlouvy. V souladu s první větou čl. 17.5 jednacího řádu Evropské centrální banky přijala toto stanovisko Rada guvernérů.

Obecné připomínky

1.

Navrhované nařízení vymezuje jednotné technické a obchodní požadavky na transakce uskutečňované platebními kartami v rámci Evropské unie, kdy jsou poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce usazeni v Unii. Navrhované nařízení má dvě části. První část stanoví limity pro mezibankovní poplatky (2) za transakce uskutečňované spotřebitelskými debetními kartami maximálně ve výši 0,20 % z hodnoty transakce a limity pro mezibankovní poplatky za transakce uskutečňované spotřebitelskými kreditními kartami maximálně ve výši 0,30 % z hodnoty transakce, což platí pro tuzemské nebo přeshraniční (3) transakce po uplynutí různých přechodných období (4). Z požadavků obsažených v první části navrhovaného nařízení jsou vyňaty transakce uskutečňované platebními kartami pro komerční klientelu, transakce uskutečňované kartami, jež vydala třístranná schémata platebních karet, jakož i výběry hotovosti z bankomatů.

2.

Druhá část navrhovaného nařízení vymezuje obchodní pravidla a jiné technické požadavky, které se vztahují na všechny kategorie platebních transakcí založených na kartě. Nejvýznamnější je oddělení schémat platebních karet od zpracovatelů (5), změny v platnosti pravidla „Honour All Cards Rule“ (povinnosti přijímat všechny karty) (6) a zákaz pravidel bránících nebo zamezujících umístění více značek (co-badging) (7). Je zde rovněž nové pravidlo, které vyžaduje, aby se licence, které udělují schémata platebních karet pro účely jejich vydávání nebo akceptace, vztahovaly na celé území Unie, jakož i pravidla s cílem zvýšit transparentnost, pokud se týká poplatků účtovaných obchodníkům (zákaz používání jednotných poplatků), a pravidla o zákazu motivace spotřebitele v licenčních smlouvách (8). Jsou zde rovněž nová pravidla s cílem zvýšit transparentnost struktury poplatků, mezi něž se řadí zákaz pravidel, která obchodníkům nedovolují, aby o poplatcích, jež hradí akceptantům, informovali své zákazníky, jakož i požadavek, aby akceptující poskytovatelé platebních služeb alespoň jednou měsíčně obchodníkům předkládali výkazy poplatků účtovaných obchodníkům, v nichž budou specifikovány poplatky, které daný obchodník zaplatil v určitém měsíci za jednotlivé kategorie karet a jednotlivé značky při transakcích, při nichž akceptant poskytuje akceptační služby.

3.

ECB vítá skutečnost, že navrhované nařízení vymezuje jednotná unijní pravidla pro mezibankovní poplatky a rovněž jednotná obchodní pravidla a technické požadavky pro platební transakce založené na kartě. Návrhy jsou obecně v souladu se stávajícími stanovisky Eurosystému. Platební karty jsou nejrozšířenějším elektronickým platebním prostředkem pro maloobchodní nákupy, a představují tedy velkou část platebních transakcí v rámci Unie. Navzdory této skutečnosti jsou mezibankovní poplatky v současné době ve velké míře neregulovány, a v členských státech se proto velmi liší. Zavedení jednotných pravidel by mělo přispět k dokončení vnitřního trhu plateb a podpořit zavedení jednotné oblasti pro platby v eurech (Single Euro Payments Area - SEPA). Jelikož nová pravidla významně souvisejí s hospodářskou soutěží, měla by rovněž snížit roztříštění trhu a vytvořit rovné podmínky, což stávajícím účastníkům usnadní účast v hospodářské soutěži a novým poskytovatelům usnadní vstoupit na trh platebních karet, a celkově tedy povede ke zvýšení účinnosti a častějšímu používání elektronických platebních prostředků.

Konkrétní připomínky

1.   Definice pojmů

Definice v navrhovaném nařízení (9) byly do určité míry, avšak ne zcela, uvedeny do souladu s definicemi obsaženými v návrhu druhé směrnice o platebních službách (dále jen „navrhovaná druhá směrnice o platebních službách“) (10) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 (11). Podobné definice pojmů, které se vyskytují v úzce souvisejících právních předpisech Unie, jsou vhodné v zájmu zamezení jejich nesprávného pochopení a v zájmu snadnějšího chápání právního rámce ze strany občanů. ECB se proto domnívá, že definice řady klíčových pojmů, kterými jsou například „platební příkaz“, „poskytovatel platebních služeb“ a „platební transakce“, by měly být více uvedeny do souladu s definicemi obsaženými v navrhované druhé směrnici o platebních službách. Navrhované definice „platební transakce založené na kartě“ a „transakce uskutečněné platební kartou“ jsou navíc velmi podobné. ECB proto navrhuje sloučit je do jedné definice. V příloze tohoto stanoviska je dále obsažena řada dalších technických připomínek k definicím.

2.   Další ustanovení

2.1.

ECB vítá skutečnost, že se zvyšuje jednoznačnost, pokud jde o mezibankovní poplatky. Pokud však dojde k tomu, že limity pro přeshraniční mezibankovní poplatky budou zavedeny dříve než limity pro vnitrostátní mezibankovní poplatky, mohlo by dojít k znevýhodnění malých vnitrostátních akceptantů karet, neboť ti by nebyli schopni konkurovat zahraničním akceptantům, kteří by mohli využívat nízkých přeshraničních mezibankovních poplatků. ECB proto navrhuje, aby tyto limity byly zavedeny současně.

2.2.

ECB podporuje návrh, aby výběr značky v případě, že je na kartě více než jedna značka (co-branding), byl učiněn v prodejním místě (12). Plátci mohou být současně pobízeni k tomu, aby si vybírali značky karet, které jim poskytují dodatečné výhody například ve formě programů odměn, což by mohlo následně vést ke zvýšenému používání drahých značek karet. V tomto směru ECB navrhuje, aby výběr konkrétní značky byl předmětem společné dohody držitele karty a obchodníka v prodejním místě.

2.3.

ECB vítá skutečnost, že jsou zakázána pravidla, jež obchodníky nutí přijímat všechny karty určité značky; obává se však výjimky, která stanoví, že obchodníci jsou povinni přijímat další platební prostředky téže značky či kategorie, jež podléhají témuž regulovanému mezibankovnímu poplatku (13). Rozhodnutí, zda přijímat karty, jakož i rozhodnutí, jaké konkrétní značky nebo karetní produkty lze přijímat v rámci určitého schématu, by měla být obchodním rozhodnutím obchodníka.

2.4.

ECB dále navrhuje vyjasnit, že schémata platebních karet by neměla diskriminovat zpracovatele tím, že zavedou obchodní pravidla, která nedůvodně omezí interoperabilitu mezi zpracovateli.

2.5.

Schémata platebních karet mohou kromě toho potřebovat více času na to, aby se přizpůsobila novým požadavkům. Za tímto účelem by mohlo být zváženo zavedení přechodného období pro oddělení schémat platebních karet od zpracovatelů (14).

2.6.

Ačkoli si je vědoma, že to může být s ohledem na rozdílná vnitrostátní uspořádání v praxi obtížné, ECB v zájmu účinnosti navrhuje, aby za zajišťování souladu s nařízením odpovídal jeden příslušný orgán.

V případech, kdy ECB doporučuje navrhované nařízení změnit, jsou v příloze uvedeny konkrétní pozměňovací návrhy spolu s příslušným odůvodněním.

Ve Frankfurtu nad Mohanem dne 5. února 2014.

Prezident ECB

Mario DRAGHI


(1)  COM(2013) 550 final/2.

(2)  Viz kapitoly II a III navrhovaného nařízení. Mezibankovní poplatky jsou poplatky, které se obvykle uplatňují mezi poskytovateli platebních služeb akceptujícími karty a poskytovateli platebních služeb vydávajícími karty, jež náleží k určitému schématu karet. Představují hlavní část poplatků, kterou akceptující poskytovatelé platebních služeb účtují obchodníkům za každou transakci uskutečňovanou kartou.

(3)  O přeshraniční transakce se jedná, pokud spotřebitelé používají své platební karty v jiném členském státě, nebo když maloobchodník využívá akceptujícího poskytovatele platebních služeb v jiném členském státě.

(4)  Limity pro přeshraniční transakce nabydou účinnosti k okamžiku uplynutí dvou měsíců od vstupu nařízení v platnost. Po uplynutí dvou let od vstupu nařízení v platnost se tyto limity budou vztahovat i na tuzemské transakce.

(5)  Schémata platebních karet a zpracovatelé plateb založených na kartě by měli být z hlediska právní formy, organizace a rozhodovacích procesů vzájemně nezávislí.

(6)  Toto pravidlo se týká schémat karet nebo poskytovatelů platebních služeb, jež vyžadují, aby obchodníci přijímali všechny karty určité značky, což znamená, že obchodníci nemohou přijímání omezit pouze na určitý druh karty. Článek 10 navrhovaného nařízení by obchodníkům umožnil, aby přijímali jenom jednu kategorii karet určité značky tím, že poskytovateli platebních služeb nebo schématu karet zakáže, aby obchodníkům přikazovali přijímat více či všechny kategorie téže značky. Navrhované nařízení rovněž zavádí požadavek, který obchodníkům zakazuje, aby docházelo k diskriminaci mezi kartami, které podléhají témuž regulovanému mezibankovnímu poplatku, např. pokud obchodníci přijímají jednu značku debetní karty, měli by rovněž přijímat debetní karty všech dalších značek.

(7)  Jinými slovy, umístění dvou či více značek platebních prostředků založených na kartě.

(8)  Obchodníkům by jejich poskytovatel platebních služeb nebo schéma karet neměli zakazovat, aby spotřebitele motivovali k používání platebních prostředků, jež daní příjemci preferují, nebo aby informovali zákazníky o mezibankovních poplatcích nebo transakčních poplatcích účtovaných obchodníkům.

(9)  Viz článek 2 navrhovaného nařízení.

(10)  Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o platebních službách na vnitřním trhu a o změně směrnic 2002/65/ES, 2013/36/EU a 2009/110/ES a zrušení směrnice 2007/64/ES (COM(2013) 547 final).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22).

(12)  Viz čl. 8 odst. 5 navrhovaného nařízení.

(13)  Čl. 10 odst. 1 a 29. bod odůvodnění navrhovaného nařízení.

(14)  Viz článek 7 navrhovaného nařízení.


PŘÍLOHA

Pozměňovací návrhy

Znění navržené Evropskou komisí

Pozměňovací návrhy ECB (1)

Změna č. 1

15. až 17. bod odůvodnění

„(15)

Toto nařízení sleduje postupný přístup. Nejprve je nutné přijmout opatření, která zjednoduší vydávání a akceptaci transakcí uskutečňovaných platebními kartami v jiných členských státech. Potřebnou právní srozumitelnost a přehlednost by mělo přinést zavedení možnosti, aby obchodníci volili akceptanta mimo svůj členský stát („přeshraniční akceptace“), a stanovení maximálních přeshraničních mezibankovních poplatků za transakce akceptované z jiných členských států. Dále by měly licence na vydávání nebo akceptaci platebních prostředků platit v Unii bez územního omezení. Tato opatření by napomohla hladkému fungování vnitřního trhu plateb kartou a internetových a mobilních plateb ku prospěchu spotřebitelů a maloobchodníků.

(16)

Díky jednostranným závazkům, jež byly přijaty v rámci řízení v soutěžních věcech, je řada přeshraničních platebních transakcí prováděných kartou v Unii již nyní prováděna za dodržení maximálních limitů pro mezibankovní poplatky, které se použijí v první fázi platnosti tohoto nařízení. Ustanovení, jež se těchto transakcí týkají, by tedy měla vstoupit v platnost rychle, vytvořit příležitosti pro maloobchodníky k tomu, aby hledali cenově dostupnější akceptační služby v jiných členských státech, a motivovat domácí bankovní sektor či schémata k tomu, aby snížily své akceptační poplatky.

(17)

V případě domácích transakcí bude zapotřebí určité přechodné období, jež poskytovatelům platebních služeb a schématům poskytne čas k tomu, aby se přizpůsobili novým požadavkům. Po uplynutí dvouletého období od vstupu tohoto nařízení v platnost by tedy v zájmu završení vnitřního trhu plateb založených na kartě měly být limity mezibankovních poplatků za transakce uskutečňované spotřebitelskými kartami rozšířeny na všechny, tj. přeshraniční i domácí, platby.“

„(15)

Toto nařízení sleduje postupný přístup. Nejprve je nutné přijmout opatření, která zjednoduší vydávání a akceptaci transakcí uskutečňovaných platebními kartami v jiných členských státech. Potřebnou právní srozumitelnost a přehlednost by mělo přinést z Zavedení možnosti, aby obchodníci volili akceptanta mimo svůj členský stát („přeshraniční akceptace“), a stanovení maximálních přeshraničních mezibankovních poplatků za transakce akceptované z jiných členských států. , a zajištění toho, aby Dále by měly licence na vydávání nebo akceptaci platebních prostředků platily t v Unii bez územního omezení,. Tato opatření by napomohlo a hladkému fungování vnitřního trhu plateb kartou a internetových a mobilních plateb ku prospěchu spotřebitelů a maloobchodníků.

(16)

Díky jednostranným závazkům, jež byly přijaty v rámci řízení v soutěžních věcech, je řada přeshraničních platebních transakcí prováděných kartou v Unii, jakož i některé vnitrostátní transakce v určitých členských státech již nyní prováděna za dodržení maximálních limitů pro mezibankovní poplatky, které se použijí v první fázi platnosti podle tohoto nařízení. Ustanovení, jež se těchto transakcí týkají, by tedy měla vstoupit v platnost rychle, vytvořit příležitosti pro maloobchodníky k tomu, aby hledali cenově dostupnější akceptační služby v jiných členských státech, a motivovat domácí bankovní sektor či schémata k tomu, aby snížily své akceptační poplatky.

(17)

V případě domácích transakcí bude zapotřebí určité přechodné období, jež poskytovatelům platebních služeb a schématům poskytne čas k tomu, aby se přizpůsobili novým požadavkům. Po uplynutí d Dvouletého přechodné období od vstupu tohoto nařízení v platnost by se tedy v zájmu završení vnitřního trhu plateb založených na kartě zdá být dostačující. měly být limity mezibankovních poplatků za transakce uskutečňované spotřebitelskými kartami rozšířeny na všechny, tj. přeshraniční i domácí, platby.

Odůvodnění

Navrhovaných 22 měsíců mezi zavedením limitů pro přeshraniční mezibankovní poplatky a vnitrostátní mezibankovní poplatky by mohlo znevýhodnit malé vnitrostátní akceptanty karet, neboť by nebyli schopni konkurovat zahraničním akceptantům, kteří by mohli využívat nízkých přeshraničních mezibankovních poplatků. ECB by proto upřednostňovala jedno společné datum pro zavedení limitů pro mezibankovní poplatky; je však nestranná, pokud se týká navrhované časové lhůty.

Změna č. 2

24. bod odůvodnění

„(24)

Spotřebitelům zpravidla nejsou známy poplatky, jež obchodníci hradí za platební prostředek, který používají. Současně mohou různé pobídkové praktiky, jichž používají vydávající poskytovatelé platebních služeb (např. cestovní poukazy, bonusy, rabaty, právo požadovat vrácení peněžních prostředků, pojištění zdarma aj.), motivovat zákazníky k tomu, aby používali platební prostředky, z nichž vydávajícím poskytovatelům platebních služeb plynou vysoké poplatky.K zamezení těchto praktik by se měla opatření k omezení mezibankovních poplatků použít pouze na takové platební karty, z nichž se stal masově rozšířený produkt a jež obchodníci zpravidla jen s obtížemi odmítají vzhledem k jejich rozšířenému vydávání a používání (tj. spotřebitelské debetní a kreditní karty). V zájmu účinnějšího fungování trhu v neregulovaných částech odvětví a za účelem omezení převodů podnikatelské činnosti z regulovaných částí odvětví do částí neregulovaných je nutno přijmout několik opatření, k nimž patří mj. oddělení schémat od infrastruktury, motivace plátců ze strany příjemců a zavedení možnosti selektivního přijímání platebních prostředků ze strany příjemce.“

„(24)

Spotřebitelům zpravidla nejsou známy poplatky, jež obchodníci hradí za platební prostředek, který používají. Současně mohou různé pobídkové praktiky, jichž používají vydávající poskytovatelé platebních služeb (např. cestovní poukazy, bonusy, rabaty, právo požadovat vrácení peněžních prostředků, pojištění zdarma aj.), motivovat zákazníky k tomu, aby používali platební prostředky, z nichž vydávajícím poskytovatelům platebních služeb plynou vysoké poplatky. K zamezení těchto praktik by se měla opatření k omezení mezibankovních poplatků použít pouze na takové platební karty, z nichž se stal masově rozšířený produkt a jež obchodníci zpravidla jen s obtížemi odmítají vzhledem k jejich rozšířenému vydávání a používání (tj. spotřebitelské debetní a kreditní karty). V zájmu účinnějšího fungování trhu v neregulovaných částech odvětví a za účelem omezení převodů podnikatelské činnosti z regulovaných částí odvětví do částí neregulovaných je nutno přijmout několik opatření, k nimž patří mj. oddělení schémat od zpracovatelské infrastruktury, motivace plátců ze strany příjemců a zavedení možnosti selektivního přijímání platebních prostředků ze strany příjemce.“

Odůvodnění

ECB navrhuje doplnit toto znění v zájmu objasnění souvislostí.

Změna č. 3

29. bod odůvodnění

„(29)

[…]

V zájmu ochrany spotřebitelů a jejich možnosti používat platební karty co nejčastěji by měli být obchodníci povinni přijímat veškeré karty, které jsou zpoplatněny týmž regulovaným mezibankovním poplatkem. Díky tomuto omezení by byla silnější konkurence nastolena i v prostředí karet, jejichž mezibankovní poplatky regulaci podle tohoto nařízení nepodléhají, neboť obchodníci by se dostali do silnější vyjednávací pozice, pokud jde o podmínky, za nichž tyto karty přijímají.“

„(29)

[…].

V zájmu ochrany spotřebitelů a jejich možnosti používat platební karty co nejčastěji by měli být obchodníci povinni přijímat veškeré karty, které jsou zpoplatněny týmž regulovaným mezibankovním poplatkem. Díky tomuto omezení by byla silnější konkurence nastolena i v prostředí karet, jejichž mezibankovní poplatky regulaci podle tohoto nařízení nepodléhají, neboť obchodníci by se dostali do silnější vyjednávací pozice, pokud jde o podmínky, za nichž tyto karty přijímají .

Odůvodnění

Obchodníci by měli mít možnost sami přijímat obchodní rozhodnutí, jaké karty, schémata, značky nebo produkty budou akceptovat. Zavedení povinné akceptace karet, které podléhají témuž regulovanému mezibankovními poplatku, se zdá být zbytečně široké.

Změna č. 4

Čl. 2 odst. 1

„1)

„akceptantem“ poskytovatel platebních služeb, který s příjemcem uzavírá přímo či nepřímo smlouvu o zpracování jeho platebních transakcí;“

„1)

„akceptantem“ poskytovatel platebních služeb, který s příjemcem uzavírá přímo či nepřímo smlouvu o přijímání a zpracování jeho platebních transakcí iniciovaných platebním prostředkem plátce;“

Odůvodnění

Tento článek je třeba změnit s cílem zachytit určité dodatečné charakteristiky akceptace. Pozměňovací návrh je v souladu s definicí „akceptace platebních transakcí“, kterou Eurosystém navrhuje ve svém stanovisku k navrhované druhé směrnici o platebních službách.

Změna č. 5

Čl. 2 odst. 2

„2)

„vydavatelem“ poskytovatel platebních služeb, který s plátcem uzavírá přímo či nepřímo smlouvu o iniciování, zpracování a vypořádání jeho platebních transakcí;“

„2)

„vydavatelem“ poskytovatel platebních služeb, který s plátci em uzavírá přímo či nepřímo poskytuje platební prostředek k smlouvu o iniciování, zpracování a vypořádání jeho platebních transakcí;“

Odůvodnění

Změněno s cílem zachytit určité další charakteristiky vydávání. Pozměňovací návrh je v souladu s definicí „vydávání platebních prostředků“, kterou Eurosystém navrhuje ve svém stanovisku k navrhované druhé směrnici o platebních službách.

Změna č. 6

Čl. 2 odst. 4

„4)

„transakcí uskutečněnou debetní kartou“ platební transakce uskutečněná kartou, včetně transakce uskutečněné předplacenou kartou, která je vázána na běžný či vkladový účet, z nějž jsou transakce odepisovány do 48 hodin od své autorizace či iniciování.“

„4)

„transakcí uskutečněnou debetní kartou“ platební transakce uskutečněná kartou, která byla iniciována debetní kartou včetně transakce uskutečněné předplacenou kartou, která je vázána na běžný či vkladový účet, z nějž jsou transakce odepisovány do 48 hodin od své autorizace či iniciování.

4a)

„debetní kartou“ karta, která držitelům umožňuje provádět nákupy a/nebo vybírat hotovost, což se přímo a okamžitě zaúčtovává na jejich platebních účtech, bez ohledu na to, zda jsou vedeny u vydavatele karty.“

Odůvodnění

Nelze vycházet z toho, že k zatížení debetní karty dojde do 48 hodin. Rozdíl mezi debetní a kreditní kartou by se proto měl týkat okamžitého odepsání peněžních prostředků z účtu (debetní karta) a odepsání peněžních prostředků z účtu v předem sjednané dny (kreditní karta). Definice debetní karty by se kromě toho měla odlišovat od definice kreditní karty (viz níže), pokud se týká výhod pro příjemce, aby byl objektivně zdůvodněn navrhovaný rozdíl příslušných limitů pro mezibankovní poplatky.

Změna č. 7

Čl. 2 odst. 5

„5)

„transakcí uskutečněnou kreditní kartou“ platební transakce uskutečněná kartou, která je vypořádána za více než 48 hodin od své autorizace či iniciování;“

„5)

„transakcí uskutečněnou kreditní kartou“ platební transakce uskutečněná kartou, která byla iniciována kreditní kartou je vypořádána za více než 48 hodin od své autorizace či iniciování;

5a)

„kreditní kartou“ karta, která držitelům karty umožňuje provádět nákupy a/nebo vybírat hotovost až do výše předem sjednaného úvěrového rámce. Poskytnutý úvěr může být plně vypořádán do konce stanoveného období, nebo může být vypořádán částečně s tím, že neuhrazený zůstatek představuje úvěr, z něhož se obvykle účtuje úrok. Ve srovnání s transakcemi uskutečňovanými debetní kartou mohou být pravidla schémat a zpracování transakce, jakož i postupy pro přijímání karet ze strany obchodníka širší.

Odůvodnění

Viz odůvodnění změny č. 6.

Změna č. 8

Čl. 2 odst. 7

„7)

„platební transakcí založenou na kartě“ služba používaná k provedení platební transakce pomocí karty nebo telekomunikačního, digitálního či informačně- technologického zařízení nebo softwaru, je-li jejím výsledkem transakce uskutečněná platební kartou. Platebními transakcemi založenými na kartě nejsou transakce založené na jiných druzích platebních služeb.“

„7)

„platební transakcí založenou na kartě“služba používaná k provedení platební transakce iniciovaná pomocí karty nebo telekomunikačního, digitálního či informačně- technologického zařízení nebo softwaru, je-li jejím výsledkem transakce uskutečněná platební kartou. Platebními transakcemi založenými na kartě nejsou transakce založené na jiných druzích platebních služeb platebního prostředku založeného na kartě podle pravidel, postupů, norem a/nebo prováděcích pokynů schématu karet, která nevede k úhradě či inkasu ve smyslu článku 2 nařízení (EU) č. 260/2012.

Odůvodnění

Komisí navrhovaná definice pojmu „platební transakce založená na kartě“ je o trochu širší než definice pojmu „transakce uskutečněná platební kartou“, která zahrnuje i transakce uskutečněné bez fyzicky existující karty. S ohledem na rychlý vývoj v oblasti karet a zvyšující se rozmanitost možností placení za použití infrastruktury karet navrhuje ECB tyto dvě definice spojit.

Změna č. 9

Čl. 2 odst. 8

„8)

„přeshraniční platební transakcí“ platební transakce uskutečněná kartou či založená na kartě, kterou iniciuje plátce nebo příjemce, pokud jsou poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce usazeni v různých členských státech nebo pokud je daná platební karta vydána vydávajícím poskytovatelem platebních služeb, který je usazen v jiném členském státě, než v jakém se nachází prodejní místo;“

„8)

„přeshraniční platební transakcí uskutečněnou kartou“ platební transakce uskutečněná kartou či založená na kartě, kterou iniciuje plátce nebo příjemce, pokud jsou poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce vydavatel a akceptant této transakce usazeni v různých členských státech nebo pokud je akceptant daná platební karty a vydána vydávajícím poskytovatelem platebních služeb, který je usazen v jiném členském státě, než v jakém se nachází prodejní místo;“

Odůvodnění

ECB navrhuje, aby znění této definice bylo zjednodušeno tak, jak je uvedeno ve změně výše.

Změna č. 10

Čl. 2 odst. 9

„9)

„mezibankovním poplatkem“ poplatek hrazený za jednotlivé transakce přímo či nepřímo (tj. prostřednictvím třetí osoby) mezi poskytovateli platebních služeb plátce a příjemce, kteří se účastní transakce uskutečňované platební kartou nebo založené na platební kartě;“

„9)

„mezibankovním poplatkem“ poplatek hrazený za jednotlivé platební transakce založené na kartě přímo či nepřímo (tj. prostřednictvím třetí osoby) mezi vydavatelem a akceptantem této poskytovateli platebních služeb plátce a příjemce, kteří se účastní transakce uskutečňované platební kartou nebo založené na platební kartě;“

Odůvodnění

ECB navrhuje, aby znění této definice bylo zjednodušeno odkazem na pojmy vydavatel a akceptant.

Změna č. 11

Čl. 2 odst. 10

„10)

„transakčním poplatkem účtovaným obchodníkovi“ poplatek, jejž hradí příjemce akceptantovi za jednotlivé transakce a který zahrnuje mezibankovní poplatek, poplatek za platební schéma a zpracování a akceptantovu marži;“

„10)

„transakčním poplatkem účtovaným obchodníkovi“ poplatek, jejž hradí příjemce akceptantovi za jednotlivé služby platební transakce založené na kartě, které akceptant poskytuje a který zahrnuje mezibankovní poplatek, poplatek za platební schéma a zpracování a akceptantovu marži;“

Odůvodnění

ECB navrhuje, aby definice transakčního poplatku účtovaného obchodníkovi nebyla omezena na vyjmenované položky.

Změna č. 12

Čl. 2 odst. 13

„13)

„schématem platebních karet“ jednotný soubor pravidel, postupů a norem nebo prováděcích pokynů pro provádění platebních transakcí v Unii a v rámci členských států, oddělený od jakékoliv infrastruktury nebo platebního systému, který zajišťuje jeho provoz;“

„13)

„schématem platebních karet“jednotný soubor pravidel, postupů a norem nebo prováděcích pokynů pro provádění platebních transakcí iniciovaných platebním prostředkem založeným na kartě v Unii a v rámci členských států, oddělený od jakékoliv infrastruktury nebo platebního systému, který zajišťuje jeho provoz;“

Odůvodnění

Změněno tak, aby obsahovalo prvek iniciace; odkazy na Unii a členské státy by měly být vypuštěny, neboť nejsou nezbytné.

Změna č. 13

Čl. 2 odst. 14

„14)

„čtyřstranným schématem platebních karet“ schéma platebních karet, v němž jsou za účasti tohoto schématu, poskytovatele platebních služeb vydávajícího platební karty (na straně držitele karty) a akceptujícího poskytovatele platebních služeb (na straně příjemce) prováděny platby z platebního účtu držitele karty na platební účet příjemce a v němž jsou podle téhož vzorce uskutečňovány transakce založené na kartě;“

„14)

„čtyřstranným schématem platebních karet“ schéma platebních karet, v němž jsou služby vydavatele a akceptanta poskytují jiné subjekty než subjekt, který řídí schéma karet za účasti tohoto schématu, poskytovatele platebních služeb vydávajícího platební karty (na straně držitele karty) a akceptujícího poskytovatele platebních služeb (na straně příjemce) prováděny platby z platebního účtu držitele karty na platební účet příjemce a v němž jsou podle téhož vzorce uskutečňovány transakce založené na kartě;“

Odůvodnění

ECB navrhuje, aby se mezi třístranným a čtyřstranným schématem platebních karet nerozlišovalo na základě poskytování služeb vydavatele a akceptanta.

Změna č. 14

Čl. 2 odst. 15

„15)

„třístranným schématem platebních karet“ schéma platebních karet, v němž jsou z platebního účtu, jejž toto schéma vede jménem držitele karty, prováděny platby na platební účet, jejž toto schéma vede jménem příjemce, a v němž jsou podle téhož vzorce uskutečňovány transakce založené na kartě. Jestliže třístranné schéma platebních karet uděluje jiným poskytovatelům platebních služeb licence na vydávání nebo akceptaci platebních karet, má se za to, že se jedná o čtyřstranné schéma platebních karet;“

„15)

„třístranným schématem platebních karet“ schéma platebních karet, v němž vydávání i akceptaci platebních transakcí pod značkou schématu provádí subjekt, který schéma karet řídí jsou z platebního účtu, jejž toto schéma vede jménem držitele karty, prováděny platby na platební účet, jejž toto schéma vede jménem příjemce, a v němž jsou podle téhož vzorce uskutečňovány transakce založené na kartě . Jestliže třístranné schéma platebních karet uděluje jiným poskytovatelům platebních služeb licence na vydávání svých platebních prostředků založených na kartě a/nebo akceptaci svých platebních transakcí založených na kartě platebních karet, má se za to, že se jedná o čtyřstranné schéma platebních karet;“

Odůvodnění

Viz odůvodnění změny č. 13.

Změna č. 15

Změna č. 2 odst. 16

„16)

„platebním prostředkem“ jakékoli personalizované zařízení nebo soubor postupů dohodnutých mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb, které jsou uživatelem platebních služeb nebo jeho jménem používány k iniciování platebních příkazů;“

„16)

„platebním prostředkem“ jakékoli personalizované zařízení nebo soubor postupů dohodnutých mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb, které jsou uživatelem platebních služeb nebo jeho jménem používány k iniciování platebních příkazů;“

Odůvodnění

Tato definice by měla být uvedena do souladu s navrhovanou druhou směrnicí o platebních službách.

Změna č. 16

Čl. 2 odst. 17

„17)

„platebním prostředkem založeným na kartě“ platební prostředek, včetně karty, mobilního telefonu, počítače či jiného technického zařízení, které je vybaveno náležitou aplikací, jejž plátce používá k iniciování platebního příkazu, který není úhradou ani inkasem ve smyslu článku 2 nařízení (EU) č. 260/2012;“

„17)

„platebním prostředkem založeným na kartě“platební prostředek, včetně karta nebo jiný platební prostředek, který má podobné charakteristiky jako platební karta y, mobilního telefonu, počítače či jiného technického zařízení, které je vybaveno náležitou aplikací, který příjemce přijímá za účelem přijetí platby a který jejž plátce používá k iniciování platby ebního příkazu, která ý není nevede k úhradě ou ani inkasu em ve smyslu článku 2 nařízení (EU) č. 260/2012;“

Odůvodnění

Tato definice by měla být uvedena do souladu s pozměňovacím návrhem týkajícím se pojmu „platební transakce založená na kartě“ ve změně č. 8.

Změna č. 17

Čl. 2 odst. 18

„18)

„platební aplikací“ počítačový software nebo jeho ekvivalent uložený na zařízení, které umožňují iniciovat platební transakce založené na kartě a které plátci umožňují zadávat platební příkazy;“

„18)

„platební aplikací založenou na kartě“ počítačový software nebo jeho ekvivalent uložený na zařízení nebo přístupný na dálku, které plátci umožňují iniciovat platební transakce založené na kartě a které plátci umožňují zadávat platební příkazy;“

Odůvodnění

ECB navrhuje, aby byl do definice tohoto pojmu vložen prvek dálkového přístupu.

Změna č. 18

Čl. 2 odst. 19

„19)

„platebním příkazem“ pokyn vydaný plátcem poskytovateli platebních služeb, jímž žádá o provedení platební transakce;“

„19)

„platebním příkazem“ pokyn vydaný plátcem nebo příjemcem poskytovateli platebních služeb, jímž žádá o provedení platební transakce;“

Odůvodnění

Platební příkazy pro platby kartou by mohl iniciovat i příjemce. Tato změna kromě toho uvádí definici do souladu s navrhovanou druhou směrnicí o platebních službách.

Změna č. 19

Čl. 2 odst. 20

„20)

„transakcí uskutečněnou platební kartou“ platební transakce provedená pomocí platební karty či infrastruktury pro transakce uskutečňované platebními kartami, která se řídí obchodními pravidly pro transakce uskutečňované platebními kartami;“

„20)

transakcí uskutečněnou platební kartou“ platební transakce provedená pomocí platební karty či infrastruktury pro transakce uskutečňované platebními kartami, která se řídí obchodními pravidly pro transakce uskutečňované platebními kartami;“

Odůvodnění

Tato definice je velmi podobná definici pojmu „platební transakce založená na kartě“. Bylo by užitečné tyto dvě definice spojit.

Změna č. 20

Čl. 2 odst. 21

„21)

„poskytovatelem platebních služeb“ fyzická či právnická osoba, jež získala povolení poskytovat platební služby vyjmenované v příloze směrnice 2007/64/ES. Poskytovatel platebních služeb může být vydavatelem, akceptantem či obojím;“

„21)

„poskytovatelem platebních služeb“fyzická či právnická osoba, jež získala povolení poskytovat platební služby vyjmenované v příloze směrnice 2007/64/ES. Poskytovatel platebních služeb může být vydavatelem, akceptantem či obojím kterýkoli z orgánů uvedených v čl. 1 odst. 1 navrhované druhé směrnice o platebních službách (2) COM (2013)547/3 a právnické a fyzické osoby, na které se vztahuje výjimka podle článku 27 navrhované druhé směrnice o platebních službách;

Odůvodnění

Mělo by být uvedeno do souladu s navrhovanou druhou směrnicí o platebních službách.

Změna č. 21

Čl. 2 odst. 23

„23)

„platební transakcí“ úkon převodu peněžních prostředků, který je iniciován plátcem, jménem plátce nebo příjemcem, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;“

„23)

„platební transakcí“ úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce nebo jeho jménem, nebo z podnětu příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;“

Odůvodnění

Mělo by být uvedeno do souladu s navrhovanou druhou směrnicí o platebních službách.

Změna č. 22

Čl. 2 odst. 24

„24)

„zpracováním“ provádění služeb zpracování platebních transakcí z hlediska úkonů, jež jsou nutné k vyřízení převodního příkazu mezi akceptantem a vydavatelem;“

„24)

„zpracováním“provádění služeb zpracování platebních transakcí z hlediska úkonů, jež jsou nutné k vyřízení převodního příkazu mezi akceptantem a vydavatelem automatické zpracování dat, které je pro vydavatele nebo akceptanta prováděno v souvislosti s platební transakcí založenou na kartě;“

Odůvodnění

Změněno s cílem dále objasnit, co zahrnují služby zpracování platebních transakcí poskytované poskytovatelem platební služby.

Změna č. 23

Čl. 2 odst. 25

„25)

„zpracovatelem“ fyzická či právnická osoba, jež poskytuje služby zpracování platebních transakcí;“

„25)

„zpracovatelem“fyzická či právnická osoba poskytovatel technických služeb, který jež poskytuje služby zpracování platebních transakcí;“

Odůvodnění

Změněno s cílem zdůraznit technickou povahu, tj. počítačové zpracování poskytovaných platebních služeb.

Změna č. 24

Článek 3 a 4

„Článek 3

Mezibankovní poplatky za přeshraniční transakce uskutečňované spotřebitelskými debetními a kreditními kartami

1.

S účinností k okamžiku uplynutí dvou měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost nesmějí poskytovatelé platebních služeb nabízet ani požadovat za přeshraniční transakce uskutečňované debetními kartami žádné mezibankovní poplatky účtované za jednotlivou transakci ani jiná sjednaná protiplnění s rovnocenným cílem či účinkem, jejichž výše přesahuje 0,2 % z hodnoty transakce.

2.

S účinností k okamžiku uplynutí dvou měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost nesmějí poskytovatelé platebních služeb nabízet ani požadovat za přeshraniční transakce uskutečňované kreditními kartami žádné mezibankovní poplatky účtované za jednotlivou transakci ani jiná sjednaná protiplnění s rovnocenným cílem či účinkem, jejichž výše přesahuje 0,3 % z hodnoty transakce.

Článek 4

Mezibankovní poplatky za všechny transakce uskutečňované spotřebitelskými debetními nebo kreditními kartami

1.

S účinností k okamžiku uplynutí dvou let od vstupu tohoto nařízení v platnost nesmějí poskytovatelé platebních služeb nabízet ani požadovat žádné mezibankovní poplatky účtované za jednotlivou transakci ani jiná sjednaná protiplnění s rovnocenným cílem či účinkem, jejichž výše přesahuje 0,2 % z hodnoty transakce založené na debetní kartě.

2.

S účinností k okamžiku uplynutí dvou let od vstupu tohoto nařízení v platnost nesmějí poskytovatelé platebních služeb nabízet ani požadovat žádné mezibankovní poplatky účtované za jednotlivou transakci ani jiná sjednaná protiplnění s rovnocenným cílem či účinkem, jejichž výše přesahuje 0,3 % z hodnoty transakce založené na kreditní kartě.“

„Článek 3

Mezibankovní poplatky za přeshraniční transakce uskutečňované spotřebitelskými debetními a kreditními kartami

1.

S účinností k okamžiku uplynutí dvou měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost nesmějí poskytovatelé platebních služeb nabízet ani požadovat za přeshraniční transakce uskutečňované debetními kartami žádné mezibankovní poplatky účtované za jednotlivou transakci ani jiná sjednaná protiplnění s rovnocenným cílem či účinkem, jejichž výše přesahuje 0,2 % z hodnoty transakce .

2.

S účinností k okamžiku uplynutí dvou měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost nesmějí poskytovatelé platebních služeb nabízet ani požadovat za přeshraniční transakce uskutečňované kreditními kartami žádné mezibankovní poplatky účtované za jednotlivou transakci ani jiná sjednaná protiplnění s rovnocenným cílem či účinkem, jejichž výše přesahuje 0,3 % z hodnoty transakce .

Článek 4

Mezibankovní poplatky za všechny transakce uskutečňované spotřebitelskými debetními a kreditními kartami

1.

S účinností k okamžiku uplynutí dvou let od vstupu tohoto nařízení v platnost nesmějí poskytovatelé platebních služeb nabízet ani požadovat žádné mezibankovní poplatky účtované za jednotlivou transakci ani jiná sjednaná protiplnění s rovnocenným cílem či účinkem, jejichž výše přesahuje 0,2 % z hodnoty transakce založené na debetní kartě.

2.

S účinností k okamžiku uplynutí dvou let od vstupu tohoto nařízení v platnost nesmějí poskytovatelé platebních služeb nabízet ani požadovat žádné mezibankovní poplatky účtované za jednotlivou transakci ani jiná sjednaná protiplnění s rovnocenným cílem či účinkem, jejichž výše přesahuje 0,3 % z hodnoty transakce založené na kreditní kartě.“

Odůvodnění

Viz odůvodnění změny č. 1.

Změna č. 25

Čl. 7 odst. 3

a čl. 7 odst. 5 a 6 (nový) (3)

„3.

Zákazu podléhá územní diskriminace v pravidlech zpracování, která uplatňují schémata platebních karet.

[…]“

„3.

Zákazu podléhá územní diskriminace, pokud se týká výběru zpracovatele v pravidlech zpracování, která uplatňují schémata platebních karet.

[…]

5.

Schémata platebních karet by měla mít spravedlivé a transparentní postupy s cílem zajistit, aby jiní zpracovatelé nebyli nedůvodně diskriminováni a aby nebyla omezena technická interoperabilita s nezávislými zpracovateli.

6.

Tento článek se použije s účinností k okamžiku uplynutí dvou let od vstupu tohoto nařízení v platnost.

ECB navrhuje změnu odstavce 3 v zájmu zvýšení jednoznačnosti stávajícího znění, které by nyní mohlo být vykládáno tak, že by nebyl ponechán prostor pro řízení rizik v jednotlivých členských státech v různých fázích zpracování, tj. například ve fázi autorizace.

ECB navrhuje vložit nový odstavec 5 s cílem zamezit tomu, aby schémata platebních karet nemohla diskriminovat zpracovatele tím, že zavedou obchodní pravidla, která by nedůvodně omezovala interoperabilitu mezi zpracovateli.

ECB v neposlední řadě navrhuje vložit nový odstavec 6. Odvětví plateb by mohlo potřebovat více času na oddělení schématu a zpracovatelské infrastruktury. ECB proto navrhuje, aby se tento článek uplatňoval až po uplynutí dvou let po vstupu tohoto nařízení v platnost.

Změna č. 26

Čl. 8 odst. 3 a 5

„3.

Schémata platebních karet nesmějí poskytovatelům platebních služeb, kteří karty vydávají, ani poskytovatelům platebních služeb, kteří karty akceptují, ukládat povinnost, aby o transakcích, které jsou provedeny pomocí přístroje, na němž je umístěna jejich značka, avšak prostřednictvím jiného schématu, podávali zprávy či za ně hradili poplatky, ani jim nesmějí ukládat jiné povinnosti s rovnocenným cílem či účinkem.

[…]

5.

Umožňuje-li platební zařízení volit mezi různými značkami platebních prostředků, určí značku, jež má být použita při dané platební transakci, plátce v prodejním místě.“

„3.

Schémata platebních karet nesmějí poskytovatelům platebních služeb, kteří karty vydávají, ani poskytovatelům platebních služeb, kteří karty akceptují, ukládat povinnost, aby o transakcích, které jsou provedeny pomocí přístroje, na němž je umístěna jejich značka, avšak prostřednictvím jiného schématu, podávali zprávy či za ně hradili poplatky, ani jim nesmějí ukládat jiné povinnosti s rovnocenným cílem či účinkem s výjimkou zpravodajské povinnosti uložené orgány regulace, orgány dohledu nebo centrálními bankami.

[…]

5.

Umožňuje-li platební zařízení volit mezi různými značkami platebních prostředků, určí dohodne značku, jež má být použita při dané platební transakci, plátce s příjemcem v prodejním místě.“

Pro účely dohledu centrální banky vyžadují, aby schémata karet vykazovala statistiku podvodů s kartami. Změna zpravodajské povinnosti v tom směru, aby zahrnovala větší počet poskytovatelů, by představovala podstatnou zátěž. ECB proto jako řešení navrhuje uložit zpravodajskou povinnost spočívající v poskytování informací, které orgány regulace, orgány dohledu nebo centrální banky skutečně potřebují.

Výběr konkrétní značky by měl být předmětem společné dohody mezi držitelem karty (tj. plátcem) a obchodníkem (příjemcem). Pokud má možnost výběru pouze plátce, existuje riziko, že si plátce vybere dražší značku, která mu poskytuje další výhody, avšak vede k vyšším nákladům na straně obchodníka, což by v konečné míře mohlo vést ke zvýšení cen pro všechny zákazníky obchodníka.

Změna č. 27

Čl. 10 odst. 1

„1.

Platební schémata a poskytovatelé platebních služeb nesmějí uplatňovat pravidla, jež mohou příjemce, kteří přijímají karty a další platební prostředky vydané jedním vydávajícím poskytovatelem platebních služeb v rámci určitého schématu platebních prostředků, zavazovat k tomu, aby přijímali rovněž další platební prostředky téže značky či kategorie vydané jinými vydávajícími poskytovateli platebních služeb v rámci téhož schématu, s výjimkou případů, kdy tyto platební prostředky podléhají témuž regulovanému mezibankovnímu poplatku.“

„1.

Platební schémata a poskytovatelé platebních služeb nesmějí uplatňovat pravidla, jež mohou příjemce, kteří přijímají kartu y a další platební prostředky vydané jedním vydávajícím poskytovatelem platebních služeb v rámci určitého schématu platebních prostředků karet, zavazovat k tomu, aby přijímali rovněž další značky, platební prostředky nebo produkty téže značky či kategorie vydané jinými vydávajícími poskytovateli platebních služeb v rámci téhož schématu, s výjimkou případů, kdy tyto platební prostředky podléhají témuž regulovanému mezibankovnímu poplatku.“

Odůvodnění

Rozhodnutí, zda přijímat karty, jakož i rozhodnutí, jaká mají přijímat schémata, značky nebo produkty, nebo jaké mají přijímat karty v rámci určitého schématu, by mělo být obchodním rozhodnutím obchodníka. Umožnit schématům a poskytovatelům, aby uplatňovali pravidla, která příjemce nutí, aby povinně přijímali karty, které podléhají témuž regulovanému mezibankovnímu poplatku, se zdá být zbytečně široké. Cílem dodatečných změn je zjednodušit požadavky vymezené v tomto odstavci. V souladu s 29. bodem odůvodnění je cílem tohoto odstavce z pravidla „Honour All Cards“ (povinnost přijímat všechny karty) odstranit prvek „Honour All Products“ (povinnost přijímat všechny produkty). K dosažení tohoto cíle není zapotřebí ukládat podmínky vydavatelům.

Změna č. 28

Čl. 10 odst. 5 (nový)

Text neexistuje

„5.

Obchodníci mohou rozhodnout, že nebudou přijímat všechny karty nebo jiné platební prostředky, pokud poskytují nízkou úroveň zabezpečení a pokud akceptant nezaručuje výplatu autorizovaných transakcí v plné výši.“

Odůvodnění

Obchodníkům by mělo být umožněno, aby nemuseli akceptovat karty s nižšími bezpečnostními prvky, např. karty bez mikročipu, neboť při použití těchto karet by nebyla zaručena výplata, čímž jsou obchodníci vystaveni většímu finančnímu riziku.


(1)  Tučně je vyznačen text, který ECB navrhuje doplnit. Přeškrtnut je text, který ECB navrhuje vypustit.

(2)  COM (2013)547/3.

(3)  Odkazy v tomto stanovisku vycházejí ze systému číslování odstavců obsaženého v COM (2013) final 550/2.


Top